31 C 195/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 472,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 10 708,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 708,01 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 25. 11. 2021 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši 4 613,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 321,16 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do 22. 8. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 613,15 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 10 708,01 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 233,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 920,52 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, částky 8 150,86 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 25. 11. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 23 472,02 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 26. 10. 2018 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“), v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru (dále jen jako„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy, k tomu prosím vizte poslední větu 2. odstavce na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 17 184 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 37 184 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 26. 12. 2019. Ke sjednané odměně za inkaso splátek žalobce doplňuje, že civilní kolegium Nejvyššího soudu České republiky ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 203/2013 ze dne 23. 4. 2014 zaujalo názor, že ujednání o poplatku za správu úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje výčet činností, za něž je poplatek sjednán a že na ujednání o poplatku se nevztahuje zákaz těch ujednání ve spotřebitelských smlouvách, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rovněž uvedl, že je nerozhodné, zda předmětný poplatek kryje též náklady na vnitřní činnost úvěrového věřitele, zda úvěrový věřitel poskytl úvěrovému dlužníku konkrétní protiplnění, nebo zda správu úvěru vykonává převážně ve svém zájmu a že na správě úvěru má zájem nejen sám věřitel, ale rovněž spotřebitel. Také Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 neshledal poplatek za sjednání úvěru protiústavním, když obecný soud dospěl k závěru, že jde o běžný paušální poplatek hrazený vedle sjednaných úroků v rámci komplexního právního vztahu a že není možné požadovat, aby ke každé jednotlivé povinnosti byla synallagmaticky navázána povinnost druhé smluvní strany, a konstatoval, že smyslem ochrany spotřebitele je zejména chránit spotřebitele před skrytým ujednáním, přičemž je potřeba respektovat smluvní volnost stran. Na základě tohoto tedy soud přiznal žalobci právo na zaplacení poplatku za správu úvěru. Výše uvedené je dle právního názoru žalobce možno aplikovat i ohledně sjednané odměny za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady, tj. příslušenství, původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Žalobce doplňuje, že smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení jeho bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaná získala z dokumentu„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, kdy seznámení se s obsahem tohoto dokumentu žalovaná potvrdila připojením vlastnoručního podpisu na uvedený dokument. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, a to tím, že do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Žalovaná uhradila částku ve výši 9 291,99 Kč, která odpovídá 3 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, a to dle Předpisu splátek tvořícího přílohu [číslo] smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 4 678,84 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 4 613,15 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 27 892,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 15 321,16 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 12 570,85 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 26. 12. 2019. Ode dne 27. 12. 2019 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou shora uvedené částky. V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 5. 8. 2021. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 47 071,74 Kč a skládala se z: - nesplacené jistiny ve výši 15 321,16 Kč, - nesplaceného smluvního úroku 1 125,28 Kč, - nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 7 351,05 Kč, - nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 394,13 Kč, - nesplaceného inkasního poplatku 2 700,39 Kč, - postoupeného sankčního poplatku 1 500 Kč, - postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, - postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 485,05 Kč po celkové splatnosti závazku, - postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 194,68 Kč, - postoupené smluvní pokuty ve výši 9 500 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobce učinil rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalované neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovanou tak bude následující: - nesplacená jistina 15 321,16 Kč, - nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 125,28 Kč, - nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 7 351,05 Kč, - nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 394,13 Kč, - nesplacený inkasní poplatek 2 700,39 Kč, - postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 3 349,67 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 27. 12. 2019 do 11. 6. 2021, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 15 321,16 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. K uvedenému prosím vizte prostřední sloupec textu na 2. straně smlouvy pod nadpisem„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“, příp.„ Splatnost úvěru a výše úroku“ - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 233,11 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 27. 12. 2019 do 11. 6. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 15 321,16 Kč, - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, odůvodnění viz níže - smluvní pokuta ve výši 8 150,86 Kč, k odůvodnění výpočtu smluvní pokuty prosím vizte text k nároku [číslo]. K úročení jistiny půjčky i po datu konečné splatnosti úvěru žalobce uvádí, že kupříkladu komentář C. H. Beck k ustanovením § 2392 odst. 1, jenž upravuje úročení zápůjčky uvádí, že úroky se platí za dobu od přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem do vrácení půjčených peněžních prostředků. Není-li však doba, za kterou se mají platit úroky, smluvně upravena, vydlužitel je povinen platit úroky do doby skutečného splacení zápůjčky; je povinen platit úroky i za dobu, ve které je v prodlení s vrácením zápůjčky (viz LAVICKÝ, Petr. Občanský zákoník: komentář. Praha: C.H. Beck, 2015. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400 -287-8). Žalobce dále podpůrně odkazuje na § 11 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný do 30. 11. 2016, v němž je uvedeno, že došlo-li k odstoupení podle odstavce 1, je spotřebitel povinen věřiteli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit jistinu. V tomto případě je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena. Dále pak žalobce odkazuje na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nahradil zákon č. 145/2010 Sb., který rovněž upravuje úročení jistiny pohledávky až do jejího splacení. K uvedenému prosím vizte § 118 odst. 4 písm. b):„ Došlo-li k odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen poskytovateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit úrok ve výši, na kterou by poskytovateli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena“. Zákon sice řeší situaci, kdy došlo k odstoupení od smlouvy, avšak žalobce má za to, že v kombinaci s výkladem v komentáři a v souladu s principem per analogiam legis se uvedená formulace dá aplikovat i na období prodlení dlužníka. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobci postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 15 920,52 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku 1 125,28 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 7 351,05 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 394,13 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 700,39 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 3 349,67 Kč. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobci postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu, viz výše. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 20. 7. 2021 z jistiny ve výši 15 321,16 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovanou žalobce uvádí, že nejprve vyvíjel snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 17. 8. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobce na sděleném telefonním čísle. Zároveň byla žalovaná informována o tom, že v případě její nesoučinnosti bude žalobce nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejichž výši byla žalovaná v dopise informována (k uvedenému prosím vizte poslední stranu dopisu): - Odchozí dopis 39 Kč, - Odchozí dopis doporučeně 50 Kč, - Odchozí telefonický hovor 72 Kč, - Osobní návštěva 217 Kč. Přílohou tohoto žalobního návrhu je i dokument nazvaný Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, který obsahuje výčet provedených úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, na které se vztahuje shora uvedený ceník. V rámci tohoto žalobního návrhu pak žalobce ku prospěchu žalované nenárokuje náhradu za všechny úkony uvedené ve výpisu, ale pouze za část z nich, a to z důvodu přiměřenosti a účelnosti takových nákladů. Žalobce nárokuje přiznání nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky v celkové výši 690 Kč, za odeslaný obyčejný dopis v počtu 1, za odeslaný doporučený dopis v počtu 0, za odchozí (spojené) telefonické hovory v počtu 0 a cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 3. Žalobce doplňuje, že kopie obyčejně zaslaných dopisů jsou přílohou tohoto návrhu, dále pak, že žalobce může na vyžádání soudu poskytnout soubor se zvukovým záznamem hovoru se žalovaným, jsou-li náklady za takový úkon tímto žalobním návrhem nárokovány. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli v souladu se 4. odstavcem na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobce ku prospěchu žalované požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 15 321,16 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 27. 12. 2019 do 11. 6. 2021. Žalobce tak po žalované nárokuje úhradu smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 8 150,86 Kč Smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobce tak učinil z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na ustanovení § 168 odst. 1 téhož zákona.

