31 C 160/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 83 218 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41 710 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 41 710 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 25. 6. 2021 Kč se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 41 508 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 130,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 271,02 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 47 714 Kč od 17. 7. 2020 do 11. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 6 004 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 19,52% ročně z částky 47 714 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 832 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 83 218 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 20. 12. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření Smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 37 480 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč počínaje 15. 2. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 1. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalovaného (tj. prodlení s hrazením splátek), na něž byl žalovaný ze strany právního předchůdce žalobce upozorňován, využil právní předchůdce žalobce svého práva a ke dni 5. 6. 2019 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval právní předchůdce žalobce úhrady za služby, sjednané v čl. 1 Smlouvy, jen ve výši splatné do data zesplatnění dluhu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu právního předchůdce žalobce řádně a včas neuhradil, vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo požadovat ode dne následujícího po splatnosti dluhu úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění dluhu, ode dne 16. 6. 2019, se současně neuhrazená jistina dále úročí až do jejího zaplacení úrokem ve výši 19,52 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve Smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 16. 7. 2020. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 8 290 Kč, z toho: - na jistinu 2 286 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 5 004 Kč a - na poplatek za administrativní činnost 1000 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 13. 3. 2018. Ke dni postoupení 16. 7. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 83 518 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 47 714 Kč, - dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy splatného ke dni zesplatnění dluhu ve výši 28 004 Kč a - dlužného poplatku za administrativní činnost splatného ke dni zesplatnění dluhu ve výši 7 500 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 83 518 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 83 218 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 47 714 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 35 504 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 10 271,02 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 130,25 Kč, - úroků ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny ve výši 47 714 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 47 714 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 10 271,02 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,52 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 47 714 Kč od 16. 6. 2019 do data postoupení 16. 7. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 5 130,25 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 47 714 Kč od 16. 6. 2019 do data postoupení 16. 7. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 10. 8. 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalovaného, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Z karty zákazníka ze dne 20. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný poskytl základní údaje o osobních a majetkových poměrech. Z pracovní smlouvy - nedatované, včetně dodatků: [číslo] ze dne 21. 9. 2010, [číslo] ze dne 17. 12. 2013, [číslo] ze dne 30. 9. 2014, [číslo] ze dne 1. 10. 2016, [číslo] ze dne 1. 4. 2017, [číslo] ze dne 1. 7. 2017, [číslo] ze dne 1. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] ([číslo]) ze dne 20. 12. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky převodem na účet uvedený v záhlaví smlouvy ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku vč. úroku ve výši 60,73 % ročně a administrativního poplatku ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku 99 480 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště: [ulice a číslo], [obec], č.ú.: [bankovní účet].

7. Z výňatku z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 16. 2. 2017 do 31. 12. 2017 soud zjistil, že jde o účet společnosti [právnická osoba], je zde evidována odchozí platba ve výši 50 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 21. 12.

8. Z upomínky ze dne 11. 4. 2019 soud zjistil, že touto mínila společnost [právnická osoba] vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek před zesplatněním. Na této zásilce je uvedeno pod čárovým kódem číslo: [anonymizováno]. Z výpisu sledování zásilek v aplikaci PostaOnline k této zásilce soud zjistil, že této zásilka není v evidenci.

9. Z Oznámení o zesplatnění ze dne 5. 6. 2019 soud zjistil, že tímto společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému zesplatnění úvěru, současně jej vyzvala k úhradě částky ve výši 83 518 Kč. Na této zásilce je uvedeno pod čárovým kódem číslo: [anonymizováno]. Z výpisu sledování zásilek v aplikaci PostaOnline k této zásilce soud zjistil, že této zásilka není v evidenci.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020 včetně výňatku z přílohy soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobce jako postupník, touto byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 12. 2017.

11. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 27. 8. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy na žalobce, současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 27. 8. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 20. 12. 2020 včetně podacího lístku ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dlužné úhradě částky do 4. 1. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 21. 12. 2020 na adresu ve smlouvě.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

21. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

22. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

23. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce odkazoval na údaje uvedené v zákaznické kartě, po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. doložil pracovní smlouvu ve znění dodatků. Žádné další důkazy – doklady prokazující šetření a ověření výdajové a příjmové stránky žalovaného v kontextu jeho osobních poměrů – žalobce neoznačil ani nedoložil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] ([číslo]) ze dne 20. 12. 2017 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

24. Soud nevzal za prokázáno odeslání výzvy k úhradě ze dne 11. 4. 2019 a oznámení o zesplatnění ze dne 5. 6. 2019 do dispoziční sféry žalovaného, kdy žalobce v tomto směru nedoložil ani neoznačil žádný důkaz. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Žalobce doplnil, že na každé listině je uvedeno pod čárovým kódem číslo, pod kterým byla zásilka evidována na poště, navrhl tedy důkaz výsledkem lustrace dle tohoto čísla v aplikaci pro sledování zásilek PostaOnline. Z výsledků lustrace těchto zásilek v této aplikaci však soud nevzal odeslání těchto zásilek do dispoziční sféry žalovaného za prokázané, kdy ani jedna ze zásilek nebyla v evidenci dohledána.

25. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované převodem na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku ve výši 50 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 8. 2020 odeslaným dne 27. 8. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě; v tomto oznámení byl rovněž žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, že výzvou ze dne 20. 12. 2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 4. 1. 2021, kdy toto mu bylo odesláno poštou na stejnou adresu dne 21. 12. 2020.

26. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 50 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 8 290 Kč (což žalobce neprokazoval, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 41 710 Kč (tj. 50 000 Kč minus 8 290 Kč) Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou – oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020, která mu byla odeslána dne 27. 8. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalovaného dne 1. 9. 2020; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do 11. 9. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 41 710 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 12. 9. 2020 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

27. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

28. Ve zbývajícím rozsahu – tj. pokud se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 41 508 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 130,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 271,02 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 47 714 Kč od 17. 7. 2020 do 11. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 6 004 Kč od 12. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 19,52% ročně z částky 47 714 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

29. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.

30. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 3 329 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 4 161 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 832 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).