30 C 46/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 540 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba doručená soudu dne 3. 8. 2021, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 18 540 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 3. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 540 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne 26. 10. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o uznání dluhu. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše celkem ve výši 23 040 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 15 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný se následně dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky [číslo] a [číslo]. Žalobkyně se proto rozhodla využít svého smluvního oprávnění a v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu odeslal žalovanému dne 19. 7. 2021 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. V rámci dopisu o zesplatnění pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která v zesplatněné výši činila 18 540 Kč, zároveň byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě zesplatněné pohledávky, a to nejpozději do 27. 7. 2021. Žalobkyně doplňuje, že zákonný úrok z prodlení je požadován ze zesplatněné výše pohledávky, od prvního dne po uplynutí lhůty, která byla žalovanému poskytnuta k úhradě zesplatněné pohledávky, tj. od 28. 7. 2021. Žalovaný na svůj dluh od data uzavření Dohody do data podání žaloby uhradil celkem částku ve výši 4 500 Kč. Toto plnění bylo ve prospěch žalovaného alokováno na jistinu pohledávky a žalovaný nárok v příslušné výši ponížen. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavilia. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.

4. Soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila. Jednalo se o listiny nazvané: dohoda ze dne 26. 10. 2020, oznámení o zesplatnění dluhu, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem.

5. Z listiny nazvané Dohoda ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 26. 10. 2020 listinu nadepsanou Splátková dohoda, v jejímž článku 1. žalobce prohlašuje, že nabyl od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek peněžitou pohledávku vůči žalovanému ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným jako dlužníkem a předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], přičemž výše pohledávky činí 23 040 Kč. Současně listina obsahuje prohlášení, že žalovaný ve smyslu § 2053 o. z. uznává svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu a výše. V čl. 2 je obsaženo ujednání o tom, že pohledávka bude žalovanou uhrazena ve splátkách a že pohledávka bude navýšena o smluvní úroky sjednané dohodou o splátkách. V čl. 2 mimo je ujednání, že dohoda o splátkách má charakter spotřebitelského úvěru poskytovaného ve formě odložené platby ve smyslu z. s. ú. Žalovaný je v dohodě označen jménem, příjmením, datem narození a adresou bydliště, aniž by z obsahu dohody vyplývalo, že jedná jako podnikatel při podnikatelské činnosti.

6. Z listiny nazvané předžalobní upomínka, oznámení o zesplatnění a z poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovanému byly odeslány uvedené listiny, kterými je žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Soud vzal předně za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 26. 10. 2020 listinu nadepsanou Splátková dohoda, v jejímž článku 1. žalobkyně prohlašuje, že nabyl od společnosti [právnická osoba], na základě smlouvy o postoupení pohledávek peněžitou pohledávku vůči žalovanému ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným jako dlužníkem a předchůdcem žalobkyně, přičemž výše pohledávky činí 23 040 Kč. Současně listina obsahuje prohlášení, že žalovaný ve smyslu § 2053 o. z. uznává svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu a výše. V čl. 2 je obsaženo ujednání o tom, že pohledávka bude uhrazena ve splátkách a že pohledávka bude navýšena o smluvní úroky sjednané dohodou o splátkách. V čl. 2 mimo je ujednání, že dohoda o splátkách má charakter spotřebitelského úvěru poskytovaného ve formě odložené platby ve smyslu z. s. ú. Žalovaný je v dohodě označen jménem, příjmením, datem narození a adresou bydliště, aniž by z obsahu dohody vyplývalo, že jedná jako podnikatel při podnikatelské činnosti. Žalovanému byly odeslány dvě výzvy k zaplacení dlužné částky. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno.

8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.

9. Dohodou podepsanou dne 26. 10. 2020 (dále jen dohoda o splátkách) hodlala žalobkyně a žalovaný ujednat změnu obsahu původního závazku a modifikovat jej oprávněními a povinnostmi nově sjednanými, přičemž původním závazkem žalovaného měla být, dle textu dohody o splátkách, závazek žalovaného ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným jako dlužníkem a předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba]

10. Právním posouzením obsahu dohody o splátkách se tak mělo jednat o dohodu o kumulativní novaci podle § 1902 o. z. Podstatou kumulativní novace je změna původního závazku v dohodnutém rozsahu, přičemž právní důvod původního závazku trvá a k němu kumulativně přistupuje další důvod opřený o smlouvu o novaci, tj. v posuzované věci o dohodu o splátkách.