2. Podáním ze dne 5. 9. 2022 žalobce k výzvě soudu doplnil, že smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne 26. 10. 2018, tj. za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 86 odst. 1 citovaného zákona uvádí, že "poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet." V odst. 2 je uvedeno, že "poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy." Schopnost žalované splácet byla ověřovaná právním předchůdcem žalobce, a to společností [právnická osoba], [IČO], na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaná je při žádosti o úvěr povinna uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdila svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta, tedy 20 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 12 224 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaná byla v takové finanční situaci, která jí umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 2 656 Kč. Žalované tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jejích tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 9 500 Kč, kterými mohla volně disponovat. Za dané situace tak nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. Dále prosím vizte první stranu Žádosti o úvěr, kde jsou v sekci nazvané„ Doložení příjmu žadatele“ vypsány dokumenty, které byly žalovanou předloženy obchodnímu zástupci původního věřitele k ověření totožnosti a měsíčních výdajů žalované. Takový postup je možné označit za postup při němž byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. Zároveň je nutno přihlédnout i k celkové splatné výši spotřebitelského úvěru. Žalobce uvedené dokumenty soudu zasílá v příloze tohoto přípisu. Nad výše uvedené žalobce doplňuje, že osoba žalované nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla osoba žalované v takovém rejstříku vedena. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce za to, že nadevší pochybnost prokázal řádné posouzení a prověření bonity žalované pro účely poskytnutí spotřebitelského úvěru žalované v požadované výši.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. K ústnímu jednání dne 6. 10. 2022 se žalovaná nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Žalobce svou nepřítomnost u jednání omluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 11. 10. 2022, kdy soud v nepřítomnosti účastníků řízení vynesl rozsudek ve znění uvedeném ve výrokové části. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. U žalované je uvedena adresa trvalého pobytu: [adresa], která je totožná s kontaktní adresou. Je zde uvedeno, že příjem žalované činí 20 936 Kč, rodičovský příspěvek, výživné 8 780 Kč, náklady na bydlení a energie činí 4 500 Kč měsíčně, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 11 000 Kč, splátky dalších půjček 1 992 Kč měsíčně. Dále je uvedeno, že žalovaná má více než 3 vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, není uvedena žádná osoba, s níž by vedla společnou domácnost, je svobodná.

