31 C 332/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 350 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba došlá soudu dne 20. 9. 2021, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 6 350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 350 Kč od 13. 4. 2018 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč, ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou došlou soudu dne 20. 9. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 6 350 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne 16. 2. 2017 smlouvu o úvěru ve výši 17 700 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 7 700 Kč), podle které měl splácet týdně 295 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 11 350 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497% a v poměru 43,503% na souhrnný poplatek – odst.

4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Žalovaná částka 6 350 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56. 497%) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503% - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta) – odst.

4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 11 350 Kč, vydělil týdenní splátkou 295 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce by podle tohoto klíče nastala již ke dni 16. 11. 2017. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 12. 4. 2018 a datum prodlení ke dni 13. 4. 2018. Žalobce tímto překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit. - kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ([webová adresa]) - kontrola RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba] [webová adresa]) - kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku [webová adresa]) - kontrola zaměstnání telefonicky - kontrola platební historie klienta u naší společnosti - vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků – viz příloha žaloby) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti - kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem ([příjmení]) v kartě klienta (viz příloha žaloby).

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne 4. 1. 2022 se žalobce nedostavil, požádal, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti a svou neúčast omluvil. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z evidenční karty klienta ze dne 15. 2. 2017 soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobci základní údaje o svých majetkových a osobních poměrech.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16. 2. 2017 včetně smluvních podmínek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena uvedeného data mezi žalobcem a žalovaným, s tím, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky i s úrokem ve výši 3 500 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč, tj. celkem částku ve výši 17 700 Kč, v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 295 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 23. 2. 2017 a další splátka pak vždy ve lhůtě 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti v celé výši uvedenou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy strany učinily„ Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“. Žalovaný je ve smlouvě označen mimojiné adresou trvalého pobytu: [ulice a číslo], [obec], adresou pro doručování: [adresa].

6. Z listiny označené jako„ Informace o smlouvě: [číslo]“ soud zjistil, že je zde evidovány úhrady v celkové výši 11 350 Kč.

7. Z předžalobní upomínky vzal soud za prokázáno, že žalobce mínil zaslat žalovanému předžalobní upomínku na částku 6 350 Kč k datu 17. 5. 2021; tato výzva měla být žalovanému zaslána na adresu [adresa] na adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě, přičemž žalobce určil lhůtu k plnění do 7 dnů od doručení upomínky.

8. Z listiny - údajů uvedených v tabulce soud zjistil, že se jedná o přehled doporučených zásilek odeslaných dne 17. 5. 2021, je zde evidována doporučená zásilka [anonymizováno] určená žalovanému. Z údajů o této zásilce dostupných v aplikaci PoštaOnline soud zjistil, že tato zásilka byla předána k přepravě dne 17. 5. 2021 a dne 18. 5. 2021 byla zásilka doručována a následně vrácena zpět odesílateli.

9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978).

17. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Soud nevzal za prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze evidenční kartu (viz. shora), žádné další důkazy, zejména navazující dokumenty se prověřování příjmové a výdajové stránky žalovaného, nedoložil. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se k jednání nedostavil, připravil se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučen. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 16. 2. 2017 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

20. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný uhradil částku ve výši 11 350 Kč. Soud vzal za prokázáno, že předžalobní výzvou žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení, kdy toto mu bylo odesláno poštou na adresu trvalého pobytu 17. 5. 2021.

21. Žalobě nelze vyhovět ani zčásti. V řízení soud vzal za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 10 000 Kč, v hotovosti v den podpisu smlouvy, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 11 350 Kč, což žalobce dokládal přehledem plateb – informacemi ke smlouvě, žalovaný pak ani netvrdil platby, které by žalobcem nebyly zohledněny (kdy neuplatnil žádnou procesní obranu). Soud tedy konstatuje, že žalobce by měl v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému. Již pouhým matematickým porovnáním žalobcem poskytnuté a žalovaným uhrazené částky lze uzavřít, že tu není žádná částka na bezdůvodném obohacení, k jejímuž zaplacení (vrácení) by mohl být žalovaný zavázán. Na základě uvedeného tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku, kdy není-li dán nárok na jistinu, nelze žalovaného zavázat ani k úhradě požadovaného příslušenství – úroku z prodlení.

22. Výrok ad. II tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovanému, který byl ve věci zcela procesně úspěšný, žádné náklady dle obsahu spisu, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

23. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 400 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 000 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. III tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).