31 C 201/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 541 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 000 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 12 541 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 351 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 393,21 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 012,58 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 012,58 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 10 012,58 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 16 541 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 1. 8. 2014 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 13 Podmínek, žalovaný výslovně prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12 541 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 916 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 850 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2015. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 1. 2015. Ke dni 21. 5. 2015 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 10 825,36 Kč a dlužný poplatek částku 7 215,64 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 012,58 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek, a to od 25. 9. 2015, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 11 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 11. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 16. 11. 2017 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 16 541 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 16 541 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 012,58 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 528,42 Kč - kapitalizovaných úroků ve výši 4 393,21 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 351 Kč, - úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 012,58 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 012,58 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4 393,21 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 19,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 012,58 Kč od 25. 9. 2015, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 16. 11. 2017. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 351 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 012,58 Kč od 28. 1. 2015, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 16. 11. 2017. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 31. 8. 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Navrhl, aby soud vyhověl žalobě vydáním rozsudku pro zmeškání. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalovaného, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud konstatuje, že ve věci nevydal rozsudkem pro zmeškání, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vydání stanovené v § 153b o.s.ř., kdy žalovaný nebyl poučen o následcích nedostavení se k jednání. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jejich procesní subjektivitu.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 8. 2014 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným jako zákazníkem v postavení spotřebitele smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 15 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 15 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 12 541 Kč, zahrnující úrok ve výši 1 916 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 7 775 Kč, tj. celkem 27 541 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 460 Kč, poslední ve výši 401 Kč. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou: [adresa].

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017, vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek- str. [číslo] vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovaným dle citované smlouvy o zápůjčce žalobci. U žalovaného je uvedena adresa: [adresa].

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017 ve spojení s podacím lístkem ze dne 6. 12. 2017 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalovanému zaslal na adresu [adresa], oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 7. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 15. 7. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 29. 7. 2020. Tato výzva byla zaslána žalovanému dne 15. 7. 2020 na adresu [adresa].

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

12. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, věřitel při uzavření smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Nedostojí-li tedy vysoce kvalifikované činnosti profesionál v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje soudní teorie i soudní praxe, při vymezení odborné péče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěry, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastává tedy takový výklad ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivně-aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smluv posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením neoznačil ani nedoložil žádné důkazy, zejména další kartu zákazníka a na ni navazující ověřené dokumenty od žalovaného. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou, proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 8. 2014, na základě kterých jsou uplatněny pohledávky vůči žalovanému v tomto řízení, pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

15. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti: částku 15 000 Kč dne 1. 8. 2014. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vzal za prokázáno, že žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena původním věřitelem oznámením zaslaným na poslední známou adresu žalovaného, soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jak citováno shora.

16. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal dále za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy částku 15 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 11 000 Kč (což žalobce neprokazoval, žalovaný však ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady, které by žalobcem či jeho předchůdcem nebyly zohledněny). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplaceným části jistiny ve výši 4 000 Kč (tj. 15 000 Kč minus 11 000 Kč). Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, která mu byla odeslána dne 6. 12. 2017, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalovaného dne 11. 12. 2017; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 10 dnů od doručení, tj. do 21. 12. 2017. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 4 000 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 22. 12. 2017 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

17. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

18. Ve zbývajícím rozsahu – tj. pokud žalobce požadoval dle těchto smlouvy zaplacení částky ve výši 12 541 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 351 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 393,21 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 012,58 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 012,58 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 10 012,58 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

19. Výrok ad III. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce v řízení byl v zásadě zcela neúspěšný a žalovanému, které náleží právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat vůči žalobci, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

20. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 800 poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 000 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).