30 C 205/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 570 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba doručená soudu dne 17. 8. 2022, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 13 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 22. 1. 2021 do zaplacení a částku 2 500 Kč a částku 3 320 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 570 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 22. 12. 2020 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. bankovní účet dne 22. 12. 2020. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 21. 1. 2021, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil 1 680 Kč, touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky webová adresa. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to příjmení, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobkyně má za to, že tento příjmení je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ ZSÚ“) a žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kterou žalobkyně požaduje, činí 15 750 Kč (jistina + poplatek ve výši 13 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovanému, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o zápůjčce 22. 12. 2020, všeobecné obchodní podmínky, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem, upomínka, výpis z účtu - Potvrzení o provedené platbě.

5. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

6. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce 22. 12. 2020, všeobecné obchodní podmínky soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně věřitele žalobkyně a na straně klienta žalovaný, u nějž byla uvedena jeho adresa bydliště, rodné číslo, telefonní číslo, e-mailová adresa. Touto listinou se věřitel zavázal poskytnout klientovi - žalovanému nejpozději do dvou pracovních dní ode dne uzavření smlouvy peněžní prostředky ve sjednané výši 10 000 Kč a žalovaný byl povinen vrátit peněžní prostředky spolu se sjednaným poplatkem ve výši 3 250 Kč do 21. 1. 2021. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Podpis žalovaného na smlouvě absentuje. V místě podpisu žalovaného je uvedeno jeho jméno a příjmení, čas a příjmení kód: číslo. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě.

7. Z listiny, kterou žalobkyně označila jako výpis z účtu nazvané Potvrzení o provedené platbě, soud zjistil, že z této listiny není zřejmé, zda účet, na který by částka 10 000 Kč byla poukázána, byl účtem právě žalovaného nebo účet žalovaným určený; z předložené listiny se tedy nepodává, že by částka 10 000 Kč byla poskytnuta právě žalovanému.

8. Zástupcem žalobkyně byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost jeho soudního vymáhání v případě, že dluh nebude vyrovnán (zjištěno z Předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím archem).

9. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná.

10. Předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu o úvěru a neprokázala ani, že by žalovanému poskytla úvěr.

11. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona.

12. V předložené úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky. Podle zákona č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU číslo 2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku o příjmení kódu verifikaci samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu.

13. Soud tedy opakovaně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného.

14. Rovněž tak žalobkyně v řízení neprokázala, že by poskytla žalovanému tvrzené peněžní prostředky. Poskytnutím úvěru je třeba rozumět převedení příslušných peněžních prostředků z vlastnictví úvěrujícího do vlastnictví úvěrovaného, tj. poskytnuté peněžní prostředky musí být ve vlastnictví úvěrujícího (srov. příjmení, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 číslo). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. číslo). V posuzované věci se žalobkyně zavázala převést peněžní prostředky na účet žalovaného. Z provedeného důkazu - potvrzení o provedené platbě - bylo pouze prokázáno odeslání finančních prostředků z účtu žalobkyně; žádným z provedených důkazů pak už nebylo prokázáno nabytí peněžních prostředků žalovaným.

15. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala i zaplacení sjednaných poplatků. Vzhledem k tomu, že soud nevzal za prokázáno uzavření smlouvy, nebyly platně sjednány ani další žalobou uplatněné položky. S ohledem na skutečnost, že soud nevzal za prokázáno poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nemohlo dojít k porušení povinností hlavního závazku žalovaným, a tudíž ani ke vzniku nároku na zaplacení akcesorických nároků.

16. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř.

17. S ohledem na vše výše uvedeno soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení. Lhůta k podání odvolání počíná běžet faktickým převzetím rozhodnutí adresátem, je-li převzato ihned při doručení zásilky nebo v době do 10 dnů ode dne uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky. V případě, že je rozhodnutí adresátem převzato kdykoliv po desátém dnu od uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky, považuje se desátý den za den doručení a lhůta pro podání odvolání počíná běžet již tímto dnem a nikoliv dnem faktického převzetí písemnosti (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).