30 C 193/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 640 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba doručená soudu dne 28. 6. 2021 se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč a částku 1 177,78 Kč, částku 2 284,89 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 360 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 19,4 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 640 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 28. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 15 640 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou došlo dne 24. 9. 2018 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 1. 10. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 11. 2019. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 2 360 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 15 640 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 640 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 284,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 177,78 Kč, úroků ve výši 19,40 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalobkyně i žalovaná souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 9. 2018, všeobecné obchodní podmínky, karta zákazníka, smlouva o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem.

4. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti, které tvoří následující závěr o skutkovém stavu. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jako smluvní strany je uvedena společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná, u níž je dále uvedeno rodné číslo, bydliště, číslo občanského průkazu a číslo telefonu. Předmětem smlouvy je závazek společnosti [právnická osoba] poskytnout klientovi, tj. žalované, za podmínek stanovených níže, peněžní prostředky v úhrnné výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, dále poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč; to vše v 60 splátkách po 300 Kč měsíčně s tím, že splatnost poslední splátky byla sjednána na 18. 11. 2019. Žalovaná poskytla o své osobě této společnosti základní údaje o příjmech a výdajích, osobních poměrech. Žalovaná uhradila 2 360 Kč. Z listiny nazvané Smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy a z listiny nazvané oznámení o postoupení pohledávky, včetně poštovního podacího archu, soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalobkyně spolu uzavřeli písemnou smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení mj. pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení; tato skutečnost byla žalované oznámena písemným oznámením odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. Z listiny nazvané předžalobní upomínka, včetně poštovního podacího archu, soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované na adresu uvedenou ve smlouvě písemnou výzvu k zaplacení žalobou uplatněné částky, a to do 18. 9. 2020.

6. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé, a to vzhledem k dále uvedenému právnímu posouzení věci.

7. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

8. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]).

16. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

18. V tomto konkrétním případě žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované úvěr splácet byla posouzena na základě vyplněné žádosti o úvěr na základě informací poskytnutých žalovanou. Lustraci v dostupných databázích žalobkyně nedoložila. Soudu tak nezbylo, než dospět k závěru, že předchůdce žalobkyně nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Soudu tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (srov. § 588 o. z.).

19. V řízení prokázáno, že předchůdce žalobkyně žalované poskytl plnění bez prokázaného právního důvodu ve výši 10 000 Kč Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána.

20. Žalobkyni tak náleží vůči žalované právo na vydání toho, o co se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu ustanovení § 2993 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovaná zaplatila pouze 2 360 Kč, ohledně případných dalších plateb žalované nebylo v řízení ničeho tvrzeno a prokázáno. Soud proto žalobě výrokem II. vyhověl co do částky 7 640 Kč, tj. poskytnuté prostředky ve výši 10 000 Kč mínus vrácené peněžní prostředky ve výši 2 360 Kč), neboť ze shora popsaných důvodů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v tomto rozsahu právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti.

21. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), což se v dané věci stalo písemnou předžalobní upomínkou s poštovním podacím archem odeslanou žalované, kterou byla žalovaná vyzvána zaplatit dlužnou částku to do 29. 11. 2019. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná na uvedenou částku cokoli zaplatila, dostala se tak dne 19. 9. 2020 do prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni také právo na úroky z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb.

22. Ohledně zbývajících žalobou uplatněných nároků soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť jak soud konstatoval výše, při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno dovodit, že se tato neplatnost vztahuje i na ujednání o úroku a dalších platbách sjednaných ve smlouvě, neboť tato ujednání jsou ujednáními odvozenými od existence samotné smlouvy a bez ní nemohou samostatně existovat.

23. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, žalovaná sama náklady řízení nežádala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

24. Dlužnou částku byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.