30 C 179/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 144 Kč a částku 7 810,15 Kč a úrok z prodlení z částky 5 144 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba doručená soudu dne 26. 5. 2021, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 8 096 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 452 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 13 240 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 24. 5. 2009 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 8 096 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 55 týdenních splátkách po 352 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 6. 2010. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 26. 1. 2010. Ke dni 13. 6. 2010 činila dlužná jistina částku 7 627 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 5 613 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 14. 6. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 14. 6. 2018 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 13 240 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 13 240 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 627 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 5 613 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 810,15 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 13 240 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalobkyně i žalovaná souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání 3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o půjčce [číslo] ze dne 24. 5. 2009, smluvní podmínky, přehled plateb, smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem.

4. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 24. 5. 2009, vč. obchodních podmínek vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou jako dlužníkem, která byla ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem a adresou bydliště, v postavení spotřebitele smlouvu o půjčce, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 11 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku a zaplatit 8 096 Kč, a to v hotovosti v 55 týdenních splátkách po 352 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 6. 2010. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každou následující pak do konce následujícího týdenního období. Dle čl. 1 smluvních podmínek bylo předmětem smlouvy poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Splátky byla žalovaná povinna platit v hotovosti k rukám zástupce věřitele. Nedílnou součástí smlouvy se měly stát Smluvní podmínky. Čl. 8 Smluvních podmínek stanovil, že nesplní-li zákazník včas povinnost uhradit splátku, má Provident právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku (zjištěno z listin: smlouva o půjčce, včetně smluvních podmínek).

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a její přílohy vzal soud za prokázáno, že původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy o půjčce žalobkyni. Postupovaná pohledávka je identifikována v příloze číslem smlouvy, datem poskytnutí půjčky, jménem a příjmením dlužníka, adresou a aktuální výší pohledávky (vše ve shodě s údaji o pohledávce uplatněné v tomto řízení). Z oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s poštovním podacím archem a potvrzením o zaplacení úplaty soud zjistil, že předchůdce žalobkyně tímto sdělením, které žalované zaslal na adresu uvedenou ve smlouvě, oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Úplata za postoupení pohledávky byla uhrazena.

6. Z výzvy před podáním žaloby ve spojení s poštovním podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zaslala žalované na adresu vedenou ve smlouvě písemnou výzvu, kterou žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky do data stanoveného v upomínce.

7. Z listiny nazvané Přehled plateb soud zjistil, že se jedná o listinu vystavenou věřitelem zachycující průběh splácení žalovanou. Žalovaná naposledy provedla úhradu 26. 3. 2013.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou v postavení spotřebitele dne 20. 8. 2012 smlouvu o půjčce podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 11 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 11 000 Kč a 8 096 Kč, a to v hotovosti v 55 týdenních splátkách po 352 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 6. 2010. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy se staly Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Žalovaná zaplatila celkem 5 856 Kč. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni; tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno.

9. Podle § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud tedy na posuzovaný případ aplikoval ustanovení dřívějšího občanského a obchodního zákoníku platného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák. nebo obch. zák.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl soud k závěru, že žalobě je možno vyhovět jen částečně.

13. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou podle § 657 obč. zák. ve spojení s ust. zákona č. 145/2010 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, tedy tak, že bylo vůlí stran uzavřít smlouvu o půjčce. Předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky v souladu se smlouvou ve výši 25 000 Kč poskytl. Povinností žalované dle smlouvy bylo vrátit žalobci poskytnutou půjčku i s poplatkem, a to ve sjednaných týdenních splátkách. Úrok za poskytnutí finančních peněz ve smlouvě výslovně sjednán nebyl. Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána.

14. V řízení soud vzal za prokázáno, že žalované byla předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná tuto částku převzala.

15. Smlouva o půjčce dle citovaného ust. § 657 a násl. obč. zák. může být, na rozdíl od smlouvy o úvěru dle ust. § 497 a násl. obch. zák., uzavřena platně i tehdy, pokud není úrok za poskytnutí peněžité půjčky sjednán. Úrok ve smyslu ust. § 121 odst. 3 obč. zák. představuje příslušenství pohledávky a ve své podstatě se jedná o civilní plody peněz, tedy sjednané plnění za poskytnutí peněžních prostředků (tzv. cena peněz). Naproti tomu poplatek je sjednaným plněním, které nemá povahu příslušenství, jde o samostatnou pohledávku mající základ ve smluvním ujednání stran.

16. V podmínkách projednávané věci za situace, kdy mezi smluvními stranami nebyl výslovně sjednán úrok za poskytnutí půjčky, jakožto cena peněz, není pochyb o tom, že souhrnný poplatek neměl jinou funkci, než-li funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, plnil tedy funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako tento nárok, a to bez ohledu na to, že měl dle neprokázaných žalobních tvrzení (avšak nikoliv podle obsahu smlouvy) v sobě zahrnovat rovněž administrativní poplatek za zpracování půjčky, který zvlášť mezi účastníky dojednán nebyl, tvrzeny pak nebyly ani skutečné náklady, které věřiteli s administrativním zpracováním půjčky skutečně vznikly. Uvedená skutečnost musela být zřejmá rovněž žalované, neboť tuto uzavírala s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že podnikatel, jímž předchůdce žalobkyně je, byl založen za účelem zisku a bez toho, který by byl ujednán úrok za přenechání půjčených prostředků (či jiná odměna peněž), by jinak z předmětného obchodního případu generován nebyl.

17. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků byla závislá jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřené smluvní úroky současně naplňují skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka. Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 39 obč. zák.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle příslušného ustanovení trestního zákona), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). Nejvyšší soud například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

18. Soudu je z úřední činnosti známo (viz např. výpisy z databáze ČNB – systému [příjmení] o úrokových sazbách poskytnutých úvěrů domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy), že u neúčelových ročních půjček či úvěrů poskytovaných bankami na území ČR domácnostem na spotřebu v době uzavření smlouvy o půjčce s fixací sazby od jednoho roku do pěti let činila průměrná úroková sazba za tyto půjčky a úvěry 14,01 % ročně.

19. Soud tak má s přihlédnutím ke všem posuzovaným okolnostem za to, že úrok, nazvaný ve smlouvě jako„ poplatek“, je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující více než pětinásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům tak, jak má na mysli ust. § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu ust. § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.

20. Dle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

21. Předmětná smlouva o půjčce je při zachování platnosti smlouvy jako celku stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdce žalobce) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o půjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalované, kdy ani ona neočekávala, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčku bez toho, aniž by musela platit nějakou odměnu za poskytnutí půjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikla.

22. Plnil-li původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce žalované částku 11 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 odst. 1 a 2 obč. zák. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 5 856 Kč; tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez toho, že by bylo nutno provádět jakýkoliv zápočet (ve smyslu započtení dle § 580 obč. zák.), který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy se zákona vrátit to, co si vzájemně poskytli. Žalovaná přijala plnění ve výši 11 000 Kč, poskytla 5 856 Kč, je tak povinna žalobkyni vrátit 5 144 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že v tomto rozsahu je nárok žalobkyně je po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalované na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), 2 x d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky), tj. převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby. Sazba odměny za výše uvedené úkony právní služby činí podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 900 Kč (tj. 3 x 300 Kč), dále 3 x režijní paušál za výše uvedené úkony právní služby činí podle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky á 100 Kč, a to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 1 452 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Dlužnou částku byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.