29 C 449/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 29 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč za dobu od 4. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 4 675 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 4 675 Kč za dobu od 4. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, částku 7 596 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 5. 2025 domáhala po žalované úhrady částky 29 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , jako původním věřitelem a postupitelem, a společností , právnická osoba, . Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 31. 5. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 5. 9. 2024. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu a v poslední upomínce byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 3. 8. 2024 a vyzvána k úhradě. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka ve výši 29 675 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 3 850 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 825 Kč. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry. Dále vyplnil registrační formulář, poté byl obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními. Právní předchůdkyně žalobkyně nahlížela do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a toto bylo vyhodnoceno na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích. Původní věřitel žalované vyplatil 31. 5. 2024 převodem ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalované úvěr, který nebyl uhrazen. Žalovaná byla upomínána k jeho úhradě.

2. Ve věci byl vydán EPR, který se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 7. 10. 2025 č. j. EPR , č. účtu, -10 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Z ústního jednání nařízeného na 2. 4. 2026 je žalobkyně a její právní zástupce omluvili. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi věřitelem - , právnická osoba, a klientem - , Jméno žalované, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena 31. 5. 2024, žalovanou ověřena pomocí kódu, přičemž žalované byl poskytnut spotřebitelský neúčelový úvěr splatný jednorázově 30. 6. 2024. RPSN měla činit 1 141,20 %. Úrok byl stanoven částkou 1 380 Kč;- dle dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru došlo ke změně smlouvy na částku 25 000 Kč. RPSN měl činit 8 516,20 %, úroková sazba 187,37 % ročně a odpovídající úroky byly stanoveny ve výši 3 850 Kč. Listina neobsahuje podpis žádného z účastníků smlouvy;- z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 5. 9. 2024, když zápůjční úroková sazba měla činit 57,95 % ročně, odpovídající úroky byly stanoveny částkou 3 850 Kč a RPSN za celý úvěr 407,90 %. Předložená listina opětně neobsahuje podpisy účastníků smlouvy;- z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že žalobkyně ze svého účtu poslala na účet úvěrující společnosti 0,01 Kč a následně na její účet byla připsána dne 31. 5. 2024 částka 6 000 Kč a 25. 6. 2024 částka 19 000 Kč;- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, sdělila žalované, jako dlužnici, že pohledávku za ní postoupila společnosti , právnická osoba, .;- z předžalobní výzvy z 15. 2. 2025 a záznamu o předání k přepravě bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 31. 5. 2024 mezi společností , právnická osoba, a jí.

5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která vznikla žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi věřitelem , právnická osoba, a žalovanou ve znění dodatku č. , hodnota, a 2. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by poskytovatelka úvěru splnila svou povinnost zkoumat řádně úvěruschopnost žalované, když v žalobě žalobkyně sama uvedla, že nedisponuje dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

19. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud tedy dovodil, že uzavřená smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná. Nelze tak přiznat plnění ze smlouvy, avšak bylo prokázáno, že žalované fakticky bylo vyplaceno celkem 25 000 Kč. Jedná se tak o bezdůvodné obohacení žalované a tuto částku byla zavázána žalobkyni uhradit i s požadovanými úroky z prodlení, jejichž výše dána § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.

21. Pokud žalobkyně požadovala další plnění, jednalo se o plnění z neplatné smlouvy, které nemohlo být přiznáno a žaloba co do částky 4 675 Kč s úroky z prodlení byla zamítnuta, neboť se jedná o neplatná ujednání a nelze toto přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení.

22. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. má žalobkyně, jako ve sporu převážně úspěšná účastnice, právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 84 %. Náleží jí tak náhrada nákladů po odpočtu neúspěchu od úspěchu v rozsahu 68 %. Soudní poplatek byl uhrazen ve výši 1 188 Kč, 68 % z této částky činí 807,84 Kč. K dalším nákladům řízení náleží náklady za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. § 7 bod 5. Byly učiněny celkem , hodnota, úkony právní pomoci po 2 300 Kč, dohromady 6 900 Kč. K tomu 3 režijní paušály za 450 Kč, dohromady 1 350 Kč (§ 13 odst. 4). Celkem odměna advokáta tak představuje 8 250 Kč, 68 % z této částky činí 5 610 Kč. Jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží k nákladům řízení i DPH (§ 137 odst. 3), které z částky 5 610 Kč činí 1 178,10 Kč. Za právní zastoupení tak byla přiznána odměna ve výši 6 788,10 Kč a v součtu s přiznaným soudním poplatkem ve výši 807,84 Kč činí celková náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení 7 596 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni.

23. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované plnit do tří dnů od právní moci rozsudku