29 C 723/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: I-Xon a.s., IČO 28218761 sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 55 281,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 896,60 Kč spolu s:- kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 458,26 Kč za dobu od 5. 12. 2023 do 1. 4. 2024- zákonným úrokem z prodlení z částky 49 896,60 Kč za dobu od 2. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, co do částky 5 385,31 Kč, co do kapitalizovaných úroků ve výši 5 822,81 Kč za dobu od 17. 4. 2023 do 1. 4. 2024, co do úroků 12 % ročně z částky 49 896,60 Kč za dobu od 2. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, částku 15 425,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 5. 6. 2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 55 281,91 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její aktivní legitimace vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2024 uzavřenou mezi žalobkyní a , právnická osoba, . (dále jen „banka“). Banka uzavřela s žalovaným dne 23. 6. 2023 smlouvu o úvěru, jejíž součástí jsou žádost o vydání karty, obchodní podmínky pro kreditní karty, Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a ceník. Ve smlouvě o úvěru se banka zavázala žalovanému poskytnut úvěr, založí kartový účet a vydá žalovanému kreditní kartu. Tento svůj závazek banka splnila. Úvěrový rámec byl bankou poskytnut ve výši 50 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok smlouvy ve výši 12 % p.a. a také související poplatky, přičemž byl povinen hradit poskytnutý úvěr formou minimálních splátek ve výši procentní úhrady 3 % z aktuální výše dlužné částky. Dále byly účtovány poplatky v celkové výši 5 385,31 Kč, a to za výběr hotovosti z bankomatu, za správu a vedení účtu, za pojištění vyčerpané částky, za splátkové prázdniny a za náklady spojené s prodlením. Smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Při schvalování úvěru banka vycházela z údajů poskytnutých klientem.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 10. 10. 2024, č. j. EPR , č. účtu, -11 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.

3. Z ústního jednání nařízeného na 5. 6. 2025 se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu.

4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- Z žádosti o zřízení kartového účtu bylo zjištěno, že tuto žádost podal žalovaný s tím, že celkový úvěrový limit měl činit 50 000 Kč, výše celkové minimální úhrady 3 % z dlužné částky a žádost byla podána u , právnická osoba, . Dále bylo sjednáno pojištění ke kartovému účtu s cenou pojištění 1,20 % z vyčerpané nesplacené částky, dále bylo požádáno o služby ke kartovému účtu a odklad splátek. Žádost byla podepsána elektronickým podpisem a bylo potvrzeno převzetí žádosti , právnická osoba, . ředitelem distribuce a podepsáno za něj elektronickým podpisem;- ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi , právnická osoba, . jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovým klientem, když byl sjednán celkový úvěrový limit 50 000 Kč, RPSN 31,73 % a celková částka, která měla být uhrazena byla 57 324 Kč. Úvěr byl poskytnut na období jednoho roku. Dále bylo sjednáno číslo kartového účtu;- z Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že upravují poskytování bankovních služeb pro klienty, kteří jsou spotřebiteli;- z Ceníku bylo zjištěno, že za správu a vedení bankovního účtu , právnická osoba, byla oprávněna požadovat po žalovaném částku 50 Kč měsíčně;- z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a Výpověď smlouvy ze dne 6. 11. 2023 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 8 561 Kč, nejpozději do 10. 12. 2023 s tím, že v případě neuhrazení dlužné částky je tato výzva výpovědí ze smlouvy;- z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 4. 2024 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy a postoupení pohledávek na nového věřitele, to je společnost I-Xon a.s.;- z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 10. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu na základě Smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem společností , právnická osoba, .;- z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 11. 4. 2024;- ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní, jako postupníkem, a společností , právnická osoba, ., jako postupitelem, bylo zjištěno, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným;- z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovaným dluh na jistině ve výši 49 896,60 Kč.

5. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 23. 6. 2023 smlouvu o úvěru na základě kterého poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 4. 2024, což bylo žalovanému oznámeno. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázáno, že dluh žalovaného na jistině činí 49 896,60 Kč.

6. Soud naopak nevzal za prokázáno, jakým způsobem byla , právnická osoba, . ověřována úvěruschopnost žalovaného, když listiny, které k tomu žalobkyně doložila, jsou zcela nesrozumitelné, přičemž tím, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být poučena o tom, že soud listiny k eventuálnímu prokázání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje za dostatečné a nesrozumitelné. Z tohoto důvodu tyto listiny ani k důkazu nebyly prováděny.

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

8. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

13. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, . a žalovaným vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

21. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 49 896,60 Kč, když tuto částku má za prokázanou. Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru s , právnická osoba, ., která mu poskytla finanční prostředky do úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaný své povinnosti neplnil a předmětná pohledávka za žalovaným byla touto společností platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva nebyla shledána platnou ve smyslu § 1879 a § 1880 občanského zákoníku, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení za poskytnuté finanční prostředky, jejichž výše byla prokázána pouze co do částky 49 896,60 Kč. Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit i s požadovanými úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, přičemž jejich výše je dána § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

22. V odstavci II. výroku byla žaloba co do částky 5 385,31 Kč a co do kapitalizovaných úroků a úroku zamítnuta, když částka 5 385,31 Kč nebyla prokázána listinnými důkazy a pokud by se mělo jednat o plnění na základě úvěrové smlouvy, která byla shledána za neplatnou, nelze z této neplatné smlouvy plnění přiznat.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., když soud shledal, že neúspěch žalobkyně je pouze v nepatrné části (procentuálně vyjádřeno v rozsahu 5 %). Žalobkyni proto byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, která činí celkem 15 425,20 Kč a představuje částku 2 212 Kč za soudní poplatek a dále náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. v rozsahu tří úkonů právní pomoci po 3 340 Kč dle § 7, bod 5 citované vyhlášky, celkem 10 020 Kč a za tři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 ve znění vyhlášky účinné do 31. 12. 2024, tedy 3 x 300 Kč, celkem 900 Kč. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. k nákladům řízení i DPH, které z částky 10 920 Kč činí 2 293,20 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení představuje částku 15 425,20 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného plnit do tří dnů od právní moci rozsudku.