30 C 360/2025

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35 219 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 499 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 501 Kč, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 12. 2025 do 24. 9. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 9. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 12. 2024 do 6. 1. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky z částky 2 501 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 27 499 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 654,38 Kč k rukám zástupce , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 352 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 11. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 35 219 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně je poskytovatelem spotřebitelského úvěru, který v souladu s ustanovením § 169 odst. 1) zákona č. 257/2016Sb. o spotřebitelském úvěru, je oprávněn tuto činnost poskytovat na základě živnostenského oprávnění a na základě udělení oprávnění Českou národní bankou, vydaným dne 18. 5. 2018. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu ze dne 12. 3. 2025 o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobkyně v souladu se Smlouvou o úvěru poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. Písm. Smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu, tedy účet určený žalovaným, a to dne 13. 3. 2025, čímž došlo k čerpání peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného v souladu smlouvou úvěru dle čl. II. Smlouvy o úvěru. Zbytek peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobkyně se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru zejména dohodla, že poskytnuté peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy, tedy v žádosti, jako celková cena úvěru v částce ve výši 46 000 Kč uhradí žalovaný žalobkyni v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuta na den 20. 4. 2025. K uzavření Smlouvy o úvěru mezi stranami došlo v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, a to v souladu s čl. XII. bod 1. Smlouvy o úvěru, tedy okamžikem, kdy žalovaný Smlouvu o úvěru podepsal, přičemž za okamžik podpisu Smlouvy o úvěru se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba, tedy částka 1 Kč byla připsána na účet na účet žalobkyně, tedy na účet č. , č. účtu, , a to pod variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy, kdy verifikační platba byla na účet žalobkyně připsána z účtu žalovaného, na který žalobkyně odeslala úhradu dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný v dohodnutých měsíční splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, žalovanému bylo ze strany žalobkyně odesláno písemné Oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy žalobkyně odeslala žalovanému písemné Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 6. 2025, které bylo žalovanému odesláno dne 25. 6. 2025. Žalobkyně odeslala žalovanému upomínky pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 26. 4. 2025, 25. 5. 2025 a Zesplatnění pro smlouvu č. , hodnota, ze dne 25. 6. 2025, které je zároveň Oznámením o zesplatnění úvěru, jehož součástí je i předžalobní výzva dle §142a o. s. ř., přičemž za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s čl. IV., bod 4., písm. b) Smlouvy o úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku, kdy v tomto směru žalobkyně má nárok na uhrazení účelně vynaložených nákladů tedy celkem částku ve výši počtu odeslaných poštovních zásilek x 100 Kč. Upomínky a včetně Oznámení o zesplatnění úvěru byly žalovanému ze strany žalobkyně odeslány i do schránky zákazníka v souladu s čl. XI. bod 4. Smlouvy o úvěru, přílohy č. , hodnota, Úvěrových podmínek, která byla zřízena žalovanému zejména za účelem doručování písemností k jeho rukám. Žalobkyně nad rámec k důkazu předkládá čestná prohlášení zaměstnance žalobkyně, jehož pracovní náplní je mimo jiné povinnost evidovat odeslané poštovní zásilky, o odeslání upomínek žalovanému včetně potvrzení , právnická osoba, . Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 32 014 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 450 Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 28 564 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 25. 6. 