30 C 273/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 176 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 176 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 31. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba doručená soudu dne 15. 9. 2021 se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 176 000 Kč za dobu od 9. 7. 2021 do 30. 7. 2022, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 72 250 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení částku 11 253 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 15. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 176 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně je vlastníkem motorového vozidla Jeep Comanche, VIN: , VIN kód, , RZ , SPZ, . Žalobkyně po předchozí domluvě s žalovaným zakoupila dne 20. 10. 2014 vozidlo Jeep Comanche, a to za kupní cenu 140 000 Kč. Před zakoupením vozidla se žalobkyně s žalovaným dohodla na provedení celkové repase vozidla, tedy zejména opravu motoru, brzd, karosérie a její nalakování, tedy došlo k uzavření ústní smlouvy o dílo. Žalovaný se zavázal provést opravu osobně a hradit náklady opravy, které po předání vozidla po provedené opravě, vyúčtuje žalobkyni. Cena opravy byla dohodnuta na 150 000 Kč až 170 000 Kč, místo provádění opravy dohodnuto nebylo, stejně tak termín dokončení opravy. Žalobkyně žalovanému dne 17. 4. 2015 mu vozidlo předala, k předání došlo na , adresa, . Za žalobkyni vozidlo předal pan , jméno FO, , jednatel společnosti, a při jednání a převzetí vozidla žalovaným, byl rovněž přítomen , jméno FO, , bytem , adresa, , PSČ , adresa, , který opravu zprostředkoval. Předmětem opravy vozidla byla oprava motoru a karosérie, včetně lakování, a oprava brzd. Cena opravy byla mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuta na částku 150 000 až 170 000 Kč, neboť žalovaný se zavázal opravu vozidla provést osobně a na své náklady, které následně vyúčtuje žalobkyni. Žalovaný vozidlo převezl do autoservisu, který provozovala společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlo , adresa, , ve které byl žalovaný od roku 2006 do 19. 4. 2017 společníkem a jednatelem. Žalovaný tedy opravu vozidla prováděl v areálu tohoto autoservisu. Žalovaný vozidlo postupně opravoval, oprava se však neúměrně protahovala a žalovaný neměl dostatek prostředků na nákup náhradních dílů, ani na úhradu nákladů spojených s lakováním vozidla. Lakování bylo provedeno servisem , jméno FO, – Autoservis, , adresa, , lakování byl nucen uhradit , jméno FO, , neboť , jméno FO, odmítl vozidlo vydat, dokud žalovaný , Jméno žalovaného, neuhradí své závazky vůči Autoservisu z minulosti, a uhradil to , jméno FO, . Částku za lakování , jméno FO, následně uhradila žalobkyně. Po ukončení svého působení ve společnosti , právnická osoba, žalovaný přestal provádět opravu uvedeného vozidla, které zůstalo v areálu Autoservisu společnosti , právnická osoba, , neboť v té době již bylo vozidlo nepojízdné. Žalovaný byl opakovaně vyzýván jednatelem a rovněž právním zástupcem žalobkyně k předání opraveného vozidla, nejpozději do konce listopadu 2019, na tyto výzvy však žalovaný nereagoval, nereagoval ani na výzvu jednatel společnosti , právnická osoba, , jméno FO, , aby vozidlo, které stále bylo v areálu autoservisu společnosti , právnická osoba, , předal žalobkyni. Žalovaný byl i nadále nečinný, a proto se , jméno FO, rozhodl odtáhnout vozidlo před bydliště žalovaného, na , adresa, . Byl to právě žalovaný, který se na Úřadu městského obvodu , adresa, domáhal odtažení vozidla z ulice před svým bydlištěm, k čemuž Úřad městského obvodu , adresa, vyzval žalobkyni dopisy ze dne 16. 3. 2021 a 12. 5. 2021. Po dohodě s Úřadem městského obvodu , adresa, žalobkyně vozidlo odtáhla dne 9. 7. 2021, o stavu vozidla byla pořízena fotodokumentace, neboť vozidlo je zcela devastováno, z vozidla je vymontována spousta náhradních dílů, včetně motoru, které jsou neznámo kde, karosérie je poškozena a vozidlo je naprosto neopravitelné. Jelikož žalobce zakoupil předmětné vozidlo z důvodu jeho využití při podnikatelské činnosti, když v tom spatřuje žalobce naléhavý právní zájem a od předání vozidla uplynula dlouhá doba a žalovaný na výzvy k vydání vozidla v provozuschopném vztahu nereagoval a nesplněním svého závazku způsobil žalovaný žalobci škodu, nemá žalobce jinou možnost než obrátit se na soud. , adresa, 000 Kč je škodou, a to 140 000 Kč jako kupní cena a 36 000 Kč jako náklady za lakování.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Žalovaný tvrdil, že není osobou pasivně legitimovanou, když žalobcem uvedená tvrzení nejsou pravdivá, neboť žalovaný se žalobci nezavázal k provedení opravy vozidla JEEP Comanche osobně a na své náklady. Jak je zřejmé evidence živnostenského rejstříku, žalovaný má již od roku 2008, resp. roku 2012 doposud přerušené provozování živnosti s předmětem podnikání oprava silničních vozidel a v tomto oboru tak osobně žádnou činnost nevykonává. Naopak jak vyplývá z pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 4. 2009 mezi zaměstnavatelem , právnická osoba, a zaměstnancem , Jméno žalovaného, , žalovaný byl od 1. 4. 2009 do 31. 3. 2017 zaměstnancem shora uvedené společnosti na pozici technický pracovník. Skutečnost, že žalovaný byl v době do 19. 4. 2017 společníkem a jednatelem společnosti , právnická osoba, pak také potvrzuje tu skutečnost, že žalovaný jednal a vystupoval v zastoupení této společnosti, nikoli osobně jakožto fyzická osoba svým jménem a na svůj účet. Po skončení účasti ve společnosti se jediným společníkem a jednatelem společnosti stal pan , jméno FO, . K převzetí vozidla, jak popisuje žalobkyně v žalobě, došlo, avšak vozidlo žalovaný převzal jakožto zaměstnanec společnosti , právnická osoba, a údajný závazek k opravě vozidla tak mohl vzniknout jedině mezi žalobcem a společností , právnická osoba, , nikoli žalovaným, tedy žalovaný není v předmětném sporu pasivně legitimován. Co se týče samotného průběhu oprav na vozidle, tyto probíhaly pomalu a postupně dle dodání náhradních dílů, které byly v daném případě těžko dostupné. Opravy pak prováděli různí zaměstnanci společnosti , právnická osoba, , mezi něž se řadil také žalovaný. Žalovaný osobně na vozidle pracoval v době trvání svého pracovního poměru ve společnosti, tj. po ukončení pracovního poměru se na případných dalších opravách vozidla již nepodílel, přestal se jím zabývat a k tomuto vozidlu ani neměl jakýkoliv přístup. Tvrzení žalobkyně týkající se lakování vozidla provedeného firmou , jméno FO, -Autoservis, a údajných závazků žalovaného vůči této firmě, není založeno na pravdě. Žalovaný osobně nemá a neměl žádné nesplacené závazky vůči firmě , jméno FO, -Autoservis. Co se týče tvrzení o nutnosti žalobce uhradit údajné závazky žalovaného vůči firmě , jméno FO, - Autoservis, kterou mělo být podmíněno vydání předmětného vozidla žalobci, a dokládání faktury za provedené lakování, žalovanému není zřejmé, kam tímto žalobce zamýšlel směřovat a má za to, že se jedná o tvrzení irelevantní. Žalovaný 31. 3. 2017 svůj pracovní poměr u , právnická osoba, ukončil a dne 19. 4. 2017 převedl obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, a v návaznosti na to byl odvolán i z funkce jednatele společnosti. Žalovaný 31. 3. 2017 svůj pracovní poměr u , právnická osoba, ukončil a dne 19. 4. 2017 převedl obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, a v návaznosti na to byl odvolán i z funkce jednatele společnosti. Dne 16. 10. 2020 bylo před bydliště žalovaného v , adresa, -Vítkovicích odtahovou službou složeno předmětné vozidlo přikryté modrou plachtou, přičemž žalovaný poté oznámil tuto skutečnost Policii ČR. Při probíhajícím šetření orgány Policie ČR pak jistě musel být zjištěn majitel vozidla, tj. žalobce. Proč si žalobce vozidlo, i když nadále věděl, kde se nachází, odtáhl do prostor žalobce až dne 9. 7. 2021, jak uvádí v žalobě, není žalovanému známo. Skutečnost, že se vozidlo cca 9 měsíců nacházelo na ulici, se pak musela také projevit na stavu vozidla. Žalovaný vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, kterou žalovaný odůvodnil tak, že z žaloby není vůbec zřejmé, jakým jednáním a kdy tvrzená škoda mohla vzniknout, a tak se žalovaný blíže k námitce promlčení nemůže vyjádřit a tuto vznáší z opatrnosti.

3. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti.

4. Žalobkyně a žalovaný shodně tvrdili, že žalobkyně dne 17. 4. 2015 předala k opravě vozidlo JEEP Comanche, VIN , VIN kód, , registrační značky , SPZ, , k předání vozidla došlo na , adresa, . Po převzetí vozidla žalovaný vozidlo převezl k provedení opravy do areálu autoservisu společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , oprava vozidla probíhala v areálu autoservisu společnosti , právnická osoba, Poté, co žalovaný ukončil své působení ve společnosti , právnická osoba, zůstalo vozidlo v areálu této společnosti. Přípisem z 16. 9. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván k předání vozidla do 31. 10. 2019. Dne 16. 10. 2020 bylo před bydliště žalovaného na , adresa, Vítkovicích vozidlo složeno odtahovou službou. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.

5. Žalovaný byl jednatelem a společníkem společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen VWC) do 19. 4. 2017, a zaměstnancem VWC do 31. 3. 2017 (zjištěno z výpisu z veřejného obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, )

6. Žalovaný byl v době od 1. 4. 2009 do 31. 3. 2017 zaměstnancem VWC (zjištěno z listin: Pracovní smlouva z 1. 4. 2009 a Dohoda o rozvázání pracovního poměru).

7. Žalobkyně jako kupující a , jméno FO, , se sídlem v Kudlovicích, spolu dne 20. 10. 2014 uzavřeli písemnou kupní smlouvu, kterou , jméno FO, prodal žalobkyni motorové vozidlo JEEP Comanche, VIN , VIN kód, , technický průkaz č. UB 432508. Kupní ceny byla zaplcena při podpisu kupní smlouvy a vozidlo bylo téhož dne prodávajícím předáno a žalobkyní převzato. Strany v listině deklarovaly, že stav vozu odpovídá běžnému opotřebení a počtu ujetých kilometrů. (zjištěno z listiny: Kupní smlouva ze dne 20. 10. 2014 uzavřená mezi prodávajícím , jméno FO, a kupujícím žalobkyní).

8. Z Osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) technický průkaz č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že motorové vozidlo JEEP Comanche má VIN , VIN kód, , vlastníkem vozidla je žalobkyně.

9. Svědek , jméno FO, potvrdil, že zprostředkoval pro žalobkyni uzavření smlouvy na celkovou opravu vozidla s žalovaným. Svědek potvrdil, že byl přítomen u předání vozu žalovanému. Svědek potvrdil, že při předání vozu se žádné písemné doklady (např. potvrzení, smlouva) nevyhotovovaly ani nepředávaly, vše se dohodlo jenom ústně. Žalovaný při předání vozu uvedl, že vůz odveze do dílny v , adresa, – tam, kde spoluvlastnil autoservis. Svědek potvrdil, že zaplatil částku účtovanou fakturou č. , hodnota, .

