31 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 53 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 15. 12. 2025 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 23 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 53 500 Kč od 24. 6. 2025 do 13. 11. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 500 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 535 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 12. 2025 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 53 500 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 15. 4. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 23. 6. 2025. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobce dokládá spolu s návrhem. Žalobce následně provedl lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Případně ověření uvedených údajů proběhlo prostřednictvím služby , jméno FO, iD od společnosti , právnická osoba, . K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobce služeb společnosti , právnická osoba, ., která disponuje licencí AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Výpis o ověření bankovního účtu žalovaného žalobce dokládá spolu s návrhem. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést, tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne 15. 4. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od společnosti , právnická osoba, , případně z výpisu z bankovního účtu žalobce, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 31. 10. 2025. Žalobce navrhuje, aby soud provedl důkazy předkládanými listinami. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč je celkem 53 500 Kč, nejpozději splatných dne 23. 6. 2025.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání se žalovaný, žalobce ani jeho právní zástupce dne 30. 4. 2026 nedostavili, ač byli řádně a včas předvoláni. Na základě právě uvedeného soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl na podkladě provedeného dokazování a obsahu spisu s tím, že postup dle § 110 o.s.ř. soud nepovažoval za účelný.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním:

4. Z listiny „smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ ze dne 15. 4. 2025 soud zjistil, že jako smluvní strana je zde uveden žalobce a žalovaný jako klient, kdy předmětem této smlouvy je závazek žalobce poskytnout klientovi, tj. žalovanému, za podmínek stanovených níže, úvěr, který je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez stanovení konkrétního podnikatelského účelu využití úvěru. Žalovaný je ve smlouvě identifikován adresou místa podnikání , adresa, , datem narození a IČ: , IČO žalovaného, a dalšími kontaktními údaji. Klient se zavazuje úvěr věřiteli splatit a zaplatit věřiteli poplatky, jakož i další pohledávky dle této smlouvy. Částka jistiny úvěru činí 30 000 Kč, doba trvání: 70 dnů ode dne čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru: 1% denně z nesplaceného zůstatku jistiny, konečné datum splatnosti: 23. 6. 2025. Tato listina je opatřena podpisem osoby jednající za žalobce. Za žalovaného není opatřena podpisem ani žádným jiným prostředkem způsobilým podpis nahradit. U nadpisu „podpis klienta“ v závěru smlouvy je uvedeno pouze datum 15. 4. 2025 a kód SMS verifikace: 4324. Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR, výpisu z ARES soud zjistil, že u žalovaný místem podnikání do 10. 6. 2025 na uvedené adrese.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 4. 2025 soud zjistil, že tímto společnost , právnická osoba, . potvrzuje, že z účtu žalobce odešla platba ve výši 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 15. 4. 2025. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 17. 3. 2026 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je účtem, jehož majitelem je žalovaný, dne 15. 4. 2025 je evidována příchozí platba ve výši 30 000 Kč, odesílatelem byla společnost , Anonymizováno, .

6. Z výzvy před podáním žaloby z 31. 10. 2025 ve spojení s potvrzením o podání ze dne 5. 11. 2025 soud zjistil, že touto vyzývá žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužných částek do tří dnů. Uvedená listina byla žalovanému zaslána dne 5. 11. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě.

7. Z listiny: , jméno FO, , informace o platbách soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Soud nevzal za prokázáno, že by mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobce sice předložil k důkazu listiny nadepsané jako „smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ ze dne 15. 4. 2025, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalobcem s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text těchto smluv odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě – internet, tedy pomoci prostředků komunikace na dálku, žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána, uzavřena, jak je tvrzeno v žalobě, když předložené listiny žalobce takovými listinami, dle názoru soudu nejsou. Soud byl připraven žalobce poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavil. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání.

9. Soud vzal za prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet částku ve výši 30 000 Kč, a to dne 15. 4. 2025. Soud vzal za prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů, a to výzvou ze dne 31. 10. 2025, která byla žalovanému odeslána dne 5. 11. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě, která je adresou dřívějšího místa podnikání žalovaného.

10. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě právě uvedeného tak soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění bez prokázaného právního důvodu, a to částku 30 000 Kč dne 15. 4. 2025 převodem na jeho účet, žalovaný nezaplatil ničeho (což žalobce nijak neprokazoval, nicméně ani žalovaný netvrdil a neprokazoval žádné úhrady, které by žalobcem či jeho předchůdcem zohledněny nebyly nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 30 000 Kč, představující v souladu s žalobním návrhem žalobce, jímž je soud vázán, žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky.

13. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobci podle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, také právo na zákonné úroky z prodlení za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy – viz shora) a žalovaný byl podle 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2025 odeslanou dne 5. 11. 2025, která mu byla za použití § 573 o. z. doručena do jeho dispoziční sféry dne 10. 11. 2025, žalovaný byl s ohledem na předchůdcem žalobce uvedenou třídenní lhůtu k plnění od doručení výzvy povinen plnit do 13. 11. 2025. Lze tak shrnout, že od 14. 11. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou žalované částky žalobci. Úroky z prodlení pak soud přiznal ve výši 11,5 % ročně ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

14. Na základě právě uvedeného tak soud žalobě vyhověl pro částku ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 14. 11. 2025 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

15. Částku dle výroku ad. I tohoto rozsudku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, kdy toto odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem. Jde o základní zákonnou lhůtu k plnění, kdy ke stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

16. Výrok ad. III tohoto rozsudku týkající se náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy poměr procesního úspěchu stran a jejich procesního neúspěchu byl v zásadě srovnatelný.

17. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 2 140 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 2 675 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku ve výši 535 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).