29 C 272/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika - Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A sídlem Adresa žalované B o 54 695,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54 695,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 695,55 Kč za dobu od 24. 6. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou z 24. 6. 2021 domáhal po žalované úhrady částky 1 009 968,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 990 496,45 Kč od 7. 6. 2021 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody a zaplacení přiměřeného zadostiučinění dle zákona č. 82/98 Sb. Žalobu odůvodnil tím, že dne 12. 4. 2021 (správně 12. 4. 2018) bylo zahájeno trestní stíhání jeho osoby, když bylo Generální inspekcí bezpečnostních sborů vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání pod č. j. GI-, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, TČ-, Anonymizováno, -842080, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2, písm. d) trestního zákoníku, kde hrozí trest odnětí svobody od 2 do 8 let a navíc se jedná o trestný čin společností obecně považován za neakceptovatelný a zavrženíhodný. Proti tomuto usnesení podal stížnost, která byla následně dne 27. 4. 2018 Krajským státním zastupitelstvím č. j. KZV 8/2018 zamítnuto. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 21. 1. 2020, který nabyl právní moci 24. 6. 2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, byl podle § 226, písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby z předmětné trestní věci. Trestní stíhání trvalo od 12. 4. 2018 do 24. 6. 2020, celkem , hodnota, dní a velmi významně negativním způsobem zasáhlo do všech oblastí jeho předchozího života, jak soukromého, tak i profesního. Po celou dobu trestního stíhání byl v důsledku předběžného opatření státního zástupce omezen ve styku se svými nezletilými dětmi , jméno FO, a , jméno FO, . Po celou dobu trestního stíhání mu bylo v důsledku předběžného opatření státního zástupce znemožněno užívat společný rodinný dům a jeho vybavení. Bylo mu znemožněno nakládat se svým majetkem, nacházejícím se v předmětném domě a byla razantně snížena kvalita jeho dosavadního života. Trestní stíhání mu narušilo veškeré dosavadní sociální vazby. Rodinní příslušníci, známí a kolegové ze zaměstnání se museli zúčastnit procesních úkonů v jeho trestní věci, což v mnoha případech nevratným způsobem poškodilo jejich předchozí dobré vztahy. Musel strpět nedůvodnou, absurdní přítomnost policejního orgánu a sociálních pracovníků při vyzvedávání a odevzdávání vlastních nezletilých dcer v místě jejich společného bydliště v době určeného vzájemného styku, vše na očích sousedů. Bylo poškozeno jeho dobré jméno a pověst v místě bydliště a v zaměstnání. Byl nucen snášet nevhodné poznámky a dotazy na věci nijak nezúčastněných osob. Byl nucen pořídit si a hradit vlastní bydlení. Několik měsíců byl nucen souběžně hradit i své předchozí bydlení, zároveň byl nucen pořídit si alespoň základní vybavení nového obydlí a hradit si podnájem služeb, které si do té doby zajišťoval sám svými prostředky. Byl nucen hradit dopravu za nezletilými dcerami a vzhledem k nemožnosti pobývat s nimi neustále, jen v jeho vozidle či obchodních domech, také i nadstandartní platby za návštěvy kin, bazénů, tělocvičen, lanových center a podobně. Byl nucen v zaměstnání zbytečně vybírat svou dovolenou a měnit svou běžnou pracovní dobu. Byl nucen pro udržení vzájemného vztahu a kontaktu pořídit sobě i dcerám odpovídající mobilní telefony a hradit jejich provoz ve formě kreditu. V rozporu s dobou před zahájením trestního stíhání, kdy se dopravoval z místa svého trvalého bydliště v , adresa, do zaměstnání ve , adresa, výhodným způsobem ve formě spolujízdy ve vozidlech jeho spolupracovníků, byl nucen v průběhu celé doby jeho trestního stíhání dopravovat se z místa nového, dočasného bydliště v , adresa, do zaměstnání ve , adresa, vlastním motorovým vozidlem bez možnosti spolujízdy a na podstatně delší vzdálenost. Dostal se tak do tíživé finanční situace, kterou byl nucen řešit předčasnou výpovědí svého penzijního připojištění. V souvislosti s bezdůvodným zadržením v místě jeho trvalého bydliště s vynucenou, bezdůvodnou přítomností u bagatelního procesního úkonu v prosklené kanceláři v místě jeho pracoviště, byl příslušníky policejního orgánu dehonestován před očima svých kolegů ze zaměstnání. Z důvodu omezení osobní svobody a z toho vyplývající nepřítomnosti v zaměstnání mu byl krácen veškerý služební příjem. V období od 12. 4. 2018 do 31. 8. 2020 celkem , hodnota, dní mu byla z důvodu trestního stíhání odebrána služební zbraň a bylo mu zamezeno vykonávat běžnou služební činnost ve formě služebních povinností a stálých služeb v důsledku čehož mu byl podstatně krácen služební příjem. Byl mu znemožněn a do budoucna ztížen profesní postup. Z důvodu předběžného opatření a nemožnosti užívat společný rodinný dům a jeho vybavení z důvodu krácení na služebním příjmu a také z důvodu poškození dobré pověsti, byl jednoznačně znevýhodněn při rozhodování soudu v opatrovnické věci týkající se jejich nezletilých dcer. Z důvodu uloženého předběžného opatření státního zástupce v kombinaci s nutnou přítomností manželky na těchto akcích mu bylo znemožněno účastnit se mimoškolních aktivit nezletilých dcer. Z důvodu tíživé finanční situace mu bylo znemožněno podílet se na financování těchto aktivit v potřebné výši, čímž došlo v případě dcery , jméno FO, k likvidaci její reprezentační sportovní kariéry. Požaduje tedy ztrátu na výdělku za období trestního stíhání, celkem 58 811,29 Kč, náhradu za nutné úhrady za zajištění stěhování a bydlení na ubytovně ve výši 106 481,70 Kč, nutné výdaje za dopravu z ubytovny do zaměstnání a zpět, celkem 40 276,91 Kč, výdaje za dopravu k procesním úkonům, celkem 4 221,47 Kč, výdaje za poštovné v souvislosti s procesními úkony, celkem 177 Kč. Dále žádá o vyplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 800 000 Kč, a to za porušení práva na rodinný život, celkem 400 000 Kč, poškození dobré pověsti, celkem 200 000 Kč a omezení vlastnických práv a ztráty kvality života, celkem 200 000 Kč.

