30 C 134/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 160 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 160 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 160 Kč za dobu od 7. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba doručená soudu dne 14. 4. 2025, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 840 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 840 Kč za dobu od 7. 3. 2024 do zaplacení, částky 2 000 Kč, a částky 1 160 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 14. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 160 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne 29. 11. 2023 s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 29. 11. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách dle Smlouvy o zápůjčce s datem poslední splátky dne 6. 3. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 4 840 Kč. Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů: „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím PINu zaslaného žalobkyní na klientem uvedené telefonní číslo , tel. číslo, následné zadání PINu klientem na webových stránkách žalobkyně představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným v písemné podobě. Upozorňujeme, že tento závěr je rovněž v souladu se stanoviskem ČNB ve vztahu k uzavírání smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, na dálku, když ČNB k této otázce publikovala následující stanovisko: „Obecně z pohledu výkonu dohledu nad ochranou spotřebitele ČNB nepovažuje za nezbytné, aby za účelem dodržení písemné formy byla v soukromoprávních vztazích právní jednání učiněná elektronickými prostředky vždy podepsána zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu článku 3 bod 11) nařízení eIDAS, resp. dříve § 2 písm. b) ZEP, a to proto, že požadavek písemné formy vyplývá podle důvodové zprávy k ZSÚ z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory a podle ČNB pak především ze snahy zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky. Těmto záměrům může podle ČNB často vyhovět i (prostý) elektronický podpis.“ Konečně žalobkyně závěrem podotýká, že v rámci procesu kontraktace je třeba odlišit ověření totožnosti (které bylo žalobkyní provedeno postupem v souladu s § 11 odst. , právnická osoba, odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, jak je popsáno v předchozím odstavci), a podpis samotný, který neslouží k ověření totožnosti, nýbrž ke stvrzení konečnosti dohody a vážnosti vůle (obdobně jako v případě vlastnoručního podpisu, kdy totožnost také není ověřována prostřednictvím podpisu, ale předložením průkazu totožnosti). Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a žalobkyně tedy splnil svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobkyně požaduje činí 26 000 Kč. Jistina a poplatek ve výši 24 000 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 11. 2023 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč, a to konkrétně ode dne 7. 3. 2024 do dne 11. 4. 2025, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 6 000 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného, a to na výši 1 160 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Listinou „smlouva o zápůjčce“ ze dne 29. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila listinu, ve které se zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 9 000 Kč do 6. 3. 2024. Listina je podepsána jednateli žalobkyně. V místě podpisu žalovaného se nachází údaj: „Klient: , Jméno žalovaného, , 29.11.2023 15:54:09, PIN kód: , Anonymizováno, .“5. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne 29. 11. 2023 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 15 000 Kč z účtu žalobkyně.

6. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky do tří dnů (prokázáno předžalobní upomínkou, včetně poštovního podacího archu).

7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 11. 2023 bezhotovostně částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky do tří dnů. Žalovaný zaplatil 4 840 Kč.

8. Podle ust. § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy způsobem uvedeným v žalobě (pomocí prostředků komunikace na dálku). Smlouva předložená soudu nebyla podepsána žalovaným a neobsahuje ani jiný znak, který lze považovat za podpis. Číselný kód nesplňuje požadavky na elektronický podpis podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce. PIN kód může sloužit k podpisu smluvních dokumentů v případě kontraktace prováděné na dálku, avšak žalobkyně neprokázala, že kód sloužící k podpisu byl poskytnut žalovanému a následně byl k podpisu smlouvy použit žalovaným. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, zbavila se možnosti být poučena podle ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu o potřebě označit důkaz o uzavření smlouvy. Soud v řízení tedy nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „smlouva o zápůjčce“, nicméně tato listina nebyla řádně opatřena podpisem žalovaného; z této listiny se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované strany. Žalobkyně však prokázala, že poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovanému vznikl vůči žalobkyni závazek z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému. Žalovaný netvrdil, že by zaplatil více než žalobkyní tvrzených 4 840 Kč, byl proto zavázán zaplatit žalobkyni částku 10 160 Kč (tj. poskytnutých 15 000 Kč mínus zaplacených 4 840 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

9. Vzhledem k tomu, že soud s ohledem na shora uvedené považuje smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným za neplatnou, neplatné je také ujednání o jiných vedlejších závazcích. Na základě uvedeného tak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

10. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalovaný náklady řízení nežádal a ani mu dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

11. Dlužnou částku byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.