31 C 148/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 493,13 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 27. 1. 2021, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 2 493,13 Kč, úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 493,13 Kč od 25. 9. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 1. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 2 493,13 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 29. 8. 2017 uzavřel žalobce s žalovaným prostřednictvím svého zmocněnce, [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba], dohodu o uznání dluhu (dále jen Dohoda), ve znění Dodatku ze dne 27. 2. 2018. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 4 993,13 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 9 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaný se následně dostal do prodlení s řádnou úhradou splátek, protože počínaje splátkou [číslo] žalobci dle sjednaného splátkového kalendáře ničeho nehradil. Zůstatek dlužné částky, kterou se žalovaný zavázal žalobci uhradit dle Dohody se tak stal splatným ke dni splatnosti poslední sjednané splátky, tj. dne 24. 9. 2018. Žalobce tedy v souladu s ustanovením § 142a občanského soudního řádu odeslal žalovanému dne 15. 1. 2021 předžalobní upomínku. Žalovaný na svůj dluh od data uzavření Dohody do data podání žaloby uhradil celkem částku ve výši 2 500 Kč. Toto plnění bylo ve prospěch žalovaného alokováno na jistinu pohledávky a žalovaný nárok v příslušné výši ponížen. Žalobce rovněž ku prospěchu žalovaného nepožaduje zákonný úrok z prodlení z jednotlivých nesplacených splátek od data jejich splatnosti, ale požaduje pouze zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky, za období ode dne následujícího po dni splatnosti poslední předepsané splátky, do zaplacení.

2. Následně žalobce k výzvě soudu doplnil podáním ze dne 11. 6. 2021 svá skutková tvrzení tak, že dne 17. 5. 2016 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností i [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), na jejímž základě obdržel žalovaný téhož dne finanční obnos v hotovosti ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 10 802 Kč, tj. částku, kterou původní věřitel žalovanému poskytnul, navýšenou o úroky za předpokládanou dobu trvání úvěru a to v 24 týdenních splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal splatným, a to nejpozději v den, kdy se stala splatnou poslední splátka půjčky. Právnímu předchůdci žalobce vznikl v důsledku prodlení žalovaného nárok na dodatečný poplatek za každou návštěvu doma ve smyslu ustanovení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2017 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 9. 5. 2017. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 4 877 Kč a skládala se z: Jistina: 3 788 Kč, Úrok: 1 089 Kč, Poplatek: 0 Kč. Dne 29. 8. 2017 uzavřel žalobce s žalovaným prostřednictvím svého zmocněnce, [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba], dohodu o uznání dluhu (dále jen Dohoda), ve znění Dodatku ze dne 27. 2. 2018. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 4 993,13 Kč. Zároveň se zavázal uhradit jej v 9 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Smlouva o půjčce, na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky a kterou uzavřel se společností i [právnická osoba], bohužel nebyla právním předchůdcem žalobce dohledána. Žalobce má však za to, že písemné uznání dluhu, které žalovaný učinil v listině ze dne 29. 8. 2017, způsobilo vznik tzv. vyvratitelné právní domněnky spočívající v tom, že důkazní břemeno ohledně vyvrácení tvrzení žalobce spočívá na žalovaném. Je tedy zájmem žalovaného, aby vyvrátil tvrzení žalobce ohledně existence dluhu, neboť v souladu s ustanovením § 2053 Občanského zákoníku se má za to, že dluh v době uznání trval. Nad to žalobce uvádí, že od žalovaného v období 1. 2. 2018 – 23. 5. 2018 obdržel 5 plateb ve výši 500 Kč, tj. v celkové výši 2 500 Kč, které představovaly 1. – 5. splátku dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaný nikdy nerozporoval vznik ani výši pohledávky, naopak na ni dobrovolně plnil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má žalobce za prokázané, že pohledávka evidovaná za žalovaným je existující a po právu. Následně podáním ze dne 21. 6. 2021 žalobce smlouvu doložil. Podáním ze dne 30. 6. 2021 žalobce doplnil, že Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 16. 5. 2016, tj. za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Odkazoval na znění ustanovení § 9 odst. 1 citovaného zákona. Dovozoval, že zákonným předpisem nebyl stanoven konkrétní postup věřitele, nýbrž pouze obecný rámec činností, které by měl věřitel ve svém vlastním zájmu vykonat. Poskytovatel úvěru tak mohl posoudit úvěruschopnost spotřebitele i na základě nezbytných, dostatečných informací, získaných od spotřebitele. Vzhledem k tomu, že spotřebitel byl povinen poskytnout poskytovateli úplné, přesné a pravdivé informace, potřebné pro ověření schopnosti splácet, původní věřitel neověřoval schopnost splácet prostřednictvím databáze, umožňující toto posouzení, neboť vzhledem k výši poskytnutého úvěru považoval ověření schopnosti splácet na základě vyjádření spotřebitele za dostačující. V daném případě informace o svých příjmech a výdajích žalovaný uvedl v Žádosti o spotřebitelskou půjčku (dále jen„ žádost“) a dle bodu 15. potvrdil, že v žádosti uvedl své údaje, požadovanou výši úvěru, zaměstnavatele, datum nástupu do aktuálního zaměstnání, příjmy, výdaje, případné vlastnictví nemovitosti, rodinný stav a dokončený stupeň vzdělání. Na základě vyplněné žádosti byla následně s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost splácet půjčku a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši půjčky, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 6 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 8 900 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že celková výše měsíčních splátek dle uzavřené smlouvy byla cca 1 700 Kč. Žalovanému tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, zůstat pro vlastní spotřebu cca 7 200 Kč, kterými mohl volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaný nebyl schopen dostát svým závazkům a nemohl splácet spotřebitelský úvěr. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že nade vší pochybnost prokázal řádné posouzení a prověření bonity žalovaného pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému v požadované výši.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K ústnímu jednání konanému dne 5. 8. 2021 se žalobce ani žalovaný nedostavil, ačkoli byli řádně a včas předvoláni, žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil a požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. S ohledem na tuto skutečnost soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce vzal soud za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Z žádosti o spotřebitelskou půjčku ze dne 16. 4. 2016 ve spojení s formulářem ze dne 16. 5. 2016 soud zjistil, že žalovaný o své osobě poskytl společnosti i [právnická osoba] základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech.

7. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne 16. 5. 2016 ve spojení s přílohou 1 – všeobecnými podmínkami soud zjistil, že jako smluvní strana je zde uvedena společnost i [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník, kdy předmětem této smlouvy je závazek této společnosti poskytnout klientovi, tj. žalovanému, za podmínek stanovených níže, peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti okamžitě po uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrzuje, že tuto částku obdržel od žalovaného v hotovosti v plné výši. Žalovaný se zavazuje úvěr věřiteli splatit ve 24 splátkách ve výši 423 Kč týdně splatných od 6. 6. 2016 do 31. 10. 2016, včetně poplatku za návštěvu doma v případě prodlení se splácením ve výši 130 Kč, maximálně s pěti návštěvami, tj. maximálně 650 Kč, procentní sazba úroku 245% ročně, celková částka úroku 4 152 Kč, RPSN: 10 152%, celková splatná částka: 10 152 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2017, listiny [anonymizováno] [číslo], soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela společnost i [právnická osoba] jako postupitel a žalobce jako postupník, předmětem této smlouvy je postoupení pohledávek, které tvoří úvěrové portfolio, specifikovaných v příloze [číslo] k této smlouvě na žalobce. V navazující jistině jsou pak shrnuty údaje o smlouvě žalovaného [číslo] z níž soud zjistil, že je evidováno poskytnutí půjčky ve výši 6 000 Kč, za administrativní poplatek ve výši 650 Kč a úrok ve výši 4 152 Kč, s tím, že aktuální výše pohledávky činí na jistině 3 788 Kč, na poplatku 0 Kč, na úroku 1 089 Kč.

9. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 5. 2017 soud zjistil, že předchůdce žalobce mínil informovat žalovaného o postoupení pohledávky na žalobce a vyzvat ho k úhradě dlužné částky ve výši 4 877 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu.

10. Ze splátkové dohody ze dne 5. 9. 2017 soud zjistil, že tuto uzavřel žalobce a žalovaný, žalobce zde prohlašuje, že nabyl za žalovaným pohledávku ze smlouvy [číslo] uzavřenou žalovaným a společností i [právnická osoba] s tím, že pohledávka činí částku 4 993,13 Kč, kterou žalovaný uznává co do důvodu a výše. Tuto se žalovaný zavazuje žalobci uhradit v 9 měsíčních splátkách, kdy 1. až 8. činí 500 Kč, 9. pak částku 993,13 Kč, první splátka je splatná 20. 9. 2017, další pak vždy k 20. dni v měsíci, poslední je splatná dne 21. 5. 2018. V bodě 6 je pak sjednáno oprávnění žalobce učinit svým oznámením splatný celý dluh, pokud se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám. Z dodatku [číslo] ze dne 27. 2. 2018 soud zjistil, že touto byl upraven splátkový kalendář tak, že první splátka je splatná dne 20. 9. 2017, druhá dne 20. 10. 2017, třetí pak dne 22. 3. 2018 a čtvrtá a další vždy v dalších měsících, poslední je splatná dne 24. 9. 2018.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 19. 1. 2021 soud zjistil, že touto vyzývá žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužných částek do 25. 1. 2021. Uvedená listina byla žalovanému zaslána formou doporučené zásilky dne 19. 1. 2021 na adresu [adresa].

12. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

15. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, věřitel při uzavření smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 22 odst. 5 zákona č. zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Nedostojí-li tedy vysoce kvalifikované činnosti profesionál v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje soudní teorie i soudní praxe, při vymezení odborné péče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěry, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastává tedy takový výklad ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivně-aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. V tomto konkrétním případě žalobce tvrdil, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena společností i [právnická osoba] na základě vyplněné žádosti o úvěr na základě informací poskytnutých žalovaným, k tomuto svému tvrzení doložil pouze shora citovanou žádost o poskytnutí úvěru. Soud uzavírá, že na základě tohoto skutkového tvrzení v kontextu shora uvedeného lze uzavřít, že společnost i [právnická osoba] nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Zástupce žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Je to žalobce, kdo nese odpovědnost za to, že v řízení bude tvrzeno, jak posuzoval úvěruschopnost žalovaného a pravdivost tohoto tvrzení prokázána, aby mohl soud učinit právní závěr o naplnění odborné péče; pokud ne, je povinen žalobce nést negativní následky (spočívající v částečné ztrátě sporu). S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o hotovostním úvěru -„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne 16. 5. 2016, pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

19. Pokud žalobce odkazoval na splátkovou dohodu ze dne 5. 9. 2017 ve znění dodatku [číslo] ze dne 27. 2. 2018, pak k tomuto soud konstatuje, že obecně je dána možnost stranám, aby si ujednaly změnu svých práv a povinností (§1901 a násl. OZ), případně aby ujednaly zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový (§1981 OZ). Předpokladem pro takovou úpravu práv a povinností smluvních stran však je platná primární smlouva. Pokud nebyla platně upravena smlouvou práva a povinnosti stran z tvrzené smlouvy o úvěru, nebylo možné tuto smlouvu dohodou platně ukončit ani tvrzená práva a povinnosti dohodou upravovat. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o hotovostním úvěru -„ [anonymizováno]“ [číslo] ze dne 16. 5. 2016 nutno dospět i k závěru o absolutní neplatnosti splátkové dohody ze dne 5. 9. 2017 ve znění dodatku [číslo] ze dne 27. 2. 2018.

20. V řízení soud vzal za prokázané, že společnost i [právnická osoba] poskytla žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný tuto částku převzal. Žalovaný uhradil před podáním žaloby částku ve výši 2 500 Kč žalobci, (což žalobce nijak neprokazoval). Soud rovněž vzal za prokázáno, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce celkem do vyčíslení pro účely postoupení pohledávky celkem částku ve výši 5 925 Kč, což soud propočetl na základě údajů uvedených v listině„ [anonymizováno] [číslo]“ matematickým srovnáním poskytnuté a dlužné jistiny (tj. 6 000 Kč x 3 788 Kč), vyčísleného a dlužného úroku (tj. 4 152 Kč x 1 089 Kč) a vyčísleného a dlužného poplatku (650 Kč x 0 Kč). Soud rovněž vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému byla postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Rovněž soud vzal za prokázáno odeslání předžalobní výzvy žalovanému.

21. Soud tedy uzavírá, že žalobě nelze vyhovět ani zčásti. Žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. V této věci však žalobci nelze přiznat již pouze na základě matematického srovnání předchůdcem žalobce poskytnuté částky ve výši 6 000 Kč a žalovaným uhrazené částky celkem ve výši 8 425 Kč (tj. 2 500 Kč + 5 925 Kč) ničeho, kdy na straně žalovaného žádné bezdůvodné obohacení, k jehož vrácení by mohl soud žalovaného zavázat, nebylo prokázáno. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku, kdy není-li dán nárok na jistinu, není dán ani nárok na požadované příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

22. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl se svou žalobou procesně neúspěšný, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.