29 C 480/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 504 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 9. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 4 504 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 504 Kč za dobu od 9. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, částku 5 681 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 11. 2025 domáhala po žalovaném úhrady částky 24 504 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2023 mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní. Původní věřitelka uzavřela s žalovaným dne 18. 2. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8. 1. 2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 24 504 Kč skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a smluvního úroku 4 504 Kč. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě jeho tvrzení o příjmech a výdajích, lustracích a úvěrové historii. Původní věřitelka vyplatila úvěr dne 18. 2. 2022 a 8. 1. 2023 bankovním převodem z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalovaného.

2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 14. 5. 2026. Žalobkyně a její právní zástupkyně se z tohoto jednání omluvily, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.

3. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl listinné důkazy označené ve spise, a to smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní dne 6. 12. 2023, smlouvu o úvěru uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 18. 2. 2022 ve znění změn a doplňků č. , hodnota, -11, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 11. 7. 2024, upomínku z 11. 7. 2024 s podacím lístkem, výpis z účtu vedeného u , právnická osoba, a výpisy z účtu vedeného u Raiffeisenbank.

4. Na základě výše uvedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému nejprve částku 12 000 Kč a následně částku 8 000 Kč na účet žalovaného, který byl ověřen tzv. verifikační platbou. Právní předchůdkyně uzavřela smlouvu s žalovaným prostřednictvím své webové stránky. Smlouva předložená žalobkyní nebyla žalovaným podepsána. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2023, což bylo žalovanému oznámeno.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

6. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku, nebo její část, postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

13. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud se nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně a došel k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, , na základě které přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni byla uzavřena platně a žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována.

19. Dále soud uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Soud dále konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že pokud smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, je neplatná, náleží žalobkyni pouze částka za bezdůvodné obohacení, tedy částka, která žalovanému byla skutečně právní předchůdkyní vyplacena, celkem tedy 20 000 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, a to včetně požadovaných úroků z prodlení, když výše těchto úroků je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž žalovanému bylo známo, kdy má dluh uhradit. V odst. I. výroku tohoto rozsudku tak byl žalovaný zavázán zaplatit částku 20 000 Kč s příslušenstvím.

23. Ve výroku v odst. II. byla žaloba, co do částky 4 504 Kč představující částku za smluvní úrok, zamítnuta, neboť toto bylo požadováno z titulu smluvního úroku, když smlouva byla shledána za neplatnou a nelze tedy z neplatných ujednání žalobkyni nad rámec skutečného plnění ničeho přiznat.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala v žalobě částku 24 504 Kč a byla úspěšná co do částky 20 000 Kč. Po zaokrouhlení tedy její úspěch činil 82 %. Odpočtením neúspěchu od úspěchu má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 %. Celkové náklady řízení představují částku 1 226 Kč za soudní poplatek, dále částku za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za 3 úkony právní pomoci po 2 100 Kč, dohromady 6 300 Kč a 3 režijní paušály po 450 Kč, dohromady 1 350 Kč. Celkem náklady řízení činí 8 876 Kč. Z toho 64 % představuje částku 5 681 Kč po zaokrouhlení. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.