30 EVC 4/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecným údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o návrh na vydání evropského platebního rozkazu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 909,34 EUR a úrok z prodlení ve výši 2 447,97 EUR, a dále částku 2 400 Kč, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 502,81 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 18. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 32 909,34 EUR s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující spolu uzavřeli dvě písemné kupní smlouvy, a to: dne 9. 3. 2020 kupní smlouvu č. [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2020 a dne 24. 7. 2020 kupní smlouvu č. [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] [rok]. Žalobkyně podle smluv dodala žalované předmět smlouvy – ocelovou konstrukci. Kupní cenu žalobkyně účtovala fakturou č. 2020 na částku 25 700,34 EUR se splatností dne 12. 12. 2020 a fakturou č. 2020 na částku 23 259 EUR se splatností dne 21. 2. 2021; celkem tedy 48 959,34 EUR. Žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni písemně dne 1. 2. 2021 uznala. Žalovaná má za žalobkyní své pohledávky, a to pohledávku ve výši 400 EUR účtovanou fakturou [číslo] pohledávku ve výši 15 650 EUR účtovanou fakturou [číslo]; celkem tedy 16 050 EUR. Žalobkyně započetla pohledávky žalované a své pohledávky z titulu neuhrazených výše uvedených faktur a s tím související úroku z prodlení, a v tomto řízení se domáhala zaplacení částky 32 909,34 EUR a úroku z prodlení ve výši 2 447,97 EUR a dále částky 2 400 Kč jakožto paušální náhrady nákladů. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Žalovaná tvrdila, že disponuje pohledávkou vůči žalobkyni, jejíž hodnota převyšuje hodnotu žalované částky, a vznesla co do žalované částky vůči žalobkyni kompenzační námitku s tvrzením, že žalovaná uzavřela jakožto kupující se žalobkyní jakožto prodávající sérii kupních smluv na dodávku zboží, kupní smlouvy č. KS [anonymizováno] / [číslo obč. průkazu] / [rok], [anonymizována dvě slova] / [číslo obč. průkazu] / 2020, [anonymizována dvě slova] / [číslo obč. průkazu] / 2020 a [anonymizována dvě slova] / [číslo obč. průkazu] / 2020, které shodně v čl. XIII.„ Ochrana práv a obchodní tajemství“ stanoví, že prodávající se zavazuje udržet veškeré informace, které jsou obchodním tajemstvím, v tajnosti a bez souhlasu Klienta je nepředat dál, ani přímo kontaktovat konečného zákazníka Klienta. Za porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 000 Kč za každé porušení povinnosti. Dlouhodobí koneční zákazníci žalované, [právnická osoba] Performance GmbH, se sídlem [adresa], [příjmení] republika (dále jen„ SRF“), a [jméno] [příjmení] [jméno] & Co. KG, se sídlem [adresa], [příjmení] spolková republika, byli po uzavření Kupních smluv osloveni zástupci žalobkyně, [jméno] [příjmení] (bývalým jednatelem žalované), [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (bývalými zaměstnanci žalované), a žalobkyně začala následně Zákazníkům přímo dodávat zboží, které je předmětem Kupních smluv. Žalobkyně nadto poskytuje Zákazníkům obchodně-technické informace, které jsou předmětem obchodního tajemství žalované, a seznamuje Zákazníky s obsahem Kupních smluv. Se [právnická osoba] přitom žalovaná spolupracovala již od roku 2018, a to v návaznosti na osobu jednatele společnosti [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], se kterým žalovaná spolupracovala již dříve během jeho působení ve [právnická osoba] [anonymizováno] GmbH. Objem zakázek poskytovaných žalovanou [právnická osoba] činil: v roce 2018: 21 426 626 Kč, v roce 2019: 14 107 300 Kč, v roce 2020: 16 709 762 Kč. Od počátku roku 2021, tedy poté, co bývalý jednatel žalované [jméno] [příjmení] začal vykonávat činnost v žalobkyni, již žalovaná žádnou zakázku od [právnická osoba] neobdržela, a to proto, že [jméno] [příjmení] zneužil důvěrných informací známých mu z působení v žalované k tomu, aby navázal přímou obchodní spolupráci se [právnická osoba]. Výše uvedené Ing. [jméno] [příjmení] potvrdil na jednání konaném dne 8. 6. 2021, kde výslovně uvedl, že„ teď už dělají s [anonymizováno] napřímo“. Se [právnická osoba] [anonymizováno] žalovaná spolupracovala rovněž od roku 2018. Objem zakázek poskytovaných žalovanou [právnická osoba] [anonymizováno] činil: v roce 2018: 17 711 739 Kč, v roce 2019: 9 177 146 Kč, v roce 2020: 55 026 007 Kč. Od počátku roku 2021, poté, co bývalý jednatel žalované [jméno] [příjmení] začal vykonávat činnost v žalobkyni, žalovaná žádnou další zakázku od [právnická osoba] [anonymizováno] neobdržela, opět proto, že [jméno] [příjmení] zneužil důvěrných informací známých mu z působení v žalované k tomu, aby navázal přímou obchodní spolupráci se [právnická osoba] [anonymizováno]. Přímou spolupráci s žalobkyní následně žalované potvrdil i jednatel společnosti [jméno] [příjmení], pan [jméno] [příjmení], na jednání konaném dne 12. 8. 2021, kde žalované sdělil, že„ dělají daleko více napřímo s [anonymizováno]“. Žalovaná s ohledem na výše uvedené zaslala žalobkyni předžalobní výzvu ze dne 28. 6. 2021 k zaplacení smluvní pokuty 1 000 000 Kč (tj. 500 000 Kč za každé ze dvou porušení Kupních smluv), tuto výzvu však žalobkyně odmítla splnit. Žalovaná svým podáním ze dne 28. 2. 2022 adresovaným soudu tuto svoji pohledávku v rozsahu žalované částky započetla proti pohledávce žalobkyně a navrhovala, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Žalobkyně nárok žalované, použitý k započtení, popřela, považovala jej za vykonstruovaný spekulativní, námitku započtení považovala za neplatnou. Trvala na tom, aby soud jejímu žalobnímu nároku vyhověl v celém rozsahu.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, vycházeje při tom jednak ze skutkově shodných tvrzení stran, které vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., a jednak z faktu, že pravost ani obsahová správnost listin provedených k důkazu nebyla žádným účastníkem rozporována.