2. Žalovaná se v podání z 1. 12. 2021 k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Učinila nespornou skutečnost, že u ní dne 4. 12. 2020 uplatnil žalobce z důvodu v žalobě popsaných, nárok na náhradu škody v celkové výši 1 397 204,08 Kč spočívající v náhradě majetkové škody, nároku na přiměřené zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu ve , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a nárok na přiměřené zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení. K projednání žádosti došlo 2. 11. 2021 a žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla žalobci odškodnění ve výši 25 446,57 Kč. Ve zbytku byla žádost zamítnuta. Žalovaná dále učinila nesporným náhradu ušlého příjmu žalobce ve výši 4 070 Kč. Další částku ve výši 54 741,29 Kč učinila spornou s tím, že nelze postavit na jisto, zda a kolik výjezdů a služebních pohotovostí by se žalobce zúčastnil. K dalšímu nároku žalobce, že kvůli předběžnému opatření a ztrátě možnosti obývat rodinný dům musel do místa trvalého bydliště dojíždět, žalovaná namítala, že se nevztahují k titulu pro náhradu škody, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 4. 2018, ale k nařízení předběžného opatření, které však titulem pro náhradu škody nemůže být, jelikož nebylo zrušeno jako nezákonné. A nárok tudíž nemohl být přiznán. Co se týče uplatněného cestovného v celkové výši 1 376,57 Kč, toto bylo přiznáno za všechny požadované cesty s výjimkou cesty 4. 12. 2018 – osobní doručení odůvodnění stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti o zrušení předběžného opatření na podatelnu KSSZ, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, žalobce byl zastoupen advokátem. Dále žalobci nebyla přiznána amortizace. Nebyl přiznán rovněž uplatněný nárok na náhradu výdajů za poštovné v souvislosti s procesními cestami, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, když žalobce byl zastoupen advokátem. Co se týče nemajetkové újmy, zde žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, s tím, že peněžitá satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. A intenzitu nemajetkové újmy je třeba tvrdit a prokázat. Dále žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, a nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. US 13/12 ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR z 21. 8. 2012, sp. zn. , spisová značka, pak lze za jakási základní vodítka pro zhodnocení intenzity vzniklé nemajetkové újmy považovat 1. povahu trestní věci, 2. délku trestního stíhání a 3. následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby. Proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání za spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí, za nějž mu hrozil trest odnětí svobody od 2 do 8 let. Co se týče délky trestního stíhání, tato trvala celkem , hodnota, roky a 2 měsíce a nelze ji shledat jako nepřiměřenou. Žalovaná se žalobci omluvila a shledala důvody k přiznání v peněžité výši, avšak nikoli ve výši požadované, ale pouze 20 000 Kč.

3. Dalším podáním ze 17. 2. 2022 žalovaná na svou obranu doplnila, že jednou ze základních myšlenek žalobcem vzneseného nároku je toxicita trestního řízení, jakožto celku, a to v důsledku zprošťujícího rozsudku. Žalobce dovozuje, že zejména z usnesení Krajského státního zastupitelství o uložení předběžného opatření zákazu styku s nezletilými dcerami a zákazu styku i s manželkou, jakož i následné prodlužování zákazu styku s manželkou ze strany Okresního soudu ve , adresa, až do doby vydání zprošťujícího rozsudku je primární příčinou vzniku jak tvrzené majetkové újmy, tak újmy nemajetkové v podobě přiměřeného zadostiučinění. Toto je v přímém rozporu s ustálenou judikaturou a žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, s tím, že nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení, ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního řízení. Dále zde uvedla, že pokud žalobce v pozici obviněného a následně i obžalovaného nedosáhl skrze četné opravné prostředky a opětovné žádosti o zrušení zákazu styku či konstatování, že vydaná rozhodnutí byla nezákonná, tak nejsou ani splněny zákonné podmínky dle zákona č. 82/98 Sb., neboť tvrzená rozhodnutí nebyla zrušena. Zde opětně odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, a následující. Ohledně vznesených nároků žalobcem v podobě nákladů na zajištění stěhování a bydlení na ubytovně, výdaje za dopravu z ubytovny a do zaměstnání, jakož i přiměřené zadostiučinění související s tvrzeným narušením rodinného života a vlastnického práva, zde žalovaná uváděla, že je potřeba tvrdit a prokázat příčinnou souvislost. Ohledně předběžného opatření spočívajícího v zákazu styku dle ustanovení § 88d trestního řádu, zde žalovaná uváděla, že trestní řád zná rovněž zákaz vstupu do obydlí dle ustanovení § 88e, který spočívá v nepřípustnosti vstupu obviněného do společného obydlí a obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostřední okolí a v nepřípustnosti zdržovat se v takovém obydlí. Takovéto omezení však žalobci uloženo po celou dobu trestního stíhání nebylo. Žalobci tudíž nebyl uložen jakýkoliv zákaz disponovat se svým tvrzeným vlastnictvím či docházet do svého tvrzeného rodinného domu. Primární příčinou v neužívání rodinného domu, jakož i dalších předmětů s tím souvisejícím, byla neexistence dohody s manželkou žalobce, tedy , jméno FO, . Toto však nelze přičítat na vrub žalované, neboť ta nebyla nikterak objektivně schopna ovlivnit chování , jméno FO, a neexistuje zde jasná příčinná souvislost, která by opravňovala žalobce k přiznání tvrzeného nároku. S tím souvisí i tvrzení o nemožnosti žalobce v užívání vlastního cyklistického vybavení, vlastních mycích propriet pro automobil apod., neboť jakýkoliv orgán činný v trestním řízení výslovně neomezil žalobce v nakládání s jeho vlastnictvím. Dále žalovaná upozornila, že žalobce se prokazatelně zúčastnil vystoupení své dcery , jméno FO, , navštívil i rodinný dům ve , adresa, , žalobce do předmětného domu pravidelně a často v nepřítomnosti manželky pobýval a prováděl údržbu domu. Dále žalovaná zpochybnila, že předmětný dům je ve společném vlastnictví manželů , jméno FO, . Co se týče tvrzené likvidaci taneční kariéry dcery žalobce, k tomu žalovaná uvedla, že žalobce měl uvést, že již nemá zájem hradit náklady spojené s tanečními aktivitami a že již nedá na tento koníček dcery ani korunu, jak je uvedeno ve výslechu v rámci trestního řízení svědka , jméno FO, . K tvrzené nemajetkové újmě žalovaná odkázala na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, a na vyjádření jeho sestry , jméno FO, . Dále odkázala na rozsudek Okresního soudu ve , adresa, č. j. , spisová značka, , kde v závěrech je uvedeno, že není pochyb o tom, že manželství žalobce s , jméno FO, bylo nesouladné. Nelze tak klást četné tvrzené negativní dopady do osobností sféry žalobce pouze a jedině na vrub trestního stíhání, neboť rodinný život žalobce byl dlouhodobě v nepříznivém stavu.

1. Před zahájením jednání vzal žalobce dne 1. 3. 2022 žalobu co do částky 25 446,57 Kč zpět. K dalšímu částečnému zpětvzetí žaloby došlo podáním žalobce z 30. 3. 2022, ve kterém žalobce uvedl, že požaduje uhradit částku 984 521,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 24. 6. 2021. K dalšímu částečnému zpětvzetí žaloby, a to již po zahájení jednání došlo dne 26. 4. 2022, kdy žalobce uvedl, že požaduje úroky z prodlení ve výši 8,25 % od 24. 6. 2021.

2. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 9. 3. 2023, č. j. , spisová značka, bylo žalobě, co do částky 111 601,19 Kč s příslušenstvím vyhověno (odst. I. výroku), co do částky 25 446,57 Kč bylo řízení zastaveno, stejně tak, jako co do úroků za dobu od 7. 6. 2021 do 23. 6. 2021 z částky 1 009 968,37 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 1,5 % ročně za dobu od 24. 6. 2021 do zaplacení z částky 111 061,19 Kč (odst. II. – IV. výroku). Žaloba co do částky 872 920,61 Kč s úroky ve výši 8,25 % za dobu od 24. 6. 2021 do zaplacení a co do úroků z prodlení z částky 25 446,57 Kč ve výši 8,25 % za dobu od 24. 6. 2021 do zaplacení byla zamítnuta (odst. V. a VI. výroku). V odst. VII. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a v odst. VIII. nebylo přiznáno České republice právo náhrady nákladů řízení.

3. K odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v , adresa, rozhodl Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. , spisová značka, tak, že v rozsahu částky 4 070 Kč s úroky z této částky za dobu od 24. 6. 2021 do zaplacení rozsudek Okresního soudu v , adresa, v odst. I. změnil tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta, v odst. I. výroku okresního soudu ohledně částky 54 741,29 Kč s úroky z prodlení a v odst. VII. a VIII. byl výrok okresního soudu zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení (odst. II. výroku rozsudku krajského soudu), a ve zbývajícím rozsahu, v jakém směřovalo odvolání proti výroku rozsudku okresního soudu v odst. I. ohledně částky 2 789,90 Kč s příslušenstvím bylo odvolání odmítnuto (odst. III. výroku Krajského soudu v , adresa, ). Krajský soud, co se týče zrušovacího rozhodnutí ohledně částky 54 741,29 Kč a ohledně závislých nákladových výroků uvedl, že ohledně této částky žalobce ke svému požadavku nepřednesl dostatek srozumitelných skutkových tvrzení, z nichž by existence jeho hmotněprávního nároku proti žalované plynula. Požadovaná částka je nárokem na ušlý zisk, který představuje újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat. Jde v podstatě o ušlý přírůstek na majetku. Důvodnost žaloby ve stejném rozsahu lze ovšem hodnotit až poté, kdy budou v dostatečné šíři v rámci líčení skutkového stavu přednesená tvrzení, jakých výdělků žalobce dosahoval v období před zahájením trestního stíhání a jaké byly jeho příjmy po dobu, kdy bylo trestní řízení proti němu vedeno. Žalobce je povinen skutková tvrzení doplnit.

4. Podáním žalobce z 25. 1. 2024 žalobce doplnil, že se domáhá ztráty na části služebního příjmu za období, kdy nemohl vykonávat výjezdovou činnost a služební pohotovost, tedy v období od 12. 4. 2018 do 31. 8. 2020. Před zahájením jeho trestního stíhání poslední stálou službu v rámci výjezdové činnosti měl ze dne 31. 3. 2018 na 1. 4. 2018. Krajský soud v , adresa, ho dne 24. 6. 2020 definitivně zprostil obžaloby pro trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Jelikož neměl k dispozici písemné vyhotovení odvolacího soudu, teprve v září 2020 mu bylo umožněno vykonávat výjezdovou činnost a služební pohotovost, což při jeho služebním zařazení byla automatická součást výkonu služby. Tato ztráta na jeho služebním příjmu činí za období 12. 4. 2018 až 31. 8. 2020 minimálně částku 54 695,55 Kč. K tomuto tvrzení předložil výplatní lístky za období duben 2018 až prosinec 2020, když dle výplatních lístků za měsíce září až prosinec 2020 lze zjistit, že až od září 2020 jeho zaměstnavatel u něj opětně vykazuje služební pohotovost. V tomto podání žalobce vzal žalobu s ohledem na nový propočet co do částky 45,74 Kč zpět, a to i s úroky z prodlení.

5. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 14. 6. 2024, č. j. , spisová značka, bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno.

