31 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 622 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 7 289 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 289 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši 17 333 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 337,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 066,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 14 041,32 Kč od 21. 1. 2020 do 18. 5. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 6 752,32 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 14 041,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 24 622 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 11. 12. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 11 Podmínek, žalovaná výslovně prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva. Důkaz: Smlouva o zápůjčce Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (otištěné na zadní straně Smlouvy o zápůjčce) Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 17 333 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 577 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 8 416 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 623 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 2. 2019. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 2. 11. 2018. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalované současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 4. 2. 2019. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 4. 2. 2019 činila dlužná jistina částku 15 543,51 Kč a dlužný poplatek částku 12 078,49 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 041,32 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o zápůjčce, a to od 5. 2. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 16 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 11 5000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 37 122 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 37 122 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalované neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 24 622,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 14 041,32 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 10 580,68 Kč - kapitalizovaných úroků ve výši 4 066,94 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 337,87 Kč, - úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 041,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 041,32 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4 066,94 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 041,32 Kč od 5. 2. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 337,87 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 041,32 Kč od 12. 2. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 20. 1. 2020. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 7. 4. 2022 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Ze zákaznické karty ze dne 11. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaná poskytla o základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Je zde uvedena adresa trvalého pobytu žalované: [ulice a číslo], [obec] – [část obce], kontaktní adresa: [adresa].

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 12. 2017 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 20 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 20 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 17 333 Kč, zahrnující úrok ve výši 3 577 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 8 416 Kč, tj. celkem 37 333 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 623 Kč, poslední ve výši 576 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou: [adresa].

7. Z tabulky umoření k této smlouvě soud zjistil, že jsou evidovány platby ze strany žalované celkem ve výši 12 711 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek - str. [číslo] vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou dle citované smlouvy o zápůjčce žalobci.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalované zaslal na adresu [adresa], oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 5. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 18. 5. 2020. Tato výzva byla zaslána žalované dne 12. 5. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě.

11. V prvé řadě se soud zabýval otázkou své pravomoci, když žalovaná je osobou se státní příslušností Slovenské republiky a je tak založen cizí prvek v řízení. V souzené věci jde o nároky vyplývající ze smlouvy o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 20 000 Kč dne 11. 12. 2017 Smlouva byla uzavřena předchůdcem žalobce, který je právnickou osobou se sídlem v České republice, a dlužníkem – žalovanou. Smlouva byla uzavřena a plnění bylo poskytnuto v České republice, na jejímž území má žalovaná povolen trvalý pobyt. Lze tak dovodit, že se tvrzená smlouva a služba, která byla poskytnuta, vztahovala k území ČR. V souzené věci je dle názoru soudu založena pravomoc podle čl. 7 bod 1) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty 12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

20. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením označil a doložil pouze kartu zákazníka, další důkazy – zejména na ni navazující ověřené dokumenty od žalované nedoložil. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 12. 2017, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

23. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 20 000 Kč, žalovaná uhradila částku ve výši 12 711 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 11. 5. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 18. 5. 2020, kdy toto jí bylo odesláno poštou adresu ve smlouvě dne 12. 5. 2020.

24. Soud nevzal ani po poučení žalobce dle § 118a o.s.ř. za prokázáno, že by se do dispoziční sféry žalované dostalo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 odeslané dne 14. 2. 2020 na adresu [adresa], ve kterém byla rovněž žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Tato adresa není adresou uvedenou ve smlouvě, z obsahu spisu a provedených důkazů nevyplývá, že by ji žalovaná jako kontaktní vůči žalobci či jeho předchůdci určila, rovněž nejde o aktuálně ani o dříve evidovanou adresu trvalého pobytu žalované na území ČR. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení, na základě jaké skutečnosti žalované na tuto adresu písemnosti zasílal a aby k tomuto označil důkazy. Žalobce k tomuto sdělil, že jde o adresu, kterou zřejmě žalovaná sdělila předchůdci žalobce, odkázal na zákaznickou kartu, ve které je uvedena totožná obec jako místo narození žalované, patrně tato adresa byla uvedena v povolení k pobytu žalované, další důkazy pak neoznačil. Lze tak uzavřít, že své důkazní břemeno k doplněným skutkovým tvrzením žalobce neunesl.

25. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 20 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 12 711 Kč (což žalobce dokládal tabulkou umoření, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 7 289 Kč (tj. 20 000 Kč minus 12 711 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020, která jí byla odeslána dne 12. 5. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 18. 5. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 7 289 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení dle žaloby, tj. ve výši 9,75 % ročně od 19. 5. 2020 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

26. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

28. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla vůči žalobci požadovat, nevznikly.