31 C 127/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 35 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky 20 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 27. 2. 2026 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 8 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 28 000 Kč od 29. 10. 2024 do 27. 10. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 8 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,25% ročně z částky 20 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, částky ve výši 7 100 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 351 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 2. 2026 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 28 100 Kč s příslušenstvím a částku 7 100 Kč. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce je českou obchodní společností, jehož předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobci výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobce dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění Anonymizováno žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 26. 5. 2024 uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 26. 5. 2024, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol, jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobcem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 25. 10. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 10. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 29. 10. 2024. Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 19. 10. 2025. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 28 000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč nejpozději splatných dne 28. 10. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhuje, aby soud učinil dotaz na banku žalovaného právnická osoba., zda byla v měsíci květnu 2024 provedena výše uvedená platba na bankovní účet č. č. účtu a zda je tento účet bankovním účtem žalovaného nebo měl žalovaný k tomuto účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému byla konkrétního dne ze strany žalobce prostřednictvím bankovní transakce poskytnuta shora uvedená částka. Žalovaný se tak na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil a toto bezdůvodné obohacení musí žalobci vydat. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 28. 10. 2024. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 29. 10. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy 19. 10. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 7 100 Kč.

2. Následně žalobce k výzvě soudu podáním ze dne 17. 6. 2026 doplnil skutková tvrzení, zejména uvedl, že žalovaný celkem vyčerpal částku 20 000 Kč dne 26. 5. 2024, žalovaný neuhradil k datu sepisu doplňujícího podání ničeho.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. právnická osoba ústnímu jednání se dne 16. 7. 2026 se žalobce nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byla řádně a včas předvolán. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na podkladě výsledků dokazování a obsahu spisu. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 26. 5. 2024 soud zjistil, že jako smluvní strana je uveden žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, žalobce se touto smlouvou zavazuje poskytnout žalovanému úvěr do limitu ve výši 20 000 Kč s tím, že úvěr bude splácen 1 x měsíčně - úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období, jistina může být splacena zčásti nebo zcela kdykoli během trvání smlouvy. Měsíční úroková sazba činí 40%. Smlouva je opatřena podpisem žalobce, za žalovaného není opatřena podpisem, není připojen žádný prostředek způsobilý podpis nahradit.

6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 5. 2024 ve spojení se zprávou jméno FO bank, a.s. ze dne 23. 6. 2026 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému převodem na účet žalovaného č. č. účtu dne 26. 5. 2024 částku ve výši 20 000 Kč.

7. Z listiny „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota“ ze dne 25. 10. 2024 soud zjistil, že žalobce mínil informovat žalovaného o zesplatnění úvěru k 25. 10. 2024 z důvodu opakovaného porušování podmínek a vyzvat ho k úhradě dlužné částky do tří dnů.

8. Z výzvy k úhradě ze dne 19. 10. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby do tří dnů. Z podacího lístku ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že uvedené bylo žalovanému odesláno dne 21. 10. 2025 na adresu adresa.

9. Z fotokopie dokladů žalovaného (OP, ŘP), Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023, přílohy č. hodnota ke Smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023, výpisu z účtu žalovaného za 3/2024 až 5/2024 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

10. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobce sice předložil k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota“ ze dne 26. 5. 2024, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Dále soud nevzal za prokázané odeslání listiny „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota“ ze dne 25. 10. 2024 do dispoziční sféry žalovaného, kdy v tomto směru nebylo označeno ani doloženo ničeho. Soud byl připraven žalobce poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o. s. ř., nicméně žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavil. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání.

11. Soud vzal za prokázané poskytnutí finančních prostředků žalovanému žalobcem celkem ve výši 20 000 Kč dne 26. 5. 2024 převodem na jeho účet, rovněž vzal za prokázané odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 21. 10. 2025, jak citována shora.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen „OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na základě právě uvedeného tak soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to celkem částku 20 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho (což žalobce nedokládal, nicméně žalovaný nenamítal, že by něco žalobcem zohledněno nebylo). Soud tedy konstatuje, že žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co bez prokázaného důvodu poskytl žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 20 000 Kč (tj. 20 000 Kč minus 0 Kč) představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky k datu rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobci podle § 1968 OZ, také právo na zákonné úroky z prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 OZ, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván výzvou ze dne ze dne 19. 10. 2025 odeslanou do dispoziční sféry žalovaného dne 21. 10. 2025, kam mu byla doručena dne 24. 10. 2025 (§573 OZ). Žalovaný byl dle výzvy žalobce povinen hradit do 3 dnů, tj. do 27. 10. 2025. Lze tak shrnout, že od 28. 10. 2025 byl žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 20 000 Kč. Na základě uvedeného tak soud přiznal žalobci částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně, tj. v zákonné výši ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, od 28. 10. 2025 do zaplacení.

15. Částku dle výroku ad. I tohoto rozsudku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy toto odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem. Jde o základní zákonnou lhůtu k plnění, kdy ke stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

16. Ve zbývajícím rozsahu s ohledem na shora uvedené při absenci uzavřené smlouvy soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

17. Výrok ad. III tohoto rozsudku v části týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr procesního úspěchu stran a jejich procesního neúspěchu byl v zásadě srovnatelný.

18. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 1 404 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 755 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa doplatek soudního poplatku ve výši 351 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.