31 C 170/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 072 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 987 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 987 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení -) částky ve výši 20 368 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 288,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 268,47 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 14 590,81 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 11 603,81 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 14 590,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, ´- částky ve výši 6 717 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 337,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 024,98 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 976,21 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 976,21 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 300 Kč, a to ve lhůtě do 15dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 23 355 Kč s příslušenstvím a částku 6 717 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 17. 5. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl [anonymizováno] úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si [anonymizováno] tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen [anonymizováno] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 13 855 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 577 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 418 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 565 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 7. 2019. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 2. 2019. Ke dni 18. 6. 2019 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 590,81 Kč a dlužný poplatek částku 8 764,19 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 590,81 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, a to od 12. 7. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 10 500 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 31 159,08 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 31 159,08 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 23 355 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14 590,81 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 8 764,19 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 2 268,47 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 288,25 Kč, - úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 590,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 590,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 268,47 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 590,81 Kč od 12. 7. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 288,25 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 590,81 Kč od 1. 3. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 20. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 10. 1. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 11 Podmínek, žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8 917 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 920 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 208 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 3. 2019. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 2. 2019. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 6. 3. 2019. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 6. 3. 2019 činila dlužná jistina částku 3 976,21 Kč a dlužný poplatek částku 2 740,79 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 3 976,21 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 7. 3. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 12 200 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 11 460,05 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 11 460,05 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 6 717 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 3 976,21 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 2 740,79 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 1 024,98 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 337,07 Kč, - úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 976,21 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 976,21 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 024,98 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 3 976,21 Kč od 7. 3. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 337,07 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 3 976,21 Kč od 14. 3. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 20. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 3. 8. 2021 se žalovaná nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Žalobce u ústního jednání na žalobě setrval, navrhoval vyhovět žalobě v celém rozsahu a žalovanou zavázat uhradit i náhradu nákladů řízení. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jejich procesní subjektivitu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 5. 2018 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne 17. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 13 487 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o půjčce, zbývající částka ve výši 6 513 Kč byla použita na refinancování smlouvy [číslo]. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 20 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 13 855 Kč, zahrnující úrok ve výši 3 577 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 7 860 Kč, poplatek administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 418 Kč, tj. celkem 33 855 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 565 Kč, poslední splátka je ve výši 520 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou: [adresa].

6. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že jsou evidovány platby ze strany žalované v období od 17. 5. 2018 do 21. 2. 2019 ve výši 10 500 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 1. 2018 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne 10. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 10 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 8 917 Kč, zahrnující úrok ve výši 1 789 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč, poplatek administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 208 Kč, tj. celkem 18 917 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč, poslední splátka je ve výši 273 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou: [adresa].

8. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že jsou evidovány platby ze strany žalované v období od 10. 1. 2018 do 21. 2. 2019 ve výši 12 200 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek - str. 62 a str. [číslo], vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citovaných smluv žalobci.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalované zaslal na adresu uvedenou ve smlouvě, oznámil žalované postoupení pohledávek z obou smluv na žalobce. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 25. 2. 2021 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 26. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky dle citovaných smluv do 12. 3. 2021. Tato výzva byla zaslána žalované dne 26. 2. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

20. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření každé ze smluv posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením neoznačil ani nedoložil žádné důkazy, zejména kartu zákazníka a na ni navazující ověřené dokumenty od žalované. Soud poučil žalobce dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. u ústního jednání o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce u ústního jednání sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje žádné další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 5. 2018 a smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10. 1. 2018, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

23. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo] ze dne 10. 1. 2018 částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku ve výši 12 200 Kč.

24. Soud dále považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo] ze dne 17. 5. 2018 částku ve výši 13 487 Kč, žalovaná uhradila celkem částku ve výši 10 500 Kč.

25. Soud nevzal za prokázáno, že žalované byla část úvěru – částka ve výši 6 513 Kč – poskytnuta na refinancování jiného úvěru u předchůdce žalobce, kdy v tomto směru soudu žádný důkaz nebyl předložen ani doložen. Soud poučil u ústního jednání žalobce dle § 118 odst. 1, odst. 3 o.s.ř., avšak žalobce v tomto směru neoznačil ani nedoložil žádný důkaz.

26. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávky vůči žalované náleží, když mu byly postoupeny původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 odeslaným na adresu uvedenou ve smlouvě dne 14. 2. 2020; v tomto oznámení byla rovněž žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 25. 2. 2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 12. 3. 2021, kdy toto jí bylo odesláno poštou na adresu uvedenou ve smlouvě dne 26. 2. 2021.

27. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně.

28. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy [číslo] ze dne 17. 5. 2018, a to částku 13 487 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 10 500 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal tabulkou umoření, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky na tuto smlouvu). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 2 987 Kč (tj. 13 487 Kč minus 10 500 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou – oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, která jí byla odeslána dne 14. 2. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované dne 19. 2. 2020; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do 29. 2. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 2 987 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

29. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

30. Ve zbývajícím rozsahu, pokud jde o nároky uplatněné na základě smlouvy [číslo] ze dne 17. 5. 2018, tj. pro zaplacení částky ve výši 20 368 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 288,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 268,47 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 14 590,81 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 11 603,81 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 14 590,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

31. Dále již žalobci nelze v rámci tohoto řízení přiznat ničeho. Předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření neplatné smlouvy [číslo] ze dne 10. 1. 2018 částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku ve výši 12 200 Kč. Žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované. V této věci však dle této smlouvy žalobci nelze přiznat již pouze na základě matematického srovnání předchůdcem žalobce poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč a žalovanou uhrazené částky celkem ve výši 12 200 Kč ničeho, kdy na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení, k jehož vrácení by mohl soud žalovanou zavázat, nebylo prokázáno. Na základě uvedeného tak soud žalobu, pokud se jí žalobce podle této smlouvy domáhal zaplacení částky ve výši 6 717 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 337,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 024,98 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 976,21 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 976,21 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozsudku.

32. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla vůči žalobci požadovat, nevznikly.

33. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 1 204 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 504 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 300 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).