31 C 317/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 31 660 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá Okresnímu soudu v Opavě dne 26. 5. 2021, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení -) částky ve výši 18 380 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 764,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 989,60 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 14 154,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 154,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) částky ve výši 13 280 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 497,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 225,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 227,2 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 227,2 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 52 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Opavě dne 26. 5. 2021, která byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ostravě jako soudu místně příslušnému, domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 31 660 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou došlo dne 2. 5. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávná pro uzavření Smlouvy a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 380 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 510 Kč počínaje 9. 5. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 6. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 12. 6. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 12. 6. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 14 154,68 Kč ode dne 13. 6. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 11 200 Kč, z toho: - na jistinu 2 845,32 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 380 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 3 400 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 574,68 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 20. 3. 2018. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 18 380 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 14 154,68 Kč, - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 225,32 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 18 380 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 154,68 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4 225,32 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 4 989,60 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 764,62 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 154,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 154,68 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4.989,60 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 154,68 Kč od 13. 6. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 764,62 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 154,68 Kč od 20. 6. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou došlo dne 30. 1. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaná dále prohlásila, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávná pro uzavření Smlouvy a je schopna splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaná stvrdila svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaná by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 520 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 540 Kč počínaje 6. 2. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 3. 2018. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 12. 3. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 12. 3. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 227,20 Kč ode dne 13. 3. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku 18 040 Kč, z toho: - na jistinu 7 772,80 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 520 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 3 600 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 147,20 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 20. 3. 2018. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 13 280 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 10 227,20 Kč, - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 052,80 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 13 280 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 227,20 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 3 052,80 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 4 225,09 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 497,15 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 227,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 227,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4 225,09 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 227,20 Kč od 13. 3. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 497,15 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 227,20 Kč od 20. 3. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019. Žalobce žalované zaslal výzvu k plnění dle ustanovení § 142a o.s.ř., tj. ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu, a to na poslední známou adresu žalované. Splnil tak podmínky k přiznání náhrady nákladů řízení proti žalované.

2. Žalovaná se ve věci vyjádřila podáním ze dne 25. 10. 2021, kdy uvedla, že namítá a uplatňuje promlčení uvedené údajné pohledávky v zákonné promlčecí době. Bez ohledu na pravdivost či nepravdivost tvrzení žalobce musí být jím uplatněný nárok zamítnut. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a ohledně náhrady nákladů řízení, aby soud rozhodl dle procesní úspěšnosti.

3. Žalobce se k této námitce promlčení vyjádřil podáním ze dne 10. 11. 2021, kdy sdělil soudu, že pohledávky uplatněné žalobou nejsou promlčeny. Ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] uvedl: na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč (dále jen„ půjčka“ nebo„ jistina“) a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 510 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 6. 2018. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 619 odst. 1, zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce si v této souvislosti dovoluje poukázat na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4175/2009 ze dne 24. 6. 2009„ Obecně platí, že právo může být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.), jakmile vznikne možnost podat na jeho základě žalobu, jinými slovy řečeno, jakmile nastane okamžik, kdy je actio nata; tento okamžik nastává splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost splnit dluh. Tento den je pak dnem počátku běhu promlčecí doby podle § 101 obč. zák.“ Promlčecí doba je pak tříletá dle ustanovení § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., žaloba byla podána dne 26. 5. 2021. Pohledávka tedy promlčena není, když promlčení pohledávky by nastalo nejdříve dne 13. 6. 2021. Ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] uvedl: jak vyplývá z předloženého přehledu plateb, žalovaná na pohledávky hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání Smlouvy, tj. po splatnosti poslední sjednané splátky, tj. po 12. 3. 2018. Na pohledávku žalovaná hradila po ukončení sjednaného splátkového kalendáře v období od 15. 3. 2018 do 20. 3. 2018. Ustanovení § 2054 odst. 2 NOZ uvádí:„ Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.“ Ustanovení § 2054 odst. 3 NOZ dále uvádí:„ Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.“ Dle ustanovení § 639 NOZ pak platí:„ Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.“ S ohledem na výše prokázanou skutečnost, že v okamžiku každé výše uvedené platby po splatnosti dluhu nebyl závazek promlčen (ani nemohlo dojít k jeho promlčení), tedy žalovaná každou platbou uhrazenou po 12. 3. 2018, v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 NOZ uznala svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaná uhradila dne 20. 3. 2018. Žalobce podal žalobu dne 26. 5. 2021. K promlčení pohledávek tedy nedošlo a nemohlo dojít, neboť k promlčení dojde nejdříve 20. 3. 2028. V té souvislosti žalobce poukázal na závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2014 sp. zn. 23 Cdo 405/2013, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, ze dne 19. 1. 2016, rozhodnutí KS v Plzni sp. zn. 122 ICm 1511/2013 ze dne 4. 7. 2013.

