31 C 143/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 34 345 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13 445 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 13 445 Kč od 30. 10. 2016 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 17. 8. 2020, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 20 900 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 480,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 971,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 18 706,43 Kč od 23. 9. 2016 do 29. 10. 2016, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 261,43 Kč od 30. 10. 2016 do zaplacení, úroku ve výši 19,9753% ročně z částky 18 706,43 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 17. 8. 2020, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 34 345 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 16. 7. 2012 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel půjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o půjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě. Jak plyne z čl. 12 Podmínek, žalovaný výslovně prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou půjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., si žalobce dovoluje upozornit nadepsaný soud, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje neplatnost předmětné Smlouvy, a to s ohledem na to, že daná Smlouva byla totiž uzavřena ještě před 24. 2. 2013. Teprve až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti zákon č. 43/2013 Sb., kterým byl mj. novelizován i § 9 zákona č. 145/2010 Sb. tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Podle přechodných ustanovení zákona č. 43/2013 Sb. se pak právní vztahy vzniklé ze smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 145/2010 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 20 900 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 192 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,9753 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 750 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 765 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 9. 2013. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 9. 2013. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 9. 9. 2013. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která činila na jistině částku 18 706,43 Kč a na dlužném poplatku částku 15 638,57 Kč. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek, nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy ve smyslu čl. 20 podmínek a žalobce má na základě smluvního ujednání obsaženého v čl. 3 věta první Podmínek ve spojení s čl. 11 Podmínek dále právo na úhradu úroků zapůjčené peněžní prostředky ve výši 19,9753 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ve výši 18 706,43 Kč již ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Žalobce však tyto úroky požaduje až od pozdějšího data, tj. od 22. 1. 2014, což je datum interního odpisu dlužné částky, do zaplacení. Po tomto datu do data postoupení nebylo uhrazeno žalovaným ničeho. Z přiloženého přehledu plateb je zřejmé, v jaké výši žalovaný uhradil jednotlivé splátky, kdy na jistinu zaplatil 6 293,57 Kč a na dlužný poplatek 5 261,43 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 22. 9. 2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně ze dne 22. 9. 2016. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 22. 9. 2016 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 34 345 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 34 345 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18 706,43 Kč a z dlužné částky poplatků ve výši 15 638,57 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 9 971,27 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 480,47 Kč, - úroků ve výši 19,9753 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 706,43 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 706,43 Kč od 23. 9. 2016 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 9 971,27 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,9753 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 706,43 Kč od 22. 1. 2014 do data 22. 9. 2016. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 4 480,47 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 706,43 Kč od 2. 10. 2013, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 22. 9. 2016. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 14. 7. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobce svou nepřítomnost u jednání omluvil, souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. Na základě uvedeného soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodl na podkladě spisu a výsledků dokazování. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Ze zákaznické karty ze dne 16. 7. 2012 soud zjistil, že žalovaný poskytl základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Je zde uvedena rovněž adresa trvalého pobytu: [adresa], kontaktní adresy: [adresa], [obec].

6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16. 7. 2012 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným jako zákazníkem v postavení spotřebitele smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 25 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 25 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 20 900 Kč, zahrnující úrok ve výši 3 192 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 750 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč, tj. celkem 45 900 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 765 Kč.

7. Z přehledu údajů ke smlouvě – údajů v tabulce soud zjistil, že jsou v době od 20. 7. 2012 do 20. 9. 2013 evidovány úhrady žalovaného celkem ve výši 11 555 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2016, vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek - str. [číslo] vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovaným dle citované smlouvy o půjčce žalobci.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2016 ve spojení s podacím archem ze dne 14. 10. 2016 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalovanému zaslal na adresu [adresa], oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 9. 2018 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 26. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 2. 10. 2018. Tato výzva byla zaslána žalovanému dne 26. 9. 2018 na adresu [adresa].

11. Podle hlavy II. ustanovení přechodných a závěrečných, díl 1 přechodná ustanovení, oddíl 1 všeobecná ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

12. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále v textu jen„ ObčZ“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Podle § 457 ObčZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

15. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Na tomto místě soud odkazuje na právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019:„ Úprava § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném do 24. 2. 2013, ukládala věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit. Zákonem [číslo] Sb. bylo dotyčné ustanovení (s účinností od 25. 2. 2013) doplněno tak, že„ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V projednávané věci byla smlouva uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb. K odpovědi na otázku, zda i podle právní úpravy před dotyčnou novelou bylo možné vyhodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou bez řádného splnění uvedené povinnosti věřitelem za neplatnou - tedy bez toho, že by její neplatnost stanovil přímo zákon - je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, že„ nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.“ 17. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze zákaznickou kartu, jiné důkazy neoznačil ani nedoložil žádné důkazy. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u tohoto jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 16. 7. 2012 pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.

18. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku ve výši 11 555 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vzal za prokázáno, že žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena původním věřitelem, soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jak citováno shora.

19. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný tuto částku převzal a uhradil žalobci před podáním žaloby částku 11 555 Kč (což žalobce prokazoval přehledem plateb, žalovaný naopak netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky, které by nebyly žalobcem či jeho předchůdcem zohledněny). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 451 odst. 1 a § 457 ObčZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 13 445 Kč (tj. 25 000 Kč minus 11 555 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 563 ObčZ výzvou - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2016, která mu byla odeslána na adresu, která byla jeho adresou trvalého pobytu, dne 14. 10. 2016, lze tak shrnout, že výzva dostala do dispozice žalovaného dne 19. 10. 2019; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění deseti dnů od doručení, tj. do 29. 10. 2016. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 13 445 Kč rovněž přiznal žalobci v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 ObčZ zákonný úrok z prodlení dle žaloby ve výši 8,05% ročně od 30. 10. 2016 do zaplacení.

20. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

22. Výrok ad III. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce v řízení byl převážně neúspěšný a žalovaný, kterému náleží právo na náhradu nákladů řízení, jejich přiznání nepožadoval.