10. Z faktury č. , hodnota, soud zjistil, že tuto vystavil , jméno FO, autoservis IČO , IČO, a účtoval , jméno FO, částku 36 300 Kč se splatností 24. 2. 2016, a to za přelakování vozidla JEEP Cherokee Pick up s tím, že jako datum uskutečnění zdanitelného plnění je uvedeno 17. 2. 2016. Cenu tuto částku za provedené lakování pak , jméno FO, přeúčtoval žalobkyni, která cenu uhradila (zjištěno z výpovědi svědka , jméno FO, , faktura č. , hodnota, ).11. , jméno FO, , jako společník a jednatel společnosti VWC potvrdil, že věděl, že vůz patřil panu , jméno FO, (jednatel žalobkyně) a do autoservisu v , adresa, vůz k provedení opravy dovezl žalovaný. Svědek uvedl, že toto vozidlo nikdo jako zakázku VWC nezapsal, nebyl vypsán zakázkový list ani jiný doklad o tom, že by se vozidlo mělo opravovat jako zakázka VWC, tedy VWC vozidlo jako servis opravovat neměl. Svědek uvedl, že byl proti, aby se vozidlo vůbec opravovala, protože v prostorách autoservisu nebyl dostatečný fyzický prostor k provedení generální opravy posuzovaného vozidla, na toto svědek upozorňoval, tvrdil, že byl výslovně proti provedení generální opravy a nechtěl s tím mít nic společného. , jméno FO, svědek zná, kdysi spolu spolupracovali ve věci oprav čtyřkolek, a to cca od roku 2004-2006. Svědek vypověděl, že když prováděl generální opravu nemovitosti, ve které se nacházel autoservis, žádal žalovaného i pana , jméno FO, , aby si vozidlo odvezli. Na veškeré výzvy nikdo nereagoval, tak svědek vozidlo naložil a odvezl žalovanému před dům. Svědek uvedl, že mechanici VWC nebo společníci VWC, když měli oni či jejich známí nějaký problém s autem, tak si auto v provozovně VWC mohli sami opravit; a takto to funguje doteď. Svědek potvrdil, že docházelo k převzetí vozidel k opravě i mimo provozovny VWC, a to ústní dohodou. Svědek výslovně uvedl, že před počátkem rekonstrukce nemovitosti, ve které se autoservis nacházel, tj. někdy v průběhu roku 2018 vyzval žalovaného, aby si vozidlo odvezl; svědek nepotvrdil, že by k odvozu vozidla vyzval také žalobkyni či pana , jméno FO, .

12. Svědek , jméno FO, vypověděl, že vůz k němu na přelakování přivezli a následně odvezli žalovaný a pan , jméno FO, společně. Cena lakování byla účtována fakturou, která byla uhrazena. K otázce, na jakou osobu byla faktura vystaven, svědek uvedl, že faktura byla vystavená na nějakou firmu, svědek nevěděl, zda byla vystavena na společnou firmu žalovaného a pana , jméno FO, dohromady, „nebo to bylo přímo“; svědek uvedl, že na vyžádání žalovaného předal kopii faktury žalovanému.

13. Svědek , jméno FO, uvedl, že chvilku spolupracoval s žalovaným, asi od roku 2003, chodil žalovanému pomáhat na dílnu v , adresa, -Radvanicích v době, když žalovaný dělal s panem , jméno FO, . Chvíli byl i zaměstnancem VWC, ale převážně tam spolupracoval jako živnostník. Pracoval i na předmětném vozu, a to jen s žalovaným. Za provedenou práci mu odměnu vyplácel pan , jméno FO, . Poté, když žalovaný již nebyl ve VWC, svědek na voze nepracoval. Na voze pracovali i zaměstnanci VWC.

14. Svědek , jméno FO, , ve VWC pracoval jako mechanik na zkrácený pracovní úvazek, v roce 2015 a později už pro VWC nedělal nic. Nyní je od roku 2021 zaměstnán ve VWC. Posuzované vozidlo si vybavoval, uvedl, že na něm pracoval víceméně ve volném čase. Na vozidle pracoval až v době po provedení lakování.

15. Svědek , jméno FO, vypověděl, že byl zaměstnancem, osobně na vozidle nepracoval osobě, neboť to měl výslovně od pana , jméno FO, zakázáno.

16. Z výpovědí svědka , jméno FO, soud zjistil, že tento byl ve VWC na praxi jako student střední školy v letech 2016-2017. Svědek si nevybavil, zda se na opravách vozidla podílel i žalovaný, vybavil si, že na opravě vozidla se svědek sám podílel spolu s kolegou, co byl také na praxi.

17. Přípisem z 16. 9. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván k předání vozidla do 31. 10. 2019 a žalobkyně odstoupila od dohody o provedení opravy vozidla; přípis byl žalovanému doručen, co je prokázáno dopisem žalovaného ze dne 13. 2. 2020, ve kterém na uvedený přípis reaguje.

18. Žalovaný byl k předání vozidla vyzván též písemnou výzvou žalobkyně ze dne 25. 11. 2019 (zjištěno z výzvy ze dne 25. 11. 2019).

19. Žalovaný nebyl vyzván k zaplacení žalobou uplatněné částky dříve než a ž doručením žaloby.

20. Žalobkyně byla o umístění vozidla před bydliště žalovaného na , adresa, , Anonymizováno, vozidlo informována až z přípisu , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , když předchozí sdělení , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, obsahoval nesprávný údaj o místě výskytu vozidla, když byla uvedena jiná ulice (, adresa, namísto , adresa, ).

