29 C 794/2024

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Langovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený 6. 9. 2004 bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 943,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 500 Kč za dobu od 10. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 13 443,10 Kč a co do zákonného úroku z částky 499,99 Kč ve výši 14,75 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 11. 2024 domáhala po žalovaném úhrady částky 24 943,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka za žalovaným vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 28. 11. 2023 distančním způsobem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný, než na bydlení, až do výše 33 100 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná 28. 12. 2023 a konec kreditového rámce měl nastat 21. 5. 2025. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz, žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, následně žalovaný potvrdil správnost svých údajů a sekundárně se jednoznačně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet bezhotovostně dne 28. 11. 2023 v částce 11 500 Kč. Žalovaný si při sjednání smlouvy zvolil službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 106,14 Kč a službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 9. 4. 2024. Žalobkyně eviduje u žalovaného nesplacený dluh v celkové výši 24 943,10 Kč, který se skládá z těchto položek: jistina ve výši 11 500 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, smluvní úrok ve výši 12 943,11 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 106,14 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Dále se zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 0,983 % denně z nesplacené jistiny.

2. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 31. 3. 2025, č. j. , spisová značka, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení k výši požadovaného smluvního úroku ve výši 12 943,11 Kč, tedy za jaké období a z jaké částky jsou požadovány.

3. Na to žalobkyně reagovala podáním z 3. 6. 2025, ve kterém uvedla, že smluvní úrok je požadován ve výši 0,983 % denně z nesplacené části jistiny, což bylo vyčísleno částkou 12 493,11 Kč. Nebylo zde uvedeno, za jaké období je smluvní úrok požadován, ani jednoznačně nebylo uvedeno, z jaké částky je vypočítán.

4. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na 31. 7. 2025. Žalobkyně a její právní zástupce se z tohoto jednání omluvili. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.

5. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena 28. 11. 2023 elektronickým způsobem, když je podepsána věřitelem, nikoliv dlužníkem. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 33 100 Kč jako spotřebitelský úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky. Splatnost úvěru byla stanovena v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 VOP. Konec kreditního rámce byl stanoven na 21. 5. 2025, RPSN bylo stanoveno – 1780,80 % úroková sazba 0,983 %. První splátka byla stanovena dnem 28. 12. 2023. Splatnost úvěru dnem 21. 5. 2025. Výše poplatku za vyplacení tranše úvěru byla stanovena 1,99 % z čerpané částky. Ověřovací poplatek byl dohodnut 1 Kč s tím, že toto mělo být uhrazeno na účet věřitele, aby mohl ověřit, že peníze, které následně pošle, přijdou skutečně na účet dlužníka. Dále byl sjednán smluvní úrok a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové částky;- z listiny nazvané Autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost spotřebitele byla žalobkyní autorizována prostřednictvím zaslané autorizační platby z bankovního účtu, a protiúčtem byl účet , Jméno žalovaného, ;- z listiny nazvané Informace pro spotřebitele bylo zjištěno, že se jedná o informace ohledně obecných principů posuzování a filozofie společnosti žalobkyně;- z listiny Identifikované příjmy bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši 18 446 Kč;- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala z výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu 18 446 Kč, z výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem ve výši 21 000 Kč. Za vypočítané minimální výdaje je považována částka 5 455 Kč při počtu členů domácnosti 2;- z Všeobecných obchodních podmínek platných k 1. 6. 2023 bylo zjištěno, že mimo jiné zahrnuje mechanismus splácení úvěru, obsahuje ujednání o smluvní pokutě, přehled volitelných služeb;- z přehledu bankovních transakcí bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila na protiúčet , č. účtu, dne 28. 11. 2023 částku 11 500 Kč;- z e-mailu žalobkyně od žalovaného s datem 9. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 25 996,74 Kč s tím, že navzdory předchozímu upozornění neuhradil své závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka je 103 dní po splatnosti;- z výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku bylo zjištěno, že dne 10. 9. 2024 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dluhu ve výši 25 996,74 Kč do tří dnů na zde uvedený účet.

6. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 500 Kč na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky 28. 11. 2023. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 18 446 Kč (což žalobkyně soudu neposkytla) a dále žalobkyně měla vycházet z čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem ve výši 21 000 Kč při počtu členů domácnosti 2. Vypočítala minimální výdaje částkou 5 455 Kč a za pravidelné měsíční výdaje na bydlení považovala částku 13 000 Kč (což rovněž soudu doloženo nebylo). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, přičemž nezaplatil nic na poskytnutém úvěru, ani na poplatcích s tím spojených.

7. S ohledem na výše zjištěný skutkový stav soud nehodnotil a neprováděl další důkazy.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

19. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Pokud smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena platně, přičemž žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto finanční plnění v částce 11 500 Kč, jedná se o jeho bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Soud proto v rozsahu částky 11 500 Kč a úroků z prodlení z této částky za dobu od 10. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % vyhověl, když má za prokázáno, že žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení neuhradil, když k tomu byl vyzýván, což bylo prokázáno podacím lístkem u předžalobní výzvy.

23. Výše požadovaných a přiznaných úroků z prodlení je dána § 2 vládního nařízení číslo 351/2013, Sb.

24. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o požadavky žalobkyně ze smlouvy, která nebyla shledána platnou. Pokud je tedy smlouva neplatná, nepřísluší žalobkyni žádné další plnění, vyjma již přiznaného plnění z titulu bezdůvodného obohacení.

25. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. nebylo přiznáno právo náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť ani jeden z nich nebyl ve věci převážně úspěšný.