31 C 18/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 40 000 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 16. 10. 2020 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 000 Kč od 27. 7. 2019 do 25. 12. 2019, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 778 Kč k rukám zástupce žalobce: [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 16. 10. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 40 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 26. 1. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému zápůjčku peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč, a na základě které měl žalovaný povinnost vrátit zápůjčku ve výši 40 000 Kč a úplatu za poskytnutí zápůjčky (poplatek) ve výši 32 019 Kč sestávající se z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 9 803 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 10 180 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 12 046 Kč Celkem se tedy zavázal žalovaný zaplatit žalobci částku 72 019 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel v místě svého bydliště v hotovosti celou uvedenou částku zápůjčky, tak jak je uvedeno na titulní straně smlouvy o zápůjčce. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenal do zákaznické karty. V zákaznické kartě ze dne 26. 1. 2018 žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako [anonymizováno], zaměstnavatel [právnická osoba], [IČO]. Kromě příjmu ze zaměstnání žalovaný uvedl další příjem z brigády. Dále žalovaný předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu a výpisy z bankovního účtu. Podpis žalovaného obchodní zástupce porovnal s podpisem v občanském průkazu. V zákaznické kartě žalovaný potvrdil, že ze strany žalobce mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení ve smyslu § 94 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů a že informace obsažené v této kartě poskytuje žalobci pro účely posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dále potvrdil v čestném prohlášení, že reálně disponuje použitelným příjmem, který v zákaznické kartě uvedl, že tento údaj je pravdivý a je poskytován za účelem posouzení, zda bude schopen zápůjčku splácet. Žalobce touto žalobou uplatňuje pouze vrácení poskytnuté zápůjčky. Úhradu celkové dlužné částky měl žalovaný provést v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč s tím, že poslední měsíční splátka činí 3 985 Kč. Splatnost první splátky nastala dle titulní strany smlouvy po uplynutí jednoho měsíce od podpisu smlouvy, tj. 26. 2. 2018 Poslední 18. splátka je splatná ode dne 26. 7. 2019. Žalovaný do dne podání žaloby ničeho neuhradil. Dlužná částka tedy činí 40 000 Kč. Jako příslušenství pohledávky uplatňuje žalobce zákonný úrok z prodlení ode dne 27. 7. 2019, t.j. den následující po splatnosti poslední 18. splátky, až do úplného zaplacení jistiny, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky. S ohledem na shora uvedené předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o.s.ř. žalobce dne 18. 12. 2019 v právním zastoupení vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z dlužné zápůjčky a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, avšak žalovaný ani na základě výzvy svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 4. 3. 2021 se žalobce nedostavil, požádal, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti a svou neúčast omluvil. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalobce a žalovaného, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 1. 2018 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že tuto uzavřel žalobce jako věřitel a žalovaný jako zákazník. Na jejím podkladě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, jejich převzetí žalovaný v hotovosti stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou pobytu: [ulice a číslo], [obec]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a k tomu náležející poplatek ve výši 32 019 Kč, který se skládá z: úroku ve výši 9 803 Kč, poplatku na administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 12 046 Kč, poplatku za tzv. zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 10 180 Kč Celkem se tak zavázal zaplatit částku ve výši 72 019 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 002 Kč, poslední ve výši 3 985 Kč, kdy první splátka je splatná měsíc následující od data uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy do konce následujícího měsíčního období. Dne 26. 1. 2018 žalovaný o své osobě žalobci poskytl základní údaje o příjmech a výdajích, osobních poměrech (zjištěno ze Zákaznické karty ze dne 26. 1. 2018).

5. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že nejsou evidovány žádné platby od žalovaného.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky ve výši 87 692,27 Kč před podáním žaloby dle smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 1. 2018 do 25. 12. 2019. Z podacího archu ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že uvedené bylo žalovanému odesláno dne 18. 12. 2019 na adresu uvedenou ve smlouvě.

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 13. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

15. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

17. V tomto konkrétním případě žalobce tvrdil, že schopnost žalovaného úvěr splácet byla posouzena žalobcem na základě vyplněných údajů v zákaznické kartě a dalších dokladů předložených žalovaným. K tomuto svému tvrzení doložil pouze shora citované zákaznické karty. Soud uzavírá, že již na základě tohoto skutkového tvrzení v kontextu shora uvedeného lze uzavřít, že žalobce nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Zástupce žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Je to žalobce, kdo nese odpovědnost za to, že v řízení bude tvrzeno, jak posuzoval úvěruschopnost žalovaného a pravdivost tohoto tvrzení prokázána, aby mohl soud učinit právní závěr o naplnění odborné péče; pokud ne, je povinen žalobce nést negativní následky (spočívající v částečné ztrátě sporu). S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 1. 2018, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

18. Na základě uvedeného tak soud posoudil žalobu a dospěl k závěru, že tato je v převážné části důvodná. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 40 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný tuto částku převzal a neuhradil před podáním žaloby ničeho (což žalobce prokazoval tabulkou umoření k této smlouvě, žalovaný pak netvrdil a neprokazoval žádné úhrady, které by žalobcem nebyly zohledněny, kdy neuplatnil žádnou procesní obranu). Soud tedy konstatuje, že žalobci podle této smlouvy náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 40 000 Kč, představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobci podle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, také právo na úroky z prodlení za dobu od 26. 12. 2019 do zaplacení, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky podle této smlouvy předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2019 odeslanou dne 18. 12. 2019, která mu byla za použití § 573 o. z. doručena do jeho dispoziční sféry dne 23. 12. 2019, žalovaný byl s ohledem na žalobcem uvedenou k plnění povinen plnit do 25. 12. 2019. Lze tak shrnout, že od 26. 12. 2019 je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky žalobci. Úroky z prodlení pak soud přiznal ve výši 10 % ročně, tj. v zákonné výši, ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

19. Na základě právě uvedeného tak soud žalobě vyhověl, pokud žalobce požadoval zaplacení částky ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 26. 12. 2019 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Pokud žalobce požadoval úrok z prodlení za dobu předcházející datu 26. 12. 2019 (tj. za dobu od 27. 7. 2019 do 25. 12. 2019), pak v tomto směru soud žalobu zamítl (výrok ad. II tohoto rozsudku).

20. Výrok ad. III tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce, který je v této věci zastoupen advokátem, měl ve věci procesní neúspěch pouze v nepatrné části.

21. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení ve vztahu k prvnímu nároku uplatněnému žalobou samostatně celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění). Za shora označené úkony do podání žaloby včetně náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 500 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 1 500 Kč (tj. 3 x 500 Kč). Dále žalobci náleží také paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby, vždy ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby tj. celkem 300 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 1 800 Kč pak nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je dle doloženého potvrzení o registraci k DPH zástupce žalobce plátcem, tj. konkrétně o částku 378 Kč. Dále soud žalobci jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 1 600 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalobci přiznal, činí celkem částku 3 778 Kč (viz. výrok III rozsudku).

22. Dlužnou částku dle výroku I. včetně příslušenství, jakož i náklady řízení dle výroku ad. III tohoto rozhodnutí, je žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, což zcela koresponduje s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem, když ke stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce, což koresponduje s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.