31 C 211/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 300 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 28. 6. 2021, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 15 300 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 521,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 186,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 14 709,11 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,66% ročně z částky 14 709,11 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 28. 6. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 15 300 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 20. 11. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření Smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 5 600 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 8 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 1 200 Kč počínaje 27. 11. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 31. 12. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 31. 12. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 709,11 Kč ode dne 1. 1. 2019 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,66 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 50 500 Kč, z toho: - na jistinu 25 290,89 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 5 600 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 8 000 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 11 609,11 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 9. 11. 2019. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 19 100 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 14 709,11 Kč, - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 390,89 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno celkem 2 800 Kč. Žalovaný zaplatil: - dne 20. 4. 2020 částku 700 Kč, žalobce tuto platbu započetl na dlužné úhrady za služby ve výši 700 Kč. - dne 26. 6. 2020 částku 700 Kč, žalobce tuto platbu započetl na dlužné úhrady za služby ve výši 700 Kč. - dne 14. 9. 2020 částku 700 Kč, žalobce tuto platbu započetl na dlužné úhrady za služby ve výši 700 Kč. - dne 1. 10. 2020 částku 700 Kč, žalobce tuto platbu započetl na dlužné úhrady za služby ve výši 700 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 15 300 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 709,11 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 590,89 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 6 186,99 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 521,69 Kč, - úroků ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 709,11 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 709,11 Kč od 2. 10. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 6 186,99 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,66 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 709,11 Kč od 1. 1. 2019 do data postoupení pohledávky 29. 11. 2019 a o úrok ve výši 23,66 % ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky do 1. 10. 2020 (tj. do dne poslední úhrady). Přesné výpočty jsou uvedeny v tabulce níže: - úrok ve výši 1 382,41 Kč, v sazbě 23,66 % ročně z částky 14 709,11 Kč od 30. 11. 2019 do 20. 4. 2020, - úrok ve výši 647,70 Kč, v sazbě 23,66 % ročně z částky 14 709,11 Kč od 21. 4. 2020 do 26. 6. 2020 - úrok ve výši 773,38 Kč, v sazbě 23,66 % ročně z částky 14 709,11 Kč od 27. 6. 2020 do 14. 9. 2020 - úrok ve výši 164,34 Kč, v sazbě 23,66 % ročně z částky 14 709,11 Kč od 15. 9. 2020 do 1. 10. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2 521,69 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 709,11 Kč od 8. 1. 2019 do data postoupení pohledávky 29. 11. 2019 a o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně počítaný z aktuální dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky do 1. 10. 2020 (tj. do dne poslední úhrady). Přesné výpočty jsou uvedeny v tabulce níže: - úrok ve výši 569,67 Kč, v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 14 709,11 Kč od 30. 11. 2019 do 20. 4. 2020, - úrok ve výši 266,91 Kč, v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 14 709,11 Kč od 21. 4. 2020 do 26. 6. 2020, - úrok ve výši 318,70 Kč, v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 14 709,11 Kč od 27. 6. 2020 do 14. 9. 2020, - úrok ve výši 67,72 Kč, v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 14 709,11 Kč od 15. 9. 2020 do 1. 10. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil.

3. První jednání ve věci se konalo dne 12. 10. 2021. Žalobce na žalobě setrval. Žalovaný soudu sdělil, že dostal částku 40 000 Kč, k tomu byl tlačen závazky z dřívější doby, kdy splácel závazky už od povodně v roce 1997, zaplatil na úrocích a úrocích prodlení asi 2 000 000 Kč. Aktuálně zaplatil požadovanou částku, to ještě zaplatit mohl, víc už není schopen zaplatit. Předložil soudu ústřižek poštovní poukázky ze dne 12. 10. 2021 zachycující odeslanou platbu žalovanému dne 12. 10. 2021 pod VS odpovídajícímu číslu smlouvy na účet žalobce uvedený ve smlouvě. Závěrem uvedl, že tu částku, kterou žalobce požaduje za poplatek za inkaso splátek v hotovosti, žalovaný odmítá, kdy že ta osoba nebrala telefon, naháněl ji, donášel jí peníze domů. Na základě uvedeného soud ve věci rozhodl na podkladě provedeného dokazování a výsledků řízení. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 20. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaný poskytl základní údaje o osobních a majetkových poměrech.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 11. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit tuto částku včetně úroku ve výši 3 600 Kč, poplatku ve výši 8 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 000 Kč. Celkovou částku 69 600 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 1 200 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště: [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec].