5. Strany skutkově shodně tvrdily, že žalobkyně jako prodávající uzavřela se žalovanou jako kupující dne [datum] kupní smlouvu [anonymizována tři slova] [číslo obč. průkazu] 2020 a dne [datum] kupní smlouvu č. [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2020, kupní cenu dodaného zboží účtovala žalobkyně žalované fakturou č. [rok] na částku 25 700,34 EUR se splatností dne 12. 12. 2020 a fakturou č. [rok] na částku 23 259 EUR se splatností dne 21. 2. 2021; kupní cena účtovaná těmito dvěma fakturami v celkové výši 48 959,34 EUR nebyla uhrazena. Dále strany skutkově shodně tvrdily, že žalovaná svůj dluh účtovaný uvedenými dvěma fakturami písemně, dne 1. 2. 2021 uznala. Tato shodná tvrzení účastníků vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.

6. Smluvní strany si v kupních smlouvách, které spolu uzavřely, a to v kupní smlouvě [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2020 a č. [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2020 v čl. XII sjednaly pro případ prodlení žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, max. však 5 % hodnoty nezaplacené faktury.

7. Smluvní strany si v kupních smlouvách, které spolu uzavřely, a to v kupní smlouvě č. [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2018, [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2020, [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2020 a [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2020 sjednaly, co považují za obchodní tajemství; dle čl. XIII kupní smlouvy obchodní tajemství tvoří veškerá technická dokumentace zpracovaná a poskytovaná žalovanou a dále též všechny další informace a skutečnosti, které se prodávající dozví v průběhu jednání a uskutečňování tohoto obchodního případu o kupujícím) a konečném odběrateli. Žalobkyně se zavázala udržet veškeré informace, které jsou obchodním tajemstvím, v tajnosti, a bez souhlasu žalované je nepředat dál, ani přímo kontaktovat konečného zákazníka. Pro případ porušení tohoto závazku se žalobkyně zavázala zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč za každé porušení povinnosti.