6. Ke zjištění skutkového stavu, jež zůstal předmětem řízení, soud provedl tyto listinné důkazy:- ze Záznamu o zahájení úkonů trestního řízení bylo zjištěno, že policejní orgán , právnická osoba, dne 22. 3. 2018 dle ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu zahájil úkony trestního řízení ve věci podezření ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se měl dopustit poručík , tituly před jménem, , Jméno žalobce, , a to tím, že v dosud přesně nezjištěné době nejméně od roku 1996 do současné doby v prostorách rodinného domu č. p. 410 nacházejícím se v obci , adresa, , či jinde, zle nakládal s osobou blízkou, manželkou , jméno FO, , a to tak, že tuto opakovaně a dlouhodobě psychicky i fyzicky týrá, ponižuje ji, chová se k ní agresivně a vulgárně ji uráží;- z usnesení , právnická osoba, ze dne 12. 4. 2018 bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání poručíka , tituly před jménem, , jméno FO, , jako obviněného ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, kterého se měl dopustit tím, že v době nejméně od roku 2007 dosud v prostorách rodinného domu č. p. 410 v , adresa, záměrně zle nakládal s osobou blízkou, manželkou , jméno FO, , a to tak, že tuto dlouhodobě a soustavně psychicky týral, ponižoval ji a vulgárně jí nadával;- z usnesení Krajského státního zastupitelství v , adresa, , spisová značka, ze dne 13. 4. 2018 bylo zjištěno, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v , adresa, rozhodl ve věci obviněného poručíka , tituly před jménem, , jméno FO, podle § 88 d) odst. 1 trestního řádu za použití § 88 b) odst. 1 trestního řádu tak, že uložil předběžné opatření zákazu styku s určitými osobami, spočívající v zákazu styku s manželkou , jméno FO, , přičemž tento zákaz styku spočíval v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání jmenované, a to i prostřednictvím telefonu sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků, dále bylo uloženo předběžné opatření zákazu styku s určitými osobami, a to s dcerou , jméno FO, a dcerou , jméno FO, , přičemž tyto zákazy styku spočívaly v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání jmenovaných, a to i prostřednictvím telefonu sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků;- z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 21. 1. 2020, č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že obžalovaný poručík , tituly před jménem, , Jméno žalobce, byl zproštěn obžaloby Státního zastupitelství Krajského státního zastupitelství v , adresa, ze dne 14. 12. 2018, sp. zn. , spisová značka, ;- z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 6. 2020, č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v , adresa, proti rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne 21. 1. 2020, č. j. , spisová značka, bylo zamítnuto. Tímto rozhodnutím nabyl rozsudek Okresního soudu ve , adresa, právní moci 24. 6. 2020;- ze Sdělení kanceláře ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 19. 2. 2024 bylo zjištěno, že k dotazu žalobce, kolik z policistů pověřených vyšetřováním u 1. oddělení obecné kriminality územního odboru , adresa, nebylo v období od 12. 4. 2018 do 31. 8. 2020 určováno k výkonu činnosti ve výjezdové skupině a z jakého konkrétního důvodu, odpověď zněla, že po celé uvedené období se jednalo pouze o osobu žalobce, neboť nesplňoval podmínky pro zařazení do výjezdové skupiny, jelikož nebyl vybaven potřebnou výzbrojí (služební zbraní) ve smyslu článku 20 odst. 2 pokynu policejního prezidenta č. 103/2013. Na otázku žalobce kolika policistům pověřeným vyšetřováním u 1. oddělení obecné kriminality územního odboru , adresa, byla v období od 12. 4. 2018 do 31. 8. 2020 odebrána služební zbraň, v jakém konkrétním období a z jakého konkrétního důvodu, odpověď zněla, že se jednalo pouze o osobu žalobce, kdy důvodem bylo zahájení trestního stíhání proti jeho osobě pro spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí;- ze Sdělení policejního prezídia České republiky, odbor komunikace a vnějších vztahů ze dne 13. 11. 2023 bylo zjištěno, že policejní prezídium reagovalo na žádost žalobce o poskytnutí informací podle zákona č. 106/99 Sb., kdy na dotaz „jaké konkrétní ustanovení zákona či vnitřního předpisu stanovuje pro člena výjezdové skupiny služby kriminální policie a vyšetřování na úrovni územního odboru povinnost být při výkonu výjezdové činnosti ozbrojen služební zbraní?“ Odpověď zněla, že nošení služebních zbraní též upravuje závazný pokyn policejního prezidenta č. 156/2008, článek 10, kdy v odst. 1 se uvádí, že policista nosí při výkonu služby zbraň. Nevyžaduje-li to zájem služby, může být policista neozbrojen při činnostech, při nichž to není nutné, zejména při:a) administrativní nebo obdobné činnosti,b) práci v laboratoři,c) výuce ve škole, školících a výcvikových zařízeních a střediscích, jakož i při školeních, instrukčně metodických zaměstnáních a služebních poradách, a to i v zahraničí,d) pyrotechnické činnosti,e) úředních jednáních s orgány veřejné správy a dalšími veřejnými institucemi,f) slavnostních a smutečních příležitostech,g) obsluze letecké techniky,h) hudebních výkonech,i) sportovních, kulturních a prezentačních akcích,j) činnostech, při nichž to vyžaduje zvláštní zájem služby nebo stanoví-li tak služební funkcionář nebo pověřený vedoucí policista,k) přesunu na místo plnění úkolu podle písmene a) – j) a zpět;- ze Závazného pokynu policejního prezidenta č. 156/2008 – článek 14 bylo zjištěno, že dle odst. I. písm. D) se zbraň odebere policistovi v případě jiných závažných důvodů, zejména je-li jeho schopnost k výkonu služby snížena nemocí, rozrušením nebo psychickým stavem vzbuzujícím obavu ze sebepoškození, požitím alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, omamných nebo psychotropních látek a léků. Dle odst. II. zbraň policistovi odebírá služební funkcionář, jím určený policista nebo zaměstnanec policie. Dle odst. III. odebraná zbraň může být policistovi znovu přidělena na základě rozhodnutí služebního funkcionáře;- ze Sdělení Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor , adresa, , 1. oddělení obecné kriminality ze dne 21. 11. 2023 bylo zjištěno, že plánovaná výjezdová činnost komisaře – vyšetřovatele v období pondělí až čtvrtek v době od 7 do 19 hodin je fond pracovní doby. V době od 19 do 22 hodin je pohotovost na pracovišti, výše příplatku 35 %. Od 22. hodiny do 7 hodiny následujícího dne je pohotovost mimo pracoviště (v bydlišti) 10 %. V období pátek až sobota činí v období od 7 do 19 hodin fond pracovní doby 19 – 22 hodin pohotovost na pracovišti s příplatkem 35 %, v období od 22 do 24 hodiny pohotovost mimo pracoviště s příplatkem 10 % a v období od 00 do 7 hodin pohotovost mimo pracoviště s příplatkem 15 %. V období od soboty a neděle činí příplatek 70 % za pohotovost na pracovišti od 7 do 15 hodiny a 15 % od 15 hodiny do 7 hodiny. V období neděle a pondělí činí příplatek 70 % za pohotovost na pracovišti od 7 do 15 hodiny a 15 % v období od 15 do 24 hodiny a od 00 do 7 hodin činí příplatek za pohotovost mimo pracoviště 10 %. V případě, že policista vykonává výjezdovou činnost z fondu pracovní doby, náleží mu stanovená mzda bez příplatků. Pokud policista vykonává výjezdovou činnost v jakékoli pohotovosti, náleží mu po dobu výjezdu 100 % průměrné mzdy v měsíci, ve kterém přesčas vykonal. V případě příplatků za pohotovost je výpočet prováděn z průměrné mzdy za předchozí čtvrtletí;- z přehledu výkonů výjezdové činnosti žalobce bylo zjištěno, že žalobce za leden 2015 měl celkem , hodnota, hodin výjezdové činnosti, za období od 3. 2. 2015 do 8. 2. 2015 celkem , hodnota, hodin výjezdové činnosti, v březnu a dubnu 2015 žádnou výjezdovou činnost žalobce neměl, v období od 8. 5. 2015 do 24. 5. 2015 měl celkem , hodnota, hodin výkonu výjezdové činnosti, v období od 4. 6. 2015 do 26. 6. 2015 měl 24 hodin výkonu výjezdové činnosti, v období od 7. 7. 2015 do 31. 7. 2015 měl 17 hodin výkonu výjezdové činnosti, v období od 1. 8. 2015 do 15. 8. 2015 bylo u žalobce vykázáno 43 hodin výkonu výjezdové činnosti, v září 2015 za období od 4. do 23. měl žalobce 24 hodin výkonu výjezdové činnosti, za období od 13. 10. 2015 do 26. 10. 2015 to bylo 36 hodin výkonu výjezdové činnosti, v listopadu 2015 to bylo za období od 13. do 29. 36 hodin výkonu výjezdové činnosti, v období od 9. 12. 2015 do 17. 12. 2015 to bylo 24 hodin výkonu výjezdové činnosti. V roce 2016 za období od 17. 1. 2016 do 18. 1. 2016 vykázal žalobce 24 hodin výjezdové činnosti, v únoru 2016 to bylo za období od 2. do 27. 24 hodin výkonu výjezdové činnosti, za březen 2016 od 17. do 28. to bylo 43 hodin výkonu výjezdové činnosti, v dubnu 2016 za období od 11. do 30. to bylo 24 hodin výkonu výjezdové činnosti, za květen 2016 v období od 17. do 29. to bylo 36 hodin výkonu výjezdové činnosti, v červnu za období od 3. 6. 2016 do 15. 6. 2016 to bylo 24 hodin výkonu výjezdové činnosti, v červenci 2016 žalobce vykonával výjezdovou činnost v období od 15. 7. do 25. 