4. První jednání ve věci se konalo dne 9. 12. 2021. Žalobce na žalobě setrval. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované a ve věci rozhodl na podkladě provedeného dokazování a výsledků řízení. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 16. 12. 2021, kdy soud v nepřítomnosti účastníků řízení vynesl rozsudek ve znění uvedeném ve výrokové části shora. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 5. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

6. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 30. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o osobních a majetkových poměrech. Je zde evidována adresa trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec], kontaktní adresa: [adresa], [obec] – [část obce].

7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to částku ve výši 8 876 Kč na refinancování závazku dle smlouvy [číslo] částku ve výši 9 124 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázal splatit tuto částku včetně úroku ve výši 2 520 Kč, poplatku ve výši 3 600 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Celkovou částku 31 320 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 540 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že jsou tu evidovány úhrady žalované v celkové výši 18 040 Kč, které byly hrazeny v době od 2. 2. 2017 do 20. 3. 2018, takto: dne 2. 2. 2017, dne 17. 2. 2017, dne 20. 3. 2017, dne 7. 4. 2017, dne 2. 5. 2017 vždy částka ve výši 1 080 Kč, dne 7. 3. 2017, dne 14. 3. 2017, dne 21. 4. 2017, dne 25. 4. 2017, dne 30. 4. 2017, dne 20. 5. 2017, dne 30. 5. 2017, dne 5. 7. 2017, dne 7. 8. 2017, dne 25. 9. 2017, dne 2. 10. 2017, dne 17. 10. 2017, dne 14. 1. 2018 vždy částka ve výši 540 Kč, dne 17. 7. 2017 částka ve výši 2 700 Kč, dne 11. 9. 2017 částka ve výši 1 620 Kč, dne 19. 2. 2018 a dne 26. 2. 2018 vždy částka ve výši 200 Kč, dne 15. 3. 2018 částka ve výši 600 Kč, dne 20. 3. 2018 částka ve výši 300 Kč.

9. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 2. 5. 2017 soud zjistil, že žalovaná poskytla základní údaje o osobních a majetkových poměrech. Je zde evidována adresa trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec], kontaktní adresa: [adresa], [obec] – [část obce].

10. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 2. 5. 2017 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] v postavení úvěrujícího uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, a to částku ve výši 8 069 Kč na refinancování závazku dle smlouvy [číslo] částku ve výši 8 931 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázal splatit tuto částku včetně úroku ve výši 2 380 Kč, poplatku ve výši 3 400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč. Celkovou částku 29 580 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 510 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně výňatků z příloh soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobce jako postupník, touto byla na žalobce postoupena pohledávka za žalovanou ze smluv, z nichž jsou uplatněny pohledávky žalobce v tomto řízení.

12. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 ve spojení s podacím lístkem ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávek ze smlouvy na žalobce, současně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 12. 2019 na kontaktní adresu [adresa].

13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 22. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k dlužné úhradě částky do 9. 3. 2021 s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. Toto oznámení bylo žalované odesláno dne 23. 2. 2021 na kontaktní adresu: [adresa].