11. Současně však platí, že předpokladem platnosti novace je existence platného závazku, který má být novací dotčen, tedy platnost dohody o novaci je podmíněna platným vznikem a existencí měněných původních závazků.

12. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, účastníci uzavřeli novaci ohledně závazků žalované ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným jako dlužníkem a předchůdcem žalobkyně. Z textu dohody o splátkách vyplývá, že účastníci v čl. 2 mimo jiné konstatují, že dohoda o splátkách má charakter spotřebitelského úvěru poskytovaného ve formě odložené platby ve smyslu z. s. ú.

13. Žalovaný tedy v obou smluvních vztazích založených jak smlouvou [číslo] uzavřenou mezi žalovanou jako dlužníkem a předchůdcem žalobkyně, tak dohodou o splátkách, vystupoval jako spotřebitel, smlouvy mají charakter tzv. spotřebitelské smlouvy podle § 1810 o. z., neboť podle skutkového závěru soudu byly uzavřeny mezi podnikatelem a spotřebitelem, a jednotlivá práva a povinnosti je třeba poměřovat také podle ustanovení § 1810 a násl. o. z.

14. Jak bylo uvedeno výše, předpokladem platnosti novace je existence platného závazku, který má být novací dotčen, tedy platnost dohody o novaci je podmíněna platným vznikem a existencí měněných původních závazků. Žalobkyni tak tížilo břemeno tvrzení a důkazní, aby žalobkyně vylíčila rozhodující skutečnosti ohledně původního úvěrového vztahu jejího předchůdce v takovém rozsahu, aby umožňovaly soudu přijmout závěr o platném zřízení a existenci původních závazků žalované, jež měly být měněny novační smlouvou. Ohledně samotné původní smlouvy se však žalobkyně omezila v rámci svých tvrzení pouze na konstatování, mezi kým a kdy byla úvěrová smlouva uzavřena. V této souvislosti soud konstatuje, že v daném případě se jedná o řízení sporné, které je ovládáno zásadou projednací, kdy je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání po své omluvě nedostavila, dobrovolně se tak zbavila práva na poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o potřebě doplnění skutkových tvrzení ve shora uvedeném smyslu, které by se jí ze strany soudu při jednání dostalo (poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je konstruována pouze jako poučovací povinnost soudu při jednání a nikoliv mimo jednání). Pro úplnost soud akcentuje, že úkolem soudu není dokazováním doplňovat chybějící skutková tvrzení, ale dokazováním prověřit skutkovou verzi tvrzenou účastníkem. Proto je třeba nejprve rozhodné skutečnosti tvrdit a poté navrhnout k jejich prokázání důkazy, jejichž provedením bude ověřena tvrzená skutková verze. Žalobkyně nejen, že řádně netvrdila rozhodné skutečnosti, které by soudu umožňovaly přijmout závěr o platném zřízení a existenci původních závazků žalované, jež měly být měněny novační smlouvou, ale důkazy k prokázání existence původního závazku ani neoznačila ani nepředložila. Soud tak nemohl učinit závěr o platnosti původní smlouvy. Již tato skutečnost vede soud k závěru o neplatnosti dohody o splátkách, neboť platnost dohody o novaci (tj. dohody o splátkách) je podmíněna platností závazků, které mají být touto dohodou změněny.

15. Neplatnou soud shledal dohodu o splátkách dále též z důvodu předpokládaného v § 580 a § 588 o. z. pro rozpor s právem na ochranu spotřebitele, přičemž s ohledem na postavení žalované jako spotřebitele je soud k neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť smyslu a účelu ochrany spotřebitele nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah závisel na námitce spotřebitele. Takový přístup odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]).

