31 C 237/2022

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 59 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 28 630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 28 630 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 31. 1. 2022 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení -) částky ve výši 18 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky ve výši 20 000 Kč od 23. 1. 2021 do 7. 3. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky ve výši 970 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 20,74% ročně z částky 20 000 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení, -) částky ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 870,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 652,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky ve výši 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do 7. 3. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky ve výši 5 400 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 9 600 Kč od 8. 3. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 18,98% ročně z částky 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 31. 1. 2022 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 59 430 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 12. 7. 2019 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření Smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,74 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč počínaje 19. 7. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 1. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 22. 1. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 22. 1. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20 000 Kč ode dne 22. 1. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,74 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 970 Kč, z toho: - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 685 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 285 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 30. 7. 2019. Ke dni postoupení 15. 1. 2021 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 42 080 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, - dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 715 Kč, - dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 115 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 42 080 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 37 830 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 17 830 Kč, - úroků ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 23. 1. 2021 do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 27. 4. 2019 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření Smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 4. 5. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 6. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 20. 6. 2020. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 20. 6. 2020 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne 21. 6. 2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 18,98 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve Smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 5 400 Kč, z toho: - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 3 000 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 200 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 12. 7. 2019. Ke dni postoupení 15. 1. 2021 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 25 600 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, - dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 25 600 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 21 600 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6 600 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 1 652,84 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 870,83 Kč, - úroků ve výši 18,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 652,84 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 18,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 21. 6. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 870,83 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 21. 6. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. První jednání se konalo dne 1. 12. 2022. K tomuto jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobce se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 27. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný poskytl základní údaje o osobních a majetkových poměrech. Je u něj uvedena adresa trvalého pobytu: J. [příjmení] [číslo], [obec] – [obec], adresa kontaktní: [anonymizováno]. [příjmení] [číslo], [obec] – [část obce].

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 27. 4. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku ve výši 3 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 3 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku 27 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu.

7. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný poskytl základní údaje o osobních a majetkových poměrech. Je u něj uvedena adresa trvalého pobytu: J. [příjmení] [číslo], [obec] – [obec], adresa kontaktní: [anonymizováno]. [příjmení] [číslo], [obec] – [část obce].

8. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovaným smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně úroku ve výši 3 400 Kč, administrativního poplatku ve výši 4 000 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Celkovou částku 38 800 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně výňatků z přílohy – str. 56, str. [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobce jako postupník, touto byly na žalobce postoupeny pohledávky za žalovaným ze shora označených smluv.

10. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 2. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy na žalobce, současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 22. 2. 2021 na kontaktní adresu.

11. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2021 včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dlužné úhradě částky do 13. 8. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 30. 7. 2021 na kontaktní adresu.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

20. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému výkladu odpovídá i znění § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022.

22. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smluv posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze zákaznické karty, žádné další důkazy, zejména na ně navazující ověřené dokumenty od žalovaného nedoložil. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dne 1. 12. 2022 dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však svou dobrovolnou neúčastí u tohoto jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 27. 4. 2019 a [číslo] ze dne 12. 7. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

23. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo] ze dne 27. 4. 2019 částku ve výši 15 000 Kč, dále že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo] ze dne 12. 7. 2019 částku ve výši 20 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávky vůči žalovanému náleží, když mu byly postoupeny původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 2. 2021 odeslaným dne 22. 2. 2021 na kontaktní adresu; v tomto oznámení byl rovněž žalovaný poprvé vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 29. 7. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 13. 8. 2021, kdy toto mu bylo odesláno poštou na stejnou adresu dne 30. 7. 2021.

24. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy [číslo] ze dne 27. 4. 2019, a to částku ve výši 15 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 5 400 Kč (což žalobce pouze tvrdil, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle této neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 9 600 Kč (tj. 15 000 Kč minus 5 400 Kč). V řízení soud vzal dále za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy [číslo] ze dne 12. 7. 2019, a to částku ve výši 20 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 970 Kč (což žalobce pouze tvrdil, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § [číslo] odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle této neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 19 030 Kč (tj. 20 000 Kč minus 970 Kč). Celková částka bezdůvodného obohacení dle obou smluv tak činí 28 630 Kč (9 600 Kč plus 19 030 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou – oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, která mu byla odeslána dne 22. 2. 2021 na kontaktní adresu, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalovaného dne 25. 2. 2021; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do 7. 3. 2021. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 28 630 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 3. 2021 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

25. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

26. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

27. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.