29 C 667/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 500 Kč za dobu od 29. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, částku 8 350,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 4. 6. 2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 16 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 uzavřené mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 30. 6. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen v 65 pravidelných týdenních splátkách. Společně s částkou úvěru se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti 28. 9. 2023 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.provident.cz, na které žalovaný zažádal o úvěr vyplněním online formuláře či telefonicky. Předpokladem uzavření smlouvy bylo vyplnění zákaznické karty, v níž žalovaný uvedl své osobní informace, adresu trvalého pobytu, telefonní číslo, druh bydlení, nejvyšší dosažené vzdělání, zdroj a výši příjmů a výdajů a tak dál. Výše ověřeného čistého příjmu žalovaného činila 19 300 Kč. Po ověření zákaznické karty původním věřitelem byla s žalovaným dne 30. 6. 2022 uzavřena smlouva a při jejím podpisu byla žalovanému vyplacena finanční hotovost ve výši 15 000 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2024, č.j. EPR , č. účtu, -12 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Z ústního jednání nařízeného na 15. 5. 2025 se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným tuto Smlouvu dne 30. 6. 2022, na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni zapůjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 14 340 Kč, jež se měl skládat z úroku ve výši 9 563 Kč, který však žalobou není požadován, dále z částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částky 3 277 Kč za rozšířenou doplňkovou službu, když rovněž toto požadováno není. Celková dlužná částka měla být uhrazena formou 65 splátek po 489 Kč a poslední splátka měla činit 449 Kč.- Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žadatel, tedy žalovaný, uvedl čistý příjem ve výši 19 300 Kč měsíčně a další čisté příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč s tím, že toto mělo být ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále zde byly uvedeny odhadované měsíční výdaje žadatele 6 000 Kč.- Z listiny nazvané Oznámení o postoupení pohledávky s datem 14. 2. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel informoval žalovaného, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024 se stala věřitelem pohledávky za žalovaným společnost , Jméno žalobkyně, .- Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby s datem 14. 2. 2024 a z podacího lístku se stejným datem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě částky 47 869,28 Kč a výzva byla předána přepravní kontrole.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem, tedy společností , právnická osoba, postoupena na žalobkyni.- Z listiny nazvané standardní informace bylo zjištěno, že žalovaný před podpisem smlouvy byl informován o podmínkách úvěru.

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný mimo jiné se zavázal mimo tuto částku zaplatit poskytovateli úvěru 1 500 Kč. Původní věřitel informoval žalovaného o postoupení pohledávky za žalovaným. Původní věřitel v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru měl vycházet z údajů zachycených v zákaznické kartě, a to především ohledně příjmů a výdajů žalovaného, což nikterak v tomto řízení nebylo prokázáno. Tyto skutečnosti zůstaly v rovině tvrzení.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

8. Soud tedy uzavírá, že má za to, že smlouva uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena platně a žalobkyni jako právní nástupkyni věřitele náleží právo na úhradu částky 15 000 Kč představující bezdůvodné obohacení a částky 1 500 Kč za zpracování úvěrového požadavku žalovaného. Tak, jak bylo ostatně žalobou požadováno. Jelikož žalovanému byly finanční prostředky věřitelkou poskytnuty a žalovaný tyto neuhradil řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit toto bezdůvodné obohacení žalobkyni a rovněž tak požadované úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Výše požadovaných a přiznaných úroků z prodlení má oporu v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žaloba byla tedy shledána v celém rozsahu po právu.

9. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. má žalobkyně jako ve sporu úspěšná účastnice právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady řízení v celkové výši 8 350,40 Kč představují náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále náklady za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. Jedná se o náhradu za tři úkony právní pomoci po 1 780 Kč (§ 7 bod 5), tři režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4) a DPH ve výši 1 310,40 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce.

10. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.