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně výňatku z přílohy soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobce jako postupník, touto byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] ze dne 20. 11. 2017.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 ve spojení s podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy na žalobce, současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 12. 2019 na adresu uvedenou ve smlouvě.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dlužné úhradě částky do 9. 3. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 23. 2. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě.

10. Z ústřižku poštovní poukázky ze dne 12. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaný odeslal pod [variabilní symbol] žalobci na účet uvedený v žalobě částku ve výši 15 300 Kč.

11. V prvé řadě se soud zabýval otázkou své pravomoci, když žalovaný je osobou se státní příslušností Řecka a je tak založen cizí prvek v řízení. V souzené věci jde o nároky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka ve výši 40 000 Kč dne 20. 11. 2017, která byla uzavřena předchůdcem žalobce, který je právnickou osobou se sídlem v České republice a dlužníkem – žalovaným. Smlouva byla uzavřena a plnění bylo poskytnuto v České republice, na jejímž území má žalovaný povolen trvalý pobyt od 2. 3. 2005, od 27. 12. 2010 na adrese uvedené ve smlouvě ([anonymizována dvě slova] [číslo], [obec]). Lze tak dovodit, že se tvrzená smlouva a služba, která byla poskytnuta, vztahovala k území ČR. V souzené věci je dle názoru soudu založena pravomoc podle čl. 7 bod 1) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

20. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze zákaznickou kartu, žádné další důkazy, zejména na ni navazující ověřené dokumenty od žalovaného nedoložil. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 11. 2017 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

23. Pro úplnost soud konstatuje, že i pokud by žalobce prokázal, že předchůdce žalobce zkoumal řádně schopnost žalovaného úvěr splácet při uzavření smlouvy, dospěl by ke stejnému právnímu závěru o absolutní neplatnosti smlouvy. Smlouvu uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a předchůdce žalobce v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení poplatků ve výši 8 000 Kč a 16 000 Kč - poplatek za hotovostní inkaso splátek, které měl žalovaný zaplatit vedle smluvního úroku. Důvodem neplatnosti těchto ujednání je skutečnost, že se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 OZ. S ohledem zejména na výši těchto poplatků, které plní funkci úroku a bez jehož sjednání by předchůdce žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, soud dospěl k závěru, že sjednané poplatky jsou pro svou značnou výši ujednáním nesouladným s dobrými mravy, a proto dle § 580 OZ ujednáním absolutně neplatným. Ujednání o poplatcích není ve smyslu § 576 OZ oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr a byla tedy z pohledu předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že předchůdce žalobce by smlouvy bez ujednání o poplatcích neuzavíral a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, neboť reprezentuje smysl jejich uzavření pro jednu ze smluvních stran.

24. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, kdy toto soud považoval za nesporné. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019 odeslaným dne 13. 12. 2019 na adresu uvedenou ve smlouvě; v tomto oznámení byl rovněž žalovaný poprvé vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 22. 2. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 9. 3. 2021, kdy toto mu bylo odesláno poštou na stejnou adresu dne 23. 2. 2021. Soud dále vzal za prokázáno uhrazení částky ve výši 15 300 Kč žalovaným na účet žalobce na úhradu závazků uplatněných v tomto řízení.

25. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 40 000 Kč, žalovaný uhradil předchůdci žalobce do postoupení pohledávky částku 50 500 Kč, žalobci dále uhradil před podáním žaloby částku 2 800 Kč (což žalobce pouze tvrdil, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec těchto částek v uvedených obdobích), dále žalovaný uhradil dne 12. 10. 2021 částku ve výši 15 300 Kč. Soud tedy konstatuje, že žalobce by měl v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. Již pouhým matematickým srovnáním žalovanému poskytnuté částky ve výši 40 000 Kč a žalovaným uhrazené částky před podáním žaloby celkem ve výši 53 300 Kč, jakož i v průběhu tohoto řízení ve výši 15 300 Kč, lze uzavřít, že na straně žalovaného neexistuje bezdůvodné obohacení, k jehož úhradě by soud mohl žalovaného zavázat. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku, a to co do částky ve výši 15 300 Kč včetně požadovaného příslušenství – úroku z prodlení a úroku v kapitalizované i běžící podobě, které sdílí osud jistiny.

26. Výrok ad. II tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.

27. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 000 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. III tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).