31 C 213/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 55 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 750 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 5. 1. 2021 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 35 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 559,32 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 875 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 10 125 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 10,37% ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 5. 1. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 55 570 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (s účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) došlo dne 15. 6. 2018 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (dále také jen„ úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy dle čl. I. Smlouvy. Úvěr byl v souladu s čl. I. odst.

2. Smlouvy poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným dle čl. II. Smlouvy činily 21 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 500 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, se žalovaný v souladu čl. II. Smlouvy a Předpisu splátek zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 15. 8. 2019, zesplatnil a tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: - jistině úvěru 25 000 Kč, - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 5 875 Kč, - poplatku za uzavření 6 750 Kč a - administrativním poplatku 4 625 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 25 000 Kč od 16. 8. 2019 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,37% ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let ke dni uzavření Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10% ročně. Na základě smluvního ujednání, aprobovaného občanským zákoníkem, je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 5 875 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - neuhrazené jistiny ve výši 25 000 Kč, - úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 5 875 Kč, - úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 6 750 Kč, - úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 625 Kč, - smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč, - zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 559,32 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: - úroků z úvěru ve výši 10,37% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, - zákonných úroků z prodlení ve výši 10% p.a. z částky ve výši 30 875 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 5 875 Kč, od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 18. 12. 2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Podáním ze dne 30. 7. 2021 žalobce rozsáhle k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení tak, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (s účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]), jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o úvěru a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr (dále jen„ Žádost“) ze dne 15. 6. 2018 a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Doklady k příjmům“ a„ Doklady k výdajům“. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako [anonymizována dvě slova] u společnosti [právnická osoba], [IČO], že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 23 688 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 10 435 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z Pracovní smlouvy, Výplatních pásek. Žalovaný v Žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdce žalobce ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 25 000 Kč s měsíční splátkou 3 250 Kč je dostatečná. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v Žádosti o úvěr. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě ujednání v čl. I. odst.

1. Smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), uzavřené dne 15. 6. 2018, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl v souladu s čl. II. Smlouvy poskytnut žalovaného za a) úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru 25 000 Kč za období, na které byl poskytnut, tj. 7 000 Kč, b) za poplatek za uzavření ve výši 1 000 Kč, c) za poplatek za správu úvěru (tj. administrativní poplatek) ve výši 5 500 Kč, d) za poplatek za hotovostní výběr splátek (tj. umožnění hradit splátky v hotovosti v místě bydliště žalovaného) ve výši 8 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným, představující součet úroku a poplatků, tedy dle čl. III. odst.

1. Smlouvy činily 21 500 Kč. Poplatek za uzavření ve výši 1 000 Kč byl dle čl. II. odst.

2. Smlouvy splatný ihned při podpisu Smlouvy, tj. 15. 6. 2018. Žalovaný se v čl. III. odst.

2. Smlouvy zavázal celkovou dlužnou částku 46 500 Kč (po odečtení poplatku za uzavření ve výši 1 000 Kč) uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč, přičemž každá splátka byla dle Smlouvy splatná 15. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla Smlouva uzavřena. Dle ujednání v čl. III. odst.

3. Smlouvy byly splátky započítávány v souladu s Předpisem splátek ke Smlouvě, tj. z každé splátky byla započtena její příslušná část na úrok, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a jistinu. Dále žalobce připojil rozpis splátek. Žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem částku 4 250 Kč. Dále žalobce připojil rozpis započtení plateb a vyčíslení nároků. Jak je patrné, žalovaný po dobu trvání smluvního vztahu nehradil své splátky v řádné výši a včas. Dnem následujícím po splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 16. 8. 2019, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami (tj. 2. – 14. splátka) a právnímu předchůdci žalobce vzniklo tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Po započtení splátek zůstal žalovaný povinen uhradit žalobci, resp. právnímu předchůdci žalobce, na neuhrazené jistině částku 25 000 Kč, na úroku 5 875 Kč, na poplatku za správu úvěru 4 625 Kč a na poplatku za hotovostní výběr splátek 6 750 Kč, celkem tedy částku ve výši 42 250 Kč. Strany si dále v čl. V. odst.

