30 C 349/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 286 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 676 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 13. 5. 2022 do zaplacení, a dále na náhradě nákladů řízení částku 750,19 Kč, tuto k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude právní moci toto rozhodnutí, a to až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba doručená soudu dne 6. 6. 2023, se v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 4 174 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 13. 5. 2022 do zaplacení, a dále částky 2 500 Kč a částky 6 436 Kč, se zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 286 Kč. Žalovaný uzavřel dne 28. 2. 2022 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 28. 2. 2022. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 850 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 12. 5. 2022, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 1 324 Kč Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů („ ZSVD“):„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím [příjmení] zaslaného žalobkyní na klientem uvedené telefonní číslo a následné zadání [příjmení] klientem na webových stránkách žalobkyně představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným v písemné podobě. Upozorňujeme, že tento závěr je rovněž v souladu se stanoviskem ČNB ve vztahu k uzavírání smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ ZSÚ“), na dálku, když ČNB k této otázce publikovala následující stanovisko:„ Obecně z pohledu výkonu dohledu nad ochranou spotřebitele ČNB nepovažuje za nezbytné, aby za účelem dodržení písemné formy byla v soukromoprávních vztazích právní jednání učiněná elektronickými prostředky vždy podepsána zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu článku 3 bod 11) nařízení eIDAS, resp. dříve § 2 písm. b) ZEP, a to proto, že požadavek písemné formy vyplývá podle důvodové zprávy k ZSÚ z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory a podle ČNB pak především ze snahy zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky. Těmto záměrům může podle ČNB často vyhovět i (prostý) elektronický podpis.“ (Stanovisko ČNB K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soubor otázek a odpovědí). Konečně žalobkyně závěrem podotýká, že v rámci procesu kontraktace je třeba odlišit ověření totožnosti (které bylo žalobkyní provedeno postupem v souladu s § 11 odst. 7 a § 12 odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, jak je popsáno v předchozím odstavci), a podpis samotný, který neslouží k ověření totožnosti, nýbrž ke stvrzení konečnosti dohody a vážnosti vůle (obdobně jako v případě vlastnoručního podpisu, kdy totožnost také není ověřována prostřednictvím podpisu, ale předložením průkazu totožnosti). Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k ) ZSÚ a Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy), (písemné výzvy odeslány dne: 19. 5. 2022, 26. 5. 2022, 2. 6. 2022, 11. 6. 2022, 26. 6. 2022) Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobkyně požaduje činí 25 350 Kč. Jistina + poplatek ve výši 22 850 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč Smluvní pokuta dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 2. 2022 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne 13. 5. 2022 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 5. 6. 2023, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 7 760 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného, a to na výši 6 436 Kč.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že skutkově shodně tvrdil, že mu žalobkyně poskytla částku 20 000 Kč, uvedl že na tuto částku i něco plnil, netvrdil však v jaké výši a kdy. Požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty a jiných požadovaných poplatků neuznával, k jejich placení se nezavázal a požadovaná smluvní pokuta je příliš vysoká vzhledem k poskytnuté částce.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti. Z listiny nazvané smlouvu o zápůjčce č. [anonymizováno] ze dne 28. 2. 2022, dodatek ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno], všeobecné obchodní podmínky soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně věřitele žalobkyně a na straně klienta žalovaný, u nějž byla uvedena jeho adresa bydliště, rodné číslo, telefonní číslo, e-mailová adresa. Touto listinou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč a žalovaný byl povinen vrátit peněžní prostředky spolu se sjednaným poplatkem ve výši 2 850 Kč do 13. 3. 2022. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. Podpis žalovaného na smlouvě absentuje. V místě podpisu žalovaného je uvedeno jeho jméno a příjmení, čas a [příjmení] kod. Žalobkyně v řízení nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě.

5. Oproti tomu soud vzal v řízení za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, což žalovaný nesporoval.

6. Žalovanému odeslána výzva k zaplacení dluhu (zjištěno z Předžalobní upomínky ve spojení s Poštovním podacím archem).

7. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, tedy že žalobkyně neprokázala, že by uzavřela s žalovaným tvrzenou smlouvu, soud však vzal v řízení za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a následně žalovaného k zaplacení žalobou uplatněného nároku vyzvala písemnou výzvou.

9. Podle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrový se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyní předložená smlouva svým obsahem naplňovala podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona.

10. V předložené smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný tuto smlouvu podepsal elektronicky. Podle zák. č. 397/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU [číslo]). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, nelze za něj považovat pouhé uvedení jména a příjmení žalovanému a dodatku o SMS verifikaci samo o sobě neumožňuje přesně identifikovat podepisující osobu.

11. Soud tedy opakovaně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla plnění bez prokázaného právního důvodu ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil před podáním žaloby částku ve výši 1 324 Kč (což žalobkyně sice nijak neprokazovala, nicméně ani žalovaný netvrdil a neprokazoval žádné jiné úhrady, které by nebyly zohledněny). Soud tedy konstatuje, že žalobkyni náleží v souladu s § [číslo] odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co poskytla žalobkyně žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 18 676 Kč (tj. 20 000 minus 1 324 Kč), tj. žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o. z., také právo na zákonné úroky z prodlení v zákonné výši, ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

13. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala i zaplacení poplatku, nákladů a smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že soud nevzal za prokázáno uzavření smlouvy, nebyly platně sjednány ani další žalobou uplatněné položky. Ve zbývajícím rozsahu tedy soud žalobu zamítl tak, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Procesní úspěch žalobkyně je představován výrokem I. a představuje 63,77 % a neúspěch výrokem II. a představuje 36,23 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 27,54 % (63,77 % minus 36,23 %) nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Náklady řízení procesně úspěšnější žalobkyně sestávají z odměny za zastupování žalobkyně v řízení advokátem, a to za celkem 3 úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), 2 x d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky), tj. převzetí a příprava zastoupení, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby. Sazba odměny za výše uvedené úkony právní služby činí podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 900 Kč (tj. 3 x 300 Kč), dále 3 x režijní paušál za výše uvedené úkony právní služby činí podle ust. § 14b odst. 5 vyhlášky á 100 Kč, a to vše s DPH ve výši 21 % z těchto částek dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 1 272 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 2 724 Kč, ze kterých soud žalobkyni přiznal z důvodů uvedených výše 27,54 %, tj. částku 750,19 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. K náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. Lhůta splatnosti je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., soud umožnil žalovanému zaplatit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč, když žalovaný o možnost uhradit dluh ve splátkách požádal a současně soud došel soud k závěru, že splátkami dluhu nebude žalobkyně nepřiměřeně poškozena na úkor žalovaného, neboť dluh bude při řádném splácení uhrazen za nepřiměřeně dlouhou dobu poté, co k tomu byl žalovaný původně povinen. Soud umožnil žalovanému splácet dluh ve splátkách pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že v případě nezaplacení kterékoli měsíční splátky se stává splatným celý dluh najednou.