31 C 224/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 799 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 21 349 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky ve výši 21 349 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 14. 7. 2021 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 20 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 450 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 417 Kč, ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 14. 7. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 41 799 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne 10. 3. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 45 450 Kč (skládající se z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku 20 450 Kč), podle které měl splácet týdně 758 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 3 651 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497% a v poměru 43,503% na souhrnný poplatek – odst.

4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 41 799 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56,497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst.

4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 3 651 Kč, vydělil týdenní splátkou 758 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 21. 4. 2020. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 4. 5. 2021 a datum prodlení ke dni 5. 5. 2021. Žalobce tímto překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit. - kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (http://www.mvcr.cz/clanek/databaze-neplatnych-dokladu.aspx), - kontrola RČ dálkovým systémem společnosti Credit Check, s.r.o. (http://www.creditcheck.cz), - kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz), - kontrola zaměstnání telefonicky, - kontrola platební historie klienta u naší společnosti, - vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz. příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, - kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem ([příjmení]) v kartě klienta (viz příloha žaloby).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 5. 10. 2021 se žalobce nedostavil, požádal, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti a svou neúčast omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z evidenční karty klienta ze dne 9. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobci základní údaje o svých majetkových a osobních poměrech.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 3. 2020 včetně smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena uvedeného data mezi žalobcem a žalovaným, s tím, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky i s úrokem ve výši 4 950 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, tj. celkem částku ve výši 45 450 Kč, v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 757,50 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 17. 3. 2020 a další splátka pak vždy ve lhůtě 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti v celé výši uvedenou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy strany učinily„ Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“. Žalovaný je ve smlouvě označen mimojiné adresou trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec], adresou pro doručování: [adresa].

6. Z listiny označené jako„ Informace o smlouvě: [číslo]“ soud zjistil, že je zde evidována úhrada v celkové výši 3 651 Kč v 11 kalendářním týdnu v roce 2020, že žalobce eviduje částku k úhradě ve výši 41 799 Kč.

7. Z předžalobní upomínky vzal soud za prokázáno, že žalobce mínil zaslat žalovanému předžalobní upomínku na částku 41 799 Kč k datu 17. 2. 2021; tato výzva měla být žalovanému zaslána na adresu [adresa] na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě, přičemž žalobce určil lhůtu k plnění do 7 dnů od doručení upomínky.

8. Z listiny - údajů uvedených v tabulce soud zjistil, že se jedná o přehled doporučených zásilek odeslaných dne 17. 2. 2021, je zde evidována doporučená zásilka [anonymizováno] určená žalovanému. Z údajů o této zásilce dostupných v aplikaci PoštaOnline soud zjistil, že tato zásilka byla předána k přepravě dne 17. 2. 2021 a dne 25. 2. 2021 dodána.

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: xanon -240).

17. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze evidenční kartu (viz. shora), žádné další důkazy, zejména navazující dokumenty se prověřování příjmové a výdajové stránky žalovaného, nedoložil. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se k jednání nedostavil, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 10. 3. 2020 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

20. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil částku ve výši 3 651 Kč. Soud vzal za prokázáno, že předžalobní výzvou žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení, kdy toto mu bylo odesláno poštou na adresu trvalého pobytu 17. 2. 2021 a doručeno dne 25. 2. 2021.

21. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 3 651 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal přehledem plateb k této smlouvě, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 21 349 Kč (tj. 25 000 Kč minus 3 651 Kč) Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ předžalobní výzvou, která mu byla odeslána dne 17. 2. 2021 a doručena dne 25. 2. 2021; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 7 dnů od doručení, tj. do 4. 3. 2021. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 21 349 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 5. 2021, kdy od tohoto data žalobce úrok z prodlení požadoval a soud je tímto vázán, do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

22. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

23. Ve zbývajícím rozsahu – tj. pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 20 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 5. 5. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

24. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť poměr procesního úspěchu a procesního neúspěchu stran byl v zásadě shodný.

25. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 1 673 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. 2) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 2 090 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 417 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).