8. Žalobkyně žalovanou k zaplacení žalobou uplatněné částky před podáním žaloby písemně vyzývala, a to předžalobní upomínkou ze dne 12. 5. 2021.

9. Žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení částky 1 000 000 Kč, jakožto smluvní pokuty, písemně vyzývala, a to upomínkou ze dne 28. 6. 2021.

10. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno.

11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

12. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou založený smlouvami nazvanými kupní smlouva (a to kupní smlouva č. [anonymizována dvě slova] [číslo obč. průkazu] 2020 ze dne 9. 3. 2020 a kupní smlouva [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo obč. průkazu] 2020 ze a dne 24. 7. 2020) soud posoudil podle § 2079 a násl. a § 2085 a násl. o. z., tedy tak, že mezi žalobkyní, jakožto prodávajícím, a žalovanou, jakožto kupujícím, byla v obou případech uzavřena platná kupní smlouva, kterou se žalobkyně zavázala umožnit žalované nabýt vlastnické právo k předmětu kupní smlouvy, a žalovaná se zavázala za to žalobkyni zaplatit kupní cenu.

13. Listinu ze dne 1. 2. 2021 soud posoudil ve smyslu § 2053 o. z. tedy tak, že žalovaná písemně svůj dluh účtovaný dvěma fakturami (tj. fakturou č. 2020 na částku 25 700,34 EUR se splatností dne 12. 12. 2020 a fakturou č. 2020 na částku 23 259 EUR se splatností dne 21. 2. 2021) písemně, dne 1. 2. 2021 uznala. V řízení nadto žalovaná pohledávku žalobkyně co do důvodu a výše nesporovala.

14. Soud tak nemohl než dospět k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení kupní ceny je důvodný, a to včetně požadovaného smluvního úroku z prodlení, jež žalobkyně po žalované v souladu s § 1970 o. z. důvodně požaduje, a to ve výši smluvené v čl. XII kupní smlouvy.

15. Žalovaná existenci pohledávky žalobkyně nezpochybňovala a svou pohledávku k započtení uplatnila jako jediný prostředek obrany. Dále se tak soud zabýval pohledávkou žalované použitou k započtení.

16. Podle § 97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

17. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení uplatnila vůči žalované pohledávce svou pohledávku k započtení (a nenavrhovala přitom, aby jí bylo přisouzeno více, než žalobou uplatnila žalobkyně), posoudil soud tento projev žalované, jako obranu proti návrhu. Soud tedy o nároku žalované nerozhodoval ve výroku rozhodnutí, ale vypořádal se s námitkou započtení v odůvodnění tohoto rozhodnutí, a to následovně.

18. Započtení představuje způsob zániku závazků, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany vůči druhé, anebo dohodou obou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany)„ uspokojení“ (vyrovnání) své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu.

19. Žalovaná tvrdila, že její pohledávka užitá k započtení (dále jen pohledávka žalované), je nárokem žalované z titulu smluvní pokuty sjednané v čl. XIII. pro případ porušení závazku žalobkyně udržet veškeré informace, které jsou obchodním tajemstvím, v tajnosti, a bez souhlasu žalované je nepředat dál, ani přímo kontaktovat konečného zákazníka žalované.

20. Dle skutkového závěru soudu, si smluvní strany v kupní smlouvě definovaly, co považují za obchodní tajemství; dle čl. XIII kupní smlouvy obchodní tajemství tvoří veškerá technická dokumentace zpracovaná a poskytovaná žalovanou a dále též všechny další informace a skutečnosti, které se prodávající dozví v průběhu jednání a uskutečňování tohoto obchodního případu o kupujícím (tj. o žalované) a konečném odběrateli. Žalobkyně se pak zavázala udržet veškeré informace, které jsou obchodním tajemstvím, v tajnosti, a bez souhlasu žalované je nepředat dál, ani přímo kontaktovat konečného zákazníka. Pro případ porušení tohoto závazku se žalobkyně zavázala zaplatit žalované smluvní pokutu ve výši 500 000 Kč za každé porušení povinnosti.

