31 C 200/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 76 833 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 582 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 582 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba došlá Okresnímu soudu v Přerově dne 28. 6. 2022, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 66 251 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 76 833 Kč od 1. 2. 2022 do 14. 7. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 66 251 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 768 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Přerově dne 28. 6. 2022, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 76 833 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaný mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 2. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen "smlouva"), ve které si ujednali, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek dále uvedených ve smlouvě. Žalovaný ve smlouvě uvedl číslo [číslo obč. průkazu]. Žalovaný při uzavírání Smlouvy poskytl žalobci kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti. Žalobce dále prověřoval úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu, přičemž došel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že žalovaný je tak schopen splácet pravidelné splátky úvěru. Na podkladě smlouvy poskytl žalobce žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 33 600 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaný uvedl ve smlouvě. Pokud i přesto nebude mít soud za prokázané, že peněžní prostředky byly poskytnuty žalovanému, navrhuje žalobce, aby si soud dle ustanovení § 128 o.s.ř. od banky vyžádal informace o majiteli tohoto bankovního účtu jako skutečnost významnou pro řízení a rozhodnutí, k níž žalobce nemá přístup. V bodě 4.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru (dále jen "minimální splátka"), která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Pokud je dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Bylo ujednáno, že žalovaný má právo kdykoliv splatit i částku vyšší než je minimální splátka a že je žalovaný povinen platit splátky úvěru žalobci bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalobce dle bodu 4.5 smlouvy zasílá žalovanému každý kalendářní měsíc výpis z úvěru, na němž jsou uvedeny aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Výpis z úvěru je žalovanému zasílán s předstihem před datem splatnosti prostřednictvím uživatelského účtu. Žalobce a žalovaný si v bodě 5.1 smlouvy dále ujednali, že je žalovaný povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru (dále jen "poplatek za čerpání úvěru"), tedy celkem 6 720 Kč. Tento poplatek má pokrýt náklady žalobce související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků ze strany žalobce, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. V bodě 5.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V bodě 6.1 a násl. smlouvy je sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému úvěru činí 59 168 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V bodě 6.6 smlouvy je sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení (dále jen„ Účelně vynaložené náklady“). Žalobce uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně (100 Kč + DPH) za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle čl. 4 mandátní smlouvy ze dne 29. 5. 2013. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobce eviduje k dnešnímu dni částečnou úhradu žalovaného v celkové výši 23 018 Kč. V souladu s čl. 6 smlouvy byla případná částečná úhrada použita na úhradu pohledávek žalobce v následujícím pořadí: 1. příslušenství, poplatky za čerpání úvěru a smluvní pokuty v pořadí tak, jak vznikla jejich splatnost; 2. jistina úvěru po částech odpovídajících jednotlivým čerpáním jistiny v pořadí tak, jak docházelo k čerpání jednotlivých částí jistiny. Pokud však již došlo k zaúčtování peněžních prostředků na určitou část jistiny dle bodu 2 předchozí věty, a tato část jistiny nebyla doposud zcela doplacena, zaúčtují se veškeré další peněžní prostředky přijaté od Klienta přednostně na tuto část jistiny – po doplacení této části jistiny se dále pokračuje v pořadí dle předchozí věty. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, a je tak od 1. 2. 2022 v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 76 833 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky - předžalobní upomínka, a to dne 5. 5. 2022. Žalovaný ovšem do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.

2. Žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 31. 8. 2022 tak, že co se týče splácení úvěru, sděluje žalobce, že v bodě 4.1 a násl. Smlouvy je sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru (dále jen„ minimální splátka“), která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činí 300 Kč. Pokud je dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, je výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. První splátka úvěru tak činila 1 200 Kč a byla splatná k 31. 3. 2021. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti povinen posuzovat zejména schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména po nahlédnutí do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí - žalobce u žalovaného nenašel žádný negativní záznam. Dále je úvěruschopnost žalovaného posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, konkrétně čistý příjem (27 000 Kč) a ostatní náklady žalovaného (18 000 Kč). Výši příjmů si dále žalobce ověřil z výplatní pásky žalovaného, kde je čistý příjem ve výši 28 071 Kč. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje žalovaného lze ověřit jen obtížně, ověřoval je žalobce s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta, kdy tento postup potvrzuje i odborná literatura. Z údajů uvedených na internetové stránce ČSÚ vyplývá, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti činí pro rok 2020 částku 12 500 Kč (149 810 Kč ročně děleno 12 měsíci po zaokrouhlení). Jelikož žalovaný jako výši svých nákladů uváděl částku 18 000 Kč, počítal žalobce právě s částkou 18 000 Kč. K této byly následně připočítány náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč. Žalobce úvěruschopnost žalovaného prověřil tak, že odečetl výši žalovaným deklarovaných výdajů (upravených podle reálných odhadovaných nákladů, a to včetně nákladů na spotřebitelský úvěr - viz výše) od výše žalovaným doložených příjmů – z čehož žalobce zjistil, že po odečtení měsíčních nákladů i po uhrazení minimální splátky úvěru žalovanému zůstane k dispozici alespoň dalších 8 871 Kč. Dále žalobce podrobně doplnil svá skutková tvrzení v rámci své omluvy - podání ze dne 3. 10. 2022. Doplnil, že žalovanému žalobce poskytl převodem na jeho účet částku ve výši 5 000 Kč dne 2. 2. 2021, částku ve výši 10 000 Kč dne 24. 3. 2021, částku ve výši 200 Kč dne 29. 3. 2021, částku ve výši 3 400 Kč dne 14. 4. 2021, částku ve výši 1 600 Kč dne 13. 5. 2021, částku ve výši 3 800 Kč dne 22. 6. 2021, částku ve výši 4 500 Kč dne 10. 8. 2021, částku ve výši 5 100 Kč dne 11. 10. 2021, celkem tedy 33 600 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 23 018 Kč, a to dne 22. 3. 2021 částku 1 200 Kč, částku ve výši 3 408 Kč dne 14. 4. 2021, částku ve výši 3 656 Kč dne 12. 5. 2021, částku ve výši 3 791 Kč dne 18. 6. 2021, částku ve výši 4 552 Kč dne 10. 8. 2021, částku ve výši 6 411 Kč dne 11. 10. 2021.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K ústnímu jednání konanému dne 6. 10. 2022 se žalobce ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli řádně a včas předvoláni, žalobce svou neúčast u ústního jednání omluvil a požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. S ohledem na tuto skutečnost soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. <b>Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti:</b> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce vzal soud za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Z neoznačené listiny (č.l. 23) soud zjistil, že jsou zde shrnuty základní údaje týkající se osobních poměrů žalovaného. Z výplatního pásku žalovaného (č.l. 22 spisu) soud zjistil, že k výplatě za 12/ 2020 je určena čistá mzda ve výši 28 071 Kč.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 2. 2. 2021 - dvě vyhotovení - soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobě jako věřitel a žalovaný jako klient, předmětem této smlouvy je závazek žalobce, že na požádání poskytne žalovanému peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavazuje vrátit čerpané finanční prostředky a zaplatit sjednaný úrok ve výši 20 % měsíčně (čl. 6 smlouvy) a poplatek ve výši 20% z čerpané částky úvěru (čl. 5 smlouvy) Obě listiny jsou opatřeny podpisem žalobce, jedna z listin není opatřena podpisem žalovaného, není opatřena ani žádným jiným prostředkem způsobilým podpis žalovaného nahradit (kdy je u jeho jména pouze údaj, že smlouva byla podepsána elektronicky), na druhé listině je připojen vlastnoruční podpis žalovaného. Žalovaný je identifikován jménem, příjmením, adresou trvalého pobytu: Třída [ulice], [obec], dalšími kontaktními údaji, je u něj uvedeno číslo účtu: [bankovní účet].