21. Skutkový závěr, že žalovaný smlouvu s žalobkyní uzavřel jako fyzická osoba a nikoli jako zástupce či za společnost VWC soud učinil z následujících zjištění:a) Svědek , jméno FO, potvrdil, že zprostředkoval uzavření smlouvy mezi přímo žalovaným a žalobkyní na provedení celkové opravy vozidla, svědek osobně byl přítomen u předání vozu žalovanému. Svědek potvrdil, že při předání vozu se žádné písemné doklady (např. potvrzení, smlouva) nevyhotovovaly ani nepředávaly, vše se dohodlo jenom ústně.b) , jméno FO, také osobně zajistil některé náhradní díly potřebné pro provedení opravy vozidla; náhradní díla tedy nezajišťovala společnost VWC.c) Svědek , jméno FO, potvrdil, že uhradil zhotoviteli – panu , jméno FO, cenu za lakování vozidla, tuto částku za provedené lakování pak přeúčtoval žalobkyni, která cenu uhradila.d) Svědek , jméno FO, uvedl, že vozidlo nikdo jako zakázku VWC nezapsal, nebyl vypsán zakázkový list ani jiný doklad o tom, že by se vozidlo mělo opravovat jako zakázka VWC, VWC vozidlo opravovat neměla. Svědek uvedl, že byl proti, aby se vozidlo vůbec opravovala, protože v prostorách autoservisu nebyl dostatečný fyzický prostor k provedení generální opravy posuzovaného vozidla, na toto svědek upozorňoval, tvrdil, že byl výslovně proti provedení generální opravy a nechtěl s tím mít nic společného.e) Svědek , jméno FO, uvedl, že byl zaměstnancem VWC, on osobně na vozidle nepracoval, neboť to měl od pana , jméno FO, výslovně zakázáno.f) Žalovaný vozidlo převzal mimo sídlo či provozovnu společnosti VWC (to bylo mezi stranami skutkově shodné).g) V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný při přebírání vozidla dal žalobkyni jakýmkoli způsobem najevo, že by vozidlo přebíral jako zaměstnanec či zástupce VWC.

22. Ze Znaleckého posudku č. 3310/22 znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , zhotoveného k objednávce žalobkyně, soud zjistil, že k listopadu 2022 činila cena posuzovaného vozidla s přihlédnutím k jeho užitkové hodnotě, funkčnosti a opotřebení stanovená znalcem částku 1 925 Kč bez DPH.

23. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , č. účtu, z 29. 6. 2023 soud zjistil, že obvyklá cena vozidla ke dni 17. 4. 2005 činila 150 000 Kč včetně DPH.

24. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

25. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

26. Žalobkyně je na základě kupní smlouvy od 20. 10. 2014 vlastníkem motorového vozidla JEEP Comanche má VIN , VIN kód, , č. osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) UB 432508 (dále jen vozidlo).27. , jméno FO, zprostředkoval uzavření smlouvy mezi žalovaným a žalobkyní na provedení celkové opravy vozidla, , jméno FO, osobně byl přítomen u předání vozidla žalovanému.

28. Žalobkyně dne 17. 4. 2015 předala žalovanému za přítomnosti pana , jméno FO, k opravě vozidlo JEEP Comanche, VIN , VIN kód, , registrační značky , SPZ, , k předání vozidla došlo na , adresa, .

29. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalovaný dílo provede na svůj náklad celkovou opravu vozidla, a to ve lhůtě předem neurčené a s předpokládanou cenou díla v rozmezí 150 000 Kč až 170 000 Kč.

30. Při předání vozidla nebyly žádné písemné doklady (např. potvrzení, smlouva) vyhotoveny ani předány, vše bylo dohodnuto ústně.

31. Po převzetí vozidla žalovaný vozidlo převezl k provedení opravy do areálu autoservisu společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , oprava vozidla probíhala v areálu autoservisu společnosti , právnická osoba, Poté, co žalovaný ukončil své působení ve společnosti , právnická osoba, zůstalo vozidlo v areálu této společnosti.32. , jméno FO, osobně zajistil některé náhradní díly potřebné pro provedení opravy vozidla.

33. Vozidlo bylo fakticky rozebráno, díly uskladněny v prostorách VWC, byl rozebrán motor vozidla, proběhlo čištění, broušení, natírání a následně lakování karoserie. Lakování provedla v únoru 2016 třetí osoba – , jméno FO, , cenu lakování ve výši 36 300 Kč uhradil nejprve , jméno FO, , který cenu následně přeúčtoval žalobkyni, která , jméno FO, cenu lakovaní v plné výši uhradila.

34. Žalovaný sjednanou opravu vozidla neprovedl. Žalovaný žalobkyni nevyzval k převzetí opraveného vozidla. Žalovaný opravené vozidlo žalobkyni nepředal.

35. Přípisem z 16. 9. 2019 byl žalovaný žalobkyní vyzván k předání vozidla do 31. 10. 2019.

36. Dne 16. 10. 2020 bylo před bydliště žalovaného na , adresa, Vítkovicích vozidlo složeno odtahovou službou.

37. Obvyklá cena vozidla ke dni 17. 4. 2005 činila 150 000 Kč včetně DPH.

38. K listopadu 2022 činila cena posuzovaného vozidla s přihlédnutím k jeho užitkové hodnotě, funkčnosti a opotřebení stanovená znalcem částku 1 925 Kč bez DPH.

39. Žalobkyně byla o umístění vozidla před bydliště žalovaného na , adresa, Vítkovicích vozidlo informována až z přípisu , adresa, ČR ze dne 12. 5. 2021, když předchozí sdělení , adresa, ČR ze dne 16. 3. 2021 obsahoval nesprávný údaj o místě výskytu vozidla, když byla uvedena jiná ulice (, adresa, namísto , adresa, ).

40. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

41. Soud konstatuje, že v daném případě se jedná o řízení sporné, které je ovládáno zásadou projednací, kdy je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Každou ze stran sporu tak tížilo břemeno tvrzení a důkazní o své skutkové verzi.

42. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k dále odůvodněnému závěru, že žalobkyně břemeno tvrzení a důkazní o své skutkové verzi unesla.

43. Předně soud konstatuje, že na základě níže uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalovaný vozidlo převzal a dohodu o opravě vozidla s žalobkyní uzavřel jako fyzická osoba a nikoli jako zástupce společnosti VWC či za společnost VWC. K uvedenému závěru vedly soud následující zjištění a právní posouzení věci.