4. Smlouvy sjednaly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení. Smluvní pokuta vyčíslená ke dni 31. 12. 2019 činí celkem 13 500 Kč. Rovněž připojil výpočet smluvní pokuty.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K ústnímu jednání dne 30. 9. 2021 se žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobce na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 6. 2018 soud zjistil, že tuto spolu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] jako úvěrující či věřitel a žalovaný, označený ve smlouvě jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu jako úvěrovaný či dlužník smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, jejichž převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Dále ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno, že úvěr je poskytnut za úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které je úvěr poskytnut, tj. 24% ročně, a dále za poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč (v případě třetí a každé následující smlouvy o úvěru uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem je poplatek nulový), který je splatný při výplatě úvěru. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za správu úvěru ve výši 5 500 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 8 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit žalobci částku 46 500 Kč, sestávající z jistiny ve výši 25 000 Kč a celkových nákladů spotřebitelského úvěru pro spotřebitele ve výši 21 500 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč, přičemž každá splátka byla splatná k 15. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. RPSN činí 212,32 % Smluvní strany se dohodly, že z pravidelných měsíčních splátek budou nejdříve hrazeny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a až následně poté poskytnutá jistina. Podle čl. V bodu 2 smlouvy, pokud věřitel nevyužije právo zesplatnit poskytnutou jistinu, dnem splatnosti poslední splátky přirůstá nesplacená část úroků k poskytnuté jistině. Shodná skutková zjištění týkající se výše, počtu a splatnosti jednotlivých splátek soud učinil i z Předpisu splátek pro smlouvu 14 M [číslo].

7. Z Žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 15. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal společnost [právnická osoba] o poskytnutí úvěru, když o své osobě této společnosti poskytl základní údaje o příjmech a výdajích, osobních poměrech – ženatý, uvedeny 2 vyživovací povinnosti k osobě v domácnosti ve věku do 26 let, v domácnosti dvě výdělečně činné osoby, bydlení v nájmu, vlastník auta, jsou uvedeny výdaje na domácnost, na bydlení, apod. Věřitel informace o žalovaném interně hodnotil (zjištěno z listiny: finanční analýza a credit scoring). Z pracovní smlouvy ze dne 25. 4. 2014, výplatního lístku za 3, 4, 5/ 2018, soud zjistil, že žalovanému náležel čistý příjem ze zaměstnání v květnu 2018 ve výši 22 282 Kč, v dubnu 2018 ve výši 23 877 Kč a v 3/ 2018 ve výši 24 904 Kč. Z jedné – závěrečné strany – listiny týkající se nájmu soud nezjistil ničeho.

8. Z přehledu plateb – údajů seřazených v tabulce soud zjistil, že dne 15. 6. 2018 uhradil žalovaný částku 1 000 Kč a částku 3 250 Kč.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2020, včetně dodatku [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2020, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, výňatku z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, Notářského zápisu NZ [číslo] 2018, [spisová značka] ze dne 27. 9. 2018 včetně listiny portfolio klientů [právnická osoba], soud zjistil, že tuto smlouvu o postoupení pohledávek uzavřela společnost [právnická osoba] [IČO], která ke dni [datum] nabyla část závodu společnosti [právnická osoba], jako postupitel a žalobce jako postupník. Takto byly na žalobce převedeny pohledávky uvedené v seznamu pohledávek – příloha [číslo] smlouvy, včetně pohledávky za žalovaným (řádek [číslo]). Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že tímto společnost [právnická osoba] mínila informovat žalovaného o postoupení pohledávky na žalobce.

