29 C 275/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 715,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 984,87 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 984,87 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 11 730,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 730,88 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 52 % nákladů řízení ve výši 7 182,12 Kč, to k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 9. 2023 domáhala po žalovaném úhrady částky celkem 49 715,75 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c. (dříve , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c.) jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 12. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 49 715,75 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději 12. 6. 2023. Žalovaný úvěr čerpal, avšak peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková výše nároku žalobkyně činí 49 715,75 Kč, nejpozději splatných 12. 6. 2023.

2. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 25. 7. 2024, č. j. , spisová značka, byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem byla prověřována schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet.

3. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně podáním z 31. 10. 2024 s tím, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází a žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdíl mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu.

4. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 6. 2. 2025. Žalobkyně a její právní zástupce se z tohoto jednání omluvili, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

5. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze Smlouvy o revolvingovém úvěru s datem 12. 4. 2021 bylo zjištěno, že tato smlouva měla být uzavřena mezi smluvními stranami , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c. jako věřitelem a , jméno FO, , Anonymizováno, jako klientem s tím, že věřitel se zavázal poskytnout klientovi úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu. Mělo se jednat o úvěr neúčelový, bezhotovostní, nezajištěn úvěrem, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacení části úvěru. Úvěrový limit byl stanoven částkou 80 000 Kč a smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou. Úroková sazba činila 10,50 % měsíčně a RPSN 231,39 %. Smlouva není žádným z účastníků podepsána. Součástí smlouvy měly být obchodní podmínky a sazebník,- ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se jedná o informace k úvěru zprostředkovatele Ferratum , jméno FO, p.l.c. s úvěrovým limitem 80 000 Kč a jedná se o nezajištěný spotřebitelský úvěr bez bydlení. Na této listině nejsou podpisy žádného z účastníků sporu,- z obchodních podmínek společnosti Ferratum , jméno FO, p.l.c. ke spotřebitelskému úvěru poskytovanému spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice bylo zjištěno, že obchodní podmínky obsahují mimo jiné definici a výklad pojmů, dále dle obchodních podmínek je zde prohlášení klienta s tím, že mimo jiné je oprávněn uzavřít smlouvu, že mu byl předložen návrh smluvních podmínek, že není v úpadku, ani v hrozícím úpadku, dále obchodní podmínky obsahují ujednání týkající se produktů , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,- z listiny nazvané Platební informace bylo zjištěno, že dle transakcí zůstatek k úvěru variabilní symbol , var. symbol, činil částku 37 984,87 Kč. Dále jsou v této listině vyčísleny náhrady účelně vynaložených nákladů 3 x 250 Kč a úroky za období čerpání 13 243,12 Kč, přičemž se jednalo o transakci v období od 3. 3. 2023 do 12. 6. 2023,- z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2023 bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, , jméno FO, p.l.c. oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost , Jméno žalobkyně, .,- z Výzvy k úhradě před podáním žaloby a z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě částky celkem 49 715,75 Kč a výzva byla předána k poštovní přepravě 18. 7. 2023,- ze Seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni,- z Dodatku ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že smlouva o postoupení pohledávek bude prodloužena o dalších 24 měsíců do 20. 1. 2024,- z Potvrzení , právnická osoba, ze dne 20. 8. 2024 bylo zjištěno, že účet číslo 1212414015/33 byl k 12. 4. 2021 jediným majitelem a jedinou osobou s dispozičními právy žalovaný,- z výpisu předloženého žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně odprodala pohledávku ve výši 37 984,87 Kč s tím, že v této výši došlo k zesplatnění pohledávky.

6. Soud neprovedl důkaz listinou nazvanou v záhlaví , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , neboť pro nesrozumitelnost této listiny nebylo možno učinit žádné skutkové zjištění.

7. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným, která měla vzniknout ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným. Tato smlouva neobsahuje podpis žádného z účastníků smluvního vztahu, žalovanému bylo vyplaceno úvěrující společností nejméně 37 984,87 Kč, a to na jeho účet. Skutečnost, že žalovaný byl seznámen o postoupení pohledávky, mu byla postupníkem, tedy žalobkyní sdělena, a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně. Co se týče uzavírání úvěrové smlouvy, tak původní věřitel se dle předložených listin spokojil s prohlášením žalovaného ohledně jeho platební schopnosti, když více doloženo nebylo.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil.

12. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

19. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného zaplatit částku 37 984,87 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného, když nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu, když předložená smlouva neobsahuje ani podpis, ani jiný identifikační znak žalovaného. Navíc soud považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nedodržela svou zákonnou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když neprokázala, že by prověřila schopnost žalovaného eventuální úvěr splácet. K tomuto nenavrhla žádné důkazy ani neučinila potřebná tvrzení. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, nemohlo jí být dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř. o doplnění tvrzení a doplnění důkazů k těmto tvrzením. Z výše uvedených důkazů soud má za to, že závazkový právní vztah mezi účastníky uzavřen nebyl. Na druhou stranu je nesporné, že žalovanému finanční prostředky byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty. Jedná se tak o jeho bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku a žalovaný byl proto zavázán zaplatit žalobkyni prokázanou výši bezdůvodného obohacení, tedy částku 37 984,87 Kč. Jelikož žalovaný na předžalobní výzvu žalobkyně nereagoval, byl zavázán zaplatit i požadované úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a 1970 občanského zákoníku. Přičemž výše těchto úroků z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

23. Žalobkyně požadovala částku 49 715,75 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla úspěšná co do částky 37 984,87 Kč s příslušenstvím, ve zbytku, tedy co do částky 11 730,88 Kč představující navýšení poskytnuté zápůjčky zamítnuta, neboť pokud je neplatný závazkový vztah, nelze mimo skutečně poskytnuté finanční prostředky, přiznat další částku (odst. II. výroku).

24. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, když soud zohlednil, že žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 76 % a v rozsahu 24 % úspěšná nebyla. Odpočtem neúspěchu od úspěchu soud došel k závěru, že žalobkyni náleží 52 % nákladů řízení. Náklady řízení pak představují částku 1 989 Kč za soudní poplatek. 52 % z této částky činí 1 034,28 Kč. K nákladům řízení náleží i právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb., a to za tři úkony právního zastoupení po 3 100 Kč (§ 7 bod 5), tři režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4), celkem 10 200 Kč. Jelikož právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, náleží k nákladům řízení i DPH, které z částky 10 200 Kč činí 2 142 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Náklady řízení za právní zastoupení tak činí částku 12 342 Kč a 52 % z této částky představuje 6 147,84 Kč. K tomu částka za soudní poplatek 1 034,28 Kč, tedy celkové přiznané náklady řízení činí 7 182,12 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.