31 C 226/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 22 293,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16 937,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 937,68 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 957,09 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba došlá soudu dne 10. 6. 2021 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 5 355,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 906,32 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 408,08 Kč, úroku ve výši 8,05% ročně z částky 22 218,79 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 355,42 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 223 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou soudu dne 10. 6. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 22 293,10 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 23. 4. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] dále jen Smlouva). Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč na základě čl. I. odst. I.

2. Smlouvy, a to pokud bude požádáno o čerpání úvěru do dne 23. 4. 2019. Použití peněžních prostředků nebylo účelově nijak vázáno. Úvěr je veden u žalobce na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Součástí Smlouvy jsou dle čl. I. odst. I.1 Smlouvy i [ulice] podmínky pro kreditní karty poštovní spořitelny (dále jen VOP), součástí úvěrové smlouvy je také příslušný sazebník žalobce. Žalovaný vyčerpal úvěr dle Smlouvy tak, že dnem 23. 4. 2019 vyčerpal částku ve výši 30 000 Kč. Žalobce dokládá čerpání pokladním dokladem resp. výpisem z účtu. Dle čl. I. odst. I.

6. Smlouvy se žalovaný zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách ve výši 1 039 Kč splatných vždy k 24 kalendářnímu dni každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka bude zaplacena 24. 5. 2019 a poslední splátka při řádném splácení měla být zaplacena dne 24. 4. 2022. Dle čl. I. odst. I.

5. Smlouvy se žalovaný zavázal splatit žalobci úvěr spolu s úvěrovým úrokem, přičemž výše úrokové sazby činí dle Smlouvy 14,9 % p.a. Úroky jsou vypočtené ve smyslu článku 4 odst.

4. VOP žalobcem tak, že v období splácení u úvěrů s anuitním (pravidelným měsíčním) způsobem splácení na bázi rok o 360 dnech a měsíc o 30 dnech, anuitní způsob splácení znamená, že každá anuitní splátka v celkové sjednané výši obsahuje částku určenou k zaplacení jistiny a částku k zaplacení úroků. Dle čl. 9 odst. 9.

3. VOP pokud je žalovaný v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobci, je žalobce oprávněn požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím, tedy prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v prohlášení (oznámení). Dle čl. I. odst. I.

7. Smlouvy je žalobce oprávněn požadovat z nesplacených částek úrok z prodlení v zákonné výši. Protože úvěr nebyl žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 24. 9. 2020. Ke dni 10. 6. 2021 (datum podání žaloby) činí pohledávka žalobce částku 27 564,59 Kč tj. jistina úvěru po splatnosti ve výši 22 218,79 Kč, poplatky po splatnosti ve výši 74,31 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 14,9 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 22 218,79 Kč z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne 24. 9. 2020 (zesplatnění) v kapitalizované výši 3 906,32 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z jistiny a poplatků ve výši 22 293,10 Kč z nezaplacených splátek do zesplatnění a ode dne zesplatnění tj. ode dne 24. 9. 2020 do dne podání žaloby v kapitalizované výši 1.365,17 Kč, a to v souladu se Smlouvou a VOP. Žalobce s péčí řádného hospodáře posoudil úvěryschopnost žalovaného splácet a ten byl v době uzavření úvěru úvěryschopný. Toto žalobce dokládá následujícím způsobem: Úvěr byl schválen ve standardním procesu bez doložení příjmů s limitem 30 tis. Kč se splatností 36M. Systémem bylo vyhodnoceno, že není třeba příjmy dokládat (surrogate model). Jedná se o statistický model, který je založený na datech ze žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Model porovnává deklarovaný příjem s modelovým příjmem, a pokud výši statisticky potvrdí, klient nemusí dokládat příjmy. Tento model se pro klienty, kteří deklarovali společenské postavení zaměstnanec nebo důchodce.

