31 C 200/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 640,68 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši 9 640,68 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 587,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 736,48 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 5 750 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 5 750 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 62 Kč, s to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 9 640,68 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 26. 2. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 11 Podmínek, žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 4 640 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 832 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 009 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 1. 2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 7. 3. 2017. Ke dni 16. 7. 2017 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 5 750 Kč a dlužný poplatek částku 3 890,68 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 5 750 Kč dále úrokem ve výši 29% ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 7. 1. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 250 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 14. 6. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 14. 6. 2018 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 14 882,03 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 14 882,03 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 9 640,68 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 750 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 890,68 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 736,48 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 587,59 Kč, - úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 750 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 750 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 736,48 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 750 Kč od 7. 1. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 14. 6. 2018. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 587,59 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 750 Kč od 15. 3. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 14. 6. 2018. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná soudu zaslala podání ze dne 4. 8. 2021, které nebylo podepsáno, v němž vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Následně soud žalovanou poučil o nedostatku tohoto podání – chybějícím podpisu a o způsobu opravy této vady, usnesením č.j. 31 C 200/2021 – 19 ze dne 6. 8. 2021 s poučením, že k tomuto podání soud nebude přihlížet, nebude-li vada podání odstraněna.

3. První jednání se ve věci konalo dne 31. 8. 2021. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Přítomný žalobce na žalobě setrval, navrhl vyhovění žalobě v celém rozsahu vydání rozsudku pro zmeškání. Na základě uvedeného soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované. Rozsudek pro zmeškání soud v dané věci nevydal, kdy toto nepovažoval s ohledem na nároky uplatněné žalobou a vyjádření žalované za adekvátní řešení věci. Soud toto jednání odročil za účelem vyhlášení rozhodnutí na 2. 9. 2021, kdy soud v nepřítomnosti účastníků řízení vynesl rozsudek ve znění uvedeném ve výrokové části shora.

4. Soud konstatuje, že v mezidobí bylo soudu doručeno podání žalované ze dne 26. 8. 2021 opatřené vlastnoručním podpisem, kdy žalovaná opakovaně namítla promlčení pohledávky, jelikož uplynula promlčecí doba, žádala o úplné smazání dluhu. Žalovaná tak zhojila v soudem stanovené lhůtě vadu podání ze dne 4. 8. 2021, kdy k tomuto podání tedy soud byl povinen k datu rozhodnutí soudu přihlédnout. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 2. 2017 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne 26. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 6 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 6 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 4 640 Kč, zahrnující úrok ve výši 799 Kč, částku za zpracování a flexibilní splácení ve výši 1 832 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 009 Kč), tj. celkem 10 640 Kč v 44 týdenních splátkách ve výši 237 Kč, a 45. splátce ve výši 212 Kč, první splátku byla žalovaná povinna zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou pobytu: [ulice], [obec].

7. Z tabulky umoření k této smlouvě soud zjistil, že je evidována platba ve výši 250 Kč dne 28. 2. 2017.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek - str. [číslo] vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle smlouvy o zápůjčce [číslo] žalobci.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 ve spojení s podacím lístkem ze dne 13. 7. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalované zaslal dne 13. 7. 2018 na adresu [adresa], oznámil žalované postoupení pohledávky ze smlouvy na žalobce. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020 ve spojení s poštovním lístkem ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 19. 3. 2020. Tato výzva byla zaslána žalované dne 13. 3. 2020 na adresu [adresa].

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle věty první § 609 OZ nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

14. Podle § 610 odst. 1 OZ K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

15. Podle § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 OZ právo může být vyvoláno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Podle § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání.

17. Podle § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

20. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 22. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

24. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

25. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

26. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením neoznačil ani nedoložil žádné důkazy, zejména kartu zákazníka a na ni navazující ověřené dokumenty od žalované. Soud poučil žalobce u ústního jednání dne 31. 8. 2021 dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 2. 2017 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

27. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy dne 26. 2. 2017 částku ve výši 6 000 Kč, žalovaná na tuto smlouvu zaplatila celkem 250 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží. Soud vzal za prokázáno, že žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě výzvou - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, a to ve lhůtě do 10 dnů od doručení výzvy, kdy tato jí byla odeslána poštou dne 13. 7. 2018. Žalovaná byla rovněž vyzvána k úhradě před podáním žaloby výzvou ze dne 12. 3. 2020, která jí byla odeslána dne 13. 3. 2020.

28. Soud konstatuje, že žalobě nelze vyhovět ani zčásti, kdy žalovaná namítla promlčení nároků podle této smlouvy a soud posoudil tuto námitku jako důvodně vznesenou. Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované podle této neplatné smlouvy v hotovosti dne 26. 2. 2017 částku ve výši 6 000 Kč. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy, nutno konstatovat, že nebyl platně sjednán ani splátkový kalendář. Nebyla-li tedy platně sjednána lhůta k plnění – tj. k vrácení finančních prostředků žalovanou, mohl předchůdce žalobce ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ požadovat plnění ihned a žalovaná byla povinna splnit bez zbytečného odkladu. Předchůdce žalobce byl – objektivně posuzováno - oprávněn poprvé vyzvat žalovanou k vrácení finančních prostředků již v den následující po jejich poskytnutí, a žalovaná je byla povinna bez zbytečného odkladu vrátit. V tomto směru je nepodstatné, že předchůdce žalobce reálně poprvé prokazatelně vyzval žalovanou k plnění až v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 (k tomuto srov. např. závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 345/2002 nebo sp. zn. 33 Odo 665/2002, které lze vztáhnout i na výklad ustanovení OZ účinného od 1. 1. 2014). Dle názoru soudu již k datu uzavření smlouvy předchůdce žalobce měl a mohl vědět, že smlouva není sjednávána platně (toto soud dovozuje z již k datu uzavření smlouvy existující judikatury k prověřování úvěryschopnosti žadatele o úvěr – viz. např. shora citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Dnem následujícím po uzavření smlouvy – tj. dne 27. 2. 2017 - začala běžet tříletá promlčecí lhůta. Pokud tedy žalobce uplatnil nároky podle této absolutně neplatné smlouvy žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021, stalo se tak nepochybně až poté, co tato promlčecí lhůta uplynula. Lze tak uzavřít, že námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k nárokům z této smlouvy byla vznesena důvodně. Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku.

29. Výrok ad. II. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci procesně neúspěšný. Procesně úspěšné žalované vznikl nárok na náhradu nákladů, kdy dle obsahu spisu žalované vznikly hotové výdaje odpovídající poštovnému za dvě zásilky adresované soudu celkem ve výši 62 Kč (tj. 19 Kč + 43 Kč). Tuto částku soud žalované přiznal na náhradě nákladů řízení. Žalobce je povinen tuto částku žalované zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, což odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

30. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši xanon [číslo]. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 000 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. III tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).