30 C 280/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec část obce o zaplacení 22 336,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 503,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba došlá soudu dne 12. 8. 2021, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 14 833,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Zástupci žalované se přiznává odměna za zastupování žalované v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod spisovou značkou 30 C 280/2021 ve výši 11 228,80 Kč, která bude zástupci žalované vyplacena po právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku 3 686,42 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 12. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 22 336,58 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 25. 7. 2017 Smlouvu o úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 741,98 Kč, a to počínaje dnem 26. 8. 2017, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 15,10 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy pak je Sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne 25. 7. 2017 úvěr žalované poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalované. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek žalobkyně, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 30. 6. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušila svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaná dne 8. 10. 2020 uzavřela s žalobkyní splátkovou dohodu, v rámci které výslovně uznala svůj dluh v plné výši včetně veškerých poplatků a pokut a zavázal se dluh opětovně splácet v pravidelných měsíčních splátkách 1 000 Kč. Žalovaná však ani tuto dohodu nedodržela a dlužnou částku zcela nesplatila. Žalovaná tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 22 336,58 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 26. 5. 2021 ve výši 538,56 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 336,58 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou považovala za z části nedůvodný. Žalovaná předně namítala, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, v čehož důsledku je smlouva neplatná a nároky ze smlouvy je třeba vypořádat dle zásad o vypořádání bezdůvodného obohacení. Žalovaná tak měla za to, že má být zavázána zaplatit žalobkyni 7 503,13 Kč s tím, že ve zbytku by žaloby měla být jako nedůvodná zamítnuta. Současně žalovaná požádala o umožnění splácení v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, vzhledem k tomu, že žalované je poživatelkou invalidního důchodu III. stupně v měsíční výši cca 11 000 Kč, trpí úzkostmi a mentální retardací.

3. Strany učinily nespornými skutková tvrzení žalobkyně o tom, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 25. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaný zavázala splácet v 72 měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku. Strany skutkově shodně dále tvrdily, že žalovaná na dluh uhradila před podáním žaloby částku 27 496,87 Kč a že žalobkyně žalovanou k zaplacení žalobou uplatněné částky vyzývala.

4. Soud provedl důkazy ke spornému tvrzení o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Jednalo se zejm. o listiny: vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, oznámení ČSSZ z 15. 12. 2006, žádost o úvěr z 25. 7. 2007, platební historie, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 2. 7. 2020, včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 7. 2020, výpis z běžného účtu z 31. 7. 2017, předžalobní upomínka z 31. 5. 2021, včetně poštovního podacího archu, smlouva o úvěru Exprespůjčka ze dne 25. 7. 2017. Z listiny Žádost o úvěr soud zjistil, že žalovaná prohlásila, jaký je její pravidelný čistý měsíční příjem, ostatní příjmy, počet příjmů; k položce výdaje žalovaná jako měsíční příjem uvedla 50 000 Kč. Ze zprávy ČSSZ soud zjistil, že žalovaná v doně uzavření smlouvy pobírala invalidní důchod ve výši 9 825 Kč. K datu uzavření smlouvy nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru [příjmení] a registru NRKI žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru [příjmení] a registru NRKI). Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

6. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]).

9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

11. V tomto konkrétním případě žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované úvěr splácet byla posouzena na základě vyplněné žádosti o úvěr na základě informací poskytnutých žalovanou, k tomuto svému tvrzení doložila shora citovanou žádost o poskytnutí úvěru, oznámení ČSSZ o výši důchodu žalované. Žalobkyně vůbec řádně nezkoumala, resp. neověřovala příjmovou a výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se žalobkyně omezila na ničím nepodložené sdělení žalované o výši prostředků představujících„ čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč“, ani prostředků vynakládaných na bydlení, apod., aniž žalobkyně jakkoli ověřovala tyto údaje. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalované. Samotné příjmy bez návaznosti na výdaje nemají o úvěruschopnosti spotřebitele žádné vypovídací hodnoty. Žalobkyně tuto skutečnost nijak nezohlednila a žalované poskytla peněžní prostředky. V posuzované věci žalobkyni nezbavuje odpovědnosti žalovanou podepsané prohlášení o jejích majetkových poměrech. Z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění podkladů pro poskytnutí úvěru. Soudu tak nezbylo, než dospět k závěru, že žalobkyně nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Soudu tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (srov. § 588 o. z.).