8. Z výpisů z účtu žalobce za [číslo] – str. 1/8, za [číslo] – str. 5, 7/8, za [číslo] – str. 2/5, za [číslo] – str. 2/5, za [číslo] – str. 5/7. Za 8/2021 – str. 2/6, za [číslo] - str. 2/8 soud zjistil, že jsou zde evidovány odchozí platby celkem ve výši 33 600 Kč na účet [bankovní účet]: dne 2. 2. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 24. 3. 2021 ve výši 10 000 Kč, dne 29. 3. 2021 ve výši 200 Kč, dne 14. 4. 2021 ve výši 3 400 Kč, dne 13. 5. 2021 ve výši 1 600 Kč, dne 22. 6. 2021 ve výši 3 800 Kč, dne 10. 8. 2021 ve výši 4 500 Kč, dne 11. 10. 2021 ve výši 5 100 Kč.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 5. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobce ve výši 79 133 Kč představující pohledávku včetně příslušenství do 10. 6. 2022.

10. Z fotokopie OP, výpisu k revolvingovému úvěru ze dne 10. 3. 2021, ze dne 12. 4. 2021, ze dne 10. 5. 2021, ze dne 10. 6. 2021, ze dne 13. 7. 2021, ze dne 10. 8. 2021, ze dne 10. 9. 2021, ze dne 11. 10. 2021, ze dne 10. 11. 2021, ze dne 10. 12. 2021, ze dne 10. 1. 2022, ze dne 10. 2. 2022, ze dne 10. 3. 2022, ze dne 11. 4. 2022, mandátní smlouvy ze dne 29. 5. 2013, podacího archu ze dne 5. 5. 2022 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí v této věci, neboť se týkaly jiného klienta.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 17. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]).

19. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

20. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

21. Soud však nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce v tomto směru tvrdil, že provedl lustraci v dostupných databázích, v tomto směru však žádný důkaz neoznačil ani nedoložil; dále tvrdil, že vycházel z žalovaným poskytnutých informací, což však samo o sobě v kontextu shora uvedeného rovněž nepostačuje, rovněž k prokázání tohoto nepostačuje sama o sobě listina – nedatovaná, jejíž obsah byl konstatován shora (čl. 23 spisu), soud vzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy zkoumal a ověřoval pouze příjmovou stránku žalovaného. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobce poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 2. 2. 2021, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

22. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobce odeslal žalovanému výzvu ze dne 5. 5. 2022, kdy v tomto směru byl sice žalobcem doložen podací arch ze dne 5. 5. 2022, avšak zásilka adresovaná žalovanému na něm uvedena nebyla. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobce poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

23. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému převodem na účet uvedený žalovaným ve smlouvě celkem částku ve výši 33 600 Kč v dílčích platbách citovaných v podrobnostech shora.

24. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 33 600 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 23 018 Kč (což žalobce pouze tvrdil a nijak neprokazoval, nicméně ani žalovaný netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § [číslo] odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 10 582 Kč (tj. 33 600 Kč minus 23 018 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ až doručením žaloby jako kvalifikované výzvy k plnění do dispozice žalovaného, a to do jeho DS dne 11. 7. 2022. Od uvedeného data byl žalovaný povinen plnit do 3 dnů (za analogické aplikace § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), tj. do 14. 7. 2022. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 10 582 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 15. 7. 2022 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

25. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

27. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.

28. Žalobce zahájil řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán a věc byla převedena do agendy C – sporné. Proto činí poplatek za žalobu částku ve výši 3 842 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce zaplatil na soudním poplatku pouze částku 3 074 Kč, proto ho soud zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 768 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV. tohoto rozsudku (dle bodu 2 položky 2 Sazebníku poplatků – přílohy shora citovaného zákona). Tuto částku je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (analogická aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).