7. v celkové výši 36 hodin výkonu výjezdové činnosti, v srpnu 2016 žalobce měl výjezdovou činnost od 3. do 4. celkem , hodnota, hodin, v září 2016 vykonával žalobce výjezdovou činnost od 10. do 11. celkem , hodnota, hodin, v říjnu 2016 žalobce vykonával výjezdovou činnost za období od 13. do 31. v objemu 17 hodin výjezdové činnosti, v listopadu 2016 žalobce vykonal 19 hodin výjezdové činnosti, v prosinci 2016 žalobce v období od 3. do 8. vykonal výjezdovou činnost, a to v rozsahu 36 hodin. V roce 2017 žalobce vykonal výjezdovou činnost v lednu v období od 2. 1. do 24. 1. v rozsahu 24 hodin, v únoru 2017 žalobce vykonával výjezdovou činnost v období od 19. do 20. v objemu 24 hodin, v březnu vykonal výjezdovou činnost žalobce a za období od 7. do 23. to bylo celkem , hodnota, hodin výjezdové činnosti, v dubnu od 17. do 28. to bylo 24 hodin výjezdové činnosti, v květnu za období od 20. do 31. to bylo 36 hodin výjezdové činnosti, v červnu 2017 žalobce vykonal výjezdovou činnost v rozsahu 12 hodin, v červenci 2017 vykonal žalobce výjezdovou činnost v období od 14. do 18., a to v rozsahu 24 hodin výjezdové činnosti, v srpnu 2017 žalobce vykonal výjezdovou činnost v období od 3. do 19. v celkovém rozsahu 24 hodin výjezdové činnosti, v září 2017 vykonal výjezdovou činnost žalobce v období od 9. do 27. v celkové výši 36 hodin výjezdové činnosti, v říjnu 2017 žalobce měl výkon výjezdové činnosti v období od 3. do 4. v celkové výši 12 hodin, za listopad 2017 měl žalobce výkon výjezdové činnosti v období od 2. do 5. v celkovém objemu 24 hodin a v prosinci 2017 vykonal žalobce výjezdovou činnost v období od 10. do 11. v celkovém objemu 24 hodin. V roce 2018 vykázal žalobce výkon výjezdové činnosti za leden v období od 6. do 31. 1. v celkovém objemu 36 hodin, v únoru 2018 vykonal žalobce výjezdovou činnost v období od 15. do 16. v celkovém objemu 12 hodin, v březnu 2018 vykonal žalobce výjezdovou činnost v období od 13. do 14. v objemu 12 hodin, dále byl výkon pracovní činnosti od 31. 3. s přesahem do 1. 4. v celkovém objemu 24 hodin. Další výkon výjezdové činnosti byl u žalobce zaznamenán až 25. 7. 2020, a to v rozsahu 10 hodin. Další pak až 5. 9. 2020, když do 18. 9. 2020 to bylo v rozsahu 36 hodin výjezdové činnosti, v říjnu 2010 vykonal výjezdovou činnost žalobce v období od 20. do 21. 10. v celkovém objemu 24 hodin, v listopadu 2020 byl výkon pracovní činnosti žalobce od 12. do 28. v celkovém objemu 24 hodin a v prosinci 2020 vykonal žalobce výjezdovou činnost v období od 15. do 16. v objemu 12 hodin. Následující roky již žalobce měl vykázanou výjezdovou činnost v každém měsíci. V roce 2021 až do října tohoto roku. Žalobce rovněž vykazoval přesčasy v roce 2015, a to v měsících únor, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, v roce 2016 v lednu až květnu, v říjnu až prosinci, v roce 2019 v lednu, v roce 2021 v lednu a květnu;- soud dále provedl důkaz výplatními lístky žalobce za období březen až prosinec 2015, ze kterých zjišťoval, jaká mzda byla žalobci vyplacena mimo běžnou pracovní odměnu, když dle výplatního lístku za březen 2015 bylo zjištěno, že žalobci byl přiznán zvláštní příplatek rizik ve výši 3 700 Kč a osobní příplatek ve výši 2 970 Kč, stejně tak, jako v dubnu toho roku, v květnu byla žalobci přiznána přesčasová mzda za 7 hodin ve výši 1 449 Kč a dále za pohotovost 1 159 Kč + 652 Kč a osobní příplatek 3 600 Kč. V červnu 2015 náležel žalobci osobní příplatek 3 600 Kč a dále za 4 přesčasové hodiny 790 Kč a za pohotovost 415 Kč a 277 Kč. V červenci činil zvláštní příplatek rizik 3 700 Kč, osobní příplatek 3 600 Kč, dále za 6 přesčasových hodin bylo žalobci vyplaceno 1 134 Kč a za pohotovost 132 Kč + 170 Kč. V srpnu činil osobní příplatek 3 600 Kč, zvláštní příplatek rizik 3 700 Kč, za 15 přesčasových hodin bylo žalobci vyplaceno 3 105 Kč a za pohotovost 217 Kč + 435 Kč + 41 Kč + 621 Kč. V srpnu činil zvláštní příplatek rizik 3 700 Kč, osobní příplatek 3 600 Kč a za 2 přesčasové hodiny byla žalobci vyplacena mzda 395 Kč a za pohotovost 277 Kč + 217 Kč + 207 Kč. V říjnu 2015 činil zvláštní příplatek rizik 3 700 Kč, osobní příplatek 3 600 Kč a za 5 přesčasových hodin bylo žalobci vyplaceno 988 Kč a dále za pohotovosti 207 Kč + 1 106 Kč + 316 Kč + 119 Kč. Za listopad 2015 činil zvláštní příplatek rizik 3 700 Kč, osobní příplatek 3 600 Kč a za 1 hodinu přesčasovou bylo vyplaceno žalobci 212 Kč, na kázeňských odměnách pak 2 100 Kč a za pohotovost 222 Kč + 1 038 Kč + 42 Kč + 731 Kč. Za prosinec bylo vyplaceno žalobci 3 700 Kč jako zvláštní příplatek rizik, 3 600 Kč osobní příplatek a za pracovní odměnu 3 500 Kč a za pohotovosti 406 Kč + 348 Kč;- ze mzdových listů za rok 2016, kdy soud zkoumal stejné skutečnosti, jako za rok 2015, bylo zjištěno, že v lednu 2016 byla za 7 přesčasových hodin vyplacena žalobci mzda ve výši 1 483 Kč a dále za pohotovost 1 186 Kč + 148 Kč + 64 Kč. V únoru za 4 přesčasové hodiny bylo vyplaceno žalobci 847 Kč a za pohotovost 148 Kč + 233 Kč + 222 Kč. V březnu bylo žalobci za 3 přesčasové hodiny vyplaceno 580 Kč a dále za pohotovost 135 Kč + 1 083 Kč + 174 Kč + 406 Kč. V dubnu bylo za 7 přesčasových hodin žalobci vyplaceno jako mzda 1 483 Kč a za pohotovost 445 Kč + 85 Kč + 222 Kč. V květnu za 8 přesčasových hodin byla vyplacena žalobci mzda ve výši 1 618 Kč a za pohotovost 71 Kč + 1 133 Kč + 61 Kč + 485 Kč. V červnu byla žalobci vyplacena mzda za pohotovost ve výši 425 Kč + 222 Kč + 212 Kč. V červenci byla žalobci vyplacena mzda za pohotovost ve výši 222 Kč + 1 186 Kč + 191 Kč + 508 Kč. V srpnu za 7 přesčasových hodin byla žalobci vyplacena mzda ve výši 1 354 Kč a dále 97 Kč za pohotovost. V září za 19 přesčasových hodin náležela žalobci mzda ve výši 3 483 Kč a dále mu byla vyplacena mzda za pohotovost ve výši 152 Kč. Za říjen mu byla vyplacena mzda za pohotovost ve výši 450 Kč + 236 Kč. V listopadu za 1 přesčasovou hodinu byla vyplacena žalobci mzda ve výši 211 Kč, dále mu byla vyplacena pracovní odměna ve výši 3 000 Kč a za pohotovost mu bylo vyplaceno 148 Kč + 190 Kč + 222 Kč. V prosinci bylo žalobci za 10 přesčasových hodin vyplaceno 2 110 Kč a dále za pohotovost 222 Kč + 190 Kč + 443 Kč;- ze mzdových listů žalobce za rok 2017 bylo zjištěno, že v lednu byla žalobci vyplacena mzda za 4 přesčasové hodiny ve výši 844 Kč a dále za pohotovost 222 Kč + 359 Kč. V únoru byla žalobci vyplacena mzda za pohotovost ve výši 1 319 Kč + 165 Kč + 318 Kč. V březnu byla žalobci vyplacena mzda za pohotovost ve výši 430 Kč + 369 Kč. V dubnu za 3 přesčasové hodiny byla vyplacena žalobci částka 706 Kč a dále za pohotovost 247 Kč + 494 Kč + 330 Kč + 35 Kč. V květnu náležela žalobci mzda za pohotovost ve výši 221 Kč + 1 179 Kč + 190 Kč + 505 Kč. V červnu byla žalobci vyplacena částka 231 Kč + 198 Kč za pohotovost. V červenci byla žalobci vyplacena mzda za pohotovosti ve výši 522 Kč + 273 Kč + 261 Kč a v srpnu za pohotovosti 477 Kč + 250 Kč + 238 Kč. V září náleželo žalobci za 8 přesčasových hodin 1 988 Kč mzda a dále za pohotovost 261 Kč + 1 392 Kč + 224 Kč + 298 Kč. V říjnu bylo žalobci vyplaceno za pohotovost 249 Kč + 213 Kč. V listopadu ze stejného důvodu 544 Kč + 466 Kč. V prosinci za 10 přesčasových hodin byla žalobci přiznána mzda ve výši 2 714 Kč, dále za pohotovost 190 Kč + 285 Kč a pracovní odměna ve výši 6 000 Kč;- ze mzdových listů za leden až duben 2018 bylo zjištěno, že mimo běžné mzdy žalobci v lednu 2018 za 5 přesčasových hodin byla přiznána přesčasová mzda ve výši 1 239 Kč a dále za pohotovosti 173 Kč + 1 388 Kč + 124 Kč + 595 Kč. V únoru za pohotovost bylo vyplaceno žalobci 299 Kč + 256 Kč. V březnu za 2 přesčasové hodiny byla žalobci vyplacena přesčasová mzda ve výši 518 Kč a dále za pohotovost 91 Kč + 1 451 Kč + 233 Kč + 350 Kč. Za duben byla žalobci vyplacena za pohotovost částka 285 Kč;- ze mzdových listů žalobce za období květen až prosinec 2018 bylo zjištěno, že žalobce v tomto období neměl žádnou odměnu za pohotovost;- ze mzdových listů žalobce za rok 2019 bylo zjištěno, že žalobce nepobíral v tomto období žádnou odměnu za vykonání pohotovosti;- ze mzdových listů žalobce za období od ledna do srpna 2020 bylo zjištěno, že žalobci nepříslušela žádná odměna za výkon pohotovosti;- ze mzdového listu žalobce za září 2020 bylo zjištěno, že za 17 přesčasových hodin byla žalobci vyplacena mzda ve výši 4 940 Kč, dále mu byla vyplacena pracovní odměna ve výši 1 000 Kč a za pohotovost 305 Kč + 262 Kč + 305 Kč;- ze mzdového listu žalobce za říjen 2020 bylo zjištěno, že žalobci bylo za 6 hodin služební pohotovosti vyplaceno 654 Kč, dále 343 Kč za pohotovost a 327 Kč za pohotovost;- ze mzdového listu žalobce za listopad 2020 bylo zjištěno, že za pohotovost mu bylo vyplaceno 628 Kč + 324 Kč + 314 Kč;- ze mzdového listu žalobce za prosinec 2020 bylo zjištěno, že mu za přesčasovou mzdu bylo vyplaceno 1 733 Kč a za pohotovost 173 Kč;7. Soud dále provedl výslech svědků, když z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , kolegy žalobce, bylo zjištěno, že i on vypovídal v trestním řízení vedeném proti žalovanému. Jsou kolegové z práce. Nejprve pracovali v , adresa, , poté na oddělení ve , adresa, . Poté on odešel do Třince. S kolegy z , adresa, se o trestním stíhání žalobce nebavil. Z jakého důvodu žalobce odešel na oddělení hospodářské kriminality do , adresa, , neví. Co se týče prestiže, toto oddělení je o úroveň výš. Má za to, že žalobce má hodnost kapitána, tedy povýšil. Žalobce po nějakou dobu nesloužil výjezdové služby.

8. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, bylo mimo jiné zjištěno, že byl zpracovatel věci, v níž bylo vedeno prověřování a vyšetřování týkající se možného spáchání trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí. V době, kdy byl žalobce prověřován, toto probíhalo podle tehdejších standardů. Jelikož ze strany žalobce docházelo k významnému stěžování na to, že je dehonestován v přítomnosti pracovníků GIBS a s ohledem na charakter doručování podle trestního řádu a na to, že žalobce měl zakázaný styk s manželkou, nebylo vhodné doručovat do bydliště, proto mu bylo doručováno do zaměstnání, avšak muselo to proběhnout tak, aby bylo doručováno do vlastních rukou. Proto považoval za vhodné mu doručovat osobně. Vyhověl však žádosti žalobce a doručoval mu mimo budovu, přičemž v budově ve , adresa, o něm ani nevěděli. Pouze jednou vstoupil do budovy policie ve , adresa, s dalšími 2 příslušníky, a to za situace, kdy bezprostředně po uložení zákazu styku se realizoval vstup do domu v , adresa, , ale tam žalobce soudně vstup zakázaný neměl. Byl přítomen jedinému incidentu mezi žalobcem a jeho manželkou, když ze strany žalobce vše probíhalo v klidu, jeho manželka toto dramatizovala s tím, že jeho jednání má parametry porušení zákazu styku. Manželka žalobce má jiné vnímání, než většina lidí. Situaci popisovala zkresleně. Žalobce se choval v souvislosti s trestním stíháním vždy slušně, kontroloval se. On proto nabyl dojmu, že vše je možné vyřešit smírnou cestou a že by bylo možno zrušit zákaz styku, ale v důsledku jednání paní , jméno FO, ke smírnému vyřešení nedošlo. Pokud je GIBSem stíhán příslušník policie, rozhoduje služební funkcionář o odevzdání zbraně nebo postavení mimo služební poměr. Ve všech věcech týkajících se konfliktu s manželkou se zbraň zpravidla odevzdává. Policista ve službě, není-li v kanceláři, má v zásadě u sebe zbraň. V případě žalobce, který byl v pozici vyšetřovatele, mohl jeho vedoucí funkcionář rozhodnout o tom, že výjimka na administrativní činnost by pokryla i činnost ve výjezdu. Žalobce měl dobrou schopnost sebekontroly. Celou dobu se projevoval klidně. Z jeho pohledu byl tedy žalobce klidný a zbraň se mu mohla vrátit. Dovede si představit, že by žalobce mohl sloužit bez zbraně. Došlo by však k porušení předpisů a v zásadě i zákona o policii, pokud by vyšetřovatel byl beze zbraně venku. Po zahájení trestního stíhání žalobce nebyl postaven mimo službu, neměl ani výkonnostní poklesy v práci.

