30 C 184/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 560 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 26. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 390,50 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 28. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 560 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 27. 9. 2020 v 22:20 hodin došlo v [obec] na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] k dopravní nehodě, kterou jakožto řidič os. mot. vozidla [značka automobilu], [registrační značka], ve vlastnictví [jméno] [celé jméno žalovaného] (dále jen„ Vozidlo“) způsobil žalovaný [celé jméno žalovaného]. Žalovaný řídil Vozidlo po předchozím požití alkoholu, nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky a zejména svým schopnostem (silná podnapilost) a s jím řízeným Vozidlem se při průjezdu křižovatkou dostal do smyku, najel na chodník a narazil do ocelového zábradlí ve vlastnictví Statutárního města Ostravy (dále jen„ Poškozený“). V důsledku toho vznikla hmotná škoda na uvedeném zábradlí (to celé jen„ [ulice] nehoda“). Jak vyplývá z relace Policie České republiky, [číslo jednací] (dále jen„ Relace PČR“) a [anonymizováno] příkazu č. j. [číslo jednací], žalovaný se bezprostředně po [ulice] nehodě podrobil dechové zkoušce na přítomnost alkoholu provedené hlídkou PČR, kdy mu byla přístrojem [příjmení] v 22:26 hodin naměřena hodnota [anonymizováno] promile a v [údaj o čase] hodin naměřena hodnota [anonymizována dvě slova] alkoholu v dechu. Následkem [ulice] nehody došlo ke škodě na nemovitosti ve vlastnictví Poškozeného. Žalobkyně je na základě pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem Vozidla [číslo] odpovědnostním pojistitelem Vozidla. [ulice] nehodu ze dne 27. 9. 2020 a nároky z ní vyplývající žalobkyně ve svém informačním systému eviduje jako pojistnou událost č. 2020 [číslo]. Žalobkyně tedy v souladu s ust. § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ Zákon“) vyplatila Poškozenému dne 3. 3. 2021 částku ve výši 42 060 Kč za opravu poškozené nemovitosti. Výše pojistného plnění byla určena na základě faktury zaslané Poškozeným, kdy cena materiálu potřebného k uvedení nemovitosti do původního stavu činila 22 215,60 Kč a cena potřebných prací činila 19 844 Kč Celkem tedy náklady Poškozeného na uvedení věci do původního stavu činily 42 059,60 Kč. Žalobkyně při vyplácení pojistného plnění tuto částku zaokrouhlila na celé koruny. Podle Relace PČR řídil žalovaný [příjmení] pod vlivem alkoholu, nacházeje se ve stavu zcela vylučujícím bezpečné řízení motorového vozidla, což bylo také příčinou [ulice] nehody, kdy prokazatelná hodnota alkoholu v dechu žalovaného vykazovala bezprostředně po [ulice] nehodě minimálně 1,39 promile. Dle ust. § 2 písm. f) Zákona: „Pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.“ Dle ust. § 10 odst. 1 písm. i) Zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2018:„ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo.“ Žalobkyně tak má proti žalovanému v souladu s ust. § 10 odst. 1 písm. i) Zákona a ve spojení s ust. § 2 písm. f) Zákona právo na náhradu toho, co za něho plnila, tj. částky ve výši 42 060 Kč, neboť žalovaný prokazatelně řídil Vozidlo pod vlivem alkoholu, kdy hodnota alkoholu v jeho dechu vykazovala v bezprostřední době po [ulice] nehodě minimálně hodnotu [anonymizováno] promile, čímž se žalovaný nacházel ve stavu zcela vylučujícím bezpečné řízení motorového vozidla, a toto porušení povinnosti bylo prokazatelně v příčinné souvislosti se vznikem škody. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému na adresu uvedenou v Relaci PČR dne [datum] předžalobní výzvu k plnění s žádostí o úhradu dlužné částky ve výši 42 060 Kč, ve které byla lhůta k plnění stanovena do dne 7. 4. 2021. Žalovaný v reakci na tuto výzvu uplatnil námitku proti výši pojistného plnění. Právní zástupce žalobkyně žalovanému v odpovědi na námitku důkladně vysvětlil důvod výše pojistného plnění i důvod uplatnění nároku žalobkyně a opětovně vyzval žalovaného k úhradě předmětné částky. V reakci na tuto odpověď žalovaný kontaktoval právního zástupce žalobkyně s žádostí o možnost úhrady svého dluhu ve splátkách, čemuž právní zástupce žalobkyně vyhověl a zaslal žalovanému návrh dohody o uznání a splácení dluhu (dále jen„ Dohoda“). Žalovaný však tuto Dohodu nikdy nepodepsal a žalobkyni zpět nezaslal. Žalovaný se ovšem podle této Dohody choval, když v období od května 2021 do září 2021 hradil dle rozvrhu splátek v Dohodě vždy částku 2 300 Kč měsíčně. Konkrétně žalovaný uhradil: dne 24. 5. 2021 částku 2 300 Kč, dne 2. 7. 2021 částku 2 300 Kč, dne 27. 7. 2021 částku 2 300 Kč, dne 29. 8. 2021 částku 2 300 Kč a dne 24. 9. 2021 částku 2 300 Kč Celkem tedy žalovaný na svůj dluh uhradil 11 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svůj dluh z části plnil, má žalobkyně zato, že i v případě, pokud by soud dospěl k závěru, že nedošlo ke konkludentnímu uzavření Dohody, došlo ke konkludentnímu uznání dluhu podle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nezaplacením splátky splatné k 25. 10. 2021 došlo k zesplatnění celého dluhu dle čl. III. Dohody k datu splatnosti nezaplacené splátky a žalovaný se tak počínaje dnem 26. 10. 2021 dostal s plněním dlužné částky do prodlení. Žalobkyně tak uplatňuje úrok z prodlení z částky 30 560 Kč ode dne 26. 10. 2021 do zaplacení v zákonné výši. Předmětná výzva obsahovala vylíčení důvodu vzniku dluhu, jakož i jeho výši, a obsahovala také upozornění na následky jeho nezaplacení v uvedené lhůtě. Byly tedy splněny požadavky ustanovení § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: Relace Policie ČR, [číslo jednací], [anonymizováno] příkaz č. j. [číslo jednací], fotodokumentace z místa dopravní nehody, dodatečná fotodokumentace, záznam o telefonickém hlášení, pojistka ke smlouvě [číslo] příkaz k platbě částky 42 060 Kč, výplatní dopis.

5. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu tak, jak jej tvrdila žalobkyně v žalobě, když s ohledem na jeho faktickou nespornost a povahu provedených důkazů (tj. listin, jejichž pravost ani věcná správnost nebyla žádným účastníkem zpochybněna) v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nerozepisoval jednotlivá skutková zjištění. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

6. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný porušil své zákonné povinnosti, když dne 27. 9. 2020 v 22:20 řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu a způsobil dopravní nehodu. Žalobkyně uhradila dopravní nehodou poškozené osobě částku 42 060 Kč a náleží ji vůči žalovanému právo na náhradu škody, kterou ji žalovaný výše popsaným jednání způsobil. Žalovaný nadto na svůj dluh částečně plnil, a to částku 11 500 Kč; v řízení nebylo tvrzeno, že by žalovaný cokoli proti výši, důvodu či splatnosti nároku žalobkyně namítal. Soud toto jednání žalovaného posoudil jako uznání dluhu žalovaným ve smyslu § 2054 odst. o. z. Uznání má za následek vznik vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Žalovaný se k jednání nařízenému k projednání věci nedostavil, nemohl tak být soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že na něj přešlo břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tom smyslu, aby tvrdil a prokázal, že uznaný dluh v době uznání neexistoval. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně má právo na žalobou uplatněné plnění. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v celém rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalovanému na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 2,5 úkony právní služby á 2 340 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11, odst. 2, písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a odeslání předžalobní výzvy), dále 3 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 1 223 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 9 390,50 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

8. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.