10. Z Výzvy k plnění ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval prostřednictvím svého zástupce žalovaného úhradě dlužné částky ve výši 61 654,22 Kč do 2. 1. 2021 a upozornil ho v případě neuhrazení závazku ve stanovené lhůtě na možnost soudního vymáhání. Výzva byla žalovanému odeslána na adresu ve smlouvě dne 18. 12. 2020 (zjištěno z podacího lístku ze dne 18. 12. 2020).

11. Soud tak uzavírá, že vzal za prokázána skutková tvrzení žalobce, kdy žalovaný byl ve věci zcela nečinný a žádné námitky vůči žalobou uplatněnému nároku nevznesl. Soud nevzal za prokázáno odeslání oznámení o postoupení pohledávky do dispoziční sféry žalovaného, kdy žádný listinný důkaz v tomto směru soudu přeložen nebyl. Soud poučil žalobce dle § 118 odst. 3 o.s.ř., avšak žalobce nedoplnil ani neoznačil u ústního jednání v tomto směru dále ničeho.

12. Po právní stránce soud konstatuje, že vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když byla postoupena shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Dále soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, která však nebyla uzavřena platně. Z okolností uzavření smlouvy soud dovodil, že smlouvu uzavíral žalovaný v postavení spotřebitele a předchůdce žalobce v postavení podnikatele. Důvod neplatnosti soud shledal v ujednání o zaplacení souhrnných poplatků. Důvodem neplatnosti těchto ujednání je skutečnost, že se jedná o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 OZ S ohledem zejména na výši těchto poplatků, které plní funkci úroku a bez jehož sjednání by předchůdce žalobce neměl zájem na uzavření smlouvy, soud dospěl k závěru, že sjednaný souhrnný poplatek je pro svou značnou výši ujednáním nesouladným s dobrými mravy a proto dle § 580 OZ ujednáním absolutně neplatným. Ujednání o souhrnném poplatku není ve smyslu § 576 OZ oddělitelným od zbytku smlouvy, neboť smlouva byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr a byla tedy z pohledu předchůdce žalobce uzavřena za účelem získání zisku. Lze tedy uzavřít, že předchůdce žalobce by smlouvy bez ujednání o poplatcích neuzavíral a takové ujednání tedy není oddělitelné od zbytku smluv, neboť reprezentuje smysl jejich uzavření pro jednu ze smluvních stran.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Na základě právě uvedeného tak soud konstatuje, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 25 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 4 250 Kč (což žalobce prokazoval přehledem přijatých plateb, nicméně žalovaný ani netvrdil a ani neprokazoval žádné úhrady, které by žalobcem nebyly nad rámec této částky nebyly zohledněny). Soud tedy konstatuje, že žalobci náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 20 750 Kč (tj. 25 000 Kč minus 4 250 Kč), představující žalovanému poskytnuté a nevrácené finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobci podle § 1968 a násl. OZ, také právo na zákonné úroky z prodlení za dobu od 3. 1. 2021 do zaplacení, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy – viz. shora) a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 OZ, povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl vyzván. Žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 18. 12. 2020 odeslanou ze dne 18. 12. 2020, která mu byla za použití § 573 OZ doručena do jeho dispoziční sféry dne 23. 12. 2020, žalovaný byl povinen plnit do 2. 1. 2021. Lze tak shrnout, že od 3. 1. 2021 je žalovaný v prodlení s úhradou částky ve výši 20 750 Kč žalobci. Úroky z prodlení pak soud přiznal ve výši 8,25 % ročně, tj. v zákonné výši, ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

16. Na základě právě uvedeného tak soud žalobě vyhověl pro částku ve výši 20 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 3. 1. 2021 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí. Toto je žalovaný je povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, když tato je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvody.

17. Ve zbývajícím rozsahu, tj. pokud se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 35 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 559,32 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 875 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení z částky 10 125 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 10,37% ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

18. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. s skutečností, že žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný, žalovanému pak dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat vůči žalobci v souvislosti s tímto řízením, nevznikly.