31 C 344/2021

Plný text

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 31 536 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se pro částku ve výši 7 500 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci -) částku ve výši 3 134 Kč -) úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 634 Kč od 1. 3. 2020 do 18. 10. 2021, -) úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 134 Kč od 19. 10. 2021 do 15. 11. 2021, -) úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 634 Kč od 16. 11. 2021 do 13. 12. 2021, -) úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 134 Kč od 14. 12. 2021 do 13. 1. 2022, -) úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 634 Kč od 14. 1. 2022 do 14. 2. 2022, -) úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 134 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů o právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žaloba došlá soudu dne 26. 5. 2021 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení -) částky ve výši 20 902 Kč, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 532,65 Kč, -) kapitalizovaného úroku ve výši 14 233,26 Kč, -) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 18 807,37 Kč od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020, -) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8 173,37 Kč od 1. 3. 2020 do 18. 10. 2021, -) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 673,37 Kč od 19. 10. 2021 do 15. 11. 2021, -) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 11 173,37 Kč od 16. 11. 2021 do 13. 12.2021, -) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 12 673,37 Kč od 14. 12. 2021 do 13. 1. 2022, -) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 14 173,37 Kč od 14. 1. 2022 do 14. 2. 2022, -) úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15 673,37 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, -) úroku ve výši 20,5% ročně z částky 18 807,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobci se po právní moci tohoto rozhodnutí vrací z účtu Okresního soudu v Ostravě část soudního poplatku zaplaceného za žalobu ve výši 60 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 31 536 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 7. 4. 2015 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 13 Podmínek, žalovaný výslovně prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 20 902 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 291 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 138 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 473 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 766,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 5. 2016. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 31. 5. 2016. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Po tomto datu bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 25. 9. 2017. Ke dni 22. 1. 2018 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 18 807,37 Kč a dlužný poplatek částku 12 728,63 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 18 807,37 Kč dále úrokem ve výši 20,50 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek, a to od 1. 6. 2016, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 14 366 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 31 536 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 31 536 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 18 807,37 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 728,63 Kč - kapitalizovaných úroků ve výši 14 233,26 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 532,65 Kč, - úroků ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 807,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 807,37 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 14 233,26 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 807,37 Kč od 1. 6. 2016, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3 532,65 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 18 807,37 Kč od 3. 10. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 20. 1. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Žalovaný se ve věci písemně samostatným podáním nevyjádřil.

3. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a věc byla převedena do agendy sporné s ohledem na žalobcem zaslané podání účastníků řízení ze dne 16. 9. 2020 obsahující smír účastníků řízení ve znění citovaném ve výrokové části shora, dle kterého se žalovaný zavazuje zaplatit veškeré nároky uplatněné žalobou včetně nákladů řízení v měsíčních splátkách. Tento smír účastníků řízení nebyl schválen usnesením Okresního soudu v Ostravě č.j. 31 C 344/2021 – 17 ze dne 4. 11. 2021, které nabylo právní moci dne 23. 11. 2021.

4. Podáním ze dne 3. 12. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 1 500 Kč uhrazenou žalovaným dne 18. 10. 2021 a pro částku 1 500 Kč uhrazenou dne 15. 11. 2021. Podáním ze dne 27. 12. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 1 500 Kč uhrazenou žalovaným dne 13. 12. 2021. Podáním ze dne 20. 1. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 1 500 Kč uhrazenou žalovaným dne 13. 1. 2022. Podáním ze dne 24. 2. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět pro částku 1 500 Kč uhrazenou žalovaným dne 14. 2. 2022.

5. Na základě uvedeného tak soud v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. řízení částečně zastavil pro částku 7 500 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozhodnutí. K tomuto nevyžadoval souhlas žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí došlo před zahájením jednání ve věci samé.

6. První jednání se ve věci konalo dne 10. 3. 2022. Žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobce se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost u jednání omluvil. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení, když při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. <b><i>Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:</b></i> 7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 7. 4. 2015 vč. smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne 7. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce, s odkazem na zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému v den uzavření smlouvy částku ve výši 25 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o půjčce. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit půjčku ve výši 25 000 Kč a zaplatit poplatek v částce 20 902 Kč, zahrnující úrok ve výši 3 291 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 138 Kč, poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 12 473 Kč, tj. celkem 45 902 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 766 Kč, poslední ve výši 708 Kč. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem a adresou trvalého pobytu: [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno], [obec] – [část obce].