44. V prvé řadě žalovaný osobně vozidlo od žalobkyně převzal; žalovaný vozidlo převzal mimo sídlo či provozovnu společnosti VWC (uvedené skutečnosti byly mezi stranami skutkově shodné). Žalovaný o převzetí vozidla žalobkyni ani v okamžiku převzetí vozidla a ani nikdy poté nevydal žádné písemné potvrzení. Takové potvrzení je však zpravidla obvyklým (nikoli však nutným) postupem při převzetí vozidla k opravě právnickou osobou (autoservisem). Při předání vozu byl kromě žalovaného a žalobkyně (jednající jednatelem žalobkyně , jméno FO, ) přítomen , jméno FO, , který dohodu mezi žalobkyní a žalovaným zprostředkoval. Svědek , jméno FO, přitom výslovně vypověděl, že opravu vozidla předjednal a kontakt mezi žalobkyní a žalovaným zprostředkoval přímo s žalovaným, a nikoli s VWC. Žalovaný při přebírání vozidla nedal žalobkyni žádným způsobem najevo, že by vozidlo přebíral jako zaměstnanec či zástupce VWC. Žalobkyně nevěděla a ani nemohla v okamžiku předání vozidla žalovanému vědět, že by žalovaný vozidlo přebíral jako zaměstnanec či zástupce VWC. Toto hledisko je přitom pro posouzení otázky, zda žalovaný jednal jako fyzická osoba či jako zástupce/ zaměstnanec VWC zcela podstatné, neboť podle § 436 odst. 1 věta druhá o. z. platí, že není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Co do časového okamžiku je přitom rozhodující vědomost žalobkyně právě v okamžiku uzavření smlouvy, resp. předání vozidla žalovanému. Závěr soudu, že žalovaný jednal svým jménem a dohodu s žalobkyní uzavřel jako fyzická osoba a nikoli jako zástupce VWC je podpořen i kontextem posuzované věci jako celku, tedy dalšími skutkovými závěry soudu, jak jsou uvedeny dále. Zejména se jedná o zjištění, že , jméno FO, osobně zajistil některé náhradní díly potřebné pro provedení opravy vozidla; náhradní díla tedy nezajišťovala společnost VWC. Lakování provedla v únoru 2016 třetí osoba – , jméno FO, , cenu lakování ve výši 36 300 Kč uhradil nejprve , jméno FO, , který cenu následně přeúčtoval žalobkyni, která , jméno FO, cenu lakovaní v plné výši uhradila. Dalším důkazem je zjištění soudu, že svědek , jméno FO, uvedl, že byl v rozhodné době zaměstnancem VWC a že mu bylo jednatelem a společníkem VWC panem , jméno FO, výslovně zakázáno, aby na vozidle jakkoli pracoval. Výpověď svědka , jméno FO, soud hodnotí jako věrohodnou, svědek si dobře vybavoval detaily týkající si barvy a stavu vozidla a uvedl též, že si vozidlo dobře pamatuje, protože mu překáželo při jeho práci. Uvedené pak koresponduje též s výpovědí svědka , jméno FO, , který uvedl mimo jiné, že toto vozidlo nikdo jako zakázku VWC nezapsal, nebyl vypsán zakázkový list ani jiný doklad o tom, že by se vozidlo mělo opravovat jako zakázka VWC, tedy VWC vozidlo jako servis opravovat neměl; dále též svědek , jméno FO, uvedl, že byl proti, aby se vozidlo vůbec opravovalo, protože v prostorách autoservisu nebyl dostatečný fyzický prostor k provedení generální opravy posuzovaného vozidla, na což on upozorňoval, tvrdil, že byl výslovně proti provedení generální opravy a nechtěl s tím mít nic společného. Výše uvedenému skutkovému závěru také odpovídá výpověď svědka , jméno FO, , který ve VWC pracoval jako mechanik na zkrácený pracovní úvazek uvedl, že na vozidle pracoval víceméně ve volném čase, a to až v době po provedení lakování.

45. Ze všech shora uvedených důvodů soudu nezbylo než dospět k nepochybnému závěru o tom, že žalovaný nejednal jménem/za VWC, ale jednal při uzavření smlouvy o opravě vozidla s žalobkyní za sebe jako fyzická osoba; nerozhodné pak je, zda tak činil jako fyzická osoba podnikatel či nepodnikatel. Tvrzení žalovaného, že dohodu uzavřel za společnost VWC/ jako zástupce VWC, tak soud v kontextu výše uvedených skutečností a právního posouzení vyhodnotil jako účelovou.

46. Dále se soud zabýval povahou uzavřené smlouvy. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným tedy soud posoudil tak, že mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovaným jako zhotovitelem byla uzavřena platná ústní smlouva o dílo podle § 2586 a násl. o. z. (dále jen smlouva), kterou se žalovaný zavázal pro žalobkyni provést celkovou opravu – repasi vozidla (dále jen oprava vozidla nebo dílo). Dílem se přitom podle § 2587 o. z. rozumí též údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem.

47. Podle § 2586 odst. 1 a 2 o. z se smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

48. Pokud jde o cenu díla, dle skutkového závěru se strany dohodly, že žalovaný dílo provede na svůj náklad, který následně žalobkyni vyúčtuje, cena přitom byla odhadnuta v rozmezí 150 000 Kč – 170 000 Kč. Platnosti smlouvy by však nebránilo ani, nebyla-li by cena díla ujednána či dostatečně určitě, neboť v takovém případě se by se uplatnila úprava provedená v § 2586 odst. 2 o. z., podle které mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

49. Platnosti posuzované smlouvy nebrání ani fakt, že strany neujednaly dobu zhotovení díla. Podle § 2590 odst. 2 o. z. není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze. Má se za to, že je čas plnění ujednán ve prospěch zhotovitele.

50. To vše nutno též nahlížet optikou pravidla výkladu ve prospěch platnosti smlouvy, neboť smlouvy jsou stranami uzavírány proto, aby platily a aby strany jimi byly vázány, a dosáhly tak jimi zamýšleného cíle.

51. Žalovaný vozidlo k provedení opravy převzal dne 17. 4. 2015. Žalovaný však dílo neprovedl ani řádně ani včas (tj. v době přiměřené jeho povaze), ostatně žalovaný ani netvrdil, že by dílo vůbec provedl a provedené dílo (opravené vozidlo) žalobkyni předal. Žalovaný ani žalobkyni k převzetí provedeného díla nevyzval. Žalovaný tedy své smluvní povinnosti nesplnil.