21. Jde-li o pohledávku užitou k započtení, zásadně platí, že tato musí být splatná (srov. § 1982 odst. 1 věta druhá o. z. a § 1989 odst. 2 o. z.) a uplatnitelná u soudu (srov. § 1987 odst. 1 o. z.). Zákon pak dále ve svém § 1987 odst. 2 o. z. stanoví, že pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

22. Žalovaná tvrdila, že její pohledávka užitá k započtení, je nárokem žalované z titulu smluvní pokuty sjednané v čl. XIII. kupní smlouvy/smluv pro případ porušení závazku žalobkyně udržet veškeré informace, které jsou obchodním tajemstvím, v tajnosti, a bez souhlasu žalované je nepředat dál, ani přímo kontaktovat konečného zákazníka žalované.

23. Dle ustálené judikatury platí, že uplatní-li žalovaný dlužník v řízení námitku započtení a vznese-li žalobce námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je pohledávka užitá k započtení jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné pohledávky.

24. Za situace, kdy žalobkyně namítala neplatnost započtení, jakož i neurčitost a nedůvodnost pohledávky žalované, tak žalovanou tížilo břemeno tvrzení a důkazní o existenci jí tvrzené pohledávky jako takové, a v prvé řadě i o tom, že pohledávka žalované není nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.

25. Bylo tak na žalované, aby řádně tvrdila a prokazovala, co přesně tvoří obchodní tajemství, že to, co tvoří obchodní tajemství, splňuje všechny pojmové znaky obchodního tajemství podle § 504 o. z.; podle § 504 o. z. obchodní tajemství tvoří skutečnosti: konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné, v příslušných kruzích běžně nedostupné, související se závodem, jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Ten, kdo tvrdí, že došlo k zásahu do jeho práva na ochranu obchodního tajemství, musí tvrdit a prokázat veškeré pojmové znaky kumulativně, neboť není-li některý z těchto znaků naplněn, nejedná se o obchodní tajemství. Přitom platí, že pouhým prohlášením, že informace jsou obchodním tajemstvím, se tyto obchodním tajemstvím nestávají. Tedy ve vztahu k tvrzenému porušení obchodního tajemství bylo dále povinností žalované zejm. konkretizovat, jakým způsobem a kdy žalobkyně zneužila znalost o obsahu smluvních vztahů mezi žalovanou a zákazníky žalované a jakým způsobem a kdy zneužila znalost obchodních potřeb zákazníků žalované (tj. že žalobkyně vůbec měla znalost o obsahu smluvních vztahů mezi žalovanou a třetími osobami a znalost obchodních potřeb zákazníků žalované), dále konkrétně tvrdit, kdy a jaké zboží žalobkyně konečným zákazníkům žalované dodala apod. Tvrzení, která žalovaná soudu poskytla, však byla v uvedeném směru nedostatečná.

26. S ohledem na výše uvedená zjištění a závěry, nebylo lze ujednání obsažené v čl. XIII kupní smlouvy posoudit jako obchodní tajemství ve smyslu § 504 o. z.; soud se proto dále zabýval tím, zda je v čl. XIII. vůbec (dostatečně určitě) sjednána jiná konkrétní povinnost žalobkyně, za jejíž porušení by byla žalobkyně povinna žalované sjednanou smluvní pokutu zaplatit. Znění čl. XIII kupní smlouvy však vskutku jednoznačné není a ani po výzvě soudu žalované potřebná tvrzení nedoplnila tak, aby soud mohl přijmout závěr v naznačeném smyslu.

27. Soud tak dospěl k závěru, že objektivně je dána nejistota, zda pohledávka užitá žalovanou k započtení, vůbec vznikla a z jakého důvodu.

28. Z důvodové zprávy (k návrhu občanského zákoníku, sn. tisk [číslo] Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky) se mimo jiné podává, že důvodem, pro který nelze k započtení použít pohledávku nejistou nebo neurčitou, je že započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů.

29. Pohledávkou, která není nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., pak je pohledávka, kterou lze co do základu i výše snadno prokázat (zjistit), resp. pohledávka, o níž není rozumných pochyb (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017), dále zpravidla pohledávky přiznané pravomocným soudním rozhodnutím, pohledávky, které dlužník uznal (§ 2053 a § 2054 o. z.), pohledávky, k jejichž vykonatelnosti dlužník svolil v notářském zápise (§ 71a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti), či pohledávky, jež lze relativně snadno (jak co do důvodu, tak co do výše) prokázat (zjistit).