7. Ze sdělení o změně výše dávek pěstounské péče ze dne 7. 12. 2017 včetně přílohy soud zjistil, že žalované je oznamována změna výše dávek pěstounské péče - odměny pěstouna a příspěvku na úhradu potřeb dítěte – 2 x od ledna 2018. Z fotokopií poštovních poukázek ze dne 14. 8. 2018 – 2 x, 13. 9. 2018, ze dne 14. 9. 2018, ze dne 15. 10. 2018, ze dne 16. 10. 2018 soud zjistil, že žalované byla vyplacena 14. 8. 2018 odměna pěstouna ve výši 12 390 Kč za 7/ 2018, dne 14. 8. 2018 částka ve výši 21 210 Kč (příspěvek na úhradu potřeb – 2x a rodičovský příspěvek – za 7/ 2018), dne 13. 9. 2018 odměna pěstouna ve výši 6 564 Kč za 8/ 2018, dne 14. 9. 2018 částka ve výši 21 210 Kč (příspěvek na úhradu potřeb – 2x a rodičovský příspěvek za 8/ 2018), dne 15. 10. 2018 odměna pěstouna ve výši 6 564 Kč za 9/ 2018, dne 16. 10. 2018 částka ve výši 21 210 Kč (příspěvek na úhradu potřeb – 2x a rodičovský příspěvek za 9/ 2018). Ze smlouvy o nájmu ze dne 1. 3. 2018 včetně evidenčního listu soud zjistil, že žalovaná je povinna za byt na adrese trvalého pobytu hradit nájemné ve výši 3 547 Kč měsíčně, včetně některých služeb dle evidenčního listu celkem částku ve výši 5 667 Kč měsíčně. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad] [anonymizováno] č.j. [číslo jednací] ze dne 20. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná je zde uvedena v pozici povinného, jde o vyčíslení nákladů exekuce s poznámkou, nechť již není nic hrazeno, kdy exekuce byla zcela vymožena.