9. Z výslechu svědka , jméno FO, Topiarze bylo mimo jiné zjištěno, že o trestním stíhání žalobce věděli i jiní kolegové, a to i proto, že se dozvěděli, že žalobce neslouží, neboť mu byla odebrána zbraň a byl trestně stíhán. Žalobce měl pověst bezproblémového policisty.

10. S ohledem na předmět řízení, poté, co bylo rozhodováno Okresním soudem v , adresa, a Krajským soudem v , adresa, , kdy předmětem řízení zůstala částka 54 741,29 Kč a po částečném zpětvzetí žaloby zůstává předmětem řízení částka 54 695,55 Kč a po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Usnesením , právnická osoba, ze dne 12. 4. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, který byl obviněn ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společné domácnosti. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 21. 1. 2020, č. j. , spisová značka, byl žalobce zproštěn obžaloby a odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v , adresa, bylo usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 6. 2020, č. j. , spisová značka, odmítnuto. Rozsudek Okresního soudu ve , adresa, nabyl právní moci 24. 6. 2020. Usnesením Krajského státního zastupitelství v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 13. 4. 2018 bylo žalobci uloženo předběžné opatření zákazu styku s manželkou , jméno FO, a s dcerami , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce po celou dobu trestního stíhání popíral, že by se dopustil protiprávního jednání vůči své manželce. Z důvodu trestního stíhání byla žalobci odebrána zbraň, což bylo následně důvodem, že nemohl sloužit pracovní služby a toto vedlo ke snížení příjmů žalobce. Žalobci před předmětným trestním stíháním byla opakovaně přiznána kázeňská finanční odměna, kdy v době trestního stíhání tomu tak nebylo. Jelikož žalobce nevykonával výjezdovou činnost, nemohla mu být přiznána jakákoliv odměna za tuto činnost a pobíral pouze pracovní odměnu v základní výši, když mu nebyly přiznány ani kázeňské finanční odměny. Žalobce vykonal poslední výjezdovou činnost před zahájením trestního stíhání v období od 31. 3. do 1. 4. 2018 a poté, co byl pravomocně zproštěn obžaloby první pohotovost vykonal 5. 9. 2020 vyjma jedné z pohotovostí provedené 25. 7. 2020 v rozsahu 10 hodin. Žalobce za rok 2015 měl příjem ze služebních pohotovostí, tedy výkonu výjezdové činnosti ve výši 23 670 Kč, v roce 2016 25 146 Kč, v roce 2017 19 177 Kč a za období od ledna do dubna 2018 7 002 Kč. Průměrný denní příjem za stálou službu v tomto období pak u žalobce činil 62,65 Kč, přičemž se jednalo celkem o 1 197 dnů. Žalobce nemohl vykonávat výjezdovou činnost a služební pohotovost v období od 12. 4. 2018 do 31. 8. 2020, tedy celkem , hodnota, dnů. Porovnáním žalobcova průměrného denního příjmu v období od roku 2015 do 12. 4. 2018 a skutečně dosahovaných příjmů žalobce po dobu trestního stíhání se jeho příjem za toto období snížil o částku 54 695,55 Kč.

11. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle zákona č. 82/98 Sb. Dle § 1 odst. 1 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Dle ustanovení § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Dle ustanovení § 6 odst. 1 ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“). Dle odst. 2 úřadem podle odst. 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, když škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

14. Dle ustanovení § 7 odst. 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

15. Dle ustanovení § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

16. Dle ustanovení § 14 odst. 1 nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Dle ustanovení § 15 odst. 1 přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Dle ustanovení § 31a odst. 1 bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

19. Předmětem řízení zůstal nárok žalobce ve výši 54 695,55 Kč představující ušlý zisk, jako újmu, která mu byla způsobena tím, že došlo k poklesu jeho příjmů v souvislosti s tím, že nemohl vykonávat výjezdovou činnost po dobu jeho trestního stíhání. Soud nejprve zkoumal, zda to, že žalobce byl postaven mimo výjezdovou činnost, bylo v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, tedy trestním stíháním žalobce zahájeným dne 12. 4. 2018, které bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem. Žalobce totiž nebyl stavěn do výjezdové činnosti, protože nedisponoval služební zbraní. Žalovaná namítala, že žalobce tuto výjezdovou činnost mohl vykonávat a že odebrání služební zbraně bylo z rozhodnutí jeho nadřízeného. Soud zde především akcentuje Závazný pokyn policejního prezidenta č. 156/2008, kde v článku 10 je uvedeno, že policista nosí při výkonu služby zbraň. Dále jsou zde vyjmenované činnosti, kdy nošení zbraně není nutné, přičemž se jedná o činnosti spíše reprezentativní a administrativní, nikoliv v souvislosti s přímou činností policisty. Z tohoto lze dovodit, že aby policista mohl být v přímém výkonu služby, je nošení zbraně zapotřebí. Článek 14 předmětného pokynu dále uvádí, že služební zbraň odebírá funkcionář, který může policistovi znovu zbraň přidělit. V daném případě se tomu tak nestalo a žalobce až poté, co byl pravomocně zproštěn obžaloby, byl zařazen i do služební činnosti. To, že žalobce nemohl tuto služební činnost vykonávat právě z důvodu jeho trestního stíhání, na základě kterého byl zbaven služební zbraně, bylo prokázáno rovněž Sdělením Kanceláře ředitele Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 19. 2. 2024, jež žalobci odpovědělo, že to byl pouze on, kdo nebyl zařazen do výjezdové skupiny, a to z důvodu zahájení trestního stíhání proti jeho osobě. Obdobně se vyjadřovali i vyslechnutí svědci, kdy , tituly před jménem, , jméno FO, Wewiorek uvedl, že žalobce po nějakou dobu nesloužil výjezdové služby a pak především , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl, že v případě, že by žalobce byl ve výjezdové službě, došlo by k porušení předpisů. Rovněž další svědek , jméno FO, dal do souvislosti, že žalobce nesloužil, protože mu byla odebrána zbraň a byl trestně stíhán. Pokud tedy žalovaná namítala, že to, že žalobce byl mimo výjezdovou činnost, nebylo v důsledku jeho trestního stíhání a odebrání zbraně, bylo vyvráceno výše uvedenými důkazy. Soud uzavírá, že jednoznačně bylo prokázáno, že žalobce nemohl sloužit, protože mu byla odebrána zbraň, a to bylo právě v důsledku jeho trestního stíhání. Tím, že žalobce tedy tuto výjezdovou činnost nevykonával, došlo ke snížení jeho příjmů, a to v období od 12. 4. 2018 do 31. 8. 2020. Z předložených výplatních lístků žalobce totiž bylo zjištěno, že poslední službu vykonal před zahájením trestního stíhání z 31. 3. 2018 na 1. 4. 2018 a první službu po pravomocném zproštění vykonal dne 5. 9. 2020. Trestní stíhání žalobce trvalo od 12. 4. 2018 do 24. 6. 2020, přičemž je obecně známé, že jednak zařazení do výjezdové činnosti musí být plánováno, tzn., že nebylo možno nadřízenými žalobce jej do této služební činnosti ihned zařadit a je samozřejmé, že žalobce neměl k dispozici písemné vyhotovení odvolacího rozhodnutí s doložkou právní moci hned v červnu 2020. I s ohledem na prázdninové měsíce lze dovodit, že zařazení žalobce do výjezdové činnosti mohlo nastat až v září 2020 a že tato prodleva je rovněž v příčinné souvislosti s tím, že žalobce byl trestně stíhán a tuto výjezdovou činnost po nějakou dobu nemohl vykonávat. Soud tedy spatřuje příčinnou souvislost s poklesem výdělků žalobce za období nejen toho trestního stíhání, ale i za období, než mohl být do výjezdové činnosti zařazen, což se stalo k 5. 9. 2020.