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle věty první § 609 OZ nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

17. Podle § 610 odst. 1 OZ K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

18. Podle § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 OZ právo může být vyvoláno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

19. Podle § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání.

20. Podle § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky.

21. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

23. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 25. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 200, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 200). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 200, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

27. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

28. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

29. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze zákaznické karty, žádné další důkazy, zejména na ně navazující ověřené dokumenty od žalované nedoložil. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu odkázal na údaje zaznamenané v zákaznické kartě, jiné důkazy neoznačil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 1. 2017 a [číslo] ze dne 2. 5. 2017 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

30. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti částku ve výši 9 124 Kč na základě smlouvy [číslo] ze dne 30. 1. 2017 a částku ve výši 8 931 na základě smlouvy [číslo] ze dne 2. 5. 2017. Soud vzal za prokázané, že žalobce eviduje na úhradu závazku dle smlouvy [číslo] platby žalované celkem ve výši 18 040 Kč v datech a ve výši shora, kdy poslední byla ze dne 20. 3. 2018. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalované náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019 odeslaným dne 13. 12. 2019 na kontaktní adresu, která je rovněž t.č. adresou trvalého pobytu žalované; v tomto oznámení byla rovněž žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 22. 2. 2021 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 9. 3. 2021, kdy toto jí bylo odesláno poštou na stejnou adresu dne 23. 2. 2021.

31. Soud nevzal za prokázáno, že žalované byla poskytnuta na základě smlouvy [číslo] ze dne 30. 1. 2017 částka ve výši 8 876 Kč na úhradu závazků dle smlouvy [číslo]; rovněž soud nevzal za prokázané, že žalované byla na základě smlouvy [číslo] ze dne 2. 5. 2017 poskytnuta částka ve výši 8 069 Kč na úhradu závazku dle smlouvy [číslo]. Soud v tomto směru poučil žalobce dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzval jej k označení důkazů, žalobce v tomto směru pouze konstatoval, že tyto pohledávky nebyly postoupeny na žalobce, a proto k nim žalobce nemá k dispozici podklady, tyto by musely být vyžádány od předchůdce žalobce.

32. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě není možno vyhovět ani částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy [číslo] ze dne 30. 1. 2017 částku ve výši 9 124 Kč a částku ve výši 8 931 na základě smlouvy [číslo] ze dne 2. 5. 2017, tj. celkem částku ve výši 18 055 Kč. Žalovaná uhradila předchůdci žalobce do postoupení pohledávky celkem částku ve výši 29 240 Kč tj. 18 040 Kč plus 11 200 Kč, kdy v tomto směru žalobce doložil tabulku umoření je smlouvě [číslo] ze dne 30. 1. 2017 a platby na smlouvu [číslo] ze dne 2. 5. 2017 pouze tvrdil, avšak žalovaná v tomto směru ani netvrdila platby, které by nebyly žalobcem či jeho předchůdcem zohledněny. Soud tedy konstatuje, že žalobce by měl v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. Již pouhým matematickým srovnáním žalované celkem poskytnuté částky ve výši 18 055 Kč a žalovanou celkem uhrazené částky před podáním žaloby celkem ve výši 29 240 Kč lze uzavřít, že na straně žalované neexistuje bezdůvodné obohacení, k jehož úhradě by soud mohl žalovanou zavázat.