52. Přípisem z 16. 9. 2019, jež byl žalovanému doručen, byl žalovaný žalobkyní vyzván k předání vozidla do 31. 10. 2019 žalobkyni a současně tímtéž přípisem žalobkyně od smlouvy odstoupila.

53. Pokud jde zmíněné odstoupení žalobkyně od smlouvy soud dospěl k závěru, že toto jednání žalobkyně je platné a účinné jednání, a to s dále uvedených důvodů.

54. Jak soud uvedl výše, smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno (§ 2604 o. z.). Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu (§ 2605 odst. 1 o. z.). Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy uzavřené výše popsaným způsobem s žalobkyní nesplnil, neprovedl opravu vozidla, a to ani řádně ani včas, opravu vozidla tedy neprovedl a opravené vozidlo žalobkyni nepředal. Žalobkyně od smlouvy přípisem z 16. 9. 2019 od smlouvy odstoupila.

55. Podle § 2001 o. z. lze o smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Protože v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by si ohledně možnosti a podmínek odstoupení od smlouvy strany něčeho ujednaly, použije se na projednávanou věc úprava provedená v ust. § 2002 odst. 1 o. z., dle kterého, poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

56. Je zřejmé, že nebylo-li vozidlo převzaté žalovaným k provedení opravy k 17. 4. 2015 opraveno ani ke dni 16. 9. 2019 a z jednání žalovaného bylo objektivně zřejmé (viz skutkové závěry soudu výše), že smluvně převzatý závazek žalovaný nesplní a splnit nehodlá, byly splněny podmínky pro odstoupení žalobkyně od smlouvy, přičemž je nade vší pochybnost zřejmé, že žalobkyně by smlouvu s žalovaným neuzavřela, pokud by toto porušení smlouvy žalovaným předvídala (§ 2002 odst. 1 o. z.).

57. Soud tedy právní jednání – odstoupení žalobkyně od smlouvy přípisem z 16. 9. 2019 posoudil jako platné a účinné jednání, v jehož důsledku se závazek ze smlouvy od počátku zrušuje (§ 2004 odst. 1 o. z.).

58. Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti (§ 2005 odst. 1 a odst. 2 o. z.).

59. Dále se tak soud zabýval otázkou, zda žalobkyni svědčí nárok na žalobou uplatněnou náhradu škody. Žalobkyně požadovala na náhradě škody celkem částku 176 000 Kč přísl., a to 140 000 Kč jako kupní cenu vozidla a částku 36 000 Kč jako náklady za lakování vozidla.

60. Aby žalobkyni svědčil žalobou uplatněný nárok na náhradu škody, tížilo žalobkyni břemeno tvrzení a důkazní o tom, že ze strany žalovaného došlo k porušení povinností ze závazkového vztahu nebo porušení povinností stanovených zákonem, že žalobkyni vznikla škoda a současně, že škoda na straně žalobkyně vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaným.

61. Pokud jde o splnění podmínky porušení povinnosti ze závazkového vztahu, pak žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný porušil svou povinnost provést opravu řádně a včas (viz odůvodnění výše). Současně žalobkyně prokázala, že mezi jednáním žalovaného a vznikem tvrzené škody je dána příčinná souvislost. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže škodná událost, tj. v posuzované věci nesplnění smluvních povinností žalovaným, skutečně způsobila škodu, o jejíž náhradu jde. V řízení pak soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalovaný svou smluvní povinnost porušil a že v přímé příčinné souvislosti s jednání žalovaného vznikla žalobkyni dále popsaná škoda.

62. Pokud jde o vznik a výši škody, soud konstatuje, že podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích (§ 2951 odst. 1 o. z.). Podle § 2952 o. z. se hradí se skutečná škoda. Skutečnou škodou je negativní zásah do existujícího majetkového stavu poškozeného, který je vyčíslitelný v penězích. Hradí se přitom rozdíl mezi stavem před poškozením a po něm. Pro určení rozsahu se uplatní úprava plynoucí zejména z § 2969 odst. 1 o. z., dle které se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

63. Opravou vozidla, ke které se žalovaný smluvně zavázal, by se při řádném chodu věcí cena vozidla zvýšila. V důsledku jednání žalovaného cena se však cena vozidla nejen, že nezvýšila, ale naopak se výrazně snížila, a to tak, že k listopadu 2022 činila cena posuzovaného vozidla s přihlédnutím k jeho užitkové hodnotě, funkčnosti a opotřebení stanovená znalcem částku 1 925 Kč bez DPH, přičemž obvyklá cena vozidla ke dni 17. 4. 2005 stanovená znalcem činila 150 000 Kč včetně DPH. Pokud žalobkyně jako náhradu žalovaným způsobené škody požadovala částku 140 000 Kč, nezbylo soudu než dospět k závěru, že nárok žalobkyně je v tomto rozsahu po právu.

64. Rovněž soud dospěl k závěru, že pokud žalobkyně požadovala náhradu škody ve výši 36 000 Kč za uhrazenou cenu provedeného lakování vozu (viz skutkové závěry výše), je i tento nárok žalobkyně po právu. Škoda na straně žalobkyně spočívá v nákladech na provedení lakování, které žalobkyně vynaložila zbytečně a bez užitku. Tyto zbytečně vynaložené náklady přitom byly žalobkyní vynaloženy v přímé souvislosti pro účely řádné realizace díla – opravy vozidla, a s vědomím žalovaného, přičemž soud akcentuje, že jediným důvodem, proč žalobkyně uvedené náklad vynaložila, bylo splnění smlouvy. Příčinou, proč byly žalobkyní uhrazené náklady vynaloženy zbytečně, bylo totiž právě porušení povinností ze strany žalovaného; toto porušení povinností ze strany žalovaného vedlo k zániku smlouvy a též k tomu, že žalobkyně tyto náklady vynaložila zbytečně, aniž dosáhla účinku, ke kterému vynaložení nákladů směřovalo. Pokud by žalovaný splnil své závazky ze smlouvy řádně a včas, uvedené náklady by nebyly ze strany žalobkyně vynaloženy zbytečně. Tyto zbytečně vynaložené náklady jsou tak skutečnou škodou, která je v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaným. Bez významu není ani fakt, že náklady byly vynaloženy v době před odstoupením žalobkyně od smluv, tedy v době, kdy žalobkyně důvodně očekávala, že žalovaná splní, byť s prodlením, své smluvní povinnosti. Výše škody nadto byla pro žalovaného zcela předvídatelná, neboť žalovaný v daném smluvním vztahu vystupoval jako profesionál, žalovaný z toho titulu byl a měl být schopen znát obvyklou cenu vozidla, cenu provedeného lakování, jakož i následky neprovedení opravy vozidla.