20. Další otázkou, kterou se soud zabýval, je výše plnění, tedy výše ušlého zisku. Zde soud vycházel jednak z přehledu výkonu výjezdové činnosti žalobce za dobu od ledna 2015 do 1. 4. 2018, když bylo zjištěno dále, že žalobce vykonal výjezdovou činnost ještě 25. 7. 2020 a další pravidelná výjezdová činnost byla až od 5. 9. 2020. Při zjišťování poklesu příjmů žalobce pak bylo vycházeno z jeho mzdových listů za dobu od března 2015 do srpna 2020. I z těchto mzdových listů bylo zjištěno, že žalobce v období, jak tvrdil, výjezdovou činnost nevykonával. Otázkou tedy zůstal pokles příjmů žalobce oproti období, kdy výjezdovou činnost vykonával. Dle mzdových listů za rok 2015, jak již bylo uvedeno výše, za pohotovost v tomto roce bylo vyplaceno žalobci na mzdě 23 670 Kč. V roce 2016 dle mzdových listů za toto období bylo vyplaceno 25 146 Kč, v roce 2017 19 177 Kč a za období leden až 11. duben 2018 7 002 Kč. Celkem tedy 74 995 Kč, a to za celkem , hodnota, dní, ve kterých žalobce služební činnost vykonal. Denní příjem za stálou službu pak matematickým propočtem činil 62,65 Kč. Pokud žalobce nevykonal služební činnost od 12. 4. 2018 do 31. 8. 2020, jedná se o 873 dní a násobkem denního příjmu výše uvedeného soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení částky 54 695,55 Kč je zcela odpovídající a prokázán. Žalovaná byla proto zavázána zaplatit žalobci z důvodu ušlého zisku požadovanou částku 54 695,55 Kč.

21. V daném případě se žalobce původně domáhal úhrady částky 1 009 968,37 Kč. V průběhu řízení bylo z důvodu zpětvzetí žaloby řízení co do částky 25 446,57 Kč a částky 45 074 Kč s úroky z prodlení a co do úroků za dobu od 7. 6. 2021 do 23. 6. 2021 z původně žalované částky 1 009 968,37 Kč a co úroků z prodlení ve výši 1,5 % ročně za dobu od 24. 6. 2021 do zaplacení z částky 111 061,19 Kč z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno, což je z procesního hlediska považováno za neúspěch žalobce. Neúspěchem žalobce je rovněž částka 872 920,61 Kč + část, jak je uvedeno v odst. V. výroku rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 9. 3. 2023, č. j. , spisová značka, a neúspěchem je rovněž požadavek žalobce co do úroků z prodlení z částky 25 446,57 Kč, jak je uvedeno v odst. VI. výroku. Za neúspěch se rovněž považuje částka 4 070 Kč s příslušenstvím a částka 2 789,90 Kč s příslušenstvím, jak bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 10. 2023, č. j. , spisová značka, . Žalobce tak byl úspěšný pouze co do částky 50 000 Kč s příslušenstvím, jak je přiznáno v rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne 9. 3. 2023 a co do částky 54 695,55 Kč s příslušenstvím, jak bylo přiznáno v rozsudku z 19. 12. 2024. Žalobce tedy ve věci byl převážně neúspěšný, a proto mu náhrada nákladů řízení nemůže být přiznána. Naopak je to žalovaná, která byla ve věci z větší části úspěšná, a tedy dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. by jí příslušelo právo náhrady nákladů řízení. Soud však v daném případě aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. a žádnému z účastníků, tedy ani žalované, právo náhrady nákladů řízení nepřiznal. Soud má totiž za to, že pokud to byla žalovaná, která měla žalobci plnit, přičemž považovala za dostačující, že se žalobci omluvila a uznala žalobcův nárok pouze co do částky 4 070 Kč jako náhradu ušlého příjmu a dále nárok na cestovné ve výši 1 376,57 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění v peněžité formě ve výši 20 000 Kč, jeví se soudu nespravedlivé, aby žalobce zavázala žalované náhradu nákladů řízení plnit. Pokud by žalovaná uspokojila nárok žalobce alespoň v té části, jak byla zavázána rozsudky okresního soudu, když žalovaná by měla nést důsledky svého protiprávního jednání vůči žalobci, jeví se vůči logice věci, aby žalobce žalované hradil náklady řízení. Soud proto žádnému z účastníků právo náhrady nákladů řízení nepřiznal.

22. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byl sice žalobce ve věci převážně neúspěšný, avšak výše plnění záležela na rozhodnutí soudu, přičemž žalovaná dobrovolně nad rámec vyplaceného již nechtěla ničeho hradit. Žalobci tak nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. Jeví se tedy nemorální, aby byl žalobce zavázán platit státu, po kterém požaduje plnění a stát mu toto plnění nechtěl již nad rámec vyplaceného ničeho hradit, aby byl žalobce zavázán státu náklady řízení zaplatit. Proto tedy státu právo náhrady nákladů řízení přiznáno nebylo, a to za použití ustanovení § 150 o. s. ř.