9. Z tabulky umoření k této smlouvě soud zjistil, že jsou evidovány platby ze strany žalovaného celkem ve výši 14 366 Kč za dobu od 8. 4. 2015 do 25. 9. 2017.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, vč. výňatku z Přílohy [číslo] seznamu postupovaných pohledávek - str. [číslo] vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobcem jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovaným dle citované smlouvy o zápůjčce žalobci.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] tímto sdělením, které žalovanému zaslal na adresu [adresa], oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 11. 5. 2020 ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne 13. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 18. 5. 2020. Tato výzva byla zaslána žalovanému dne 13. 5. 2020 na adresu [adresa].

13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

16. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, věřitel při uzavření smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Nedostojí-li tedy vysoce kvalifikované činnosti profesionál v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje soudní teorie i soudní praxe, při vymezení odborné péče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěry, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastává tedy takový výklad ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivně-aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce ke svým skutkovým tvrzením odkazoval pouze na zákaznickou kartu, kterou nedoložil, stejně tak nedoložil žádné jiné listiny – zejména dokumenty navazující na zákaznickou kartu. Soud byl připraven poučit žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání o možnost být poučen ze strany soudu připravil. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobce posoudil dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 7. 4. 2015 pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

19. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil do podání žaloby částku ve výši 14 366 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobce, tj. fakt, že mu pohledávka vůči žalovanému náleží, když mu byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020 odeslaným dne 14. 2. 2020 na adresu [adresa], která je aktuální adresou trvalého pobytu žalovaného; v tomto oznámení byl rovněž žalovaný poprvé vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Soud vzal za prokázáno, výzvou ze dne 11. 5. 2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 18. 5. 2020, kdy toto mu bylo odesláno poštou na stejnou adresu dne 12. 5. 2020.

20. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 14 366 Kč (což žalobce tvrdil a dokládal tabulkou umoření, nicméně žalovaný ani netvrdil a neprokazoval žádné úhrady nad rámec této částky), dále pak uhradil po podání žaloby celkem částku 7 500 Kč, a to dne 18. 10. 2021 částku 1 500 Kč, dne 15. 11. 2021 částku 1 500 Kč, dne 13. 12. 2021 částku 1 500 Kč, dne 13. 1. 2022 částku 1 500, dne 14. 2. 2022 částku 1 500 Kč. Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 3 134 Kč (tj. 25 000 Kč mínus 21 866 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou – oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, která mu byla odeslána dne 14. 2. 2020 na adresu aktuálního trvalého pobytu žalovaného, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalovaného dne 19. 2. 2020; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 10 dnů, tj. do 29. 2. 2020. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 10 634 Kč (částka bezdůvodného obohacení ke dni podání žaloby) rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši dle žaloby, tj. ve výši 8,05 % ročně od 1. 3. 2020. Dále pak soud zohlednil částečné platby žalovaného ze dne 18. 10. 2021, 15. 11. 2021, ze dne 13. 12. 2021, ze dne 13. 1. 2022, ze dne 14. 2. 2021 vždy ve výši 1 500 Kč, proto soud přiznal úrok z prodlení ze snižující se jistiny takto: z částky 10 634 Kč od 1. 3. 2020 do 18. 10. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 9 134 Kč od 19. 10. 2021 do 15. 11. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 634 Kč od 16. 11. 2021 do 13. 12. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6 134 Kč od 14. 12. 2021 do 13. 1. 2022, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4 634 Kč od 14. 1. 2022 do 14. 2. 2022, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 134 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení (výrok ad. II tohoto rozsudku).

21. Ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí přiznanou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem), kdy pro stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal.

22. Ve zbývajícím rozsahu po zohlednění částečného zpětvzetí soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. III tohoto rozhodnutí.

23. Výrok ad. IV tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci převážně procesně neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady, jejichž náhradu by mohl vůči žalobci požadovat, nevznikly.

24. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 1 262 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí – po zohlednění částečného zpětvzetí - dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 202 Kč. S ohledem na právě uvedené tak soud upustil od výběru doplatku soudního poplatku. Současně soud vrátil žalobci rozdíl mezi uvedenými částkami, tj. částku ve výši 60 Kč, (§ 6a odst. 3, § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Tato částka bude žalobci vrácena po právní moci tohoto rozsudku, jak uvedeno ve výroku ad. V tohoto rozsudku.