31 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizováno titul . jméno příjmení anonymizováno ulice a číslo , PSČ obec část obce o zaplacení 3 969,85 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 2. 12. 2020, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 3 969,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 25. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 6 292 Kč k rukám zástupce žalované: [titul]. [jméno] [příjmení] – [anonymizováno], ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 2. 12. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 3 969,85 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], jakožto původní věřitel pohledávek a postupitel uzavřela dne 4. 2. 2020 Smlouvu o postoupení dluhu se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [číslo] se sídlem [adresa], [číslo] [země], jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na [právnická osoba] [anonymizováno], a to včetně pohledávky dlužníka. Dne 5. 3. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto postupitel a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze [právnická osoba] [anonymizováno] na společnost [právnická osoba], a to včetně pohledávky dlužníka. Dne 6. 10. 2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba], jakožto postupitel a věřitelem, jakožto postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno], a to včetně pohledávky dlužníka. K uzavření smlouvy o zápůjčce došlo s využitím prostředků komunikace na dálku – internetových stránek úvěrujícího [anonymizováno] [webová adresa], kde dlužník: - zvolil požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti na [anonymizováno] (nástroj, který je k dispozici na [webová adresa], a který umožňuje dlužníkovi – zájemci o poskytnutí úvěru/zápůjčky - vypočítat si náklady na úvěr v souvislosti s požadovanou výší a splatností úvěru) - úvěrová smlouva je považována za uzavřenou a akceptovanou ze strany úvěrujícího okamžikem, kdy dlužník obdržel výši úvěru, o kterou žádal na základě úvěrové smlouvy, kdy dlužník převzal zápůjčku převodem na účet. Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 27. 3. 2019, byla tedy uzavřena distančním způsobem, a to dle ustanovení § 1820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). S ohledem na toto ustanovení je umožněno uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli zpět spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 969,85 Kč. Dlužník měl tak vrátit úvěrujícímu částku 3 969,85 Kč, jak je uvedeno ve smlouvě o úvěru, a to ve lhůtě 28 měsíců. Žalobce odkazuje na Potvrzení o provedené platbě, ze kterého vyplývá, že byl žalované poskytnut úvěr na účet, který uvedl do žádosti o úvěr. Žalovaná podáním žádosti o uzavření úvěrové smlouvy původnímu věřiteli uznala, potvrdila a zaručila, že:„ poskytla společnosti [právnická osoba] pravdivé, správné a úplné informace a bude společnost [právnická osoba] co nejdříve a v každém případě nejpozději do jednoho pracovního dne informovat o jakékoliv změně těchto informací nebo v případě, že si uvědomí, že některá jí předložená informace byla mylná nebo jinak nesprávná, nepravdivá nebo neúplná“. Žalobce sděluje, že dlužník byl před uzavřením Smlouvy seznámen s podmínkami čerpání úvěru prostřednictvím Předsmluvního formuláře, ale i prostřednictvím samotné smlouvy a Základních informací o nabízeních produktech. Posouzení schopnosti dlužníka splácet předmětnou zápůjčku dlužníka spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky: Těmito kritérii jsou: (i) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, (ii) 0 zahájených exekučních řízení, (iii) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, (iv) při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, (v ) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. (vi) Při posuzování úvěruschopnosti byla osoba žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Tento závěr nijak žalovaná nevyvrátila. Naopak žalobce resp. právní předchůdce jeho úvěruschopnost zcela legitimně očekával a od počátku byl v dobré víře, když neměl důvod pochybovat o platnosti právního vztahu. Pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak neuvedla pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 969,85 Kč. Žalobce tak po žalované požaduje úhradu pohledávky 3 969,85 Kč. V souvislosti s prodlením žalované vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 3000 Kč. Žalovaná ke dni podání tohoto návrhu, tj. po postoupení pohledávky, ničeho neuhradila. Dne 12. 11. 2020 byla žalované zaslána předžalobní výzva dle §142a o.s.ř.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila odporem – podáním ze dne 28. 12. 2020 ve spojení s podáním ze dne 22. února 2021, sdělila, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Žalovaná má za to, že žalobce s odbornou péčí neposoudila, zda dlužník bude schopen úvěr splácet. V době uzavření smlouvy byla žalovaná na mateřské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek a sociální dávky. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaná nebude schopna při výdajích za bydlení a stravu úvěr splácet. Proto má žalovaná za to, že úvěrová smlouva je i s ohledem na ustálenou judikaturu neplatná a právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou je nutné posuzovat jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18.

3. K ústnímu jednání konanému dne 13. 5. 2021 se žalobce nedostavil, svou neúčast u ústního jednání omluvil a požádal, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaná na svém procesním stanovisku setrvala, navrhovala zamítnutí žaloby. Poukazovala rovněž na skutečnost, že pokud je v žalobě tvrzena splatnost 28 měsíců, pak je žaloba předčasná. S ohledem na tuto skutečnost soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z listiny„ úvěryschopnost úvěru [číslo]“ soud zjistil, že jsou zde shrnuty údaje o osobních poměrech žalované.

5. Z listiny:„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 26. 3. 2019 – 2 x včetně Souhlasu se zpracováním osobních údajů pro účely nabízení obchodu a služeb – 3 x, Souhlasu se zpracováním osobních údajů – 2x, Přílohy [číslo] – Základní informace a poučení spotřebitele, Přílohy [číslo] Formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru – 2 x, Přílohy [číslo] – vysvětlení předsmluvních informací soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost [právnická osoba] jako úvěrující či věřitel a žalovaná jako klient, předmětem smlouvy je poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč, na 28 dnů, na účet žalovaného. Smlouva je opatřena podpisem věřitele, smlouva (ani jiná listina) není opatřena podpisem žalované, není opatřena ani jiným prostředkem způsobilým podpis nahradit.