1. Finanční situace: I. příjem: - příjem, který vstupoval do výpočtu platební kapacity – 28 000 Kč, II. výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity – 15 916 Kč, - vypočtené na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.), které zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění III. platební kapacita vypočtená systémem – 12 084 Kč, - platební kapacita pro splátku ve výši 1 039 Kč je tedy dostatečná - zaměstnání na dobu neurčitou, 2. Zadluženost klienta: - zjišťována z transakcí klienta + CBCB – ok, bez negativních informací 3. Rizikovost klienta: - na základě aplikačního skóre byla stanovena rizikovost klienta (pravděpodobnost defaultu): Low (Very Low / Low / High / Very High) - DSTI (afterbooking) 27% 4. Risk KO kritéria: - Kontrola Interních Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí. Kontrola DB neplatných dokladů, Insolvencí, apod. Všechna výše uvedená KO kritéria byla splněna. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 31. 5. 2021. Do dnešního dne však neuhradil ničeho. Žalobce tak v souladu s výše uvedeným požaduje po žalovaném částku ve výši 22 293,10 Kč spolu s příslušenstvím, tj. spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 906,32 Kč, řádným úvěrovým úrokem ve výši 14,9 % p.a. z jistiny pohledávky ve výši 22 218,79 Kč ode dne 11. 6. 2021 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 365,17 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z jistiny a neuhrazených poplatků ve výši 22 293,10 Kč ode 11. 6. 2021 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení ve výši 22 293,10 Kč ode 11. 6. 2021 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení.

2. Podáním ze dne 18. 8. 2021 žalobce k výzvě soudu doplnil skutková tvrzení tak, že žalovaný naposledy řádně uhradil splátku za měsíc březen 2020. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že neuhradil splátku splatnou ke dni 24. 4. 2020 a každou následující splátku. Žalobce tímto zakládá do spisu dokument zvaný historie účtu ZUV – v tomto dokumentu je zachycena historie nárůstu jednotlivých složek dluhu, kdy ve sloupci B je znázorněna výše jistiny, ve sloupci C je znázorněn úrok, ve sloupci D je znázorněn úrok z prodlení, ve sloupci E jsou znázorněny poplatky a ve sloupci H je znázorněno datum. Žalobce dále zakládá historii úvěru – ZUHI, zde jsou patrné veškeré transakce žalovaného, tedy veškeré platby žalovaného (označeny zkratkou CMP) včetně jejich započtení. Částka 22 293,1 Kč (žalovaná výše pohledávky) je složena z jistiny ve výši 22 218,79 Kč. Vývoj jistiny je patrný z historie účtu ZUV. Tato částka se dále skládá z poplatků ve výši 74,31 Kč. Tyto poplatky jsou tvořeny poplatkem za pojištění úvěru za měsíc duben 2020 ve výši 69 Kč a za měsíc květen 2020 ve výši 69 Kč. Tento poplatek byl účtován v souladu s čl. I.8 Smlouvy a zároveň byla do této částky započtena platba ze dne 24. 4. 2020 ve výši 63,69 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 3 906,32 Kč je zkapitalizován za období od 1. 4. 2020 (měsíc, kdy žalovaný neuhradil řádně splátku úvěru) do 10. 6. 2021 (datum podání žaloby), úrok je vypočítán z jistiny a je ve výši 14,90 % ročně. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 365,17 Kč je zkapitalizován za období od 24. 4. 2020 (žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky za měsíc duben 2020) do dne 10. 6. 2021 (datum podání žaloby), úrok z prodlení je vypočítán v zákonné výši. Ode dne 24. 4. 2020 je vypočítán z každé jednotlivé neuhrazené částky a ode dne 24. 9. 2020 (datum zesplatnění úvěru) z částky jistiny a poplatků ve výši 74,31 Kč. Požadovaný běžící úrok je ve výši 8,05% ročně tak, jak je uvedeno v petitu žaloby. Tímto žalobce opravuje svá tvrzení uvedená v žalobě. Žalobce požaduje úrok ve výši 8,05% přes skutečnost, že smluvní úrok byl sjednán ve výši 14,9% ročně.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Ústní jednání bylo nařízeno na 19. 10. 2021, k tomuto jednání se žalobce ani žalovaný nedostavil, ač byli řádně a včas předvoláni, svou nepřítomnost u jednání žalobce omluvil a žádal, aby soud jednal v nepřítomnosti žalobce. Na základě uvedeného tak soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení, kdy vyšel z obsahu spisu a výsledků dokazování. Toto jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 26. 10. 2021, kdy soud opět v nepřítomnosti účastníků řízení vynesl rozsudek ve znění, jak je uvedeno ve výrokové části shora. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Z listin: Vysvětlení předsmluvních informací, Předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, Informace k pojištění dlužníků, žádosti o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 23. 4. 2019, Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 4. 2019 včetně záznamů o podpisu klienta ze dne 23. 4. 2019 a žádosti o změnu flexi, soud zjistil, že žalobce a žalovaný identifikovaný jménem, příjmením, rodným číslem, dalšími kontaktními údaji a bydlištěm: [ulice a číslo], [obec] – [část obce] uzavřeli dne 23. 4. 2019 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], jehož je žalovaný majitelem, který se žalovaný zavázal zaplatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 039 vždy k 24. dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná dne 24. 5. 2019. Dále bylo sjednáno pojištění, kdy měsíční splátka včetně pojistného ve výši 69 Kč měsíčně byla ve výši 1 108 Kč. Úroková sazba je sjednána ve výši 14,9% ročně, poplatek za vedení účtu činí 69 Kč měsíčně, RPSN 15,94 %. V čl. 1 jsou sjednány úrok z prodlení, smluvní pouta a další důsledky vyplývající z prodlení klienta. Součástí smlouvy jsou [ulice] podmínky pro [anonymizováno] Spotřebitelské úvěry. Žalovaný žádal [anonymizováno 6 slov] [datum], [anonymizováno 7 slov] [datum] Předsmluvní [anonymizována dvě slova] náležité vysvětlení k žádosti o spotřebitelský úvěr. Žalobce žádost žalovaného akceptoval.

7. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za dobu od 23. 4. 2019 do 30. 4. 2019 soud zjistil, že jde o výpis z účtu žalovaného, je zde evidováno čerpání úvěru dne 23. 4. ve výši 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

8. Z historie účtu – údajů seřazených v tabulce k účtu [číslo] soud zjistil, že jde o přehled vývoje jistiny, úroku z prodlení, poplatků a smluvního úroku do 14. 8. 2021. Z historického výpisu z účtu [číslo] ze dne 16. 8. 2020 soud zjistil, že jde o historický výpis z účtu žalovaného, kdy z tohoto přehledu vyplývá zatěžování účtu poplatky, úroky z prodlení, úroky, zaúčtovávání příchozích finančních prostředků, vývoj částky požadované na jistině od doby čerpání úvěru ve výši 30 000 Kč dne 23. 4. 2019. Z této listiny soud dále zjistil, že žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši 13 062 Kč, a to dne 24. 5. 2019, dne 24. 6. 2019, dne 24. 7. 2019, dne 24. 8. 2019, dne 24. 9. 2019, dne 24. 10. 2019, dne 24. 11. 2019, dne 24. 12. 2019, dne 24. 1. 2020 vždy částku ve výši 1 108 Kč, dne 24. 2. 2020 částku 90,32 Kč, dne 29. 3. 2020 částku ve výši 2 936,31 Kč, dne 24. 4. 2020 částku ve výši 63,69 Kč, žádné další platby žalovaného již nejsou evidovány.

9. Z první upomínky - nedatované bylo zjištěno, že žalobce mínil oznámit žalovanému, že neproběhla v plné pravidelná splátka, neboť na účtu nebylo dost finančních prostředků. Z výzvy k zaplacení dluhu (1.výzva) nedatované bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dluhu. Z Opakované výzvy k zaplacení dluhu (2.výzva) nedatované bylo zjištěno, že žalobce mínil vyzvat žalovaného k zaplacení dluhu. Soud u těchto listin nevzal za prokázáno, že by byly skutečně odeslány/doručeny do dispoziční sféry žalovaného, kdy odpovídající důkaz (poštovní podací arch, podací lístek, doručenka, apod.) nebyl žalobcem ani označen. Žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu v tomto směru poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

10. Z Poslední výzvy k zaplacení dluhu ze dne 30. 7. 2020 ve spojení s dodejkou ze dne 30. 7. 2020 č. [anonymizováno] soud zjistil, že s ohledem na skutečnost, že na základě předchozích opakovaných písemných a telefonických upozornění nebyl zaplacen dluh vyplývající ze smlouvy, vyzval žalobce naposledy žalovaného k neprodlenému zaplacení vzniklého dluhu před prohlášením úvěru za splatný, a to ve výši 4 266,24 Kč ke dni 29. 7. 2020. Uvedené bylo žalovanému odesláno na adresu uvedenou ve smlouvy dne 30. 7. 2020.

11. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce v souladu se smluvními podmínkami prohlásil ke dni 24. 9. 2020 všechny pohledávky žalovaného z poskytnutého úvěru za splatné. Žalovaný byl dopisem zároveň vyzván k zaplacení celého dluhu, který ke dni 25. 9. 2020 činil 24 049,51 Kč do 3. 10. 2020. Toto bylo žalovanému zasláno dne 29. 9. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě, přičemž zásilku si žalovaný v úložní době nevyzvedl (zjištěno z dodejky ze dne 29. 9. 2020 č. [anonymizována dvě slova]).

12. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl žalobcem prostřednictvím jeho zástupce vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 7 dnů od odeslání výzvy, v případě, že tak neučiní, byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Předžalobní upomínka byla zaslána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě dne 31. 5. 2021 (zjištěno z Poštovního podacího archu ze dne 31. 5. 2021).

13. Z Informací z Credit Bureau soud zjistil, že žalovaný měl evidováno 15 smluv, 2 existující splátkové kontrakty, 1 nesplátkový kontrakt a debet na BÚ, 1 kreditní a úvěrová karta a stavební spoření, 2 žádosti zamítnuté bankou, 2 žádosti odvolané klientem o splátkový kontrakt a hypotéku, a 7 ukončených kontraktů. Nebylo evidováno prodlení žalovaného s hrazením závazků. Z listiny„ data o žádosti“ nadepsané„ Internal“ soud zjistil, že jsou v něm shrnuty údaje o osobních poměrech žalovaného a o úvěrovém produktu, který je schvalován. Z těchto listin soud vzal za prokázáno, že žalobce se zabýval posouzením výdajové stránky u žalovaného lustrací jeho jiných úvěrových produktů. Sodu nevzal za prokázáno, že se žalobce zabýval posouzením příjmové stránky žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů, k lustraci insolvencí a exekucí k datu uzavření smlouvy pak žalobce neoznačil ani nedoložil ničeho. Žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení.

14. Z dalších listin, které byly čteny k důkazu, zejména: [ulice] podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry, Podmínky pro kreditní karty [ulice] spořitelny, Všeobecné pojistné podmínky – pojištění osob ze dne 1. 7. 2018 včetně zvláštních pojistných podmínek, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

19. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 21. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

23. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

24. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

25. Soud vzal za prokázáno, že žalobce se zabýval posouzením výdajové stránky u žalovaného lustrací jeho jiných úvěrových produktů. Sodu nevzal za prokázáno, že se žalobce zabýval posouzením příjmové stránky žalovaného v kontextu jeho konkrétních osobních poměrů, k lustraci insolvencí a exekucí k datu uzavření smlouvy pak žalobce neoznačil ani nedoložil ničeho. Žalobce se nedostavil k jednání před soudem, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení. Je to žalobce, kdo nese odpovědnost za to, že v řízení bude tvrzeno, jak posuzoval úvěruschopnost žalovaného a pravdivost tohoto tvrzení prokázána, aby mohl soud učinit právní závěr o naplnění odborné péče; pokud ne, je povinen žalobce nést negativní následky (spočívající ve ztrátě sporu). S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 4. 2019, pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

26. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet dne 23. 4. 2019 částku ve výši 30 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku ve výši 13 062,32 Kč. Soud vzal za prokázáno, že oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 26. 9. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě celé dlužné částky do 3. 10. 2020, toto oznámení mu bylo odesláno do jeho dispoziční sféry dne 29. 9. 2020. Dále pak soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby výzvou ze dne 31. 5. 2021 odeslanou dne 31. 5. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě.

27. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 30 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 13 062,32 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal historickým výpisem z úvěrového účtu žalovaného, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 16 937,68 Kč (tj. 30 000 Kč minus 13 062,63 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou – oznámením o zesplatnění pohledávky ze dne 26. 9. 2020, která mu byla odeslána dne 29. 9. 2020, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalovaného dne 2. 10. 2020; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění do 3. 10. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 16 937,68 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 4. 10. 2020. Žalobce požadoval úrok z prodlení do 10. 6. 2021 v kapitalizované podobě, proto soud provedl přepočet úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 937,68 Kč od 4. 10. 2020 do 10. 6. 2021, který činí částku ve výši 957,09 Kč.

28. Na základě uvedeného tak soud rekapituluje, že žalobci přiznal částku ve výši 16 937,68 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 4. 10. 2021 do 10. 6. 2021 ve výši 957,09 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 937,68 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku). Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

29. Ve zbývajícím rozsahu – tj. pokud se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 5 355,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 906,32 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 408,08 Kč, úroku ve výši 8,05% ročně z částky 22 218,79 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 355,42 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

30. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť poměr procesního úspěchu stran a jejich procesního neúspěchu byl v zásadě shodný. Žalovanému kromě toho dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.

31. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 892 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 115 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 223 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).