30 C 376/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 55 356,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 610,32 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení a dále částku 8 392,03 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba doručená soudu dne 30. 11. 2021, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 371 Kč a částky 3 325,28 Kč a částky 5 985,48 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 399,46 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 14,4 % ročně z částky 10 399,46 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále částky 17 038 Kč a částky 5 291,19 Kč a částky 9 521,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 766,33 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok ve výši 14,4% ročně z částky 15 766,33 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a dále částky 12 945,43 Kč a částky 3 203,07 Kč a částky 9 645,20 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 945,43 Kč za dobu od 21. 7. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 14,33 % ročně z částky 12 945,43 Kč za dobu od 21. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 356,78 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 6. 8. 2015 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 10 371 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 262 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,40 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 043 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 066 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 407 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 9. 2016. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 7 389,68 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 16 981,32 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 399,46 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 581,86 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 985,48 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 325,28 Kč, úroků ve výši 14,40 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 399,46 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 399,46 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 15. 6. 2015 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 17 038 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 074 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,40 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 356 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 608 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 668 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 8. 2016. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 14 607,97 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 25 430,03 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 766,33 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9 663,70 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 521,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 291,19 Kč, úroků ve výši 14,40 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 766,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 766,33 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 8. 2. 2015 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 20 741 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,33 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 725 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 512 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 813 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 4. 2016. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 28 884,35 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno celkem 9 100 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 12 945,43 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 12 945,43 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 645,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 203,07 Kč, úroků ve výši 14,33 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 945,43 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 945,43 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že skutkově s žalobkyní shodně tvrdil, že je pravdou, že tři smlouvy tak, jak tvrdí žalobkyně, uzavřel a peněžní prostředky v souladu se smlouvou obdržel. Tvrdil však, že již nic nedluží, neboť si není vědom žádného dluhu.

3. Soud provedl v řízení dokazování a vzal za prokázány následující skutečnosti, které tvoří následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný spolu ve třech případech uzavřeli písemné smlouvy o zápůjčce, a to dne 6. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 15. 6. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 8. 2. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, resp. 23 000 Kč, resp. 28 000 Kč poskytnuty. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Dále soud ze smluv o zápůjčce zjistil, že žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit dále sjednaný poplatek, vždy ve sjednaných týdenních splátkách, s pevně stanovenou splatností poslední splátky. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště. Nedílnou součástí smlouvy se staly smluvní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, vč. přílohy soud zjistil, že předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela smlouvu, kterou se zavázala postoupit pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 28. 6. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze všech tří posuzovaných smluv do 13. 7. 2021, a to písemným oznámením odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. Současně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky z předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na svůj závazek zaplatil na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] celkem částku 7 389,69 Kč, na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] celkem částku 14 607,97 Kč a na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] celkem 37 984,35 Kč. Jiné úhrady v řízení tvrzeny ani zjištěny nebyly. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé.

4. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

5. Vztahy mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným založené posuzovanými písemnými smlouvami o zápůjčce soud posoudil podle § 2390 o. z., ve spojení s ust. zákona č. 145/2010 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, tedy tak, že bylo vůlí stran uzavřít smlouvy o zápůjčce. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V řízení soud vzal za prokázáno, že žalovanému byly na základě posuzovaných smluv předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, resp. 23 000 Kč, resp. 28 000 Kč poskytnuty.

6. Smlouvu o postoupení pohledávek, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávek z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána.

7. Smlouva o zápůjčce dle citovaného ust. § 2390 o. z. může být, na rozdíl od smlouvy o úvěru, uzavřena platně i tehdy, pokud není úrok za poskytnutí peněžité půjčky sjednán. Úrok představuje příslušenství pohledávky a ve své podstatě se jedná o civilní plody peněz, tedy sjednané plnění za poskytnutí peněžních prostředků (tzv. cena peněz). Naproti tomu poplatek je sjednaným plněním, které nemá povahu příslušenství, jde o samostatnou pohledávku mající základ ve smluvním ujednání stran. V podmínkách projednávané věci byl úrok sjednán jako součást poplatku, a to ve výši násobně nižší než zbývající části poplatku označené jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ hotovostní režim splátek“. Soud dospěl k závěru, že i zbývající část„ poplatku“ má fakticky funkci úroku z předmětné půjčky a je nutno jej po právní stránce posoudit jako tento nárok, a to bez ohledu na to, že měl zahrnovat náklady na administrativní činnost a hotovostní režim splátek; soud v této souvislosti konstatuje, že skutečné náklady, které věřiteli s tvrzenou administrativní činností a hotovostním režimem splátek skutečně vznikly, tvrzeny ani prokazovány nebyly. Soud má za to, že skutečnost, že tzv. poplatek měl fakticky funkci úroky, musela být zřejmá rovněž žalovanému, pokud smlouvu uzavíral, neboť tuto uzavíral s podnikatelem, jehož předmětem podnikání v době uzavření smlouvy bylo mj. poskytování úvěrů a zá/půjček z vlastních zdrojů, přičemž je zřejmé, že podnikatel byl založen za účelem zisku, který by bez ujednání úroku za přenechání půjčených prostředků z posuzovaného smluvního vztahu generován nebyl.

8. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité zápůjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků byla závislá jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité zápůjčce totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod [číslo] ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

9. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřené smluvní úroky současně naplňují skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka. Dohoda, kterou byly při peněžité zápůjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle příslušného ustanovení trestního zákona), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). [příjmení] se právní úkon příčil dobrým mravům, musí být v rozporu s některou ze souhrnu společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník 1997, pod [číslo] dále rozsudky téhož soudu uveřejněné pod čísly 16/ 1998 a 5/ 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což je konformní se závěrem Ústavního soudu v jeho nálezu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod [číslo] 1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu Nejvyšší soud například v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Soudu je z úřední činnosti známo, např. z výpisu z databáze ČNB – systému [příjmení] o úrokových sazbách poskytnutých úvěrů domácnostem v ČR v posuzované době, že u neúčelových ročních půjček či úvěrů poskytovaných bankami na území ČR domácnostem na spotřebu v době uzavření smlouvy o zápůjčce s fixací sazby od jednoho roku do pěti let činila průměrná úroková sazba za tyto půjčky a úvěry cca 12 % ročně.

10. Soud tak má s přihlédnutím ke všem posuzovaným okolnostem za to, že úrok, nazvaný ve smlouvě jako poplatek, ve sjednané výši posuzované smlouvy je cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a zápůjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, což činí ujednání o poplatku (úroku) neplatným, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.

11. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Posuzované smlouvy o zápůjčce jsou tak při zachování platnosti smlouvy jako celku stiženy dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud se proto dále zabýval právě těmito okolnostmi. Předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o zápůjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u zápůjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvu o zápůjčce ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování zápůjček a úvěrů, zápůjčku bez toho, aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí zápůjčky. Jedná se právě o ty okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je proto celá smlouva, ze které vzájemná práva a povinnosti stranám smlouvy ani nevznikly.

12. Plnil-li věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku ve výši 14 000 Kč, resp. 23 000 Kč, resp. 28 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalobkyně sama tvrdila, že žalovaný na svůj závazek zaplatil na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] celkem částku 7 389,69 Kč, na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] celkem částku 14 607,97 Kč a na svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce [číslo] celkem 37 984,35 Kč. Jiné úhrady v řízení tvrzeny ani zjištěny nebyly. O žalovaným zaplacenou částku se tak snížilo bezdůvodné obohacení, které se žalovanému dostalo, a které je žalovaný povinen vrátit, neboť tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez toho, že by bylo nutno provádět jakýkoliv zápočet, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy se zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Soud tak uzavírá, že žalovaný, 13. Žalovaný tak je povinen žalobkyni vrátit částku 6 610,32 Kč v případě smlouvy o zápůjčce [číslo] (tj. přijaté plnění ve výši 14 000 Kč minus poskytnuté plnění ve výši 7 389,68 Kč), dále částku 8 392,03 Kč v případě smlouvy o zápůjčce [číslo] (tj. přijaté plnění ve výši 23 000 Kč minus poskytnuté plnění ve výši 14 607,97 Kč) a částku 0 Kč v případě smlouvy o zápůjčce [číslo] (tj. přijaté plnění ve výši 28 000 Kč minus poskytnuté plnění ve výši 37 984,35 Kč), neboť v případě této smlouvy není žalovaný povinen žalobkyni vracet ničeho, neboť nárok z této neplatné smlouvy [číslo] byl již vypořádán.

14. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (§ 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), což se v dané věci stalo písemnou výzvou k zaplacení odeslanou žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě do 13. 7. 2021.

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud žalobě vyhověl v rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení od 14. 7. 2021 je v souladu § 1970 o. z., a to ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala. Ve zbytku soud nárok jako zcela nedůvodný výrokem II. zamítl. Pro úplnost soud uzavírá, že s ohledem na zásadu hospodárnosti se soud více nezabýval dalšími otázkami platnosti smlouvy apod., neboť na výše popsaném právním závěru a rozhodnutí soudu by posouzení dalších právních otázek již ničeho nezměnilo.

16. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, žalovaný sám žádné náklady řízení nežádal, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

17. Dlužnou částku byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.