30. Soud tak v souladu s ustálenou judikaturou vychází ze závěru, že smyslem ust. § 1987 odst. 2 o. z. je zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo "nejasnosti a následné spory“, ochrana věřitele pohledávky, vůči které je započítáváno, předtím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pohledávky, vůči které je započítáváno, bude mezi stranami veden spor o existenci a výši pohledávky užité k započtení, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. 31. [jméno] nejistoty a neurčitosti přitom soud posuzoval i ve vztahu k pohledávce uplatněné žalobkyní žalobou; tato pohledávka mezi stranami sporná nebyla a nadto byla žalovanou i písemně uznána ve smyslu § 2053 o. z., soud o ní mohl rozhodnout při jednom jednání. Ve vztahu k žalobou uplatněné pohledávce je tedy míra nejistoty a neurčitosti pohledávky žalované podstatně vyšší.

32. Soud má za to, že jeho rozhodnutí je taktéž v souladu s poctivým a spravedlivý uspořádáním vztahů mezi stranami (srov. § 2 o. z.). Soud nepřehlédl, že obě pohledávky vychází v zásadě ze stejného smluvního vztahu, a že proti právu žalobkyně na její uhrazení její žalobou uplatněné pohledávky tak stojí právo žalované na to, aby dříve, než bude nucena uhradit svůj dluh žalobkyni, byl spravedlivě posouzen i žalovanou uplatněný nárok, neboť obecně platí, že vzniknou-li z téhož vztahu vzájemné pohledávky, odpovídá zpravidla rozumnému a spravedlivému uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Soud ovšem na tomto místě akcentuje, že v posuzovaném smluvním vztahu si žalovaná svého dluhu vůči žalobkyni byla od počátku vědoma, neboť kupní smlouvy v písemné formě uzavřela, předmět kupní smlouvy převzala, faktura, kterou jí žalobkyně účtovala kupní cenu, byla žalované doručena, žalovaná kupní cenu dosud neuhradila, přesto, že následně tento svůj dluh písemně uznala. Zatímco pohledávka žalované, kromě toho, že je nejistá a neurčitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. tak, jak soud odůvodnil výše, byla žalovanou u žalobkyně uplatněna až poté, co žalovaná obdržela předžalobní upomínku před podáním posuzované žaloby (resp. v řízení nebylo tvrzeno ani zjištěno dřívější uplatnění nároku na zaplacení smluvních pokut), a samotné započtení pak žalovaná učinila až v rámci tohoto soudního řízení.

33. S ohledem na to, že žalobkyně se neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž žalovaná proti pohledávce žalobkyně započetla svoji pohledávku z titulu smluvních pokut (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.), dovolala, dospěl soud k závěru, že rozpor tohoto jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. v dané věci vedl k založení jeho relativní neplatnosti; soud tedy uzavírá, že účinky posuzovaného jednání žalované, kterým započetla svou pohledávku proti žalobou uplatněnému nároku, nenastaly. Pro úplnost soud uvádí, že uvedený závěr soudu neznamená, že by v důsledku neplatnosti započtení pohledávka užitá k započtení bez dalšího zanikla; soud pouze dospěl k závěru, že právní jednání – započtení, nemá zamýšlené účinky.

34. S ohledem na výše uvedená zjištění a právní posouzení tak soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a žalovanou zavázal k zaplacení žalobou uplatněné pohledávky; přičemž částka 2 400 Kč (tj. 2 x 1 20 Kč) byla žalobkyni přiznána podle § 3 nař. vl. č. 351/2013 Sb., podle kterého jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch, čímž jí vzniklo právo vůči žalované na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně sestávají cestovní náhrady dle vyhl. č. 237/2022 Sb. za cestu k ústnímu jednání z Bratislavy do [obec] a zpět motorovým vozidlem [registrační značka], tj. 2 x 285 km, při průměrné spotřebě 47,10 l [číslo] km, ceně motorové nafty 47,10 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč/km, dálniční známka v ceně 310 Kč, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 41 861 Kč; tj. na nákladech řízení celkem 46 502,81 Kč Tyto náklady řízení žalobkyni prokazatelně vznikly a byly potřebné k účelnému uplatnění jejího práva.

36. Dlužnou částku, jakož i náhradu nákladů řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.