33. Žalovaná se rovněž v řízení bránila námitkou promlčení žalobou uplatněného nároku. Rovněž z tohoto důvodu by žalobě nebylo možno vyhovět, kdy tuto námitku soud hodnotí jako důvodnou. Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované podle neplatné smlouvy ze dne 30. 1. 2017 v hotovosti částku ve výši 9 124 Kč a ze dne 2. 5. 2017 částku 8 931 Kč. S ohledem na závěry o absolutní neplatnosti smlouvy, nutno konstatovat, že nebyly platně sjednány ani splátkové kalendáře. Nebyla-li tedy platně sjednána lhůta k plnění – tj. k vrácení finančních prostředků žalovanou, mohl předchůdce žalobce ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ požadovat plnění ihned a žalovaná byla povinna splnit bez zbytečného odkladu. Předchůdce žalobce byl – objektivně posuzováno - oprávněn poprvé vyzvat žalovanou k vrácení finančních prostředků již v den následující po jejich poskytnutí, a žalovaná je byla povinna bez zbytečného odkladu vrátit (srov. shora citované ustanovení § 619 odst. 1 OZ). V tomto směru je nepodstatné, že předchůdce žalobce reálně poprvé prokazatelně vyzval žalovanou k plnění až v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 (k tomuto srov. např. závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 345/2002 nebo sp. zn. 33 Odo 665/2002, které lze vztáhnout i na výklad ustanovení OZ účinného od 1. 1. 2014). Dle názoru soudu již k datu uzavření smluv předchůdce žalobce věděl, resp. měl a mohl vědět, že smlouvy nejsou sjednávány platně (toto soud dovozuje z již k datu uzavření každé ze smluv existující judikatury k prověřování úvěryschopnosti žadatele o úvěr – viz. např. shora citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015), tedy již k datu uzavření smluv předchůdce žalobce měl vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání ve smyslu shora citovaného ustanovení § 621 OZ a § 619 odst. 2 OZ. Dnem následujícím po uzavření smlouvy – tj. dne 31. 1. 2017 a dne 3. 5. 2017 - začala běžet vždy tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 OZ). Pokud tedy žalobce uplatnil nároky podle těchto absolutně neplatných smluv žalobou došlou soudu dne 26. 5. 2021, stalo se tak nepochybně až poté, co příslušná promlčecí lhůta uplynula.

34. K právní argumentaci žalobce soud dále uvádí, že účinky uznání dluhu spojuje ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. pouze s plněním částečným. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (např. v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu však nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009. Plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu, neboť jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku. O dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud žalovaná platí žalobci dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaná splátky platí, neznamená, že tím uznala dluh, který žalobce postupně navyšuje. Nejedná se o částečné plnění, z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019). Soud dospěl k závěru, že na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. o tzv. konkludentním uznání dluhu, neboť účinky uznání dluhu má pouze plnění částečné a nikoliv dílčí plnění. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že soud vyhodnotil obě smlouvy o úvěru jako absolutně neplatná právní jednání (viz. shora), a to pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí podle ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je následně povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Spotřebitel ve většině případů vrací poskytovateli úvěru jistinu rozloženou v čase v pravidelných splátkách, neboť objektivní majetkové a výdělkové možnosti spotřebitele mu jiný postup neumožňují. I v případě, že žalovaná vracela předchůdkyni žalobce poskytnutou jistinu úvěru ve splátkách podle svých možností, tak takováto splátka podle možností žalované ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ rovněž nepředstavuje částečné plnění s účinky uznání zbytku dluhu. Takováto splátka je dílčím plněním, k němuž je žalovaná oprávněna právním předpisem, a to konkrétně ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Lze proto uzavřít, že všechny platby žalované předchůdci žalobce představovaly plnění dílčí, kterými nemohlo dojít ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. Námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k nárokům z těchto smluv byla vznesena důvodně.

35. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku, a to co do požadovaných jistin včetně příslušenství – úroku z prodlení a úroku v kapitalizované i běžící podobě, které sdílí osud jistiny.

36. Výrok ad. II. tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci procesně neúspěšný. Procesně úspěšné žalované vznikl nárok na náhradu nákladů, kdy dle obsahu spisu žalované vznikly hotové výdaje odpovídající poštovnému 52 Kč. Tuto částku soud žalované přiznal na náhradě nákladů řízení. Žalobce je povinen tuto částku žalované zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, což odpovídá ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.