31 C 194/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 40 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 450 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení -) částky ve výši 11 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 341,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 602,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky 4 350 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) částky ve výši 7 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 303,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 876,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 855,28 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 5 055,28 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 855,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) částky ve výši 8 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 183,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 516,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 353,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 353,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, <b>zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 402 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 40 200 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou došlo dne 20. 12. 2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávná pro uzavření Smlouvy a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 27. 12. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 1. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 30. 1. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 30. 1. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne 31. 1. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 4 350 Kč, z toho: - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 100 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 1 215,50 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 034,50 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 11. 2019. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 21 750 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, - dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 784,50 Kč a - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 965,50 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 21 750 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 750 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 6 602,07 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 341,04 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 6 602,07 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 31. 1. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 341,04 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 7. 2. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou došlo dne 30.09.2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 7. 10. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 11. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 10. 11. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 10. 11. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7.855,28 Kč ode dne 11. 11. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 7 200 Kč, z toho: - na jistinu 2 144,72 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 400 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 655,28 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 11. 2019. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 10 200 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 7 855,28 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 344,72 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 10 200 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 855,28 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 344,72 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 3 876,64 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 303,34 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 855,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 855,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 876,64 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 855,28 Kč od 11. 11. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 303,34 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 855,28 Kč od 18. 11. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovanou došlo dne 1. 7. 2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. K tomuto žalobce tvrdil totožná skutková tvrzení jako ke druhé ze smluv (viz. shora). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 8. 7. 2016, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 8. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 11. 8. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 11. 8. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 6 353,52 Kč ode dne 12. 8. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 17 850 Kč, z toho: - na jistinu 8 646,48 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 100 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 103,52 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 11. 2019. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 8 250 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 6 353,52 Kč, - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 896,48 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 8 250 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 353,52 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 896,48 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 3 516,46 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 183,46 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 353,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6 353,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 516,46 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 353,52 Kč od 12. 8. 2017 do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 183,46 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 353,52 Kč od 19. 8. 2017 do data postoupení 29.11.2019. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 31. 8. 2021 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Jednání bylo k žádosti žalobce odročeno za účelem vyčkání reakce na poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. na 26. 10. 2021. Žalovaná se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované, soud dokončil dokazování a vynesl rozsudek ve znění uvedeném ve výrokové části shora. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že původní obchodní firma této společnosti byla do [datum] [právnická osoba], s tím, že na tuto společnost přešlo jako na nástupnickou společnost v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti [právnická osoba] [IČO].

6. Z karty zákazníka – hodnocení bonity/žádosti o zápůjčku ze dne 1. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o osobních a majetkových poměrech. U žalované je kromě adresy trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec] – [část obce], uvedena adresa pro výběr splátek: [ulice a číslo], [obec] – [část obce].

7. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 1. 7. 2016 včetně smluvních podmínek soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kdy žalované byla tato částka poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku včetně úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 26 100 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu.

8. Z karty zákazníka – hodnocení bonity/žádosti o zápůjčku ze dne 29. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o osobních a majetkových poměrech. U žalované je kromě adresy trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec] – [část obce], uvedena adresa pro výběr splátek: [ulice a číslo], [obec] – [část obce].

9. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 30. 9. 2016 včetně smluvních podmínek soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy žalované byla tato částka poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku včetně úroku ve výši 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku 17 400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu.

10. Z karty zákazníka – hodnocení bonity/ žádosti o zápůjčku ze dne 20. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o osobních a majetkových poměrech. U žalované je kromě adresy trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec] – [část obce], uvedena adresa pro výběr splátek: [ulice a číslo], [obec] – [část obce].

11. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 12. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku včetně úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku ve výši 3 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 26 100 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 11 288 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, částka ve výši 3 712 Kč byla použita na úhradu závazků dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo].

12. Z přehledu plateb ke smlouvě [číslo] ve spojení se-mailem ze dne 14. 9. 2021 soud zjistil, že je zde evidována úhrada na tuto smlouvu dne 16. 12. 2016 ve výši 3 712 Kč.

13. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně výňatku z přílohy soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupitel a žalobce jako postupník, touto byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] ze dne 30. 9. 2016, ze smlouvy [číslo] ze dne 1. 7. 2016, ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 12. 2016.

14. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 ve spojení s podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávek ze smluv na žalobce, současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 12. 2019 na adresu [adresa].

15. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k dlužné úhradě částky do 7. 5. 2020 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 1. 5. 2020 na adresu [adresa].

16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

19. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, věřitel při uzavření smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

22. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 24. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele dle ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

26. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

27. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze zákaznickou kartu ze dne 1. 7. 2016 a ze dne 29. 9. 2016, žádné další důkazy, zejména na ni navazující ověřené dokumenty od žalovaného nedoložil. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu žalobce rekapituloval svá skutková tvrzení a doložil kartu zákazníka ze dne 20. 12. 2016. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 1. 7. 2016, smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 30. 9. 2016 a smlouvy spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 12. 2016 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

28. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy o půjčce [číslo] tj. dne 1. 7. 2016 částku ve výši 15 000 Kč, a to částku 11 288 Kč v hotovosti a částku ve výši 3 712 Kč na refinancování jiného závazku žalované u předchůdce žalobce. Dále soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy o půjčce [číslo] tj. dne 30. 9. 2016 částku ve výši 10 000 Kč. Dále soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] tj. dne 20. 12. 2016 částku ve výši 11 288 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena předchůdcem žalobce shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019 odeslaným dne 13. 12. 2019 na kontaktní adresu, na které aktuálně žalovaná převzala proti podpisu písemnosti odeslané soudem; v tomto oznámení byl rovněž žalovaný poprvé vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 30. 4. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020, kdy toto jí bylo odesláno poštou na stejnou adresu dne 1. 5. 2020.

29. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 12. 2016, a to částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 4 350 Kč (což žalobce pouze tvrdil, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Dále soud v řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 30. 9. 2016, a to částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 7 200 Kč (což žalobce pouze tvrdil, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatných smluv poskytl žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplaceným částem jistin ve výši 10 650 Kč dle smlouvy ze dne 20. 12. 2016 (tj. 15 000 Kč minus 4 350) a ve výši 2 800 Kč dle smlouvy ze dne 30. 9. 2016 (tj. 10 000 Kč minus 7 200 Kč), tj. celkem ve výši 13 450 Kč. Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou – oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, která jí byla odeslána dne 13. 12. 2019 na kontaktní adresu, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované dne 18. 12. 2019; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do 28. 12. 2019. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 13 450 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 29. 12. 2019 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

30. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

31. Ve zbývajícím rozsahu – tj. pokud se žalobce domáhal dle smlouvy ze dne 30. 9. 2016 a ze dne 20. 12. 2016 zaplacení částky ve výši 11 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 341,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 602,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky 4 350 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, částky ve výši 7 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 303,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 876,64 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 855,28 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 5 055,28 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 855,28 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

32. Dále již žalobci nelze v rámci tohoto řízení přiznat ničeho. Předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření neplatné smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 1. 7. 2016 částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku ve výši 17 850 Kč. Žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované. V této věci však dle této smlouvy žalobci nelze přiznat již pouze na základě matematického srovnání předchůdcem žalobce poskytnuté částky ve výši 15 000 Kč a žalovanou uhrazené částky celkem ve výši 17 850 Kč ničeho, kdy na straně žalované žádné bezdůvodné obohacení, k jehož vrácení by mohl soud žalovanou zavázat, nebylo prokázáno. Na základě uvedeného tak soud žalobu, pokud se jí žalobce podle této smlouvy domáhal zaplacení částky ve výši 8 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 183,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 516,46 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 353,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 353,52 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozsudku.

33. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.

34. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 1 608 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 2 010 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 402 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).