12. V řízení soud vzal za prokázané, a mezi stranami ostatně bylo nesporné, že žalobkyně poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 35 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku ve výši 27 496,87 Kč. Soud tedy konstatuje, že žalobkyni náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § [číslo] odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 7 503,13 Kč.

13. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), což se v dané věci stalo písemnou výzvou k zaplacení ze dne 31. 5. 2021 odeslanou žalované dne 1. 6. 2021, kterou byla žalovaná vyzvána zaplatit žalobou uplatněnou částku do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva k plnění byla žalované odeslána dne 1. 6. 2021 a soud má za to, že byla žalovanému s ohledem na řádný běh věcí a obvyklé doručování prostřednictvím pošty doručena třetím dnem po jejím odeslání, tj. 4. 6. 2021; lhůta 15 dnů tak počala běžet dnem následujícím a její konec připadl na 19. 6. 2021; žalovaná tak je v prodlení od 20. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z., také právo na zákonné úroky z prodlení v zákonné výši, ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s tím, že počátkem prodlení je, jak je odůvodněno výše, den 20. 6. 2021. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí. Lhůta splatnosti je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., soud umožnil žalované zaplatit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, když žalovaná o možnost uhradit dluh ve splátkách požádala. Po důkladném zvážení došel soud k závěru, že splátkami dluhu stanovenými žalované v této výši nebude při řádném splácení žalobkyně nepřiměřeně poškozena na úkor žalované, neboť dluh bude při řádném splácení uhrazen za nepřiměřeně dlouhou dobu poté, co k tomu byla žalovaná původně povinna. Soud umožnil žalované splácet dluh ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že v případě nezaplacení kterékoli měsíční splátky se stává splatným celý dluh najednou. V této souvislosti soud uzavírá, že je především povinností žalované dostát svým závazkům ze smlouvy a dluh splatit řádně a včas a nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby nesla následky spojené s neplněním povinností žalovanou či s její případnou nepříznivou finanční situací.

14. Žalovaná byla v řízení zastoupena ustanoveným advokátem. Zástupce žalované má podle § 140 odst. 2 o. s. ř. nárok na státem placenou odměnu za zastupování a paušální náhradu výdajů. Soud při svém rozhodování postupoval v souladu s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., podle kterého se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně. Zástupce žalované učinil v řízení 4 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé, porada s klientem a účast u jednání před soudem), a to v sazbě za jeden úkon dle § 7 a § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2 020 Kč, a dále zástupci náleží 4 x režijní paušál po 300 Kč dle § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši 21 % z těchto částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tedy byl zástupci žalované přiznán nárok na odměnu ve výši 11 228,80 Kč, tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí, která bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení z rozpočtových prostředků České republiky z účtu Okresního soudu v Ostravě.

15. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Procesní úspěch žalované je představován výrokem II. a představuje 66,41 % celkového předmětu řízení, a procesní neúspěch žalované je pak představován výrokem I. a představuje 33,59 % celkového předmětu řízení. V řízení tedy byla procesně poměrně úspěšnější žalovaná, a žalobkyně je tak povinna zaplatit poměrnou část nákladů řízení, a to v rozsahu 32,83 % (tj. 66,41 % minus 33,59 %). Žalovaná byla v řízení zastoupena ustanoveným advokátem, žalobkyně je tak povinna zaplatit na nákladech řízení žalované 32,83 % odměny zástupce žalované přiznané výrokem III. tohoto rozhodnutí, a to podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř. na účet Okresního soudu v Ostravě; jiné náklady řízení žalované v řízení požadovány a zjištěny nebyly. Lhůta splatnosti je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.