29 C 702/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 257,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 296,41 Kč spolu se:- zákonným úrokem z prodlení z částky 34 296,41 Kč za dobu od 21. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně- kapitalizovaným úrokem ve výši 5 384,07 Kč za dobu od 14. 7. 2021 do 20. 1. 2022 ve výši 30 % ročněa částku 900 Kčto vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 13 025,96 Kč jako kapitalizované úroky za dobu od 14. 7. 2021 do 20. 1. 2022 a co do částky 16 961,28 Kč jako smluvní pokuty, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 5. 2023 domáhala po žalovaném úhrady částky celkem 51 257,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako klient uzavřel dne 13. 7. 2020 s žalobkyní jako úvěrujícím Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen smlouva). Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobkyně splnila svou zákonem stanovenou povinnost a dostatečným a průkazným způsobem prověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, zejména si prověřila údaje uvedené žalovaným. Údaje uvedené žadatelem byly porovnány s údaji v doložených dokladech, prokazujících schopnost žadatele splácet úvěr, jednalo se zejména o výplatní pásku. Dále žalobkyně prověřila žalovaného v dostupných registrech. Žalobkyně převedla na účet žalovaného částku ve výši sjednaného úvěru 40 000 Kč. Žalovanému vznikla uzavřením smlouvy a přijetím finanční částky povinnost spotřebitelský úvěr splácet, a to ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 990 Kč, vždy k třináctému dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 13. 8. 2020. Smluvní strany si ujednaly, že každá přijatá platba bude započtena nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, dále na úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, dále na úhradu přirostlého úroku a následně na úhradu jistiny úvěru. Žalovaný uhradil řádně dle sjednaného splátkového kalendáře splátky za období od 10. 8. 2020 do 12. 7. 2021. Počínaje splátkou splatnou ke dni 13. 8. 2021 žalovaný svou povinnost platit řádně a včas sjednané splátky neplnil a dnem 14. 8. 2021 se dostal do prodlení. Dle článku IV., odstavec 1 Smluvních podmínek, nesplní-li klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej úvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté úvěrujícím, bude zesplatněn. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 18. 8. 2021. Žalovaný přes opakované upomínky žalobkyně dlužnou splátku neuhradil, došlo nejpozději ke dni 20. 1. 2022 k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplacenou jistinu ve výši 34 296,41 Kč a dále příslušenství a smluvních pokut. Žalovanému vznikla povinnost spolu s jistinou uhradit taky sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby, to je smluvní úrok ve výši 111,33 % p.a. Což bylo žalobkyni vyčísleno za období od 14. 7. 2021 do 20. 1. 2022 částkou ve výši 18 410,03 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím právního zástupce k zaplacení dlužných částek, avšak bezvýsledně. Podle článku VI., odstavec 3a Smluvních podmínek, v případě prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru je úvěrující oprávněn požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok). Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě, dojde k zesplatnění – klient je v takovém případě povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalovaný i přes výzvu žalobkyně dlužné splátky neuhradil a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty. Žalobkyně žalobou požaduje smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 34 296,41 Kč od 21. 1. 2022 do dne sepsání žaloby, to je do 15. 5. 2023, v úhrnné výši 16 462,28 Kč. Celkem na smluvní pokutě tedy žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu částky 16 961,28 Kč.

2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 7. 1. 2025. Žalobkyně a její právní zástupce se z tohoto jednání omluvili a dále žalobkyně uvedla, že trvá na tom, že dostatečně v rámci svých možností prověřila úvěruschopnost žalovaného v rozsahu, který po ní lze spravedlivě požadovat. Podmínky úvěru nijak nepřekračují hranice stanovené zákonem. S ohledem na rizikovost a krátkodobost úvěru je úrok v horní hranici přípustnosti.

3. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ve věci se nijak nevyjádřil.

