30 C 302/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 36 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 926,67 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení a dále částku 10 653,33 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba doručená soudu dne 20. 8. 2021 se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 6 640 Kč a úrok z prodlení z částky 7 419,98 Kč za dobu od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení a dále částku 13 280 Kč a úrok z prodlení z částky 14 887,07 Kč za dobu od 14. 8. 2021 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše repo sazby stanovené Českou národní bankou vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí trvání prodlení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 20. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 500 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 16. 10. 2006 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 10. 2007. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 7. 2007. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 15. 10. 2007. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měla tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 833,33 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4 073,33 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 12 566,67 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 552,09 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 5 014,58 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 13 346,65 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 12 566,67 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 29. 9. 2006 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 9. 2007. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 7. 2007. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 28. 9. 2007. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 1 666,67 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 9 346,67 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 23 933,33 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14 383,01 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 9 550,32 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 25 540,40 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 23 933,33 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. K jednání nařízenému ve věci se žalovaný nedostavil, žalovaný svou neúčast u jednání omluvil a souhlasil s jednáním a rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Žalovaný se k věci meritorně nevyjádřil.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o půjčce [číslo] ze dne 29. 9. 2006, smluvní podmínky smlouvy o půjčce, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, předžalobní upomínka, smlouva o půjčce [číslo] ze dne 16. 10. 2006, smluvní podmínky smlouvy o půjčce, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně přílohy [číslo] oznámení o postoupení pohledávky, včetně dokladu o odeslání, předžalobní upomínka s dodejkou. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

5. Z listiny nazvané smlouva o půjčce [číslo] ze dne 16. 10. 2006 vč. smluvních podmínek vzal soud za prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele smlouvu, na základě které věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 6 640 Kč, v 52 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že splatnost poslední splátky byla stanovena na 15. 10. 2007. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.

6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 29. 9. 2006 vč. smluvních podmínek vzal soud za prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele smlouvu, na základě které věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 13 280 Kč, v 52 týdenních splátkách po 540 Kč s tím, že splatnost poslední splátky byla stanovena na 28. 9. 2007. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště.

7. Z předžalobní upomínky s poštovním podacím archem výzev soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné dlužné částky do 13. 8. 2021, výzva byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě.

8. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej vymezila žalobkyně v podané žalobě, tj., že žalobkyně uzavřela se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne 16. 10. 2006 smlouvu, na základě které věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 6 640 Kč, v 52 týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že splatnost poslední splátky byla stanovena na 15. 10. 2007. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště. A dále žalobkyně uzavřela se žalovaným jako dlužníkem v postavení spotřebitele dne 29. 9. 2006 smlouvu, na základě které věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a zaplatit poplatek ve výši 13 280 Kč, v 52 týdenních splátkách po 540 Kč s tím, že splatnost poslední splátky byla stanovena na 28. 9. 2007. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé žalobou uplatněné dlužné částky. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno.

10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

11. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2390 o. z., ve spojení s ust. zákona č. 145/2010 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, tedy tak, že bylo vůlí stran uzavřít smlouvu o zápůjčce. V řízení soud vzal za prokázáno, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 10 000 Kč v případě první smlouvy a 20 000 Kč v případě druhé smlouvy.

13. Smlouva o zápůjčce dle citovaného ust. § 2390 o. z. může být, na rozdíl od smlouvy o úvěru, uzavřena platně i tehdy, pokud není úrok za poskytnutí peněžité půjčky sjednán. Úrok představuje příslušenství pohledávky a ve své podstatě se jedná o civilní plody peněz, tedy sjednané plnění za poskytnutí peněžních prostředků (tzv. cena peněz). Naproti tomu poplatek je sjednaným plněním, které nemá povahu příslušenství, jde o samostatnou pohledávku mající základ ve smluvním ujednání stran.

14. V podmínkách projednávané věci byl úrok sjednán jako součást poplatku, a to ve výši násobně nižší než zbývající části poplatku označené jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ hotovostní režim splátek“. Soud dospěl k závěru, že i zbývající část„ poplatku“ má fakticky funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako tento nárok, a to bez ohledu na to, že měl zahrnovat náklady na administrativní činnost a hotovostní režim splátek; soud v této souvislosti konstatuje, že skutečné náklady, které věřiteli s tvrzenou administrativní činností a hotovostním režimem splátek skutečně vznikly, tvrzeny ani prokazovány nebyly. Soud má za to, že skutečnost, že tzv. poplatek měl fakticky funkci úroky, musela být zřejmá rovněž žalovanému, pokud smlouvu uzavíral, neboť tuto uzavíral s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a zá/půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že podnikatel byl založen za účelem zisku, který by bez ujednání úroku za přenechání půjčených prostředků z posuzovaného smluvního vztahu generován nebyl.

15. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků byla závislá jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité zápůjčce totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod [číslo] ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

16. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřené smluvní úroky současně naplňují skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka. Dohoda, kterou byly při peněžité zápůjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle příslušného ustanovení trestního zákona), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). [příjmení] se právní úkon příčil dobrým mravům, musí být v rozporu s některou ze souhrnu společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 1997, pod [číslo] dále rozsudky téhož soudu uveřejněné pod čísly 16/ 1998 a 5/ 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což je konformní se závěrem Ústavního soudu v jeho nálezu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod [číslo] 1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

17. Nejvyšší soud například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Soudu je z úřední činnosti známo, např. z výpisu z databáze ČNB – systému [příjmení] o úrokových sazbách poskytnutých úvěrů domácnostem v ČR v posuzované době, že u neúčelových ročních půjček či úvěrů poskytovaných bankami na území ČR domácnostem na spotřebu v době uzavření smlouvy o zápůjčce s fixací sazby od jednoho roku do pěti let byla průměrná úroková sazba za tyto půjčky a úvěry násobně nižší.

18. Soud tak má s přihlédnutím ke všem posuzovaným okolnostem za to, že úrok, nazvaný ve smlouvě jako souhrnný poplatek, ve sjednané výši posuzované smlouvy je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující několikanásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zá/půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, což činí ujednání o poplatku (úroku) neplatným, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.

19. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Posuzované smlouvy o zápůjčce jsou tak při zachování platnosti smlouvy jako celku stiženy dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud se proto dále zabýval právě těmito okolnostmi. Žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u zápůjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování zápůjček a úvěrů, zápůjčku bez toho, aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je proto celá smlouva, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikly.

20. Plnil-li věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč v prvém případě a 20 000 Kč v případě druhé posuzované smlouvy, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. o. z. Žalovaný zaplatil již před podáním žaloby částku 4 073,33 Kč v případě první smlouvy a 9 346,67 Kč v případě druhé smlouvy, o tuto částku se tak snížilo bezdůvodné obohacení, které se žalovanému dostalo, a které je žalovaný povinen vrátit, neboť tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez toho, že by bylo nutno provádět jakýkoliv zápočet, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy se zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Žalovaný tak je povinen žalobkyni vrátit 5 926,67 Kč v případě první smlouvy a 10 653,33 Kč v případě druhé posuzované smlouvy.

21. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), což se v dané věci stalo písemnou výzvou k zaplacení odeslanou žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 13. 8. 2021.

22. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud žalobě vyhověl v rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Ve zbytku soud nárok jako zcela nedůvodný výrokem II. zamítl.

23. Pro úplnost soud uzavírá, že s ohledem na zásadu hospodárnosti se soud více nezabýval dalšími otázkami platnosti smlouvy apod., neboť na výše popsaném právním závěru a rozhodnutí soudu by posouzení dalších právních otázek již ničeho nezmělnilo.

24. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

25. Dlužnou částku byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.