2025, kdy zesplatněná část jistiny činila 28 564 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3 450 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 2 014 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 1 436 Kč. Kdy tedy celková dlužná jistina ke dni žaloby činí 28 564 Kč + 1 436 Kč, což v součtu činí na jistině 30 000 Kč a na úrocích 2 014 Kč. Kdy výše uvedené vyplývá z přiložené Bonity smlouvy a způsobu umoření úvěru pro smlouvu č. , hodnota, označené žalovaným jako „Smlouva=8196497“, kdy ze způsobu umoření je zřejmé, že na jistinu nebyla ke dni zesplatnění úvěru umořena částka 30 000 Kč. Smluvní strany se ve Smlouvě o úvěru zejména v čl. I. Smlouvy o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,280 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. V dané věci žalobkyně požaduje úrok odpovídající roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 27,280 % z dosud neuhrazené jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90 dnech po dni zesplatnění úvěru žalobkyně v souladu ustanovením § 122 odst. 4 ZoSÚ požaduje smluvní úrok ve výši rovné zákonnému úroku z prodlení, a to do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena věřitelem v souladu s částí šestou, hlavou II zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s péčí řádného hospodáře, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Žalobkyně využila také veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze , právnická osoba, (srov. rozsudek NS ČR sp. zn.: , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018), jakož i nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI, vlastní databáze žalobkyně, kdy žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti i z údajů, které žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr, a které obsahovaly mimo jiné také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobkyně pravost příjmů ověřila. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet. Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 32 014 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 450 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 28 564 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 25. 6. 2025, kdy zesplatněná část jistiny činila 28 564 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3 450 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 2 014 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 1 436 Kč. Kdy tedy celková dlužná jistina ke dni žaloby činí 28 564 Kč + 1 436 Kč, což v součtu činí na jistině 30 000 Kč a na úrocích 2 014 Kč. Kdy výše uvedené vyplývá z přiložené Bonity smlouvy a způsobu umoření úvěru pro smlouvu č. , hodnota, označené žalovaným jako „Smlouva=8196497“, kdy ze způsobu umoření je zřejmé, že na jistinu nebyla ke dni zesplatnění úvěru umořena částka 30 000 Kč. Dluh na smluvní pokutě za opožděné splátky. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným. Žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 25. 6. 2025 se dostal do prodlení se splátkami úvěru, kdy se jedná o neuhrazené splátky dle bonity smlouvy, čímž žalobkyni vznikl v souladu s čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy o úvěru nárok na úhradu smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky uvedené v příslušném řádku bonity smlouvy a ve sloupci datum. V rámci této žaloby požaduje žalobkyně úhradu smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč tedy 3 x 499 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 32 014 Kč od 26. 6. 2025 do 8. 8. 2025, tedy částku ve výši 1 408 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila a ani jinak se ve věci nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud po provedeném dokazování vzal za prokázané následující skutečnosti:- z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzení o provedené transakci ze dne 12. 3. 2025, a úvěrové podmínky, že v listině označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je žalovaná označena jako „zákazník“ jménem, příjmením, rodným číslem, číslem OP a jeho platností, adresou a číslem účtu. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované částku 30 000 Kč převodem na účet a žalovaná tuto částku s úrokovým příslušenstvím žalobkyni vrátí, a to celkem 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč. Listina nese v místě podpisu žalované údaj: „Zákazník podepsal tuto smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1 Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru“.- z potvrzení ČSOB a.s. o provedené transakci ze dne 12. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaná poskytla převodem na účet žalobkyně částku 1 Kč.- z potvrzení ČSOB a.s. o provedené transakci ze dne 13. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované převodem na její účet částku 27 500 Kč.

5. Soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že z čestných prohlášení žalované soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy sdělila žalobkyni informace o svých výdajích, příjmech a závazcích, exekučních a insolvenčních řízeních. Z listiny označené Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny údaje o záznamech žalované v insolvenčním rejstříku, o příjmech žalované, příjmech domácnosti, typu bydlení, výdajů na bydlení, výši měsíční splátky úvěrů, výši nezabavitelné částky žalované. Z prohlášení tchýně žalované ze dne 12. 3. 2025 soud zjistil že tato potvrdila prohlášení žalované o typu bydlení a jeho nákladech. Žalovaná doložila své výplatní lístky. Žalobkyně si vyžádala výpis z centrální evidence exekucí, z insolvenčního rejstříku i registru platebních informací žalované.- z listiny označené Zesplatnění pro smlouvu 8196497 a předžalobní výzva ze dne 25. 6. 2025 včetně podacího lístku, že žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky do deseti dnů od odeslání výzvy; výzva byla zaslána na adresu žalované dne 25. 6. 2025.

6. Pokud soud provedl další důkazy (e-mail žalobkyně o schválení úvěru, tabulka umoření, záznamy žalobkyně, prohlášení samostatného zprostředkovatele, upomínky včetně seznamu a přehledu odeslaných upomínek, čestné prohlášení zaměstnance žalobkyně, statistiky rodinných účtů, normativní náklady a životní minimum, Bonita smlouvy), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalovaná se dne 12. 3. 2025 dohodla s žalobkyní po uhrazení verifikační platby ve výši 1 Kč tak, že jí žalobkyně poskytne částku 30 000 Kč s tím, že část ve výši 27 500 Kč bude bezhotovostně převedena na účet žalované a část ve výši 2 500 Kč poskytnuta bezhotovostním převodem na účet zprostředkovatele, žalovaná se pak zavázala celkovou poskytnutou částku vrátit společně s úrokovým příslušenstvím žalobkyni; žalovaná žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradila 1 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, zejména co do pravidelných měsíčních výdajů, zda žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovanou dne 25. 6. 2025 k zaplacení žalované částky do deseti dnů od odeslání výzvy.

8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Bylo prokázáno, že dne 12. 3. 2025 byla mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to za použití technických prostředků komunikace na dálku (verifikační platby) ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Žalobkyně tuto smlouvu uzavřela jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým bylo poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr pak věřitel poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). V tomto směru je pak dodržen i požadavek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“), jíž má být zajištěn určitý standard ochrany spotřebitele.

15. Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často spotřebitelé přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou.

16. S ohledem na shora uvedená zjištění však soud nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalované žalobkyně zkoumala zejména z výplatních pásek a výpisů z jejího účtu, výdajovou stránku prostřednictvím údajů získaných od žalované (čestná prohlášení) a šetřením ve veřejně dostupných registrech. Soud však nemá za prokázáno, že žalobkyně řádně ověřovala či vyžadovala doložení důkazů prokazujících výdaje žalované, žalobkyně se spokojila pouze se jejími tvrzeními, která si nijak neověřovala; žalobkyně si nemohla učinit řádný závěr o hospodaření žalované. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění důkazních návrhů k prokázání skutkových tvrzení a poučit ji dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení; žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru proto pochybila v procesu posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soud dovodil absolutní neplatnost předmětné smlouvy úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). S17. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a sjednané provizi zprostředkovatele. Žalobkyně však má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 27 499 Kč vrátit. Jelikož žalovaná oproti obdržení částky ve výši 27 500 Kč uhradila žalobkyni pouze 1 Kč, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 27 499 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalované, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 25. 6. 2025, která jí byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě, soud tak má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se dostala do prodlení dne 11. 7. 2025, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalované. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozhodnutí, když žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 41 933,38 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 29 777,27 Kč (výrok I.), úspěch žalobkyně tak představuje 71 %, neúspěch pak 29 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 42 % nákladů řízení, které jí vznikly. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 761 Kč, odměny zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) po 700 Kč, tj. celkem 2 100 Kč, spolu s náhradou hotových výdajů ke každému z úkonů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky, tj. celkem 300 Kč, navýšeno o 21 % DPH k odměně; náklady řízení tak činí celkem částku 3 939 Kč, z níž náleží žalobkyni 42 %, což představuje 1 654,38 Kč, které je žalovaná povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť žaloba jako taková měla být úkonem právní služby zcela perfektním odpovídajícím § 79 a násl. o. s. ř., byla-li žaloba podána prostřednictvím advokáta. Pokud pak žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhlášky, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b vyhlášky.

19. Žalobkyně zaplatila v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 1 409 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku ve výši 1 761 Kč. Proto soud žalobkyni zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku tak, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.