31 C 285/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 640 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 8 140 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 933,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 731,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 531,67 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 5 891,67 Kč od 21. 1. 2020 zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 531,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu den 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutím, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 9 780 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], a žalovanou došlo dne 28. 8. 2015 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). V důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, jejímž podpisem žalovaná stvrdila ujednání v čl. 7 Podmínek:„ Zákazník potvrzuje, že Úvěrující sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Podmínek žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že má plnou způsobilost Smlouvu uzavřít a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 540 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč počínaje 4. 9. 2015, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 10. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 7. 10. 2016. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 7. 10. 2016 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 531,67 Kč ode dne 8. 10. 2016 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 9 360 Kč, z toho: - na jistinu 3 468,33 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 540 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 2 200 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 151,67 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 7. 4. 2017. Ke dni postoupení 6. 12. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 9 780 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 7 531,67 Kč, - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 248,33 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 9 780 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 531,67 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 248,33 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 5 731,73 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 933,42 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 531,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 531,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 5 731,73 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 531,67 Kč od 8. 10. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 933,42 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 531,67 Kč od 15. 10. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 2. 11. 2021 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Přítomný žalobce na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalovaného, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] IČ [číslo], soud zjistil, že původní obchodní firma této společnosti byla do [datum] [právnická osoba] s tím, že na tuto společnost přešlo jako na nástupnickou společnost v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO].

6. Z karty zákazníka ze dne 28. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o osobních a majetkových poměrech.

7. Ze Smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 8. 2015 včetně smluvních podmínek soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovanou smlouvu, kterou se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, kdy žalované byla tato částka poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit tuto částku včetně úroku ve výši 1 540 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč. Celkovou částku 19 140 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně výňatku z přílohy – strana [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] jako postupitel a žalobce jako postupník, touto byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy [číslo] ze dne 28. 8. 2015.

9. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 ve spojení s podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávek ze smluv na žalobce, současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 7. 1. 2020 na adresu [adresa].

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 9. 2020 včetně podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 18. 9. 2020 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Toto oznámení bylo žalovanému odesláno dne 4. 9. 2020 na adresu [adresa].

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

14. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, věřitel při uzavření smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Nedostojí-li tedy vysoce kvalifikované činnosti profesionál v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje soudní teorie i soudní praxe, při vymezení odborné péče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěry, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastává tedy takový výklad ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivně-aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

16. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze zákaznickou kartu, žádné další důkazy, zejména na ni navazující ověřené dokumenty od žalované nedoložil. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 8. 2015 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

17. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 11 000 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží, když mu byla postoupena předchůdcem žalobce shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2020 odeslaným dne 7. 1. 2020, v tomto oznámení byla rovněž žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 3. 9. 2020 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 18. 9. 2020, kdy toto jí bylo odesláno poštou dne 4. 9. 2020.

18. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 11 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 9 360 Kč (což žalobce pouze tvrdil, nicméně žalovaná ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 1 640 Kč (tj. 11 000 Kč minus 9 360 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou – oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, která jí byla odeslána dne 7. 1. 2020, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované dne 10. 1. 2020, kdy doručení této výzvy nebylo rovněž nijak zpochybněno; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do 20. 1. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 1 640 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

19. Ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

20. Ve zbývajícím rozsahu – tj. pokud se žalobce domáhal částky 8 140 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 933,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 731,73 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 531,67 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 5 891,67 Kč od 21. 1. 2020 zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 531,67 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

21. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalované dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohla vůči žalobci požadovat, nevznikly.