4. Soud tedy jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s ustanovením § 101 odstavec 2 a 3 o. s. ř.

5. Soud ke zjištění skutkového stavu provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně jako úvěrující měla uzavřít s žalovaným jako klientem tuto smlouvu dnem 13. 7. 2020. Předmětem smlouvy byl spotřebitelský úvěr neúčelový s jistinou 40 000 Kč, zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % p.a., denní výší úroku pro případ odstoupení od smlouvy 122,01 Kč, s bezhotovostním způsobem čerpání na dobu 30 měsíců s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 119 700 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit ve 30měsíčních splátkách po 3 990 Kč bezhotovostně s první splátkou 13. 8. 2020. Žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu , č. účtu, ,- z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že při spotřebitelském neúčelovém úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, na 40 000 Kč, s dobou trvání úvěru 30 měsíců měla být částka, která je třeba zaplatit 119 700 Kč. RPSN činí 189,17 %, zápůjční úroková sazba 111,33 % p.a. Dále je zde uvedeno, že za opomenutí platby činí smluvní pokuta 499 Kč a dále mimo jiné, že dojde-li k zesplatnění, klient je povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Dále je zde mimo jiné uvedeno, že věřitel využívá k posouzení schopnosti klienta splácet úvěr v databázi,- z Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 14. 7. 2020 bylo zjištěno, že z účtu majitele , Jméno žalobkyně, . na účet příjemce číslo , č. účtu, byla provedena platba ve výši 40 000 Kč,- ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že ke Smlouvě o spotřebitelskému úvěru č. , hodnota, bylo stanoveno 30 měsíčních splátek, když první splátka měla být uhrazena 13. 8. 2020. Další vždy k třináctému dni následujícího měsíce a datum poslední splátky bylo 13. 1. 2023. Výše splátek měla činit 3 990 Kč, s tím, že celkem mělo být uhrazeno 119 700 Kč, když 79 700 Kč měly činit úroky a 40 000 Kč jistina splátky,- z výplatní pásky žalovaného za květen 2020 bylo zjištěno, že jeho čistá mzda za tento měsíc činila 40 593 Kč a v této částce byl zahrnut třináctý plat ve výši 26 293 Kč a základní mzda činila 21 515 Kč,- z Upomínky č. I bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky 4 393 Kč dne 18. 8. 2021,- z Upomínky č. II bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 2. 9. 2021 upomínán k úhradě částky 4 939 Kč,- z Upomínky č. III bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 14. 9. 2021 upomínán k úhradě částky 9 379 Kč,- z přípisu společnosti , právnická osoba, . ze dne 20. 1. 2022 bylo zjištěno, že tato společnost sdělila za svého klienta , Jméno žalobkyně, . žalovanému, že jeho závazek ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, se stal splatným ke dni 20. 1. 2022,- z Výzvy k plnění adresovaná žalovanému na adresu , adresa, bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 55 971,47 Kč, plus náklady právního zastoupení ve výši 3 600 Kč. Stejná výzva se stejným datem byla žalovanému zaslána i na adresu , adresa, . Dle podacího listu byly zásilky předány k poštovní přepravě 25. 2. 2022,- z listiny nazvané Lustrace v Centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že v době lustrace 13. 7. 2020 se u žalovaného nevyskytl žádný záznam o exekucích,- ze Smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovaný se s těmito podmínkami seznámil, neboť obsahují jeho podpis, přičemž jeho povinností bylo sdělit úvěrujícímu zdroje svého příjmu, jednotlivé závazky, dluhy a půjčky, které sjednal se subjekty odlišnými od úvěrujícího.

6. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, a to na základě tzv. Smlouvy o spotřebitelském úvěru PRONTO PŮJČKA. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit žalované tuto částku spolu s úroky ve výši 111,33 %, ve 30měsíčních splátkách po 3 990 Kč, když obsahuje jak splátku na jistinu, tak splátku na úrocích. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného posoudila nahlédnutím do databází, nahlédnutím do exekučního rejstříku a vycházela rovněž z jedné výplatní pásky předložené žalovaným za měsíc květen 2020, když v tomto měsíci obdržel žalovaný tzv. třináctý plat a byl vyšší než základní mzda.

7. Soud nehodnotil listinu nazvanou Úvěrová zpráva NRKI – BRKI, neboť toto bylo pro soud nesrozumitelným, a protože se žalobkyně z jednání omluvila a nedostavila se, nebylo možno ji vyzvat k doplnění tvrzení ohledně této listiny, a stejně tak nebylo možno žalobkyni vyzvat ani k tomu, aby dotvrdila a následně prokázala svá tvrzení o tom, že byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

13. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

21. Soud tedy uzavírá, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena neplatně, což má za následek, že je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni pouze skutečně poskytnuté finanční prostředky. Pokud žalobkyně na jistině požaduje částku 34 296,41 Kč a kapitalizovaný úrok z této částky, přičemž žalovaný nepřednesl ničeho, neboť byl ve věci pasivní, a tedy ani netvrdil, ani neprokázal, že by dluh vůči žalobkyni jakýmkoliv způsobem a v jakékoliv výši uhradil, přičemž zde platí stejné jako u žalobkyně, tedy, že svou nepřítomností způsobil, že nemohl být poučen o jeho povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti. Soud má tedy za to, že dluh žalovaného na jistině je právě požadovaná částka 34 296,41 Kč s příslušenstvím a tuto částku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni, neboť se jedná o jeho bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, když žalovanému tak vzniká povinnost dle § 2993 citovaného zákona toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož v této části je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého závazku, neboť si byl vědom splatnosti pohledávky s ohledem na splátkový kalendář, byl zavázán zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a 1970 občanského zákoníku, jejíž výše je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

22. Žaloba byla podána na celkovou částku 51 257,69 Kč, když v rozsahu částky 16 961,28 Kč se mělo jednat o smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále 0,1 % denně z částky 34 296,41 Kč za dobu od 21. 1. 2022 do 15. 5. 2023. Jelikož byla shledána smlouva o úvěru za neplatnou, jsou neplatná veškerá ujednání, tedy rovněž ujednání o smluvní pokutě, a proto soud v tomto rozsahu žalobu zamítl.

23. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. nebylo přiznáno právo náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, když ani jeden z účastníků neměl převážný úspěch ve věci.

24. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.