29 C 620/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení 25 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky , částka, s úroky z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení a co do úroků z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala po žalovaném úhrady částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , jako původním věřitelem a postupitelem, a společností , právnická osoba, ., jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacený nejpozději do , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. O zesplatnění úvěru ke dni , datum, byl žalovaný informován v poslední upomínce. Žalobkyně požaduje po žalovaném , částka, , což se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil , částka, a dále ze smluvní pokuty, která činila v době zesplatnění , částka, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále vyplnil registrační formulář a poté byl obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli, žalovaný potvrdil návrh smlouvy a jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaný souhlasil, aby věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, nahlížel do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne , datum, .

2. Jelikož se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, byl mu ve smyslu ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník.

3. K ústnímu jednání nařízenému na , datum, se žalobkyně a její právní zástupce omluvili. Soud tedy jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

4. Opatrovnice žalovaného navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy řádně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet a smlouva je neplatná i z důvodu lichvářských úroků.

5. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku , částka, s tím, že mělo být vráceno bez prodloužení , částka, dne , datum, . Ve Smlouvě je uvedeno, že zápůjční úroková sazba činí 279,83 % ročně (pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti), že RPSN činí 1141,2 % a délka splatnosti půjčky byla stanovena na 30 dnů. Žalovaný udělil věřiteli souhlas se zpracováním osobních údajů, a to za účelem posouzení úvěruschopnosti a solventnosti klienta. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, ;- z výpisu z účtu u Raiffeisenbank bylo zjištěno, že dne , datum, bylo na účet , Jméno žalovaného, č. , č. účtu, připsáno , částka, od majitele účtu , právnická osoba, Smlouva měla být uzavřena , datum, , přičemž předložená listina neobsahuje podpisy na Smlouvě;- ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, s datem , datum, bylo zjištěno, že touto Smlouvou měly být doplněny podmínky Smlouvy o úvěru stejného čísla s tím, že datum splatnosti bylo stanoveno na , datum, . Zápůjční úroková sazba měla činit 118,24 %, RPSN 712,9 %. Ani toto vyhotovení Smlouvy neobsahuje vlastnoruční podpisy účastníků;- ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že touto Smlouvou měly být změněny a doplněny podmínky Smlouvy stejného čísla s tím, že datum splatnosti bylo stanoveno na , datum, . Zápůjční úroková sazba měla činit 76,32 %, RPSN 519,7 %, datum splatnosti půjčky mělo být 110 dnů. Smlouva je datována dnem , datum, ;- z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že společnost zaplo.cz vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, ze Smlouvy č. , hodnota, ;- z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, oznámila žalovanému, jako dlužníkovi, přípisem z , datum, , že postoupila pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, .;- z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu za neuhrazenou jistinu ve výši , částka, a za náklady právního zastoupení ve výši , částka, . Dle podacího lístku byla výzva předána k poštovní přepravě , datum, ;6. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému částku , částka, , která byla přepsána na účet žalovaného , datum, , přičemž se mělo jednat o částku ze Smlouvy o úvěru, která byla následně v části týkající se splatnosti a týkající se zápůjční úrokové sazby, RPSN a délky splatnosti půjčky měněna. Tato společnost pohledávku za žalovaným následně postoupila žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvou vyzval žalovaného k úhradě dluhu, když v předchozím období toto učinila i právní předchůdkyně žalobkyně. Vše bezvýsledně. Smlouva o úvěru i následné dodatky, neobsahovaly podpisy účastníků a žalobkyně ani neprokázala, že by byla řádně její právní předchůdkyní zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

8. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

12. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

19. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. V daném případě má soud za to, že bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , tedy jedná se o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku č. 89/2020 Sb. zaplatit to, o co se obohatil. V daném případě je to částka , částka, a tuto částku byl tak žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni, a to i s požadovanými úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 Občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že žalovaný svůj závazek řádně a včas přes opakované výzvy žalobkyně a její právní předchůdkyně neuhradil. Aktivní legitimace žalobkyně byla posouzena dle § 1879 Občanského zákoníku, když pohledávka na žalobkyni přešla platně uzavřenou Smlouvou o postoupení pohledávek od původní věřitelky, tedy společnosti , právnická osoba, Výše požadovaných úroků z prodlení je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., přičemž co se týče počátku prodlení, soud ve smyslu dodatku č. , hodnota, k předmětné Smlouvě má za to, že tímto dodatkem právní předchůdkyně žalobkyně dala žalovanému najevo, že splatnost dluhu má být k , datum, . Od , datum, je tak žalovaný v prodlení tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozhodnutí.

21. V odst. II. byla žaloba, co do částky , částka, s úroky z prodlení z této částky a co do úroků z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, (jak bylo v žalobě požadováno) do , datum, – viz odst. předcházející o splatnosti, zamítnuta, neboť se jedná o částku, kterou žalobkyně požadovala z tvrzené uzavřené smlouvy o úvěru mezi účastníky, která soudem nebyla shledána jako smlouva uzavřená platně. Pokud je smlouva uzavřena neplatně, je povinností žalovaného zaplatit pouze skutečně vyplacené bezdůvodné obohacení, nikoliv částky vyplývající z neplatných smluvních ujednání, tedy za smluvní úrok a smluvní pokutu, což jak je již uvedeno, jsou ujednání neplatná a žaloba v tomto rozsahu tak byla zamítnuta.

22. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně totiž nebyla ve věci zcela úspěšná a pokud požadovala částku , částka, a bylo jí vyhověno pouze co do částky , částka, , byla úspěšná v 77,7 %. Odpočtem neúspěchu od úspěchu soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 55,4 %. Náklady řízení představují náhradu za soudní poplatek, který byl uhrazen ve výši , částka, , z toho je 55,4 % , částka, . K nákladům řízení náleží i náklady za právní zastoupení ve smyslu vyhlášky č. 177/96 Sb. Právní zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní pomoci po , částka, (§ 7 bod 5) a k nákladům řízení rovněž náleží i 3 režijní paušály po , částka, . Celkem tedy , částka, . 55,4 % z této částky činí , částka, . Jelikož je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, náleží ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení i DPH, které činí z částky , částka, , částka, . Žalovaný tedy byl zavázán zaplatit žalobkyni na nákladech řízení celkem částku , částka, , a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

23. České republice vzniknou náklady řízení v souvislosti se zastupováním žalovaného, kterému byl ustanoven, jako osobě neznámého pobytu, opatrovník. Soud o nákladech řízení vůči státu rozhodoval ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 a § 150 o. s. ř., když dovodil, že za situace, kdy žalovaný je zastoupen opatrovníkem a za situace, kdy nebyl zjištěn majetek žalovaného, nelze předpokládat, že by byl solventní a tedy povinnost žalovaného zaplatit státu náklady řízení se jeví jako neúčelná a státu tak přiznáno právo náhrady nákladů řízení nebylo.

24. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.