29 C 684/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 31 410 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 20 000 Kč za dobu od 14. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a částku 2 500 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 11 410 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 850 Kč za dobu od 14. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, částku 768 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 6. 2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 31 410 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 850 Kč od 14. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, dále úhrady částky 2 500 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 14. 8. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly zaslány na účet dne 14. 8. 2023. Dne 14. 8. 2023 žalovaný uzavřel s žalobkyní žádost o navýšení zápůjčky o 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány stejného dne na účet. Jistina a poplatek byly splatné 13. 9. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla poskytnuta prostřednictvím webové stránky žalobkyně www.coolcredit.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry, poté vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář, kde zadal své osobní údaje a tímto učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, smlouva o zápůjčce byla klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových a výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů, respektive případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty. Celková výše dluhu činí 28 350 Kč, to je jistina a poplatek a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 5 560 Kč s tím, že dle smlouvy o zápůjčce činí smluvní pokuta 0,10 % denně, a to ode dne 14. 9. 2023 do 18. 6. 2024, tedy do dne vyhotovení návrhu. Po zaokrouhlení tedy smluvní pokuta představuje částku 5 560 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 12. 9. 2024, č. j. EPR , č. účtu, -12 byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. K ústnímu jednání nařízenému na 22. 5. 2025 se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 8. 2023 bylo zjištěno, že smlouva za žalobkyni je podepsána dvěma jednateli a podpis klienta je nahrazen PIN kódem. Na základě této smlouvy měla být žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč převodem na bankovní účet klienta, tedy žalovaného. Klient se zavázal vrátit věřiteli zápůjčku společně s poplatkem do 13. 9. 2023. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno žalobkyně, . a Sazebník. Ve smlouvě je ujednání, že v případě prodlení klienta s plněním jeho závazku se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení,- z Dodatku ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že věřitel se zavázal, že klientovi navýší bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku o 10 000 Kč, tedy celková výše zápůjčky měla činit 20 000 Kč, za což se klient zavázal uhradit věřiteli poplatek ve výši 5 850 Kč a zápůjčka a poplatek dle tohoto dodatku měly být splatné 13. 9. 2023,- dle Všeobecných obchodních podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, . bylo zjištěno, že klient potvrdil věřiteli, že byl řádně obeznámen s celkovými náklady, s výší RPSN, s podmínkami zápůjčky, dále mimo jiné prohlásil a potvrdil, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci a že je tudíž schopen zápůjčku splácet. Rovněž tato listina je podepsána dvěma jednateli žalobkyně a u žalovaného je podpis nahrazen PIN kódem 3296,- z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného tímto přípisem k úhradě částky 33 142 Kč a náhrady právního zastoupení,- z Upomínky s datem 20. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě dluhu 26 854 Kč,- z Upomínky z 27. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě částky 27 749 Kč,- z Upomínky z 4. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovaného k úhradě částky 28 643 Kč,- z opakované Výzvy k úhradě bylo zjištěno, že 13. 10. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 29 599 Kč,- z opakované Výzvy k úhradě s datem 28. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 30 638 Kč,- z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že z účtu žalovaného byla odeslána 1 Kč, a to na účet, z něhož byla dne 14. 8. 2023 provedena transakce ve výši 10 000 Kč. A další částku opět 10 000 Kč.

5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala žalovanému na účet uvedený ve smlouvě 2 x 10 000 Kč, a to na základě Smlouvy o zápůjčce a Dodatku k této smlouvě. Ve smlouvě byla dohodnuta rovněž smluvní pokuta a poplatek za uzavřenou smlouvu a jeho dodatek v celkové výši 5 850 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že splnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného s tím, že údaje byly zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Tato soudu k důkazu poskytnuta nebyla. Soud proto skutečnost, že žalobkyně svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného za prokázanou nemá.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

7. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

13. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

16. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

18. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Pokud tedy byla shledána smlouva o zápůjčce a dodatek k této smlouvě za neplatné, soud s ohledem na skutečnost, že má za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, toto vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu stanovení § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soud proto zavázal žalovaného fakticky poskytnuté finanční prostředky od žalobkyně ve výši 20 000 Kč vrátit, a to i s požadovanými úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, když žalovanému dle obsahu smluvních ujednání, které podepsal, mělo být známo, že dluh má uhradit do 13. 9. 2023. Pokud tak neučinil, od následujícího dne je v prodlení, a proto byl zavázán zaplatit i úroky z prodlení, jejichž výše je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013. Sb. K tomuto pak byl zavázán ještě zaplatit částku 2 500 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky, což má oporu v ustanovení § 513 občanského zákoníku.

20. V odstavci II. byla žaloba co do celkové částky 11 410 Kč a co do úroku z prodlení z částky 5 850 Kč zamítnuta, neboť se jedná o plnění z neplatné smlouvy, a to v rozsahu 5 850 Kč, což představuje poplatek z této neplatné smlouvy, který nemůže být s ohledem na neplatnost smlouvy vymáhán, a částku 5 560 Kč za smluvní pokutu, což je rovněž neplatným smluvním ujednáním. V tomto rozsahu tedy byla žaloba zamítnuta, včetně požadovaných úroku z prodlení z částky 5 850 Kč.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., když náhrada nákladů řízení byla poměrně rozdělena, a to proto, že žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 63,67 % (bylo žalováno 31 410 Kč a vyhověno v rozsahu 20 000 Kč odpočtem neúspěchu od úspěchu, soud dospěl k závěru, že je nutno žalobkyní přiznat 27,34 % náhrady nákladů řízení. Tyto náklady řízení pak představují částku za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 357 Kč a dále náklady právního zastoupení v rozsahu tří úkonů právní pomoci po 300 Kč a tří režijních v paušálů po 100 Kč (§ 14b odst. 1, bod 3 a odst. 5 písm. a), celkem tedy 2 809 Kč. Z této částky činí 27,34 % částku po zaokrouhlení 768 Kč, a toto je tedy přiznaná částka za náhradu nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

22. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.