65. Protože žalovaný namítl promlčení žalobou uplatněného nároku, zabýval se soud tím, zda je nárok promlčen; soud však námitku promlčení shledal nedůvodnou.

66. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Pokud jde o počátek běhu promlčecí lhůty platí dle § 619 o. z., že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Podle § 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky. Podle § 636 odst 1 o. z. se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

67. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo konkrétně je škůdcem, resp. blíže nespecifikovatelná škoda se promlčuje ode dne, kdy poškozený získá vědomost o povaze škody a rámcovou představu o jejích následcích. Dozvědět se o škodě znamená, že se poškozený dozví o majetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze natolik objektivně vyčíslit v penězích, že lze právo na její náhradu důvodně uplatnit u soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , spisová značka, ). Poškozený se dozví o škodě, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích), a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně, např. na základě odborného posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. , spisová značka, ).

68. Soud akcentuje, že z hlediska promlčení práva na náhradu škody je rozhodné nejen to, kdy se poškozený dozvěděl o samotné škodní události, ale též to, kdy mu vznikla samotná škoda. V této souvislosti soud poukazuje na fakt, že je nutno rozlišovat samotný vznik škody a počátek běhu promlčecí doby; i kdyby tedy škoda vznikala po dobu několika let, a takto se kumulovala, začne promlčecí lhůta ve vztahu k této celé škodě běžet až okamžikem, kdy se poškozený o vzniku této celé škody dozvěděl, případně dozvědět měl a mohl. Soud se tedy zabýval otázkou, kdy mohla a měla mít žalobkyně vědomost o povaze škody a rámcovou představu o jejích následcích, neboť osoba škůdce – porušitele smluvních povinností byla zřejmá; ale také otázkou, kdy škoda, jejíž náhrady se žalobkyně žalobou domáhá, vznikla. Soud přitom dopěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že škoda vznikla a že by žalobkyně mohla či měla mít vědomost o povaze škody a rámcovou představu o jejích následcích dříve než tři roky před podáním žaloby (žaloba byla podána dne 15. 9. 2021). K uvedenému závěru vedou soud následující zjištění a úvahy. Pokud jde o vědomost žalobkyně o povaze škody a rámcovou představu o jejích následcích, soud připomíná výše odůvodněná skutková zjištění, a to jednak, že v roce 2016 proběhlo lakování, z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že tento byl ve VWC na praxi jako student střední školy v letech 2016-2017 a v této době se na opravách vozidla podílel, tedy i v roce 2017 probíhaly opravy vozidla. V řízení bylo zjištěno a také sám žalovaný výslovně tvrdil, že v opravě vozidla bylo pokračováno i poté, co již žalovaný nebyl spolumajitelem servisu, tj. po 19. 4. 2017. Svědek , jméno FO, výslovně uvedl, že před počátkem rekonstrukce nemovitosti, ve které se autoservis VWC nacházel, tj. někdy v průběhu roku 2018, vyzval žalovaného, aby si vozidlo odvezl; svědek však nepotvrdil, že by k odvozu vozidla vyzval také žalobkyni či , jméno FO, . Na výslovný dotaz, kdy vyzýval žalobkyni k tomu, aby si to auta převzal, svědek uvedl: „Tak to nevím. Já vám neřeknu dny, hodiny, minuty a vůbec.“. Žalobkyně byla o umístění vozidla před bydliště žalovaného na , adresa, Vítkovicích vozidlo prokazatelně informována až z přípisu , adresa, ČR ze dne 12. 5. 2021, když předchozí sdělení , adresa, ČR ze dne 16. 3. 2021 obsahoval nesprávný údaj o místě výskytu vozidla, když byla uvedena jiná ulice (, adresa, namísto , adresa, ). Žalovaný sám tvrdil, že co se týká samotného průběhu opravy vozidla, tyto probíhaly pomalu a postupně podle dodání náhradních dílů, které byly těžko dostupné. Žalovaný sám vypověděl, že na počátku byla nějaká dohoda, časově se neřeklo, jak dlouho bude ta oprava trvat a podle průběhu renovace vozidla se bude řešit jaká bude cena. Také svědek , jméno FO, potvrdil, že oprava vozidla v dané věci obnášela mimo jiné úplné rozebrání vozidla, což je náročné časově i co do prostoru na uskladnění. Uvedené koresponduje též s výpovědí žalovaného, který uvedl, že vozidlo bylo americké výroby, v Evropě se mnohé z potřebných náhradních dílů neseženou snadno z dostupných zdrojů. Že bylo vozidlo fakticky rozebráno, díly uskladněny, byl rozebrán motor, proběhlo čištění, broušení, natírání a následně lakování karoserie tvrdil i žalovaný. Tomu odpovídá i fakt, že lakování karoserie proběhlo až 17. 2. 2016 tedy cca 10 měsíců po převzetí vozidla žalovaným. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu vypověděl, že při jeho poslední návštěvě v prostorách VWC bylo vozidlo rozebrané, skladovaly se tam okna, žalovaný „ukazoval klukům, jak to mají zrenovovat a měli na stole rozdělaný motor a generálkovali motor“. Žalovaný také výslovně vypověděl, že na opravě vozidla bylo pokračováno i poté, co již žalovaný nebyl spolumajitelem servisu. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu vypověděla, že byla v kontaktu s panem , jméno FO, , co dva, co tři měsíce urgovala, co se děje s autem, a pan , jméno FO, žalobkyni nikdy neřekl, že by ho pan , jméno FO, vyzýval, ať si auto odveze. Žalobkyně sama tvrdila, že až při v roce 2019 při urgování žalovaného o předání vozidla, žalobkyně zjistila, že žalovaný zanechal vozidlo v prostorách VWC, přestal provádět opravy vozidla a vozidlo nikomu nepředal s tím, že vozidlo bylo z prostor VWC odtažena před bydliště žalovaného. Žalobkyně uvedla, že naposledy viděla vozidlo těsně před tím, než šlo do lakovny, a pak ho viděla až při odtahu z Ocelářské ulice.