8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2018, včetně přílohy [číslo] – předpis splátek a vč. Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 10. 2018 vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jako zákazníkem - dlužníkem v postavení spotřebitele dne 26. 10. 2018 smlouvu o úvěru, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 20 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 17 184 Kč, zahrnující úrok ve výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč, poplatek za inkaso splátek v hotovosti v bydlišti ve výši 3 600 Kč, tj. celkem 37 184 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou [adresa].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, vč. listiny [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] a potvrzení ze dne 30. 7. 2021, vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 9. 8. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] tímto sdělením, které žalované zaslala dne 9. 8. 2021 na shora označenou adresu uvedenou ve smlouvě, oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby do 1. 11. 2021. Tato výzva byla zaslána žalované dne 30. 10. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě.

12. Z výzvy ze dne 17. 8. 2021, přípisu: předání do advokátní kanceláře ze dne 6. 9. 2021 soud zjistil, že jimi mínil žalobce vyzvat žalovanou k úhradě dlužných částek. Z listiny: výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 22. 11. 2021 soud zjistil, že je zde evidováno odeslání dopisu žalované dne 6. 9. 2021 a návštěva žalované terénním pracovníkem žalobce dne 2. 11. 2021, dne 8. 11. 2021, dne 17. 8. 2021, dne 20. 8. 2021, dne 8. 9. 2021.

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

21. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

22. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

23. Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet, avšak toto posouzení bylo pouze formální. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce šetřil příjmovou stránku žalované, kdy si nechal doložit doklady o výplatě dávek hrazených státem, v žádosti je uvedena jako příjem částka ve výši 20 936 Kč. Uvedené neodpovídá údajům zjištěným z poštovních poukázek, z nichž plyne částka odpovídající příjmu žalované nižší, kdy odměna pěstouna byla vyplacena ve výši 12 390 Kč za 7/ 2018, a vždy ve výši 6 564 Kč za 8/ 2018 a 9/ 2018. Pokud byly žalované vyplaceny příspěvky na úhradu péče či výživné tvrzené ve výši 8 780 Kč a doložené poštovními poukázkami ve vyšší částce (kdy není zřejmé, v jaké výši je vyplácen rodičovský příspěvek, který je vždy do částky 21 210 Kč rovněž zahrnut), pak toto je částka, kterou dle názoru soudu nelze zahrnout jako příjem žalované, kdy je určen na úhradu potřeb osoby, o kterou žalovaná pečuje. U výdajů na bydlení a energií je v žádosti uvedena částka 4 500 Kč, k ověření této částky byla doložena podnájemní smlouva a evidenční list, z nichž plyne k úhradě částka ve výši 5 667 Kč měsíčně, tj. částka o 1 167 Kč vyšší. S ohledem na další výdaje žalované uvedené v žádosti (na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 11 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 992 Kč) je tak zřejmé, že žalovaná nedisponovala dostatečným příjmem k úhradě splátek, kdy absentuje údaj o jakékoli osobě ve společné domácnosti s žalovanou, která by disponovala příjmem a na nákladech se tak mohla podílet. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však dobrovolnou neúčastí u tohoto jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2018 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

24. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 20 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží, toto postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, rovněž byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jak konstatováno shora.

25. Soud nevzal za prokázané, že by listiny: výzva ze dne 17. 8. 2021, přípis: předání do advokátní kanceláře ze dne 6. 9. 2021 byly odeslány do dispoziční sféry žalované, kdy žádný doklad v tomto směru soudu předložen nebyl. Dále nebyla prokázána realizace tvrzených návštěv terénního pracovníka u žalované, kdy žádný důkaz v tomto směru soudu předložen ani označen nebyl. Soud byl připraven žalobce poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavil.

26. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 20 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 9 291,99 Kč (což žalobce pouze tvrdil, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 10 708,01 Kč (tj. 20 000 Kč minus 9 291,99 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce poprvé prokazatelně vyzval žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ oznámením o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, která jí byla odeslána dne 9. 8. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované dne 12. 8. 2021; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 10 dnů od doručení výzvy, tj. do 22. 8. 2021. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 10 708,01 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 8. 2021 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

27. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, kdy se jedná o základní lhůtu k plnění a ke stanovení lhůty odlišné soud neměl podmínky (§ 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem).

28. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

29. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla vůči žalobci požadovat, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.