6. Ze smlouvy o postoupení dluhu [číslo] ze dne 4. 2. 2020 soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] jako postupník, předmětem této smlouvy je postoupení pohledávek identifikovaných v příloze [číslo] která soudu předložena nebyla.

7. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020 soud zjistil, že tuto uzavřela [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] jako postupitel a společnost [právnická osoba] jako postupník, předmětem této smlouvy je postoupení pohledávek identifikovaných příloze [číslo] která soudu předložena nebyla.

8. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 6. 10. 2020 včetně přílohy [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobce jako postupník, předmětem této smlouvy je postoupení pohledávek identifikovaných příloze [číslo] včetně pohledávky za žalovanou (řádek 82).

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce mínil informovat žalovanou prostřednictvím svého zástupce o postoupení pohledávky žalobci.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 11. 2020 soud zjistil, že žalobce mínil vyzvat žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby.

11. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi tvrzeným předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobce sice předložil k důkazu stranami listiny označené„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ ze dne 26. 3. 2019 – 2 x včetně Souhlasu se zpracováním osobních údajů pro účely nabízení obchodu a služeb – 3 x, Souhlasu se zpracováním osobních údajů – 2x, Přílohy [číslo] – Základní informace a poučení spotřebitele, Přílohy [číslo] Formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru – 2 x, Přílohy [číslo] – vysvětlení předsmluvních informací“, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku postupem, který žalobce uvedl v žalobě, nebylo prokázáno ani to, že by byla uzavřena písemně. Soud rovněž nevzal za prokázáno v řízení, že by byla žalované skutečně vyplacena buď v hotovosti, nebo jakýmkoliv jiným způsobem tvrzeným předchůdcem žalobce částka ve výši 3 000 Kč případně jakákoli jiná částka, kdy v tomto směru nebyl soudu předložen žádný důkaz. Soud rovněž nevzal za prokázáno, že by tvrzený předchůdce žalobce při uzavření smlouvy zkoumal s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, kdy v tomto směru byl soudu předložen pouze dokument shrnující údaje o osobních poměrech žalované, což je bez dalších důkazů listina, která sama o sobě není schopna tuto skutečnost prokázat. Žalobce v řízení tvrdil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“), a to tak, že společnost [právnická osoba] nejdříve postoupila pohledávku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova], která následně postoupila pohledávku společnosti [právnická osoba], která následně pohledávku postoupila žalobci. K tvrzenému žalobce soudu doložil tři smlouvy o postoupení pohledávek, jež jsou citovány shora, všechny odkazují na seznam postupovaných pohledávek obsažený v příloze [číslo] avšak tato byla doložena pouze ke smlouvě o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, k předchozím smlouvám o postoupení pohledávek nikoli. Současně nebylo ani tvrzeno (ani prokázáno), že by žalovaná byla původním tvrzeným věřitelem či následnými přechodnými věřiteli o postoupení pohledávky informována. Z tohoto tedy nelze vzít za prokázáno postupné postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce. Lze tedy uzavřít, že soud nevzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží. Soud rovněž nevzal za prokázáno odeslání předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2020 žalované, kdy v tomto směru nebyl soudu doložen žádný důkaz. Soud byl připraven žalobce poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o. s. ř., nicméně žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavil. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání.

12. Na základě právě uvedeného tedy soud uzavírá, že žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I., když v řízení nebylo prokázáno, že by jakákoli pohledávka žalobci za žalovanou náležela, nebylo dále prokázáno, že by byla mezi tvrzeným předchůdcem žalobcem jako zapůjčitelem či úvěrujícím a žalovanou jako vydlužitelem či úvěrovaným uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. zákona či ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rovněž nebylo prokázáno, že by tvrzený předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky bez prokázaného právního důvodu ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jak již konstatováno shora. Neprokázal-li žalobce oprávněnost svého požadavku co do jistiny žádané částky, pak mu nenáleží ani požadované příslušenství - úrok z prodlení. Proto soud zamítl žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, jak uvedeno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí.

13. Výrok ad II. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná, která byla ve věci zcela procesně úspěšná, byla ve věci zastoupena advokátem.

14. V dané právní věci zástupce žalované učinil v řízení celkem 4 úkony právní služby (dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) – převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu a sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 13. 5. 2021. Za shora označené úkony dle § 11 odst. 1 AT náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká, což v tomto případě odpovídá sazbě 1 000 Kč (§ 7 bod 3 AT) za jeden úkon právní služby, celkem tedy žalované náleží na odměně částka ve výši 4 000 Kč (tj. 4 x 1 000 Kč) Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), tj. celkem částka ve výši 1 200 Kč (tj. 4 x 300 Kč). Náhradu nákladů řízení ve výši 5 200 Kč je pak nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je dle evidovaného potvrzení o registraci k DPH zástupce žalované plátcem, tj. konkrétně se jedná o částku 1 092 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalovanému přiznal, činí celkem částku 6 292 Kč (viz. výrok II rozsudku).

15. Náhradu nákladů řízení dle výroku ad. II tohoto rozsudku byl žalobce zavázán zaplatit žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem, k rukám zástupce žalované ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.