69. Ze všech výše uvedených důvodů, nezbylo soudu než dospět k závěru, že žalovaný, který namítl promlčení žalobou uplatněného nároku žalobkyně na náhradu škody, neunesl své břemeno tvrzení a důkazní o okamžiku, kdy začala běžet promlčecí lhůta. Důkazní břemeno stíhá toho účastníka, jemuž je existence skutečnosti, o níž tvrdí, že nastala, ku prospěchu; v případě námitky promlčení nese takový účastník důkazní břemeno o skutečnostech, s nimiž zákon spojuje počátek a běh promlčecí lhůty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. listopadu 2005, sp. zn. , spisová značka, ). Protože ani žalovaný sám konkrétní okamžik počátku běhu promlčení doby blíže neupřesnil, a to ani po výzvě soudu, a protože v řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by nárok žalobkyně byl promlčen, nezbylo soudu než uzavřít, že námitka promlčení není důvodná.

70. Dále se soud vypořádal s námitkou žalovaného o nejednoznačné identifikaci vozidla. Soud k tomu uvádí, že nesprávně uvedené VIN vozidla (v řetězci znaků tvořících VIN nadbývá písmeno „A“) je vysvětlitelné chybou v uvedení VIN v kupní smlouvě, kterou žalobkyně vozidlo nabyla. Jednoznačná a nezaměnitelná totožnost vozidla vyplývá z VIN uvedeného přímo na vozidle a z Osvědčení o registraci vozidla (technický průkaz) č. UB 432508. Skutečnost, že i žalovanému byl VIN znám svědčí také dopis žalovaného, ve kterém sám žalovaný správný VIN uvádí, a který byl adresován Policii ČR, městskému ředitelství policie , adresa, , obv. odd. , adresa, , na který bylo žalovanému Policií ČR, městským ředitelstvím policie , adresa, , obv. odd. , adresa, dne 29. 11. 2020 odpovězeno.

71. Tvrzení žalovaného, že žalovaný neobdržel od žalobkyně žádnou odměnu, což je důkazem toho, že smlouva nebyla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, ale mezi žalobkyní a VWC, neshledal soud důvodným, neboť, jak soud uvedl výše nárok na cenu díla vzniká provedením díla (§ 2610 o. z.). Žalovaný však dílo neprovedl, žádná cena díla mu tak nenáleží a její nevyplacení tak nemůže podpořit výše uvedené tvrzení žalovaného. Rovněž tak tvrzení žalovaného, že pan vozidlo do lakovny pana , jméno FO, dovezli společně pan , jméno FO, se žalovaným a z lakovny jej také společně odvezli, což svědčí, což je důkazem toho, že smlouva nebyla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, ale mezi žalobkyní a VWC, soud neshledal v kontextu výše uvedených závěrů účelovým.

72. Soud tedy uzavírá, že ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro odpovědnost žalovaného za žalobkyní tvrzenou škodu, byly naplněny. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, z toho důvodu žalobkyně od smlouvy platně a účinně odstoupila; jednání žalovaného přitom bylo bezprostřední příčinou vzniku škody na straně žalobkyně. Škoda na straně žalobkyně spočívá jednak ve skutečném snížení hodnoty vozidla a jednak v nákladech na provedení lakování, které žalobkyně vynaložila zbytečně a bez užitku. Současně soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není promlčen.

73. Protože v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je co do jistiny po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše, proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

74. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb. Protože žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl k zaplacení žalobou uplatněné částky vyzván dříve, než až doručením žaloby ve znění ze dne 10. 5. 2022, což nastalo dne 29. 7. 2022, přiznal soud žalobkyně úroky z prodlení až od 31. 7. 2022 do zaplacení, a to s ohledem na ust. § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. V části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení za dobu od 9. 7. 2021 do 30. 7. 2022 tak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně předložil výzvy ke splnění, avšak z obsahu listin vyplývá, že žalovaný je vyzýván k předání vozidla žalobkyni a nikoli k zaplacení žalobou uplatněné částky.

75. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem , hodnota, úkonů právní služby á 8 140 Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), 2 x d), 4 x g) a § 11, odst. 2, písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky), tj. převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé, účast u jednání soudu konaného dne 20. 10. 2022, 7. 3. 2023, 7. 9. 2023, 2. 11. 2023 a účast u vyhlášení rozhodnutí dne 9. 11. 2023. Dále 8 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše bez DPH, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 8 800 Kč; tj. na nákladech řízení 72 250 Kč. Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud konstatuje, že neúspěch žalobkyně, představovaný výrokem II, považuje soud pro účely rozhodnutí o nákladech řízení za neúspěch v poměrně nepatrné části, který je bez vlivu na rozhodnutí soudu o nákladech řízení.

76. Námitce žalovaného, že žalobkyni nesvědčí právo na náhradu nákladů řízení, neboť nezaslala ve lhůtě stanovené v paragrafu 142a o. s. ř. žalovanému předžalobní upomínku k plnění, neshledal soud důvodnou. Dle rozhodnutí např. Nejvyššího soud ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, , je při rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu. Absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí. Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. V posuzované věci soud jiné důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni neshledal.

77. Dle § 148 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u něj nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V souladu s uvedeným ustanovením proto soud uložil žalovanému nahradit státu vzniklé a dosud nehrazené náklady řízení. Stát vyplatil na znalečném částku 11 253 Kč, soud proto uložil neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení částku 11 253 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

78. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.