29 C 289/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 58 576,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 140 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 140 Kč za dobu od 27. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba co do částky 23 436,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 436,76 Kč ve výši 12 % za dobu od 27. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, částku 3 307,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 4. 2025 domáhala po žalované úhrady částky 58 576,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností Multitude , jméno FO, p.l.c, jako původním věřitelem a postupitelem, a společností , právnická osoba, ., jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou 26. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 58 576,76 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději 26. 1. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaná čerpala ve výši 58 576,76 Kč se splatností 26. 1. 2025. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele, který identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odesílanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková výše nároku po zohlednění případných dílčích plateb činí 58 576,76 Kč.

2. Ve věci byl vydán EPR, který se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 24. 6. 2025, číslo jednací EPR , č. účtu, –11 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání, a to na den 27. 11. 2025, přičemž obě účastnice se z tohoto jednání omluvily.

3. Další jednání bylo nařízeno na 27. 1. 2026, kdy se obě účastnice opětně omluvily a požádaly, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud tak učinil v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy:- z úvěrové smlouvy uzavřené mezi společností Multitude , jméno FO, p.l.c. a žalovanou jako klientkou bylo zjištěno, že žalovaná souhlasila s uzavřením úvěrové smlouvy se společností Multitude , jméno FO, p.l.c. a byl dohodnut maximální úvěrový limit ve výši 35 000 Kč, který mohl být změněn. RPSN byla stanovena na 299,98 % a celková splatná částka činila 62 859,08 Kč, když tento výpočet byl založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, roční nominální úrokové sazbě ve výši 146,949 % ve výši 27 859,08 Kč v jednom roce na základě předpokladu, že úvěr je poskytován na období jednoho roku, počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky. , právnická osoba, , že klient jistinu splácí ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Dle seznamu poplatků činil denní úrok z otevřeného zůstatku úvěru 0,4026 %, poplatek za prodlení 250 Kč;- ze standardních podmínek úvěrové smlouvy společnosti Ferratum , jméno FO, p.l.c. bylo zjištěno, že obsahuje definici pojmů, proces uzavření úvěrové smlouvy, popis úvěrového limitu čerpání a nominálního úroku, popis splácení, dále obsahuje důsledky prodlení s platbou, zpracování osobních údajů, rozhodné právo a soudní příslušnost;- z faktury variabilní symbol , var. symbol, bylo zjištěno, že ke dni 16. 8. 2024 činil zůstatek po poslední platbě 34 098,25 Kč. Náhrada za účelně vynaložené náklady činila 2. 11. 2024, 3. 12. 2024 a 2. 1. 2025 po 250 Kč. Výběr byl proveden 16. 8. 2024 ve výši 1 042 Kč a k 26. 1. 2025 byly vypočítány úroky za období čerpání 22 968,33 Kč s tím, že celková dlužná částka ke dni splatnosti byla vypočtena na 58 858,58 Kč, neuhrazené částky z minulého období na částku 19 389,28 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti měla činit 7 651 Kč;- z přípisu společnosti Multitude , jméno FO, p.l.c. ze dne 14. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovanou tato společnost informovala o postoupení pohledávky na společnost , právnická osoba, .;- ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena dne 27. 1. 2020 jako smlouva na opakovaném postoupení pohledávek mezi společností Ferratum , jméno FO, p.l.c., jako postupitelem, a společností , právnická osoba, ., jako postupníkem, přičemž předmětem smlouvy jsou nesplacené spotřebitelské úvěry, které jsou po lhůtě splatnosti delší než 90 dnů;- z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo zjištěno, že smluvní strany , právnická osoba, . a Ferratum , jméno FO, p.l.c. se dohodly na prodloužení smlouvy o dalších 24 měsíců;- z podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byla právním zástupcem žalobkyně zasílána písemnost dne 14. 2. 2025;- ze sdělení , právnická osoba, ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně byla k datu 26. 6. 2024 majitelkou účtu číslo , č. účtu, .

5. Předně je nutno říci, že při dokazování soud použil listiny, ze kterých mohl učinit jednoznačné závěry. Pokud žalobkyně k důkazu předložila další listiny, přičemž se jednalo listiny bez označení, obsahující číslice a nesrozumitelné texty, soud k těmto listinám nemohl přihlížet. Pokud se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení ve smyslu stanovení § 118a o. s. ř. k tomu, aby obsah předložených listin vysvětlila, případně, aby svá tvrzení dosvědčila jiným srozumitelným způsobem. Pokud se tak nestalo, soud vycházel z listin výše uvedených a srozumitelných.

6. Na základě výše jmenovaných důkazů soud dospěl k závěru, že na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou, když jí byly poskytnuty finanční prostředky, a to na základě úvěrové smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Fakticky jí bylo dle předložené faktury poskytnuto 34 098 Kč a 1 042 Kč jako výběr.

7. Soud další listiny z výše uvedených důvodů k důkazu již nezkoumal.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

19. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vyhodnocuje jako smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Pokud je tedy smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná, má žalobkyně pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení, když pohledávka za žalovanou jí byla postoupena. Jak již bylo výše uvedeno, soud má za to, že žalované bylo celkem poskytnuto 35 140 Kč a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno, a to včetně požadovaných úroků z prodlení od 27. 1. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, když bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni ničeho neplnila, a to ani přes předžalobní výzvu. Tento nárok žalobkyně má tedy oporu v ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroků z prodlení dána § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.

23. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v 60 %. Náleží jí tak náhrada nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem, tedy v rozsahu 20 %. Na soudním poplatku bylo uhrazeno 2 344 Kč, 20 % z této částky činí 468,80 Kč. Dále žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s jejím právním zastoupením dle vyhlášky č. 177/96 Sb., a to za 3 úkony právního zastoupení po 3 460 Kč (§ 7 bod 5), celkem tedy 10 380 Kč, 20 % z této částky činí 2 076 Kč. K tomu 3 režijní paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 4 citované vyhlášky), tedy 1 350 Kč, z čehož 20 % je 270 Kč. Dohromady za právní zastoupení je částka 2 346 Kč. Jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k nákladům řízení i DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), které představuje částku 492,66 Kč. Za právní zastoupení tak má žalovaná zaplatit žalobkyni 2 838,66 Kč a k tomu odpovídající část soudního poplatku, tj. 468,80 Kč, celkem tedy 3 307,50 Kč (po zaokrouhlení).

24. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.