30 C 340/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Božkova 927/69, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 126,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 31. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba doručená soudu dne 16. 7. 2025 se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 5 126,80 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 984 Kč za dobu od 24. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 16. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 126,80 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 22. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen do 23. 3. 2024. Dle odst. 4.

1. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí 1 750 Kč. Dle odst. 3.

1. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za volitelnou službu „Expresní projednání žádosti“, který dle odst. 4.

1. Smlouvy činil 199 Kč. Dle odst. 3.

1. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni poplatek za volitelnou službu „SMS servis“, který dle odst. 4.

1. Smlouvy činil 35 Kč. Dle odst. 4.

1. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tedy za období od 24. 3. 2024 do 21. 6. 2024, jehož kapitalizovaná výše činí 3 142,80 Kč. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč činí celkem 10 126,80 Kč nejpozději splatných dne 23. 3. 2024. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.uveracek.cz, přičemž dle odst. 2.

3. Smlouvy je účelem poskytnutí úvěru rozvoj podnikaní úvěrovaného, který se zavazuje získaný úvěr nevyužít jiným způsobem. Na webových stránkách žalobkyně se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný dle odst. 3.

2. Všeobecných obchodních podmínek povinen doložit fotokopii přední a zadní strany svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Ověření majitele bankovního účtu proběhlo dle odst. 3.

3. Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný za účelem ověření poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaný následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Tímto dle odst. 3.

6. Všeobecných obchodních podmínek žalovaný dokončil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu v klientské sekci na webových stránkách žalobkyně. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žádost žalovaného byla žalobkyní posouzena dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek a v případě kladného posouzení se žalovanému v klientské sekci zobrazil návrh smlouvy, o čemž byl vyrozuměn i prostřednictvím SMS a emailu. Žalovaný přistoupil k podpisu smlouvy kliknutím na pole „Podepsat Smlouvu o úvěru“. Po kliknutí na příslušné pole žalobkyně odeslala na telefonní číslo , tel. číslo, uvedené v žádosti unikátní SMS kód. Žalovaný tento kód zadal do klientské sekce, čímž došlo k propsání podpisu žalovaného do textu smlouvy včetně přesného času podpisu. Smlouvu následně podepsala žalobkyně, čímž došlo k jejímu uzavření. Dle odst. 5.

9. Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně a žalovaný výslovně prohlásili, že uvedená forma podpisu smlouvy je dostatečně určitá a je jí dostatečně projevena vůle stran uzavřít smlouvu příslušného znění. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč dne 22. 2. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , který je totožný s číslem smlouvy. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z výpisu z bankovního účtu žalobkyně, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Výzva k plnění před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 30. 4. 2025. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalovaného nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalovaného a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru ze dne 22. 2. 2024, všeobecné obchodní podmínky, ceník, výpisy z účtu, potvrzení o provedené platbě ze dne 22. 2. 2024, kopie občanského průkazu žalovaného, posouzení úvěruschopnosti, předžalobní upomínka ze dne 30. 4. 2025 včetně detailní informace k zásilkám. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

4. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako smlouva o úvěru ze dne 22. 2. 2024, kde v místě podpisu žalovaného je uvedeno jeho jméno a příjmení a dodatek „podepsáno elektronicky v 2024-02-22, má soud za to, že tato listina nebyla opatřena podpisem žalovaného, ani jiným způsobem podpis žalovaného nahrazujícím; z předložené listiny se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 2. 2024 odchozí platbou, která byla připsána na účet žalovaného, částku 5 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 30. 4. 2025, včetně poštovního podacího archu, resp. včetně detailní informace k zásilkám, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného písemným oznámením odeslaným dne 2. 5. 2025 na adresu žalovaného k zaplacení žalobou uplatněné částky, a to ve lhůtě do 3 dnů od doručení výzvy k zaplacení.

5. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

6. Podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. V předložené smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovaného a dodatku „podepsáno elektronicky v 2024-02-22“, neboť toto jednoznačnou a nezaměnitelnou verifikaci podepisující osoby samo o sobě neumožňuje.

7. Soud tedy uzavírá, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř.

8. Soud tedy uzavírá, že vzal v řízení za prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně převodem na účet žalovaného plnění bez prokázaného právního důvodu, a to ve výši 5 000 Kč. Žalobkyní tvrzený právní důvod (smlouva o úvěru) nebyl v řízení prokázán a žádný z účastníků žádný jiný právní důvod vyplacení této částky ani netvrdil. Žalobkyni tak náleží vůči žalovanému vydání toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu ustanovení § 2993 a násl. o. z. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (§ 1958 odst. 2 o. z.), což se v dané věci stalo písemnou výzvou k zaplacení ze dne 30. 4. 2025 odeslanou žalovanému dne 2. 5. 2025, kterou byl žalovaný vyzván zaplatit žalobou uplatněnou částku do tří dnů od doručení výzvy. Výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 2. 5. 2025 a byla žalovanému doručena 27. 5. 2025. Lhůta tří dnů tak počala běžet dnem následujícím a její konec připadl na sobotu 30. 5. 2025; žalovaný tak je v prodlení od 31. 5. 2025.

9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k faktu, že v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je v rozsahu uvedeném ve výroku I. po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu § 1970 o. z., ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb., a to od 31. 1. 2025, jak soud odůvodnil výše. Dlužnou částku byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrokem II. soud zamítl další žalobou uplatněné nároky, a to s ohledem na výše odůvodněný závěr o neexistenci smluvního vztahu.

10. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.