16. Uzavřením dohody o splátkách věřitel sledoval zejména snadnější vymahatelnost tvrzeného práva bez nutnosti před soudem prokazovat faktický první důvod původního závazku žalované a jeho soulad s právem, neboť zákon na ochranu spotřebitele klade na platnost předsmluvních a smluvních ujednání ve spotřebitelských smlouvách daleko vyšší nároky než v případě dohody o splátkách spojené s uznáním dluhu; přitom nesplnění některých zákonných požadavků má za následek neplatnost smlouvy.

17. Soud tedy uzavírá, že jak soud odůvodnil výše, s ohledem na neunesení břemene tvrzení žalobkyní, nemohl soud učinit závěr o platnosti původní smlouvy; právním následkem případné neplatnosti původní smlouvy by přitom byla neexistence závazků žalované, neboť platnost dohody o novaci (tj. dohody o splátkách) je podmíněna platností závazků, které mají být touto dohodou změněny. Již z tohoto důvodu soud nemohl učinit závěr o platnosti dohody o splátkách. Dohodu o splátkách soud shledal neplatnou též dle § 580 a § 588 o. z. z výše odůvodněného závěru pro rozpor dohody o splátkách s právem na ochranu spotřebitele.

18. Neplatnou dohodou o novaci nemohl být platně založen žalobou uplatněný závazek žalované ani závazky akcesorické (např. na úrok, úrok z prodlení atp.).

19. Na věci nic nemění ani článek I. dohody o splátkách, ve kterém žalovaný závazek vůči žalobkyni uznal. Je totiž zřejmé, že žalovaný toto právní jednání učinil současně při podpisu dohody o splátkách, kterou měl být uznávaný závazek teprve založen. Za tohoto stavu tak nelze na prohlášení žalovaného nahlížet jako na platné uznání dluhu podle § 2053 o. z., protože postrádá zajišťovací a utvrzovací povahu a ve svém důsledku obchází ustanovení § 2053 o. z., neboť je zcela evidentní, že smyslem tohoto ujednání je toliko snaha o přenos důkazního břemene na žalovaného, nikoliv zajištění (utvrzení) již splatné pohledávky. Proto soud uvedené ustanovení dohody nekvalifikoval jako uznání dluhu podle § 2053 o. z. s následky, které s uznáním dluhu právní předpisy jinak pojí. Nadto soud akcentuje, že ani platné uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z., nečiní z neplatného závazku závazek platný.

20. Právním následkem neplatnosti dohody o novaci je povinnost účastníků vypořádat svá práva a povinnosti z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení. To vyplývá z § [číslo] odst. 2 ve spojení s § 2993 o. z. (plnění bez právního důvodu zahrnuje nepochybně také případy, kdy bylo plněno na závazek, byť neplatný).

21. Soud nemohl rozhodnout o vypořádání vzájemných plnění z původní smlouvy, protože takové vypořádání nebylo předmětem tohoto řízení a pokud by je soud žalobkyni přiznal, rozhodl by o něčem jiném, než bylo žalobou uplatněno; tím by byl nepřípustně překročen návrh žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

22. Na rozdíl od případu, kdy je žalobou požadováno plnění ze smlouvy, kterou soud shledá neplatnou a vypořádá vzájemná plnění účastníků, se v tomto případě nejedná ani o jiné právní posouzení, ale o jiný skutek. Žalobkyně v řízení požadovala plnění z dohody o splátkách, která je samostatným důvodem nového závazku odlišným od právní skutečnosti, která zakládala původní závazek. Proto taky v případě neplatnosti novační smlouvy lze při zachování totožnosti skutku vypořádat pouze plnění poskytnutá na základě této novační smlouvy a nikoliv ze smlouvy, která zakládala původní závazek. Tím není dotčeno právo žalobkyně uplatnit nárok na vypořádání plnění z neplatné úvěrové smlouvy v novém řízení, jakož i právo žalované požadovat po žalobkyni vrácení plnění, které na neplatnou novační smlouvu zaplatila.

23. Z výše rozvedených důvodů soud posoudil žalobu jako zcela nedůvodnou a soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

24. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.