30 C 31/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 312,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 914 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky za dobu od 5. 1. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 562,43 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 562,43 Kč za dobu od 5. 1. 2026 do zaplacení částku 1 000 Kč a částku 398,62 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradě nákladů řízení částku 1 830,18 Kč, tuto k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 20. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 312,62 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 26. 6. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyni jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 25 000 Kč (viz čl. 4.2. smlouvy o úvěru). Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši 25 000 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle čl. 10 elektronicky, prostřednictvím klientské zóny, skrze aplikaci plnící funkci služby vytvářející důvěru (viz auditní doložka elektronického podpisu). Uzavření smlouvy dále plyne z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy o úvěru). Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru (viz čl. 5.1. smlouvy o úvěru). Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 1 250 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 9. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému první upomínku ze dne 20. 9. 2025, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaný svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnil, zaslala žalobkyně žalovanému druhou upomínku ze dne 5. 10. 2025, kde opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 9. 2025. Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 12. 2025. V návaznosti na shora řečené požaduje žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky, a to konkrétně částku ve výši 24 914 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 3 562,43 Kč vypočtený jako 57,99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky 24 914 Kč, tj. zbývající výše jistiny, od 16. 9. 2025, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 13. 12. 2025, tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4 ZSÚ, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, v souladu čl. 5.

4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení. Nad rámec výše uvedeného žalobkyně uvádí, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobkyně. V případě potřeby doplní žalobkyně na výzvu soudu svá skutková tvrzení. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 26. 6. 2025 ve znění její Přílohy č. , hodnota, (Posouzení úvěruschopnosti Spotřebitele), dále ve spojení se Žádostí o čerpání tranše revolvingového úvěru včetně splátkového kalendáře, ve spojení s Potvrzením o provedené platbě, žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem 25 000 Kč bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný se zavázal kromě čerpané částky úvěru zaplatit mimo jiné též sjednaný úrok, a to vše v měsíčních splátkách v minimální výši po 1 250 Kč nejpozději do 72 měsíců od čerpání poslední tranše úvěru. Žalovaný byl marně vyzýván k plnění dílčích splátek dvěma upomínkami. Výzvou advokáta pak byl žalovaný znovu vyzván k zaplacení žalované jistiny. Žalovaný neplnil řádně a včas.

5. Posouzením úvěruschopnosti Spotřebitele (Příloha č. , hodnota, Smlouvy), kterou žalobkyně posuzovala na základě informací od žadatele a matematických modelů, oboustrannou kopií občanského průkazu žalovaného, výplatními páskami pro potvrzení příjmu žalovaného (soudu nebyly předloženy), výpisem z bankovního účtu žalovaného (soudu nebyl předložen a žalobkyně tak zjevně neposuzovala strukturu jednotlivých výdajů za poslední měsíce před poskytnutím úvěru stran případného závěru o jejich účelnosti a zbytnosti), nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu označeným ve 3. odstavci tohoto odůvodnění, že by jako poskytovatel úvěru řádně a dostatečně individuálně ve vztahu k žalovanému a jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům, ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména nijak dále neověřovala v Dotazníku toliko tvrzené výdaje a spolehla se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného, nikterak se nezabývala tím, že adresa trvalého pobytu žalovaného je adresou sídla úřadu obce, neověřovala nájemní smlouvu žalovaného, nebyly ověřovány výdaje žalovaného za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), nebylo ověřováno, zda žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době (z vyžádaného výplatního lístku, který nebyl soudu předložen, měla být ověřena toliko výše mzdy), nebyly vyžádány výpisy z účtu za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, za situace, kdy takto lze posoudit též strukturu výdajů, nebylo vyvinuta jakákoliv aktivita k jinému ověření struktury výdajů žalovaného za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, nebyla ověřována tvrzená neexistence vyživovacích povinností k další osobě; poskytovatel úvěru tak měl vyvinout větší odpovědnou snahu k posouzení, zda žalovaný nežádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny. Poskytovatelem úvěru tak nebyly řádně a odpovědně posouzeny především výdaje žalovaného na případné předchozí smlouvy o úvěrech, které nebyly ke dni poskytnutí následného úvěru splaceny, natož aby bylo cokoliv dovozeno z toho, že žalovaný žádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny, když z uvedeného je patrno, že žalovaný není schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“. K podrobnostem viz shora již ve 3. odstavci odůvodnění označené usnesení zdejšího soudu.

6. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno jen v části. Ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně a odpovědně neověřoval žalovaným toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 5. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení označeném ve 3. odstavci tohoto odůvodnění. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.

7. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li by žalovaný na neplatnou smlouvu, bylo by nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Nezaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy ničeho, není tak plnění, které by bylo lze i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši 24 914 Kč. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v tomto rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb.

8. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 83 % bylo přiznáno 66 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 196 Kč, z odměny za tři úkony právní služby učiněné do zahájení řízení včetně po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“) a z náhrady hotových výdajů za tři úkony učiněné do zahájení řízení včetně po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b AT, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.