31 C 340/2023

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 026,85 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku ve výši 12 220 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 612 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 220 Kč od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba došlá soudu dne [datum] se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 10 806,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 730,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 336,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 956,77 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29% ročně z částky 13 176,77 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 23 026,85 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl [anonymizováno] úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si [anonymizováno] tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen [anonymizováno] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. [datum]) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12 283 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč a pojistného (bylo-li sjednáno) (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 13 176,77 Kč a dlužný poplatek částku 9 850,08 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 176,77 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, a to od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 1 780 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 33 426,85 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 33 426,85 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 23 026,85 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 176,77 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 9 850,08 Kč - kapitalizovaných úroků ve výši 1 730,18 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 948,51 Kč, - úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 176,77 Kč od [datum] do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 176,77 Kč od [datum] do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši xanon [číslo] žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 176,77 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do [datum]. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 948,51 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 176,77 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K ústnímu jednání dne [datum] se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobce se k jednání dostavil, na žalobě setrval. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalovaného, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. Jednání bylo za účelem doplnění dokazování a ověření podmínek řízení odročeno. K jednání dne [datum] se dostavil pouze žalobce, se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalovaného. Ve věci soud vynesl rozsudek ve znění uvedeném ve výrokové části shora. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

5. Ze Zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný poskytl základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne [datum] smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 14 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 14 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 12 283Kč, zahrnující úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za zpracování doručení, administrativní činnost, flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč, částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, tj. celkem 26 283 Kč v 60týdenních splátkách ve výši 439 Kč, poslední ve výši 382 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29% ročně a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou: [adresa].

7. Z tabulky umoření soud zjistil, že jsou evidovány platby žalovaného celkem ve výši 1 780 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek - str. [číslo] vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovaným dle citované smlouvy o zápůjčce žalobci.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalovanému zaslal na adresu [adresa], oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do [datum]. Tato výzva byla zaslána žalovanému dne [datum] na adresu [adresa].

11. Z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že byl vydán proti žalovanému v procesním postavení obviněného, žalovaný jím byl uznán vinným přečinem podvodu dle § 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se dopustil tím, že při sjednávání zápůjčky, ačkoliv byl dotazován a ačkoliv je to součástí posuzování jeho schopnosti hradit dohodnuté splátky, uvedl nepravdivé informace o místu svého zaměstnání a v něm dosahovaného příjmu, stejně tak jako zamlčel existenci závazků, jenž byly vůči jeho osobě vymáhány v exekučních řízeních, v důsledku čehož mu požadovaná půjčka byla poskytnuta a on poskytnuté finanční prostředky převzal, avšak dohodnuté splátky následně v rozporu se smluvně převzatým závazkem nehradil, čímž způsobil předchůdci žalobce přímou škodu ve výši 14 000 Kč. Součástí trestního příkazu je výrok, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit předchůdci žalobce jako poškozené společnosti částka ve výši 12 220 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]).

20. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému výkladu odpovídá i znění § 87 odst. 1 tohoto zákona ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022.

22. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením doložil pouze zákaznickou kartu. Soud poučil žalobce u prvního ústního jednání dne dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce sice uvedl, že všechny relevantní informace jsou zachyceny v zákaznické kartě, kromě toho žalovaný uvedl předchůdce žalobce v omyl a způsobil tak škodu na cizím majetku, k tomu označil k důkazu shora označený trestní příkaz. Z tohoto však soud za prokázanou tuto skutečnost (a to zkoumání úvěryschnoplnosti žalovaného při uzavření smlouvy s odbornou péčí) nevzal. Z popisu skutku, jak byl uveden v trestním příkazu, plyne, že žalovaný sdělil nepravdivé údaje o svém zaměstnání a že zamlčel existenci závazků, které byly exekučně vymáhány; obě tyto skutečnosti mohly být předchůdcem žalobce v procesu před uzavřením smlouvy ověřeny (telefonicky u tvrzeného zaměstnavatele, dotazem na Centrální evidenci exekucí, apod.). S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

23. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy dne [datum] částku ve výši 14 000 Kč, žalovaný uhradil 1 780 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávky vůči žalovanému náleží, když mu byly postoupeny původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno, soud vzal za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Soud rovněž vzal za prokázané, že žalovaný byl trestním příkazem Okresního soudu v Opavě č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zavázán zaplati předchůdci žalobce částku ve výši 12 220 Kč, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

24. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy částku ve výši 14 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 1 780 Kč (což žalobce pouze tvrdil a dokládal tabulkou umoření, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady, které by nebyly zohledněny). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § [číslo] odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle této neplatné smlouvy poskytl žalovanému, tj. náležela by mu nezaplacená část jistiny ve výši 12 220 Kč (tj. 14 000 Kč minus 1 780 Kč). Tato částka již byla žalovanému přiznána rozhodnutím Okresního soudu v Opavě č.j. 1 T 1/2020 – 91 ze dne 8. 1. 2020, jak konstatováno shora. Tato skutečnost brání tomu, aby byla tato částka přiznána vůči žalovanému opakovaně a aby o ní bylo vedeno duplicitně řízení. Představuje překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř., která zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Proto soud řízení o žalobě, pokud žalobce požadoval přiznání jistiny ve výši 12 220 Kč, v souladu s větou první ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku.

25. Nicméně soud vzal za prokázáno, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou této peněžní částky, a proto žalobci náleží - při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení. Soud dovodil, že se žalovaný dostal do prodlení nejpozději dne [datum]. Toto soud dovozuje ze skutečnosti, že rozhodnutí Okresního soudu v Opavě č.j. 1 T 1/2020 – 91 ze dne 8. 1. 2020 nabylo právní moci dne [datum], lhůta k plnění nebyla stanovena, proto se má zato, že povinnost takto uloženou je třeba splnit do 3 dnů od právní moci rozhodnutí (srov. § 261a odst. 2 o.s.ř.), tj. v této věci do [datum]. Na základě uvedeného tak soud přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši požadované žalobcem tj. 9,75 % ročně, z částky 12 220 Kč od [datum] do [datum] v kapitalizované podobě ve výši 612 Kč a dále v běžící podobě od [datum] do zaplacení (výrok ad. II tohoto rozsudku).

26. Ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí přiznané příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

27. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. III tohoto rozhodnutí.

28. Výrok ad. IV tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2, § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a z procesního hlediska zavinil částečné zastavení řízení, žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.

29. Žalobci v souvislosti s částečným zastavením řízení nelze vrátit žádnou část soudního poplatku, neboť k zastavení řízení došlo až po zahájení jednání ve věci samé (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění).